Ukolébavka (12)

Anotace: Omlouvám se, jestli jsou tam nějaké chyby, ale nějak jsem neměla dneska sílu si to po sobě ještě číst a opravovat. Tak mějte slitování, prosím. Komentáře uvítám =)

Druhý den se Eleně nějak nechtělo z postele. Převracela se z jednoho boku na druhý, převalovala se a vytvářela prapodivné pózy. Přemýšlela, proč se jí Oliver včera neozval.
Asi mu do toho něco skočilo, přemítala. Přece by mě nezval na drink, kdyby nechtěl. Jo, určitě mu do toho jen něco vlezlo. Ale to mi přece mohl napsat esemesku. No, možná je jenom bez kreditu, to se běžně stává.
Při pohledu na cáry plyše a chuchvalce vaty, která připomínala sněhové koule, jí bylo nějak úzko. Oblíbila si Olivera i za těch pár hodin, co spolu strávili, a proto nedokázala pochopit, proč se na ni vykašlal. Měla pocit, že i on si s ní rozuměl, tak proč...?
Vzdychla si a něco nesrozumitelného zabrblala. Hodiny na nočním stolku ukazovaly půl jedenácté, takže by se měla fofrem obléknout a sejít dolů za zbytkem rodiny, jinak se stane terčem Václavových narážek.
Vyškrábala se z vyhřátých peřin, oblékla si černé tepláky a tričko s potiskem jedné z jejích oblíbených kapel, v koupelně se jen rychle opláchla a spěchala do kuchyně.
Václav seděl jako každé nedělní dopoledne za stolem a četl si víkendové přílohy všech novin, v nichž se víkendové přílohy vyskytovaly. Máma postávala u kuchyňské linky a zuřivě něco míchala v zelené plastové míse.
,,Dobré ráno,“ pozdravila Elena.
,,No ne,“ pronesl Václav a ani se neobtěžoval zvednout hlavu od novin. ,,Tak slečinka se nám uráčila vstát. Po baráku plno práce a ona se peleší.“
,,Jen ji nech, vždyť je neděle,“ ozvala se máma. ,,Budeš snídat, drahoušku?“
Elena se usmála. Oslovení drahoušku ji ujistilo v tom, že už se na ni máma nezlobí kvůli jejímu pozdnímu příchodu. Přemýšlela, jestli domácí vězení stále platí.
,,Já si něco nachystám.“
,,To bys taky mohla počkat až do oběda, ne?“ procedil Václav mezi zuby.
,,No jestli mě chcete zase někde sbírat ze země, tak si snídani klidně odpustím,“ zavrčela.
,,Udělám ti lívanečky, chceš?“ Máma se na ni usmála. ,,Vítek si dá určitě taky.“
,,Vítek se nebude nacpávat před obědem.“
Nazlobeně se na Václava zadívala. ,,Je to snad i moje dítě. A ty mi nebudeš poroučet, co mu můžu a nemůžu dát. Ve výchově musíme být jednotní.“
,,Jako bych to neslyšel už stokrát. A nemluvte, čtu si noviny.“
Elena převrátila oči. ,,Já jdu radši za Vítkem do obýváku.“
,,Přinesu ti tam ty palačinky. Jo, abych nezapomněla. Dneska odpoledne přijede Blanka s rodiči.“
Elena si po cestě do obýváku spokojeně zatleskala. Blanku měla moc ráda. Byla jediným příbuzným z Václavovi strany, o kterém si nemyslela, že je totálně vymaštěný.

Hlava jako střep, údy jako ze železa a v žaludku nějaký potrhlý šotek tancoval kankán. Oliver věděl, že bude mít kocovinu. Při počtu deseti piv a čtyř panáků za noc se nebylo čemu divit.
Opatrně se posadil a promnul si oči. Smrděl hospodou a v ústech stále cítil hořkou pachuť piva. Všiml si, že vedle postele stojí červený kýbl.
,,Úžasný,“ zazoufal si. Nazvraceno totiž nebylo v kýblu, ale všude kolem něj.
Vysoukal se se značnými obtížemi z postele a dával si pozor, aby nešlápnul bosou nohou do hromádky zapáchajících zvratků. Mířil do koupelny, kde si chtěl dát rychlou ledovou sprchu.
,,Olivere!“
Zastavil se těsně u dveří koupelny a zaklel. Ozvěna hlasitého matčina hlasu ho bodala do hlavy jako jehla. Počkal, až se k němu přiřítila. Tvářila se naštvaně, ruce si založila v bok.
,,Ty prase jedno! Poblil sis pokoj!“
,,Já vím,“ zašeptal chraplavě. ,,Omluvám se, uklidím to.“
,,To si piš, že to uklidíš, ty hajzle. Včera jsi přišel domů nalitej jako žok!“
Vůbec si nevzpomínal, jak se dostal domů. ,,Promiň.“
,,Ježiši, ty smrdíš,“ hlesla. ,,Padej do sprchy. A až z ní vylezeš, tak celý pokoj uklidíš tak, že se bude blejskat.“
Pokýval hlavou a doufal, aby už nenásledoval žádný příval nadávek. Měl smůlu.
,,A jestli mi ještě někdy přijdeš domů ožralej jako hovado, tak ožralej, že tě budu muset táhnout od dveří do postele, tak si mě nepřej.“
,,Promiň, mámo.“
,,Táhni do tý sprchy a dneska mi nelez na oči.“

Elena byla překvapená, když se po obědě přihlásila na ICQ a okamžitě jí zacinkala zpráva od Petra.

Petr: Nezajdeme dnes někam? Slíbila jsi mi o víkendu kafe

Přemýšlela, jestli chce. Rozhodně by šla na kafe s Oliverem, a to i přesto, jak strašně ji včera vytočil.

Elena: Mám domácí vězení.
Petr: Cože? Jakto?“
Elena: Byla jsem zlobivá
Petr: Zkus to nějak ukecat, a pak mi dej vědět

Oliver přihlášený nebyl, tudíž padla poslední Elenina naděje, že by se snad mohl ozvat dneska. Pokrčila rameny a napsala Petrovi, že to zkusí nějak ukecat.
,,Tůdle nůdle,“ řekla, když zprávu odeslala. ,,Dneska přijde Bláňa.“
Věděla, že kdyby se jednalo o Olivera, vykašlala by se na Blanku, dokonce i na Irenu by hodila bobek. Ale Petr jí byl v současné chvíli volný jako zaseknutý plyn na Ukrajině. Hodila se N/A a zkusila na internetu najít nějaké Oliverovi fotky.