Minulost tě dožene

Anotace: část 6

Jess zabouchla dveře a šla se porozhlédnout po domě, jestli na někoho nenarazí. Dům byl však prázdný. Bratr se zřejmě ještě nevrátil z turné se svou skupinou, a kdo ví, kdy se vrátí. Nešťastně se trmácela po schodech do vlastního pokoje a únavou padla na postel. Tak velký dům a bude prázdný, pomyslela si. Kolik života dodávali rodiče jí, Alexovi i tomuto domu. Co teď? Co bude dál? Kdy se Alex vrátí?
Několik dnů zůstala zavřená ve svém pokoji, bez jídla, bez slunce a svěžího vzduch. Mike každý den zvonil a volal u vchodových dveří, ale nedostávalo se mu odpovědi.
Uběhly čtyři dny a Jess se konečně odhodlala projít se po zahradě. Sedla si do altánku, který stavěl kdysi dávno její otec, a koukala na nebe bez mráčků, na krásnou maminčinu zahrádku plnou vonících květin a otcovu dílnu, kde chodil vždy, když se necítil dobře.
Přinesla sebou kávu a nějaké ovoce na osvěžení, protože bylo horko a i vítr, který foukal, byl teplý. Po jídle seděla tiše a poslouchala zpěv ptáčků na stromech. Nádherný a líbezný hlas zvířat kralujících v oblacích. Nechávala si slunit tvář, protože po těch dnech bez života, vybledla jako sníh.
„Smím si přisednout?“ Překvapil ji Michael.
„Jak jste se sem dostal,“ nepochopila jeho nečekaný příchod.
„Nikdo neotvíral, tak jsem nakoukl tady,“ vysvětloval.
„Dobře, tak se posaďte,“ ukázala na protější proutěné křeslo.
„Dáte si něco k pití?“ Nabízela a při tom už nalévala kávu do prázdného hrníčku na stole. Vždy nosila dva, kdyby náhodou někdo navštívil její samotu.
„Děkuji, rád.“
Tiše popíjeli, ale Jess nemohla nadále snášet pocit, že neví, proč za ní vlastně přišel.
„Proč za mnou stále chodíte?“ Vyzvídala.
„Chci vědět, jak se vám vede. Když jste se tolik dnů neozvala, bál jsem se, že se vám něco stalo.“ Pokoušel se zamaskovat svůj pravý důvod návštěvy.
„Dobrá, ale to jistě nebude jediný důvod vašeho příchodu,“ nedala se snadno odbýt.
„Chci, abyste se mnou šla na stanici,“ zkrátil onen záměr.
„A mohu znát důvod?“ Vykroucela se. Na stanici by šla jen s důležitou záležitostí, ale rozhodně ne dnes. Byla unavená ze všech těch zpráv, které po celou dobu vysílali, a zřejmě potrvá nějaký čas, než novináři na vše zapomenou. Oni nezapomenou, dokud nezjistí, kdo je ta neznámá, kdo je ona.
„Zatkli jsme pár osob, které se shodují s vašimi popisy. Doufáme, že někoho identifikujete. Chcete přece, aby za svůj zločin zaplatili, nebo ne?!“
Chtěla pro ně odplatu, ale rozhodně si nepředstavovala vězení. Rodiče jsou nadobro pryč, vězení pro ně není to pravé řešení. Měla v úmyslu postarat se o ně sama. Pomstít rodiče a to krví všech čtyř vrahů. I kdyby pak za vraždy pikala sama. Krev za krev, život za život.
„To nejde,“ odmítala povinnost poznat třeba jen jednoho z nich.
„Proč to nejde? Pokud máte strach z toho, že vás uvidí, tak to mít nemusíte. Jestli ale zůstanou na svobodě, určitě se pokusí ohrozit váš život.“
„Mohl byste mi už tykat. Nejsem na tohle vykání zvyklá,“ snažila se zavést rozhovor na chvíli na jiné téma.
„To bude skvělé. Já si na to taky nepotrpí,“ souhlasil s ní, ale vrátil ihned hovor tam, kde přestali.
„Dostaneš hlídkový vůz před dům a já se pokusím být častěji u tebe. Jestli ti to nebude vadit.“
„Vadit mi to teda bude. Okolo domu nechci vidět ani jediného policajta, nebo mě už neuvidíte a to mi věř, že si nedělám legraci,“ vyhrožovala útěkem.
Stejně byla rozhodnuta, že na čas odjede pryč. Neměla v nejmenším úmyslu své promyšlené plány někomu vykládat.
Vstala a šla Mika doprovodit k autu.
„Mohu se stavit i zítra? Rád tě zase uvidím.“ Jess přikývla a nechala ho odjet.
Vrátila se do domu s tím, že už tu ráno nebude. Sedla si za psací stůl a napsala Alexovi dopis. Netušila, kdy se vrátí, ale řekla si, že bude snažší, když odejde, aniž by ho viděla. Snažil by se ji zabránit v odchodu a nemohla připustit jeho argumenty, že není dost stará na to, aby někam jezdila sama. Ráda by stála Alexovi po boku v těžký čas smutku, když teď mají jen jeden druhého, ale nešlo to. Dopis položila na jeho postel a šla si zabalit potřebné věci. Bylo těžké rozloučit se s domovem, ale ještě těžší bylo sledovat pády rodičů. Co provedli, že museli tak tvrdě zaplatit? Nikdy nikomu neublížili.
Hodila na zadní sedadlo kufr, který si znovu zabalila a nasedla na místo řidiče. Do palubní desky vložila peněženku se slušnou částkou vybranou z otcova trezoru. Nikdy se neptala, za co dostává tak královsky zaplaceno a matka se o to také nezajímala. Hlavně, že se v pořádku vracel z práce domů.
Práce? Že by v tom všem mohla být otcova práce? Hloupost, vždycky vykládal o práci, jako o znuděné kancelářské činnosti u policie.
Nasedla do Alexovy Kobry, kterou vždy chtěla a ujížděla daleko od domova. Neměla nejmenší potuchy, kam dojede, ale hlavní úmysl byl ten, aby mohla uskutečnit svůj plán pomsty.