Anaefové - X. kpt.

Anotace: Poslední kapitolka z Putování

Sbírka: Anaefové - putování

Ukázalo se, že Jotyho zranění je těžší, než to vypadalo. Tedy, ne tak těžké, jak by mohlo být, ale přesto ne jedno z nejlehčích. A tak byl Geirn donucen použít magii a Calair mu pomáhal. Ean mezitím sehnala nějaké bylinky, které mu opatrně položila na ránu.

Falešný vous jen seděl opodál a díval se před sebe. Přesto to ale vypadalo, že nevidí vůbec nic. Po chvíli se se stále stejným výrazem zvedl a jal se opravovat vor. Namířil na něj hůlkou a začal něco tiše mumlat. Stroj se pomalu zvedl do výšky. Všechny jeho zlomené části se opravily a v jednom koutě se objevilo měkké lůžko.

Napřed to vypadalo, že si F. V. ani nevšimne, že se mu bez výbuchu podařilo kouzlo takové úrovně, kvality a rychlosti, že si o něm může většina ostatních kouzelníků nechat jen zdát. Vlastně všichni kouzelníci si o tom mohou nechat jen zdát. I F. V. měl napřed dojem, že sní. Jenže ten sen vypadal příliš skutečně. Po chvíli se jeho výraz začal měnit. Od tupého výrazu mimoně k tupému výrazu překvapeného kouzelníka. Není to příliš výrazná změna, ale alespoň že existuje.

Ean právě doobvázala Jotymu hlavu. Ten sice občas otevřel oči, ale přesto vypadal, že není zcela při smyslech. Ani jeho občasné mumlání nevypadalo jako mluva tvora s alespoň minimálním inteligenčním kvocientem. Geirn se ho opatrně dotkl čumákem. Mezi ním a kouzelníkem jako by projelo žlutavé zajistření. Zárověň se za nimi ozvalo zvláštní zalapání a podivné mumlavé zvuky. Všichni se okamžitě otočili, protože tohle díky Geirnově magii asi nebylo.

A měli pravdu. Vousovi už do mozku doputovala informace ohledně provedeného kouzla, a tak se nestačil divit. I ti ostatní vypadali překvapeně. Draci na sebe upřeli tázavý pohled a potom se znovu zahleděli na Vouse. Ten opatrně došel až k Aerovoru a strčil do něj. Aerovor nezmizel, nevybuchl a nerozpadl se. Potom se kouzelník otočil a namířil hůlkou na Jotyho. Ten se vznesl, doletěl až nad lůžko na stroji a pak v něm lehce přistál. F. V. pak bez hlesu nasedl na vor a ten se dal pomalu do pohybu.

Naši přátelé na sebe upřeli udivené pohledy, ale pak se vydali za plujícím vorem. Ean s Calairem opatrně vzadu naskočili a draci letěli vedle. Když se Geirn vznesl hodně vysoko, uviděl v dáli hladinu moře. Několik mil po pobřeží východním směrem spatřil elfské městečko. "Tak už jsme u moře, přátelé," pomyslel si "a za chvíli budeme v cíli."

***

Moře. Romantika. Nekonečné pobřeží se rozbíhá na dvě strany, vpředu jen modrá pláň. Nad hlavou poletují racci a pod hladinou rejdí malé rybyčky. Malé vlnky omývají skalky u pobřeží i písčitou pláž. Spíše malé nechutné vlnky omývají zachaluhovanou a nepříliš voňavou pláž, pomyslel si Vous, kterému se jen z pohledu na moře dělalo špatně. Ostatní ovšem vypadali, že jeho pocity nesdílí. No jasně, nejsou dostatečně na výši, pomyslel si znovu kouzelník. Onen neblahý houpavý pocit v žaludku přemohl původní okouzlení z několika bravurně provedených kouzel a on se teď necítil tak namakaný jako předtím.

"Tak jsme došli, mládeži." oslovil Geirn okololevitující tvory, a to i přes to, že věk všech draků byl dosti vysoký i na dračí poměry.
"A co teď?" otázala se Ean a upřela oči k dalekému obzoru. "Myslíte, že to půjde přeletět i s Aerovorem? Na ten se ale nevejdeme všichni a ani draci nemohou letět věčně."
"Ne, Aerovor tady necháme." odpověděl Geirn. F. V. na něj upřel zuřivý pohled, který ho natolik zaměstnal, že mu přestalo být špatně.
"Nemůžeme ho tady přece nechat!"
"Fakt si myslíš, že ne?" otázal se Geirn a dal hlavu na stranu. "A dávej bacha, nebo spadneš do vln!" Vous si rychle poposedl blíže ke středu voru a znovu si uvědomil, že jeho oběd je poněkud živější než normálně, a tak raději neodpověděl.

Moře. Romantika. Nekonečné pobřeží se rozbíhá na dvě strany, vpředu jen modrá pláň. Nad hlavou poletují racci a pod hladinou rejdí malé rybyčky. Tedy, abychom byli přesní, pokud byste se řádně podívali směrem na východ, spatřili byste, že jednolitost pobřeží v dáli narušuje cosi, co se po bližším prozkoumání vyloupne v elfský přístav. Pokud byste se podívali pořádně před sebe k horizontu a vypůjčili si dalekohled, možná byste si všimli malých skvrn, a jistě by vás, a zcela správně, napadlo, že jsou to nějaké ostrovy. Pokud byste se podívali okolo sebe, možná byste očekávali, že tam uvidíte naší skupinku. Chyba. Ta už je někde v háji, nemáte se tak dlouho rozhlížet.

Řekla jsem, že jsou v háji. Ovšem nemystifikovala jsem vás zase tolik, jak si myslíte. Zdejší pobřeží opravdu lemuje cosi, co se dá při troše dobré vůle nazvat hájem. A vzhledem k tomu, že se onen dotyčný stromový porost táhne daleko na obě strany, dá se předpokládat, že tam s největší pravděpodobností někde jsou.