Minulost tě dožene

Anotace: část 8

Alex přijel ještě ten den, kdy Jess odjížděla z města. Vešel do domu, ale nikoho neviděl ani neslyšel. Hrobové ticho. Doufal, že uvnitř najde svou sestřičku, protože o rodičích se bohužel doslechl z každodenních zpráv, a proto jejich turné ukončili o dva týdny dřív, než bylo v plánu. Ale kdo by čekal něco takového! Byl to nepopsatelný šok, který Alexovi znemožnil další vystoupení. Přátelé, kteří byli na blízku, utěšovali jeho nečekaný pláč. Pláč muže, který neuronil nikdy mnoho slz a svůj zármutek vždy skrýval pod povrch. Pláč, který rozostřil zrak na dlouho do budoucna, sic věřil, že bude mít doma s kým truchlit.
Čekal, že od Jess zjistí, co se vlastně stalo. Nikde ji nenašel, proto si myslel, že si jen někam odskočila.
Šel do svého pokoje, kde našel dopis ležící na posteli. Vytáhl list z čistě bílé obálky s jejím znakem…růží. Jess vždycky namalovala drobné poupě ke svému podpisu. Začal číst:
„Milý bratříčku, je mi líto, že ti nemůžu říct do očí, co se stalo s rodiči, ale asi bych nezvládla vidět bolest ve tvých očích a nechci pocítit lítost, se kterou ke mně ostatní vzhlíží. Na čas odjíždím, tak mě prosím tě nehledej a nikomu se o tom nezmiňuj. Vypůjčila jsem si tvé auto, tak se prosím nezlob. Přivezu jej v pořádku, ale nemám ponětí kdy. Přísahala jsem si, že nedopustím, aby vrahové běhali na svobodě, a policii moc nevěřím. Co si člověk nevyřídí sám, to nemá. Draze zaplatí. Nevím, jestli se vrátím brzo, ale jednou to určitě bude.“
Jessica McNeil
P.S.: Michael Nico ti může pár záležitostí vyjasnit. Přivezl mě domů. Je to moc milý člověk. Najdeš ho na policejní stanici na pátém okrsku v Palm Beach.
Sbohem

Rychle seběhl ze schodů a podíval se do garáže, jestli to není jen další z jejích vtípků, jestli Jess nenajde někde kolem. Nenašel. Myslela to vážně. Byl zlostí bez sebe, když si všiml dnešního datumu na dopise. Minuli se a to se nemělo stát. Copak nemohla ještě počkat!? Spěchem nic nezíská.
Druhý den zajel Alex na stanici a ptal se po Nicovi. Seržant jej doprovodil k Mikovu stolu a řekl, aby chvíli počkal, než poručík přijde. Po pár minutách přišel vysoký brunet a sedl si proti Alexovi.
„Co si přejete?“ Tázal se poručík.
„Vy jste vezl mou sestru domů po té…události?“ Nedokázal vyslovit tragédii, která jej potkala.
„Jessica je vaše sestra?“ Zaskočilo ho to. Neměl tušení, že má bratra. Nezmínila se mu ani slovem. „Ano přivezl.“
„Nevíte, kde by mohla být?“
„Doma. Včera jsem s ní mluvil?“ Divil se Mike. „Nebo snad není?“
Alex vystrčil z kapsy dopis a ukázal jej brunetovi.
„Tohle mi nechala.“
Mike si přečetl kus složeného papíru a byl udiven, že Jess opravdu utekla.
„Muselo to být včera. Odpoledne jsem s ní ještě mluvil a o ničem se nezmiňovala,“ prohlásil.
„Ale včera jsem přijel a už byla pryč.“ Vysvětloval Alex.
„Měli jsme tady několik podezřelých z vraždy vašich rodičů, ale vaše sestra je odmítla identifikovat. Netušil jsem, že má v plánu utéct.“
„Co teď mám dělat? Vždyť je ještě dítě! Je to šestnáctiletá puberťačka…,“ chvíli se odmlčel a pak se šokovaně zeptal: „Chcete snad říci, že je do toho Jess zapletená? Může se ji snad něco stát? Je v nebezpečí?“
„Nejspíš ji neviděli, jinak by se jí už dávno něco stalo, ale nebojte. Zapletená v případu nijak není, jen…vše sledovala z auta. Naštěstí ji neviděli a vaše sestra nebyla v přímém ohrožení, ale byla ukázána v televizi, proto se o ni obávám. Chtěl jsem ji nechat hlídat, ale rázně mou nabídku odmítla. Vyhlásím po ní pátrání. Pokusíme se ji najít,“ uklidnil ho policista.
Po měsíci ale neměla policie nejmenší tušení, kde se Jess může zdržovat. Jednoduše se vypařila.