Ukolébavka (22)

Anotace: Palačinky podruhé...

Po třech palačinkách s obrovskou porcí šlehačky se Elena cítila totálně přecpaná. Hlavu si položila na stůl a rukama si objala bříško.
,,Já su nažraná jak to prase. Kolik jich tam ještě bude?“
Blanka nakoukla do mísy s těstem. ,,Ta, co smažím, bude moje. A víc jich do sebe nedostanu. Takže bude ještě jedna pro tebe a jedna pro Olivera.“
,,Vere, čekají na tebe dvě palačinky.“
,,Ne, to ne,“ zakroutil hlavou. ,,Ty se najez.“
,,Já jsem najezená až moc.“
,,Tak já sním jednu a ty tu druhou.“
Zamračila se na něj, ale kývla. ,,Tak to si ale musím jít zapálit, aby mi sedlo. Jdeš se mnou?“
Pokýval hlavou a začal po kapsách hledat cigarety.
,,Já nepůjdu,“ pronesla Blanka. ,,Já to tady musím dosmažit.“
,,Vždyť stejně nekouříš,“ usmála se na ni Elena.
,,Hele, já bych taky nechtěl kouřit,“ ozval se Oliver. ,,Dal jsem si novoroční předsevzetí, že to omezím na minimum.“
,,Moc se ti to nevede, co?“
Místo odpovědi se usmál a následoval Elenu na terasu. Elena se posadila do proutěného křesla, on zůstal stát. Rozhlížel se po rozsáhlé zahradě s anglickým trávníkem, pozoroval kamenné sošky a bazén s vířivkou.
,,Vy asi máte dost peněz, co?“ zeptal se po chvíli.
,,Nestrádáme.“
,,Tak to mámě hrozí exekucí.“
,,Jejda.“ To bylo jediné, na co se zmohla. Zaboha nevěděla, jak by měla reagovat. Oliver zřejmě na žádnou další reakci nečekal, protože začal okamžitě mluvit dál. ,,To by exekutoři šli asi nejdřív po elektronice, že?“
,,Jo,“ kývla a zapálila si. ,,Televize, videa, rádia, počítače…“
,,No mě by asi jeblo, kdyby mi vzali compl. Nemohl bych bez něj fungovat.“
,,To má tvoje máma asi velký dluhy, když jí hrozí exekucí, co?“ zeptala se soucitně.
,,A já jí k tomu ještě pomáhám. Vysoká žere strašně moc peněz. Už mi několikrát říkala, abych tam už nechodil, že je to moc drahý.“
,,Nehodláš s tím seknout, že ne?“
,,Chci dokončit aspoň toho blbýho bakaláře.“ Kouknul na ni a lehce se usmál. ,,Hele, Eleno, já jsem asi někde vytratil cíga. Mohla bys mi jedno dát? Já ti ho vrátím, až se zase potkáme. Ubalím ti.“
,,Ubalíš mi cígo, ne trávu, že?“ zeptala se radši.
Zasmál se. ,,Jasně, že cígo.“
Podala mu krabičku. Vzal si jednu cigaretu a poděkoval.
,,Proč si nesedneš?“
Pokrčil rameny. ,,Mě je takhle dobře. Hele, kolik je hodin?“
,,Bude osm.“
Plácnul se dlaní po čele. ,,Já jsem měl jít za tím kámošem.“
Nikam nechoď, žadonila v duchu. ,,To už stejně nestihneš.“
,,No to ne, no,“ pronesl trpce. ,,Tak mi aspoň připomeň, abych mu napsal, že nepřijdu.“
,,Jo.“ Potáhla si, a když promluvila, z pusy jí unikal kouř. ,,Co jste měli v plánu?“
,,Zhulit se, opít se…Něco takovýho.“
,,Tak se opijeme spolu. Zakalíme.“
Podíval se na ni nevěřícným pohledem. ,,Ty kalíš?“
Tohle byla přesně jedna z těch chvil, kdy se Elena cítila jako totální dement. ,,No. Proč ne? To když nejsem denně na sračku jako někdo, tak jsem hned domácí cuchta?“
Vykulil oči nad její reakcí. ,,Promiň, já jsem to tak nemyslel. Já jen, že jsem tě nikdy kalit neviděl. Ani jsi mi nikdy nevyprávěla, jak jsi kalila.“
,,Vždyť jsem s tebou byla už dvakrát v hospodě.“
,,Ale to bylo pár piv,“ mávnul rukou. ,,Tak zakalíme dneska spolu? Pořádně?“
Už se strašně těším, až ti pobliju boty, zlato, zaplakala Elena v duchu. ,,Jasně.“
,,Blanka taky?“
,,Blanka má na devátou domluvenej odvoz.“
Hlavně udrž koule v klidu, přikázal si Oliver. ,,Super.“

Když se Julie od Oliverovi matky dozvěděla, že Oliver není doma, štrádovala si to rovnou k Dušanovi. Zvonila a bušila do dveří vytrvale pět minut v kuse.
Dušan jí otevřel a okamžitě ji sjel hnusným pohledem. Bylo mu špatně, měl horečku a Julie byla to poslední stvoření na světě, které toužil vidět. ,,Co je?“
,,Je tady Oli?“
,,Ne, Vere tady není.“
,,A kde je?“ Bojovně si dala ruce v bok a vystrčila bradu.
,,Měl by být s Elenou.“
Žárlivost se do ní zakousla ostrými tesáky. ,,S kým?!“
,,Už jsi ji viděla. Když jsi Vereho vyfackovala.“
,,Ta káča?“ Odfrkla si. ,,A co s jí jako dělá?“
,,Snad ne to, co s tebou. Už tak má dost problémů.“
,,To teda má,“ dala mu za pravdu. ,,Až ho potkáš, tak mu laskavě vyřiď, že jsem v tom.“

,,Já si skočím na záchod, můžu?“ zeptal se Oliver, když se vrátili do kuchyně.
,,Ne, nesmíš,“ převrátila Elena oči. ,,Támhle v chodbě.“
,,Prkýnko,“ procedila Blanka mezi zuby tak tiše, že ji Oliver neslyšel, ale také dostatečně nahlas, aby to slyšela Elena. Ta měla co dělat, aby nevybuchla smíchy.
,,Ty seš blbá,“ plácla Blanku po rameni, jakmile Oliver opustil místnost.
,,A vsaď se, že ho nechá nahoře. Vsaď se!“
,,Radši ne. Zůstane tady se mnou a zakalíme.“
,,Ó.“ Blanka vypnula sporák. ,,Tak to bych se měla zdekovat.“
,,Ne, to v žádném případě.“
,,Co budete dělat?“
,,Povídat si, kouřit a pít.“
,,Co?“
,,Šlohnu Václavovi nějaký víno ze sklepa.“
Blanka zatleskala. ,,Tý jo, tak to bude mazec. To mi pak musíš všechno povyprávět.“
,,Zajisté.“ Zacinkal jí mobil, a tak si šla zprávu přečíst. ,,No to mi poser moje holý záda.“
,,Co je?“
,,Píše mi Petr, jestli nezajdeme na kafe.“
,,Tak to má docela odvahu. Půjdeš?“
,,Myslím, že ne.“
,,Vy máte čokoládový mýdlo na ruce,“ řekl Oliver, jen co vkročil do kuchyně. ,,To je úplně hustý.“
Obě se zasmály.
,,Koukej, Blanka ti nachystala dvě poslední palačinky.“
Oliver zakroutil hlavou. ,,Pokud si pamatuju, tak jsme se dohodli, že ty sníš jednu a já tu druhou.“
,,Já jsem ale fakt úplně plná.“
,,Jedna tě nezabije,“ řekl a strčil jí talíř pod nos.
,,Moje řeč,“ řekla Blanka. ,,Tak já umeju nádobí.“
,,Já to udělám,“ zarazila ji Elena.
,,Ne, udělám to já.“ Oliver ukrojil kousek palačinky a nacpal ho Eleně do úst. ,,Vy jste vařily, tak já to uklidím.“
,,No, vymlouvat ti to nebudu,“ prohlásila Blanka a odklusala na záchod.
Oliver chtěl Eleně zrovna něco říct, když mu zacinkala zpráva na mobilu. Vyštrachal jej z kapsy a zadíval se na displej. Zpráva od Dušana byla stručná, ale výstižná.

Julie je v tom.

Oliver třísknul mobilem o stůl a začal se modlit.