Minulost tě dožene

Anotace: část 41

Bylo páteční ráno a Jess chystala snídani pro šest hladových krků, mezi které patřila i ona. Hospodyně, kterou zaměstnávali, musela před týdnem náhle odjet za svou nemocnou matkou do Mexika. Před pár dny volala Alexovi a podala výpověď. Její devadesátiletá matka ve spánku zamřela.
Dochystala poslední porci snídaně a čekala, kdy se kluci přiřítí a dostanou hlad. Sama snědla svůj talíř a odešla do knihovny, kde našla klidnou chvilku na přemýšlení. V myšlenkách si promítala všechny události, které se doposud přihodily. Zatčení Stonea, smrt Listela, vyhrožování rozbitým oknem a telefonátem, večeře s Brianem, večeře s Richiem, Richiem.. Nad tím se musela pozastavit. S Brianem to bylo, jako vyjít si s kamarádem, ale s Richiem to bylo cosi jiného. Byl to nezapomenutelný okamžik. Musím jej znovu vidět, pomyslela si.
Když se vracela do kuchyně, všechny talíře už byly prázdné a naskládané na kupě u myčky. Sklidila jej a přichystala si piknikový košík s občerstvením. Položila jej na stůl a odešla se převléct do bikin a minišatů.
Cestou ze schodů narazila na Howieho a bratra. Když zjistili, kam se chystá, rozhodli se, že se jim dopolední plán zamlouvá a vyrazili s ní. Jess dodala do košíku další pochutiny a Howie ho odnesl do vozu. Nasedli do Jessiina sporťáku a vydali se na pláž, přičemž se dům vzdaloval z dohledu.
Kluci roztáhli deku na písku u jedné ze záchranářských věží. Nebylo zde mnoho lidí a Jess velice vyhovovalo ono místo. Doufala, že zahlédne Richieho, protože věž, u které polehávali, byla ta, kde Richie minule seděl. Po dvou hodinách čekání na žhavém slunci neměla štěstí.
Jess požádala Howieho, jestli by ji nenatřel opalovacím krémem a jako kluk s radostí přijal. Lehce vmasírovával krém do pokožky po celém těle, ale samozřejmě pouze na přístupných místech.
Když se ani za další hodinu Richie neukázal, vstala a rozhodla se projít. Třeba jej přeložili jinam. Za pas bikin si zacvakla klipsem mobil, kdyby ji kolegové hledali, nebo například bratr.
„Jdu se na chvíli projít, tak pokud by vás to tady přestalo bavit, což pochybuji,“ pravila, když viděla bratrův a Howieho pohled na kolemjdoucí polonahé dívky. „Tak můžete klidně odjet domů. Jen mi nepřibalte šaty. Jeďte autem, já nějak dojdu.“ Hodila Alexovi klíče a otočila se k odchodu.
„A jak chceš odsud odjet?“ Divil se Bone.
„To už si zařídím podle sebe. Neboj se.“
Odešla směrem k největšímu davu lidí, tedy tam, kde stála centrála. Kráčela po kotníky v moři. Vlnky ji omývaly opálené nohy a do očí ji šlehaly paprsky poledního slunce. V klidu se rozhlížela kolem sebe a hledala svého plavčíka. Ve vodě bylo pouze několik dovádějících dětí s dospělými. Většina obyvatel na slunci polehávalo na pláži a lenilo. Proti ní se ploužili dva plavčíci. Bruneta s útlým pasem a blonďák s širokými rameny, ale Richie to však nebyl. Možná dneska nepracuje?! Asi si vzal volno, napadlo ji, ale myšlenku rychle zahnala a pokračovala v hledání.
Nevěřila svým očím. Deset metrů vpředu procházel muž s rudými vlasy okolní prázdná místečka lidí, kteří právě plavali v moři a prohledával různé kabelky, košíky a jiná zavazadla. Postupně vytahoval věci podobné peněženkám a strkal je do batohu na svých zádech. S klidem se postavil a rozhlížel se po další kořisti s myšlenkou, že ho nikdo nevidí. Dal se do kroku a blížil se k pusté odlehlé části pláže. Bohužel šel proti Jessice.
Rozhodla se mu zkřížit cestu. Když byl v dostatečné vzdálenosti, prudce do něj vrazila. Pokoušela se uhýbat stejným směrem jako zlodějíček, kterému mohlo být o něco méně než jí.
„Vraťte ty peněženky,“ rozkázala mu poklidně.
„O čem to jako kecáš?“ Dělal ze sebe přihlouplého.
„Ty, které jste sebral z tašek. Vraťte je radši po dobrém,“ vyhrožovala pachateli.
Mladík srazil Jess k zemi a dal se na útěk, při kterém nehleděl na kolemjdoucí a srážel je. Přeskakoval ležící lidi a kličkoval mezi pomyslnými sloupy. Jess byla dobrá běžkyně, ale písek ztěžoval kroky. Trvalo ji asi deset minut, než proběhla okolo Howieho a pokračovala v běhu za mladíkem.
„Co se děje?“ Divil se Howie, když zahlédl Jessicu běžet za rudovlasým mužem.
Jess dohnala svou obět a skolila ji k zemi. Mladík se bránil, ale neměl šanci. Složila jej na lopatky a zkroutila obě zápěstí vzad. Neuvědomila si, že je v bikinách a bez pout. Na místo dorazili plavčíci, aby zjistili, co vzbudilo zájem veřejnosti.
„No, můžete mu prohledat batoh a určitě najdete více peněženek, než je u jednoho člověka možné,“ vysvětlovala.
Záchranář obrátil batoh vzhůru nohama a začalo se sypat spousty portmonek a navíc i šperků a hodinek. Mladíka posadili do služebního auta a zavezli na stanici k výslechu. Mezitím vyčkávali na příjezd policie. Jess se pokusila vytratit v pozorujícím davu, až došla k dece, kde odpočíval Alex. Howie seděl a sledoval její příchod.
Mlčky si oblékla šaty. Bylo po čtvrté hodině odpoledne, ale jet domů neměla doposud v plánu.
„Jestli chcete, tak na mě nečekejte a vezměte si auto. Já se radši projdu,“ zopakovala Jess Howiemu.
„Co se to stalo? Proč jsi toho chlápka honila? Nový způsob namlouvání?“ Vtipkoval Howie, ale odpovědí mu bylo mlčení. Jess se otočila a odkráčela k centrále záchranářů. Řekla si, že by mohla vypovídat k případu a navíc, vyhodila bratra s Howiem s jejím vozem, tak se musí činit, aby Richieho našla a mohla jej požádat o odvoz.
Výpověď sepsal postarší milý mužík. Celou dobu, kdy vyprávěla, co se stalo, sledovala kanceláře, ale většina jich byla prázdná. Richie nikde. Copak nebudu mít nikdy štěstí?
Pomalu kráčela ze schodů, když v tom se to stalo. Na parkovišti zastavilo jeho auto. Richieho auto! Po zastavení vystoupil a zamkl dveře. Sláva! Je to on! Zpomalila chůzi, aby na něj narazila ještě tam.
„Jess!“ Zvolal nadšeně, když se objevila před ním. „Co tady děláš?“
„Menší vyřizování, ale nic důležitého,“ usmála se.
„Půjdeš se projít? Jen si zanesu věci,“ navrhl.
Při hřejivém slunci prošli celé pobřeží, které spadalo k centrále. Došly k vzdálenému molu a posadili se na obrovský balvan zabořený v písku. Naslouchali šumění vln, když naráželi na pilíře mola.
„Co takhle zopakovat večeři?“ Narušil Richie okamžik ticha.
„Dneska?“ Jess trošku zaváhala, ale nakonec stejně souhlasila. Na nic jiného ani nečekala.
Dohodli se, že ji opět vyzvedne u ní doma. Kde bude dnešní večeře, bylo další překvapení.
„Nevím, jak to říct,“ ostýchala se. „Ale nemohl bys mě nejdřív domů odvézt? Nemám tady auto.“ Usmála se.
Richie nabídl Jess místo spolujezdce a odjeli od centrály. Když vystupovala před domem, upřesnili si čas, kdy se pro ni zastaví.