Ukolébavka (4)

Anotace: Enjoy =)

,,Na panáka, jo?“ Irena na Elenu spiklenecky mrkla. ,,Ty se mu líbíš.“
,,Ale houby,“ mávla rukou. ,,Jen mě pozval. To se přeci normálně dělá.“
,,Dělá,“ souhlasila. ,,Když se ti někdo líbí, tak ho pozveš na panáka. Normální balící technika.“
,,Nevyvozuj z toho hned nějaké ukvapené závěry.“
Irena pohodila svou blonďatou hřívou a s úsměvem řekla: ,,Říkám ti, že je to znamení.“
,,Čeho?“
,,Něčeho.“ Napila se piva a dodala: ,,Něčeho nadpozemského.“

Kapela nakonec sklidila poměrně slušný aplaus a jakmile slezla z pódia, osamělá děvčata se s nimi chtěla seznámit. Miko zasedl ke stolu pěti vnadných slečen, Dušan odtančil k thajským děvčatům, Hugo se marně pokoušel udolat hnědovlásku u baru a Oliver se vydal hledat Elenu.
,,Oli!“ ozvalo se mu za zády.
Otočil se a usmál se. ,,Nazdar, Julie. Jak se máš?“
Julie si o sobě mylně myslela, že je atraktivní a že ji každý chlap, který ji zpozoruje, zaručeně chce. Mahagonové vlasy si natáčela kulmou a všem tvrdila, že lokny má od přírody. Díky svým plným rtům si připadala tak trochu jako Angelina Jolie a velká prsa v ní vzbuzovala pocit, že má dokonalou postavu. Pneumatiku kolem pasu považovala za sval.
,,Skvěle, Oli.“ Zamrkala na něj umělými řasami. ,,Na pódiu jsi byl dokonalý.“
,,Díky.“ Šmátral v kapse po krabičce cigaret. ,,Co ty tady? Pokud vím, tak kluby tohoto typu nenavštěvuješ.“
,,Nemohla jsem si tě přece nechat ujít.“
,,To je milé, fakt.“ Připálil si a řekl: ,,Panáka?“
Zaplesalo jí srdíčko a kývla.

,,Opravdu mě usilovně hledá,“ prskla Elena, když si všimla, že Oliver postává u baru a směje se vtipům nějaké káči.
,,Kašli na něj, je to vůl“ mávla Irena rukou. ,,Tomáš taky nepřišel. Debil.“
,,Ale slíbil mi to.“
,,Mě to Tomáš taky slíbil. A kde je?“ Pokrčila rameny. ,,To ví snad jen déšť a vítr kolem nás...“
Elena se zasmála. ,,Nepůjdeme se najíst?“
,,Nonstop Mekáč na Václaváku?“
,,Jo.“

O tři dny později už si Elena na Olivera ani nevzpomněla. Rozloučila se s Irenou před školou a šla na metro. Postávala na zastávce a díky kvalitnímu I-podu poslouchala svou oblíbenou muziku. Nevšimla si, že kousek od ní postává kluk v černé mikině a pozorně si ji prohlíží.
Když přijel vlak, nastoupila a posadila se na první volné místo. Kluk si sednul vedle ní a stále ji po očku pozoroval. Když Eleně začal v kapse vibrovat mobil, vyndala si sluchátka z uší. Přečetla si esemesku, zasmála se nad jejím sdělením a dala se do odepisování.
,,Slečno, ani nevíte, jak bych byl poctěn, kdybyste mi taky napsala.“
Překvapeně zvedla hlavu a zadívala se na něj. Měl hnědé vlasy, malé oči a v obličeji to nebyl žádný krasavec, nicméně se nedalo říct, že by byl ošklivý.
,,Cože?“
,,Slyšela jste mě dobře, ne?“
Usmála se nad jeho drzostí a originalitou. ,,No, pokud po tom opravdu toužíš, napíšu ti.“
Rozzářila se mu očka a nadiktoval jí svoje telefonní číslo. Elena si jej uložila a řekla:
,,Tohle děláš vždycky?“
,,Co přesně máš na mysli?“
,,Ptáš se holek v metru, jestli ti nenapíší esemesku?“
,,Ne,“ zakroutil pobaveně hlavou. ,,Všech ne. Jen těch krásných.“
,,Já jsem krásná?“ zeptala se s pozdviženým obočím.
,,Mě taková připadneš.“ Chvíli mlčel. ,,Já jsem Petr.“
,,Elena.“
,,Elenka, to je krásný jméno.“ Usmál se a odhalil tak řadu bílých zubů. ,,Moje babička byla Elena.“
,,Tak to měla vskutku štěstí.“
,,Viď?“ Zavrtl se na sedačce a zeptal se jí, jestli jede ze školy.
,,Jo, ze školy,“ kývla. Vypnula přehrávač a podívala se mu do očí. ,,Ty taky?“
,,Z přednášky. Další mám až a tři hodiny, tak se jedu domů najíst.“
,,Pán je vysokoškolák?“
,,Už druhým rokem.“
,,Tak to já letos maturuju.“
,,A na jaký škole?“
,,Na gymnáziu.“
,,Tak to se taky určitě chystáš na vysokou, že?“
,,Ráda bych.“
,,Tak si hlavně vyber jiný obor, než já. Informatika stojí za starou belu.“
Usmála se. ,,Radši bych studovala angličtinu.“
,,Taky bych to bral. Ale to bych musel umět anglicky.“
,,Hodilo by se to,“ přitakala.
,,Už musím vystoupit,“ řekl, když začal vlak zpomalovat. ,,Měj se, Eleno.“
,,Ty taky.“
Zvedl se a zamířil ke dveřím. Ještě než vystoupil, otočil se na ni a zavolal: ,,A napiš mi!“
Elena o něm přemýšlela celou cestu domů. Nebyl to vyloženě její typ, ale působil na ni příjemně, a tak se rozhodla, že mu tak za dva tři dny napíše.
Doma bylo hotové pozdvižení. Po celém domě byly psí tlápoty a obývák byl zasněžený oblečením. Elena jen převrátila oči.
,,Vítku!“
Za chvíli k ní přiběhl šestiletý chlapeček s tváří andílka. ,,Ahoj, Ele. Jak bylo ve škole?“
,,Co jsi to tady prováděl?“
,,Babička usnula, a tak jsem vzal Fifinku ven. Jenže se mi utrhla z vodítka a proběhla se po čerstvě pokropeném poli. A protože jsem nechtěl, aby zašpinila obývák, pokryl jsem veškerý nábytek tvým oblečením.“
,,Za to ti budu neskonale vděčná do konce života,“ procedila mezi zuby. Zvedla z křesla jedno ze svých oblíbených triček a tiše zaplakala nad otiskem psích tlapek na rukávu. ,,Já tě přerazím.“
,,Jako hada?“ zeptal se.
,,Jo,“ kývla. ,,Přesně tak.“