Ukolébavka (23)

Anotace: Pokud jsou tam nějaké chyby, omlouvám se.

Elena sebou škubla leknutím, když mobil narazil do tvrdé desky stolu a rozletěl se na několik kousků.
,,Ehm,“ zamumlala a opatrně se zeptala: ,,Je všechno v pořádku?“
Neodpověděl. Místo toho se zvedl ze židle a vydal se do haly pro bundu.
,,Olivere?“ Vyskočila na nohy a hnala se za ním. ,,Co se děje?“
,,Hele, Eleno, sorry, ale já musím odejít.“
,,Aha,“ vyrazila ze sebe a viditelně posmutněla. ,,A řekneš mi konečně, co se stalo?“
,,Jsem v totálním průseru.“ Nazul si boty a rychle si přes sebe přehodil bundu. ,,Sorry. Zakalíme někdy jindy.“
,,V jakým průseru?“
,,Ahoj,“ řekl a odešel. Nezapomněl za sebou vydatně prásknout dveřmi.
Elena zůstala stát na místě a zírala na zavřené dveře, jako by doufala, že se Oliver ještě vrátí.
,,Co je?“ zeptala se Blanka.
,,Já nevím.“ Otočila se a šla do kuchyně. ,,Oliverovi přišla esemeska. Po jejím přečtení mrštil mobilem o stůl, zvednul se a odešel. Ani mi neřekl proč.“
,,Hmm,“ zamručela. ,,Tak to bylo asi urgentní. I mobil tady nechal.“
,,Prej je v nějakým průseru.“
,,To by mě zajímalo v jakým.“
,,Mě taky.“ Vzala do ruky přední kryt Oliverova mobilu. ,,Proč mi to neřekl?“
Pokrčila rameny. ,,To je těžký říct takhle z hlavy.“
Elena se zamračila. ,,Třeba se stalo něco doma.“
,,Třeba.“
,,Jeho máma má nějaký finanční potíže.“
,,On ti to poví,“ řekla Blanka. Zvedla ze země baterii mobilu a podala ji Eleně. ,,Pokud ti řekl o těch finančních potížích, tak má v tobě asi důvěru.“
,,Myslíš?“
,,Tak přece neřekneš jen tak někomu, že máš finanční krizi. Určitě ti poví, co dneska stálo v tý esemesce.“
Elena pomalu skládala mobil dohromady a přemýšlela o tom, co jí Blanka řekla.

,,Těhotná?!“
Dušan se na Olivera soucitně zadíval a pustil ho do bytu.
,,Jak jsi na to jako přišel, že je těhotná?“
,,Byla tady.“
Oliver na něj vykulil oči. ,,Prosím? Ona ti jako přišla říct, že je se mnou těhotná?“
,,Byla docela napružená.“ Setřel si pot z čela a zamířil do pokoje, kde se natáhnul na postel. ,,Přišla a ptala se, kde jsi. Tak jsem jí řekl, že seš s Elenou. Mám takovej pocit, že ji označila za káču…“
,,Julie?“ skočil mu do řeči. ,,Julie řekla o Eleně, že je káča?“
,,Ano,“ kývnul. ,,No a pak z ní nějak vypadlo, že je těhotná. Tak jsem uznal za vhodný, že bude lepší ti to napsat, abys počítal s její brzkou návštěvou.“
,,Hele, já s ní spal…To už je nějaká doba. Plus mínus dva měsíce. To mi chceš říct, že na to přišla až teď?“
,,Já nevím, kdy na to holky přijdou, já krámy nemám.“
,,Teče ti krev z nosu,“ pronesl Oliver trpce.
Dušan si přiložil prsty k nosu, a když se na ně zadíval, spatřil krvavé šmouhy. ,,Do prdele.“ Zvedl se z postele a přešel ke stolu s počítačem, kde měl položeny kapesníky. ,,Co s tím budeš dělat, Vere?“
,,Já nevím,“ zanaříkal. Schoval obličej do dlaní. ,,To je v piči. Kurva, kurva, kurva.“
,,Pošleš ji na potrat?“ zeptal se, když tisknul kapesník k nosu.
,,Říkám, že nevím!“ zařval na něj. Hned potom si vzdychnul a omluvně se na Dušana zadíval. ,,Promiň, Dušane.“
,,V pohodě,“ trhnul ramenem. ,,Jestli se potřebuješ vyřvat, tak po mně řvi. Ale snaž se nevzbudit mou máti.“
,,Máš v lednici pivo?“
,,Myslím, že tam nějaký je. Skoč si pro něj.“
,,Díky.“

Elena zbytek večera strávila na ICQ. Nevěděla, jestli udělala dobře, ale kývla Petrovi na kafe. V podstatě toho litovala, jakmile zprávu odeslala, ale zpátky už to vzít nemohla. Když jí nadšeně odepsal, kde a v kolik hodin se zítra sejdou, něco otráveně zafrflala.
Pořád musela myslet na Olivera. Co se stalo? Proč jí to nechtěl říct?
Vzdychla si a zahleděla se na jeho mobil, který položila vedle počítače. Kdyby měl Oliver zrušený bezpečnostní PIN, tak by mohla mobil klidně zapnout a trochu se mu probrat ve zprávách. To by se dostala i k oné osudné esemesce.
,,Ježiši, já jsem ale mrcha,“ vynadala si. Nicméně se zvědavosti nezbavila. Vzala mobil a zapnula ho. Nad nápisem ,,Zadejte PIN kód“ se zašklebila. Položila mobil zpátky na místo a ještě asi deset minut přemýšlela nad tím, jak se dá PIN obejít. Bohužel na nic nepřišla, a tak vypnula počítač a začala se chystat na kutě.

,,Mobil,“ zamumlal Oliver.
,,Cože?“ Dušan pustil Oliverovi vlasy, které mu držel, aby si je nepoblil.
,,Mobil,“ zopakoval. Zvednul hlavu ze záchodové mísy a hřbetem ruky si otřel zvratky z brady. V lednici totiž kromě piva našel i celou láhev vodky a přišlo mu jako dobrý nápad ji celou vypít.
,,Mobil co, Vere?“
,,Já ho tam…tam…tam nechal.“
,,Kde?“
,,U Eleny.“ Zasténal, protože se mu motala hlava a špatně viděl. Zavřel oči, čehož okamžitě zalitoval, protože se cítil, jako by padal do hluboké díry. ,,Ježiši, já jsem opilej.“
,,No to seš,“ pokýval Dušan hlavou. ,,Ty jsi nechal mobil u Eleny?“
Oliver se zadíval na záchodovou štětku s rukojetí ve tvaru delfína a zasmál se. ,,Kosatka. Koukej.“
,,To je delfín,“ řekl a nezapomněl u toho převrátit oči. ,,Vere, budeš ještě zvracet?“
,,Nedívej se na mě,“ zašeptal a sklopil hlavu. Vzor na linoleu mu připadal velmi zajímavý. Začal po něm přejíždět prstem. ,,Já maluju.“
,,Budeš ještě zvracet, Olivere?“
,,Nech mě tady.“
Vzdychnul. ,,Dobře. Až uznáš za vhodné, přijď do pokoje.“
,,Já nemám nožičky.“
,,A já mám horečku a je mi kurevsky zle, takže jestli chceš strávit noc na hajzlu, prosím. Já tě do pokoje nepotáhnu.“
,,Dušane,“ řekl a začal mávat rukama. ,,Promiň. Mě to tak mrzí. Já jsem strašný prase.“
Pousmál se. ,,Čekám tě v pokoji.“