Minulost tě dožene

Anotace: část 19

Mike chvíli uvažoval, zda má něco prozradit, ale vzpomněl si na slib, který jí dal, proto raději mlčel. Rozpomněl se na ten den, kdy Jess ležela mezi mrtvými těly vlastních rodičů. Ten pohled mu rval srdce. Tehdy ji vůbec neznal, ale cítil její bolest. Mike doufal, že si Jessica neuvědomila, o jakou situaci se jedná, když zatím její pohled neprozrazoval žádné utrpení.
„Jistě, už si vzpomínám,“ na chvíli se odmlčel a pak dodal: „Ne, ta dívka se ještě neobjevila. Však sledujeme její dům,“ přeřekl se Mike. Doufal, že si jeho chyby Jess nevšimla, ale Charlie se začal hloupě vyptávat.
„Její dům? A který to je?“
„Ehm, no, je to,“ uvažoval, co má teď dělat. „Víš, já už ani nevím, který z nich to vlastně je,“ zamluvil to.
„Jak myslíš,“ Charliemu to bylo celkem jedno. Mike ji znal, to mu stačilo.
„A kde teď ten Fleit je?“
„Viděli ho v Night sexu. To je tenhle bar,“ ukázal na krajní monitor. „Celou noc na sebe stahoval všechny ženské a pak ho vyhodili za neplacení účtu. Zbytečně na sebe přiváděl pozornost,“ vysvětloval Charlie.
Zasunul noční nahrávku a pustil ji na obrazovku, kde houf děvčat sedělo u jednoho muže.
„Nahrávku nám poslali z toho baru, ale nejde na ní rozpoznat jeho obličej. Barman mě však ujistil o jeho totožnosti. Nechal jsem si vyjet z kartotéky jeho podobiznu.“
Podal Mikovi vrahovu fotografii. Podíval se na ni, ale snažil se ji rychle schovat, aby se na ni Jess nemohla podívat.
„Mohu se podívat?“ Přistoupila k němu blíž.
„Opravdu to chceš vidět?“ Ztišil svůj hlas.
„Není to snad tajné! To bych tu ani nemusela být, když mi to neukážeš,“ čekala na obrázek, který vysunul z vnitřní kapsy saka, kde jej stačil ukrýt.
„To není, ale nebylo by to rozumné,“ přesvědčoval ji ke změně názoru.
„Neboj, čeho bych se měla leknout,“ natáhla ruku a papír vytrhla z jeho sevření. Mike sledoval Jessiinu měnící se reakci. Nejprve nabírala blednoucího zbarvení, její obočí se sklopilo do mračna a z očí jí vyzařoval nával vzteku. Do tváře jí vběhl smrtící výraz. Chvíli mlčela a zhluboka oddechovala, pak odvrátila pohled od vraha a přesunula jej na Mika.
„Chtěl jsi to přede mnou zatajit?“ Zeptala se již s klidným hlasem.
„To ne, spíš jsem nevěděl, jak ti to říct, když jsi tehdy utekla. Už dávno mohli být někteří za mřížemi, ale pobíhají si, kde se jim zlíbí a nic na ně nemáme.“
„Co ještě jsi mi zapomněl sdělit? Jestli se mohu zeptat? Pokud mám k vám někdy patřit, tak bych neměla být ta, co se vše dozví jako poslední. Ale jak vidím, tak to pěkně začíná!“ Zuřila. Nevěřila, že by jí Mike nedůvěřoval. Navíc, ona by to měla vědět. Zná vrahy a nikdy na ně nezapomene, ale pokud má spolupracovat, musí být do všeho zasvěcena nehledě na její city. Hlavou ji probleskovaly myšlenky, které ji konečně dávaly naději, že je někdy najde.
Popošli kousek od Charlieho a Mike jí navrhl výhodné jednání.
„Svědči proti němu a náš tým ti zajistí nejlepší ochranu a taky ochranu tvého bratra.“
„Zbláznil ses? Říkala jsem ti, že jim neřeknu, kdo jsem a tomu si dostojím. Nevím, o co ti jde.“ Odmítala jeho návrh.
„Promiň, nechtěl jsem, aby ses vrátila do vzpomínek tímto způsobem, ale Charlie a ostatní jsou profesionálové a vědí, jak postupovat. Nic netuší, proto musíš postupovat, jak určí oni. Případy si nevybereš,“ poučoval rozčilenou Jess, která poslouchala jen jedním uchem, ale snažila se, aby vyzařovala pozorností.
„Radši toho nechejme. Nechci řešit tyhle záležitosti,“ přerušila Mikovo kázání, „mě je úplně jedno na jakém případu děláme. Chtěla jsem tuhle práci, tak ji budu vykonávat a je mi taky jedno, jestli se někdo zmíní o těch prokletých vrazích. Můžu si to vyřešit sama. Nepotřebuji vaši pomoc. Klidně nechám rozhlásit, že jsem se vrátila a věř, že vrahové přijdou tak rychle, že se nestačíš divit. Pochybuji, že zůstanou klidní, když zjistí, že se vrátil jediný důvod, proč ještě nemají doživotí!“ Vyhrožovala.
„Dobrá,“ ukončil definitivně tuhle debatu. „Já teď jedu zpátky, ale ostatní ti vysvětlí, na čem právě děláme.“
Jess přikývla a Mike mezitím nevědomky nastoupil do jejího vozu.
„Kam myslíš, že jedeš?“ Zírala na něj nechápavě.
Mike chvíli strnul a pak mu došlo, že přijeli jejím autem.
„Svoje auto mám na stanici, tak musím jet tvým, když jsme s ním přijeli. Později pro tebe přijedu.“
„To doufám. Ale varuji tě, ani jeden škrábanec,“ pohrozila Mikovi prstem, jako by byl dítě.
„Neboj, budu opatrný,“ po těchto slovech ji zamával s úsměvem a prudce sešlápl plyn. Při rozjezdu se vytvořil oblak prachu, který jí vířil do očí, až je musela silně zavřít, aby ji nebolely.
„No to snad není možné,“ nadávala Jessica McNeil, nyní nová členka téhle nikým známé skupiny sídlící uprostřed ničeho.
Vrátila se k ostatním. Dean cosi tvořil u stolu, Bonie byla zaneprázdněná, kontrolou Lili a ostatní o čemsi diskutovali. Jess k nim s úsměvem přistoupla a zeptala se: „Tak můžu začít. Mike povídal, že mi vysvětlíte, na čem pracujete. O co tedy jde?“
„Tak fajn, začneme,“ pravil nejstarší, Frank.
Všichni se posadili ke stolu a Frank postupně rozdal složky s potřebným informačním materiálem, které předtím Dean třídil. Každý rozevřel svou složku v tvrdých deskách a začali si pro sebe předčítat volné listy vložené uvnitř. Frank nechal dostatek času k prostudování informací a později začal sám vysvětlovat.
„Abych vše upřesnil. Dva muži, velmi nebezpeční a ozbrojení vykrádali státní banky a místní policii se nedaří pachatele polapit. Při posledním pokusu loupeže zastřelili policistu a dva civilisty, takže to nejsou jen zlodějíčkové, ale navíc trojnásobní vrazi. Nic jim nebrání použít zbraň.“ Na moment se odmlčel, aby se přesvědčil, zda všichni vstřebali, co jim pověděl.
„První je afroameričan a ten druhý mexičan. Jména nám zatím nejsou plně známá. Naposledy byli spatřeni v San Francisku, kde se snažili vykrást supermarket, což pro ně není typické. Policie státu Kalifornie nám pošle fotografie pořízené v bance, kterou vyloupili docela nedávno. Vypsali na ně odměnu pět tisíc dolarů za každého. Ode mne by to bylo zatím vše. Nějaké dotazy?“ Dokončil svůj malý projev a posadil se.
Žádné dotazy nebyly vyřčeny, proto Frank postoupil dál. Začal rozdávat potřebné instrukce. Podle přístupu ostatních k Frankovi zjistila, že je další po Mikovi, kdo má hlavní slovo. Viděla, že si jej všichni váží a berou jeho rozhodnutí vážně. K Mikovi se chovají jako k příteli, ale zároveň k nadřízenému. Je mladší a bere jejich humor s rezervou. Frank je moudrý stařík a jeho rada, je radou nad zlato. K Frankovi se chovají s úctou a nedovolí si z něj dělat legraci. Váží si jeho rozhodnutí. Je to jejich „nevlastní otec“.
„Přesuneme se do San Franciska. V hotelu Omega jsou zamluvené pokoje zhruba na týden. Jack a já zůstaneme tady na centrále a jen v nejnutnější situaci přiletíme. Zatím vám budeme dodávat nové informace. Charlie, ty zajdeš do toho supermarketu a zjistíš něco víc od svědků. Nechci přijít o žádné detaily. I každá maličkost nám může pomoci. Bonie, zajdeš na policejní okrsek a trošku se na pachatele poptáš a vyzvedneš slíbené podobizny. Deane, pokus se zjistit, jestli nemají v plánu další loupež. Místo, které by jim zcela vyhovovalo. Hlavně se zaměř na banky. Jessico, jsi tu sice nová, ale čím dříve se zapojíš do akce, tím dříve si zvykneš a poznáš, jak to mezi námi funguje. Pokus se zjistit, jestli se okolo míst, kde jsou peníze, nepotuloval někdo podezřelý. Projdi vše od barů až po banky. Pomůžeš tím vlastně Deanovi. V San Francisku dostanete od Bonie fota, které vyzvedne u policie. Každé nové informace hlaste centrále, ať jsme v obraze. Musím vám připomenout, že při setkání s kterýmkoli pachatelem si zavolejte posilu a vyčkejte, než dorazí. Nepouštějte se do akce sami. Jste sice cvičeni, ale riskovat ztráty nechceme. Pamatujte, jsou velice nebezpeční a je jim jedno, jestli zabijí další nevinné lidi,“ konečně dokončil pokyny a sesbíral složky ležící před každým členem.
Na chvíli odešel k obrazovkám, a když se vrátil zpět, podal všem letenky.
„Odlet je dnes ve 00:30 hodin. Sbalte si jen nejnutnější a ráno se při příletu ohlaste,“ dodal před svým odchodem.
Jess musela požádat Charlieho, jestli ji neodveze do města, jelikož se pro ni Mike ještě nevrátil jejím vozem. Charlie s potěšením dívce vyhověl. Mike to pořádně schytá, mluvila si pro sebe s klidným přemýšlením, kde nechal její drahocenné auto.
Celou cestu se smála Charlieho přihlouplým vtipům.
„Charlie, mohla bych tě o něco požádat?“ Napadla Jessicu informace, o které doposud nepřemýšlela tak detailně.
„Jistě, povídej,“ natočil na vteřinu tvář k ní a opět hleděl před sebe.
„Nutně bych potřebovala zjistit všechny informace o jednom muži. Mika bych ráda vynechala a nevím, koho jiného bych mohla požádat.“ Svěřovala se s určitou mezí.
„Dobře a o koho jde?“
„Jmenuje se Henry McNeil, teda spíše jmenoval se. Před časem zemřel. Potřebovala bych vědět o jeho práci. Všechno.“ Prozradila Jess. Prosebným pohledem a sladkým úsměvem hleděla na řidiče, který právě zastavil u policejní stanice.
Charlie chvíli přemýšlel, zda je moudré zkoušet něco za Mikovými zády, ale pak si řekl, že tuhle maličkost pro tak půvabnou dívku přece jen udělá.
„Dobrá, ale zůstane to mezi námi. Nerad bych nabručel velkého šéfa,“ zasmál se poznámce.
„To vyhovuje i mě. Moc ti děkuji Charlie.“ V srdci se zaradovala a dala mladíkovi polibek na tvář.
„A taky díky za svezení, uvidíme se v letadle,“ rozloučila se s kolegou a přeběhla k červené Cobře. Prohlédla si ji a konstatovala závěr: Bez škrábnutí!
Vyzvedla si v Mikově kanceláři klíčky od zapalování a sdělila mu o případě a o odletu do San Franciska.