Minulost tě dožene

Anotace: část 33

Dva dny před vystoupením nasedli členové skupiny do letadla se všemi nezbytnými zavazadly, a že jich nebylo málo a letěli na New Yorské letiště. Cesta trvala necelé tři hodiny. Jack seděl v pilotní kabině s pilotem. Když hlásili přistání, Jess uvažovala, odkud ten hlas z rozhlasu zná. Letadlo zastavilo a zpěváci vystoupili. Jess čekala, až piloti opustí kabinu, když v tom vyšel Jack.
„Co tady děláš?“ Vyhrkla na něj nečekaně, až to s ním málem praštilo, jak jej vyděsila.
„No co, jsem přece pilot.“
„Mike mi neříkal, že s námi poletíš,“ naštvala se. Napadlo ji, jestli mohl Jack zpozorovat jakékoliv jemu podezřelé chování ohledně vztahu ke skupině. Cesta trvala přece jen dost dlouho, aby si mohl všimnout, jak se k Jess chovají. Teda pokud by během letu opustil pilotní kabinu.
„To nevím proč? Ale byl to skvělý let,“ pochvaloval si svou první cestu soukromým letadlem MIB.
Jess sešla po přistaveném schodišti a zamířila k Alexovi. Skupinu obklopil hlasitý dav fanynek a zpěváci měli co dělat, aby stačili podepisovat fotografie. Připojila se k nim, ale pak si řekla, že je nebude rušit, při takové slávě a počká kousek vzadu, aby je měla neustále na očích.
Zezadu se k Jessice plížil Jack.
„Ahoj, jak to jde. Koukám, že si s nimi rozumíš,“ vyzvídal nenápadně.
„Jde to. Dobře se s nimi povídá,“ zkrátila odpověď. Že by něco opravdu tušil?
Z povzdálí sledovali autogramiádu a šílení fanynek se šťastnou tváří, že se mohli shledat se svými idoly.
Asi po půl hodině hluku opustili malé publikum a nastoupili u vchodu do letištní haly do přistavené limuzíny. Nedá se říct, že by odjížděli s nadšením. Vůbec, rádi by mezi mladými děvčaty ještě zůstali, ale povinnosti volali. Jess odmítla sedět vzadu s bratrem a přisedla si k řidiči, aby měla lepší rozhled.
„Co tady zase děláš?“ Nechápavě hleděla na řidiče, Jacka.
„Aby bylo jasno, zajišťuji taky odvoz. Tak se příště nediv. Mike se ti o tom nezmínil?“ Informoval Jessicu.
To snad není pravda. Co si Mike ještě vymyslel?!, vztekala se.
Před hotelem Sfinx pokračovala scéna z letiště, avšak s menším počtem lidí. Mladíci se ubytovali na pokojích.
Dean seděl v kanceláři a v pohodlí sledoval monitory napojené na kamery pozorující místnosti hotelu, kde zpěváci vybalovali zavazadla.
Jess si vzala pokoj naproti Alexe, protože myslela, že není vybaven kamerami, ale to se velice…velice mýlila. Dean pozoroval každý její krok, když si prohlížela své ubytování. Vybalila si věci, ostatně jako všichni a převlékla se. Pomalu odhalovala opálené tělo do krajkového spodního prádla.
Dean nespustil oči z obrazovky. Úplně opomněl pozorovat zpěváky. Pohled na svlékající se Jessicu byl mnohem lákavější. Na moment zapomněl i na důvod, proč sedí v malé kanceláři vzadu za recepcí. Šibalsky se mu zaleskly oči, ale jiskry zcela vyhasly zklamáním, když na sebe Jess vzala tílko a džínové kraťasy. Ukryla pistol za pas a překryla ji košilí, kterou doplnila svůj oděv. Podívaná skončila.
Kevin, Brian a Nick už seděli v recepci a čekali na příchod opozdilců.
„Ahoj, kde jsou ostatní?“ Ptala se přítomných. „Pokoje jsou prázdné!“
Najednou ji napadla hrozná myšlenka únosu, která se vypařila v momentě, když zahlédla Alexe s Howiem scházet ze schodů. Velmi se jí ulevilo, že jsou v pořádku. Je to nemožné, ale tentokrát nebyla Jessy ta poslední, kdo jde poslední.
Alex pozval svou sestřičku na oběd, a proto se všichni vydali do hotelové restaurace. Objednali si a společně vyčkávali na jídlo, které přineslo několik sympatických číšníků.
Jess neuměla přestat s prací, proto až skoro viditelně pozorovala každé zákoutí místnosti, jestli někoho nezahlédne. Ano. Bonnie stála za barem a míchala různé alkoholické i nealkoholické nápoje. Šlo jí to přímo samo.
Po vydatném obědě měl každý před sebou sklenici vína, aby bylo čím zapít vynikající menu. Jess se na chvíli omluvila a přešla k baru, kde stála Bonn.
„Tak jak to jde?“ Ptala se Jessica.
„Až na to, že jsem rozbila jenom pár skleniček, tak je to v pohodě. A co ty? Vypadá to, že si docela rozumíte. Skoro jako staří známí. Taky bych si s nimi ráda připila a pokecala,“ záviděla Bonnie kolegynino postavení.
„Tak si s nimi zkus vydržet celý den a uvidíš. Pan McNeil se neustále hádá a co já s tím,“ stěžovala si Jess z legrace.
„To se ale nediv, když mu zabili rodiče a sestra taky zmizela. Kdyby se mi stalo něco podobného, asi bych skončila v blázinci. Mike říkal, že ji tehdy vezl od té nehody domů, ale pak se vypařila a ještě se neukázala. Mezi námi, asi se chce pomstít. Pamatuješ na Listela? Policie zatím nezjistila, kdo ho zabil a podezřelá může být ona. Proč by se jinak vypařila?“
„To nemyslíš vážně?“ Zděsila se svého obvinění.
„Možná, že se mýlím, ale říká se, že to je ona. Nemáme ani její fotku, takže nikdo neví, jak přesně vypadá. Záběr z reportáže po té události není vůbec přesný,“ vyprávěla Bonnie.
„Jo, a jestli chceš, tak tě se skupinou po představení seznámím. To nebude problém, ale musíš mi slíbit, že o tom neřekneš ostatním,“ nabídla Jess. Potřebovala změnit téma, aby se náhodou nepřeřekla.
„To bys mohla zařídit? Byla bych ráda,“ jásala Bonn. „A neboj, nikomu to neřeknu, slibuji.“
„Tak zatím, už musím jít,“ z barového pultu uchopila přichystané martini, které zbožňovala vychlazené se dvěmi olivami stejně jako maminka, když ještě žila a vrátila se k bratrovi.
Já? Kdybych Listela zabila sama, tak by mě to tak netrápilo, jako že mě někdo předstihl, mluvila si Jess pro sebe.

Nastal večer a zpěváci uspořádali jedno malé vystoupení pro hosty hotelu Sfinx. Pokoje návštěvníků se vyprázdnili a v hale se sešel dav čekajících na písně a zpěváky.
Před začátkem se sešli v Alexově pokoji a domluvili se na písních, které zahrají. Hudební náčiní již stálo na svém místě, zcela připravené na použití.
Jess zahlédla Alexe, Howieho a ostatní, když se na něčem domlouvali.
„Tak kdy?“ Ptal se nedočkavě Nick.
„Na koncertě, bude tam přece s námi, takže proč spěchat,“ ztišili se ve chvíli, kdy zpozorovali Jess stojící ve dveřích, jak kouká, co se děje.
„Vyrušuji snad?“ Promluvila v rozpacích, že poslouchala něco, co zřejmě nebylo pro její uši.
„Nevyrušuješ, pojď klidně dál,“ pozval Alex sestru do pokoje. „Stejně už půjdeme dolů. Hosté přece nemůžou čekat. To se nesluší, ne?“
Již za pár minut sestupovali do haly a umístili se na vyhrazeném místě pod schodištěm u svých hudebních nástrojů. Lidé seděli i stáli, kde se dalo a nedočkavě očekávali začátek malého vystoupení. Při ozvěně prvního tónu se publikum ozvalo potleskem a jásotem.
Jessy se posadila k baru u Bonnie a s nadšením je pozorovaly. Malé představení znamenalo výběr skladeb ze všech nahraných alb. Vybrali si pomalou píseň i píseň s pořádným rytmem. Každý si zde našel svůj styl. V půli cesty dostat se ke konci, si udělali malou pauzičku, kdy si dopřáli osvěžující koktejl u Bonnie v baru, která bylá celá vedle z tak milé návštěvy u jejího stanoviska.
Po krátkém oddechu se vrátili na svá místa a dovolili obecenstvu několik otázek. Jess si všimla, že jsou opravdu jiní než ostatní zpěváci, kteří se cítili být velkým hitem a hvězdami a nevidí ani na špičku vlastního nosu. Alex je drahoušek, tak proč se musí neustále provokovat. Jaký to má smysl?
Fanoušci byli šťastní, když s nimi některý zpěvák promluvil. Pro zářící dívky byli sympatičtí a neodolatelní mladíci něco jako bohové, po kterých žádali jen jediné a to promluvit s nimi. Byl v tom velký rozdíl, MIB nebyli bohové a jejich přání bylo už předem splněno a ani o tom nevěděli.
Hodina rozmlouvání skončila poslední otázkou, kterou nechtěně vyřkla Bonnie.
„Pane McNeile, jak se cítíte nyní, když uběhlo několik let od toho, kdy zemřeli vaši rodiče, a zmizela sestra?“
Jess měla šílený strach z toho, že ji její vlastní bratr prozradí, ale odpověď ji šokovala ještě více.
„Co se stalo, stalo se. Vrátit to nemohu, i kdybych chtěl a to z celého srdce. Bylo to pro mě těžké překonat velkou ztrátu a trpěl jsem hodně dlouho. A sestra, sestru jsem již našel, ale zatím se nechce ukázat na veřejnosti, jak jsem pochopil z jejího jednání. Můžete doufat, že nastane chvíle a ona odhalí svou tvář, kterou ukrývá mezi námi,“ dopověděl a letmo mrknul na Jess sedící u baru s nehybným výrazem. Lidé hleděli mezi sebe a podezřele pokukovali po neznámých tvářích. Vrtalo jim hlavou, kdo by mohla být zpěvákova sestra.
Další otázky byly přerušeny a zpěváci mohli pokračovat s dalšími skladbami, které naplnily večerní atmosféru. Program se musel prodloužit díky radosti posluchačů, kteří ani v nejmenším nechtěli ukončení. Večer se stoprocentně vydařil.
Aplaus, který ani nečekali, byl tak úžasný, že všem zpěvákům vmetl úsměv do zpocené a zadýchané tváře. Rádi by diváky potěšili, ale museli si odpočinout a připravit na nadcházející koncert, který znamená uspokojit větší množství publika než v hotelové hale. Potřebovali nabrat novou sílu. Zítřek mají na relaxaci než přijde den jejich vystoupení.
Unaveni padli do postele a těšili se na ráno.