Minulost tě dožene

Anotace: část 5

Ráno vzbudila Mika příjemná vůně kávy a čerstvých koláčků. Jessy byla u stolu a chystala snídani. Vstala velmi brzy nad ránem a odskočila do vedlejšího obchůdku. Ze svých zbývajících našetřených peněz nakoupila jídlo a k němu uvařila teplou aromatickou kávu.
„Dobré ráno. Jak jste se vyspala?“ Ptal se s polozavřenýma očima. Denní světlo jej pálilo do očí, které si pomalu navykaly na změnu.
„Moc ne, ale děkuji za optání. Jak vy?“ Optala se jej taky, když viděla, že pohovka, na které v noci spal, není vůbec pohodlná.
„Celkem dobře.“
Sedli si ke stolu a Jess nalila do malých hrníčků, které objevila ve skříňce, teplou kávu. Chvíli mlčky snídali a pak se Jess zeptala:
„Co teď bude? Chytnete je?“
Mika otázka trošku překvapila, protože sám nevěděl, jestli je někdy najdou.
„Opravdu to nevím, ale pokusíme se o to ze všech sil, aby za svůj čin zaplatili. Řekl bych, že je čeká nemilé doživotí. Na stanici v Palm Beach vyhlásím pátrání po mužích podle vašich popisů a musíme počkat. Obávám se ale o vás!“
„Proč o mě?“ Nechápala jeho důvody.
„Všechno jste viděla a včera večer jste byla ukázána ve zprávách, takže se domnívám, že pachatelé teď vědí, že měli nevítaného diváka. Měl bych vám zajistit ochranku. Alespoň u vašeho domu.“
„To nepřichází v úvahu!“ Zalekla se té otřesné představy. V noci měla sice jiný názor, ale po skoro bezesné noci, plné přemýšlení a rozhodování o tom, co bude, ji ochrana své osoby přišla zbytečná. Alex se to jistě dozví, ale nemusí vědět, že jeho jediná sestřička všechno viděla.
„Proč ne? Čeho se bojíte?“
Jessy neodpověděla.
„Je sice fakt, že neví jméno, ale to není těžké zjistit.“ Přesvědčování mu vůbec nešlo. Jess si stála za svým. Odjakživa měla tvrdohlavou povahu, ale jen před rodiči ji byla tato povaha k ničemu.
Vydali se na cestu. Ticho vystřídaly písně z rádia. Mike nechápal, proč jej nenapadlo pustit rádio už dříve a vyvarovat se tak nepříjemnému tichu. Jessy se zaposlouchala do hudby a trošku přenesla myšlenky jinam. V půli jízdy pustil Jessicu k řízení. Domníval se, že ji dostatečně zabaví a potřeboval si také odpočinout. Jess milovala řízení a když mohla jet tímto autem, neuměla odmítnout. Při pohledu na mladou řidičku si Mike uvědomil, že kdyby se potkali v jinou chvíli, mohl by ji pozvat na večeři a nemusel by se cítit, jako by ji zval z lítosti. Za této situace to neměl v úmyslu. Viděl její krásné dlouhé zvlněné rudé vlasy, výrazné zelené oči, pevné tělo, štíhlé opálené nohy.
Vjížděli na West Palm Beach. Mike mířil přímo k policejní stanici oznámit svůj příjezd. Pak dovezl Jessicu k jejímu domu. Před nimi stála velká vila s ještě větší zahradou a garáží snad pro deset aut. Omyl, garáž je pro sedm aut. Nemohl uvěřit, že by zde Jess mohla bydlet. Vždyť i on by se v něm mohl ztratit jen při pohledu na něj.
Podržel jí dveře u vozu a vytáhl ven všechny kufry. Zanesl je dovnitř, položil vedle schodiště a rozloučil se.
„Děkuji vám za odvoz,“ srdečně poděkovala muži, kterého vůbec neznala a který se k ní choval moc laskavě. Co by dělala, kdyby ho nepotkala? Mnohem lepší by ale bylo, kdyby se nic nestalo a tím by ho nemusela potkat.
„Bylo mi potěšením. Měla byste se za mnou ještě stavit na stanici.“
„Je to nutné?“ Pohlédla mu smutně do očí.
„Dobrá, když budu něco potřebovat zjistit, tak se za vámi stavím.“ Otočil se a odešel k vozu, ve kterém se pomalu, ale jistě vzdaloval.