Odvážná Jess a její problémy - prolog

Anotace: Zázrakem jsem vůbec neměla problém s vymýšlením názvu!Byla jsme si jistá!Bude to Jess!To je zkratka jména Jessika.Je to takové normální a snažím se aby to byla aspoň trošku komedie,ale komedie mi nejdou.Tato kapitola je taky akční,některé další taky budou

Plížila jsem se temnou nocí. Ani hvězdy mi nesvítily na cestu. Každou chvíli jsme zakopla, sykla jsem ,,au" a očekávala zuřivý štěkot obrovské dogy, která se mi zakousne do kotníku, dřív než stihnu utéct. Ale já to nevzdám, já Odvážná Jess, já se nebojím ničeho, myslela jsem si. Kdo měl zase tak pitomý nápad? Přemítala jsem. Byl to Mike! To je odborník na blbé nápady, ale aby to taky někdy zkusil to ne!
Lekla jsem se křupnutí větvičky pod mou nohou. Ocitla jsem se před domem sousedky. Cože jsem to vlastně měla zakřičet? Aha!
,,Buzerace do nočního neklidu!!" zařvala jem z plných plic a ještě mi zbylo trochu odvahy, abych zvedla nejbližší klacek a mrštila s ním do okna. K mému obrovskému štěstí a úlevě se nerozbilo.
Okamžitě jsem vystartovala na překážkový běh sousedových zahradou.
Stihla jsme oběhnout dům dozadu, když jsem uslyšela zuřivý štěkot. Celá jsem se otřásla a běžela ještě rychleji.
,,Haf, haf!" Štěkala Mája. Blbé jméno pro dogu! Normálně bych se při pomyšlení na to rozesmála, ale teď mi nestačil dech. V boku mě píchalo a každou chvíli jsem byla na pokraji zakopnutí a spadnutí o něco neidentifikovatelného. Takových věcí bylo na sousedových zahradě moře.
Najednou se přede mnou ze tmy vynořil drátěný plot a já do něj v plné rychlosti napálila. Odrazila jsem se od pletiva a padla zády na zem. Skoro jsem si vyrazila dech.
U pravého ucha mi zazněl ohlušující štěk a hned potom jsem hleděla do hrozivého psího obličeje.
Nicol za plotem zavřeštěla a Mike se pokoušel přelézt plot. Je bohužel trochu nemotorný a nešlo mu to.
Mája ještě nikomu neublížila, ale její majitelé ji taky na nikoho jiného než mě nepoštvali.
Vedle mě něco žuchlo na zem. Mikeovi se konečně povedlo přelézt plot. No… spíš z něj spadnout. Zvedl klacek, ale nepřipadal mu bezpečně dlouhý, tak ho zahodil a hledal jiný. Mája mi zuřivě štěkala do obličeje a z druhého konce zahrady k nám byl slyšet sousedův křik. Mike konečně našel dost dlouhý klacek a s křikem ,,táhni potvoro" jemně strčil do dogy. Ta se ani nepohnula, tak do ní praštil víc a pak ještě víc. To už se doga naštvala, slezla ze mě a vyrazila za Mikem, který zahodil klacek a uprchl na nejbližší strom. Já jsem se zvedla a rychle přelézala plot.
Soused mezitím doběhl až k nám na konec zahrady a pokoušel se koštětem sundat Mikea ze stromu. Ten říkal, že tam klidně přespí, vyšplhal až na vrcholek a třikrát odtamtud málem spadnul.
Já a Nicol jsme radši utekly. Mike na nás z dálky řval, že jsme bábovky, ale kdo tam za tou dogou musel jít? Byl to snad Mike? Ne, samozřejmě že já. Ale on si taky neříká Odvážný Mike na rozdíl ode mě.

Když jsem Mika ráno potkala ve škole, byl nevyspalý a říkal, že tu dogu nechali venku celou noc a až v 5 hodin ráno usnula, tak mohl utéct. A taky říkal, že se mi pomstí - už má vymyšlenou tu nejhorší zkoušku odvahy jaká může být! Tak uvidíme…