Návštěvnost
Život se zlomeným srdcem
Život se zlomeným srdcem
Kapitola 1. Počátek
Je 18. 12. 2008, blíží se Vánoce a já stále žiju. Každým dnem mi táhne na šestnáctku. Každým dnem jsem blíž smrti. Někdy bych ji chtěla mít vedle sebe.
Miluju Martina. Martínka *álu. Moji Berušku. Jsem s ním už přes 5 měsíců. Dnes z toho mám opět depresi. Je tak dokonalý a já taková nicotná hadrová panenka. Nejsem ho hodna. Miluju ho víc než vlastní život. Zabíjí mě, když nejsem s ním.
Tuto zoufalou kroniku jsem už nikdy nechtěla otevřít, stalo se. Deprese a trápení udělalo svoje. Jsem v 9. třídě a ještě stále mám výborný prospěch. Srdce, duše i tělo patří mojí Berušce. Jen mysl si nemůže vzít, přestože i ta je celá jeho.
Chtěla bych, aby viděl, jak moc ho miluju. Aby chápal, proč mě ta prázdnota tak zabíjí, aby věděl, proč mě píchá v břiše i v hrudi, nedrží-li mě za ruku. Bez něj pro mě život nemá cenu. Kéž by mne miloval, tak jako já jej.
Navždy má Beruška..
Martin *ála + Vendula *álová
12.1.
Dneska jsem si zase na několika místech řezala ruku. Kružítkem.
Srdíčko se tentokrát moc nepovedlo, ale za to je výrazně vidět. Na MH jsem důraz moc nekladla, není to tak vidět, když mám dlouhý rukáv. Ovšem na řezné rány na zápěstí jsem pyšná. Přetrpěla jsem to.
A proč to všechno? Jako vždy. Má láska Martínek. Deprese. Když se vždy zalykám slzami vím, že jen ta bolest to přeruší.
15.1. 22:37 ČTVRTEK
Nemiluje mě. On mě nemiluje. A nikdy nemiloval. Jsem nemocná. A při tom, jak je mi špatně ještě tak nesnesitelná krize.
Zítra se nechce vidět. Prý si pojede do Brna nakupovat. Dnes – přestože jsem se před ním rozbrečela – odešel dřív, než jsem chtěla. Než jsem ho prosila. Ne kvůli tomu, že by se zlobila maminka, ne kvůli tomu, že se musí učit. Ale jenom kvůli tomu, že si chtěl ZASE hrát na PC! V sobotu si chce na celej den na snowboard. Proč asi? Nemiluje mě!!!
Je mi tak zle, dusím se slzami, nevidím, co píšu. Nedokážu se nadechnout. Nemiluje mě!!!
V neděli se musí určitě učit na 2 písemky. Zase se neuvidíme. Nehledě na to, že jsem nemocná. Nechá mě samotnou a bude se bavit. Proč jen nemůžu být jako on. Tak nezávazně být s holkou půl roku. Nic pro něj nejsem. Láska je kurva!
Neměla jsem se nikdy narodit.
Na nové škole si určitě najde dokonalou a na mě zapomene. Tehdy se skutečně zabiju.
31. 1. 2009 23:35 SOBOTA
Máma mě tehdy zradila. Napsala mu a on přijel.
Nejsem pro něj dost dobrá, akorát jsem ho zklamala a to mi nikdy neodpustí. Zaslouží si prsatou štíhlou blondýnu, krásnou… jako je on. Gábina by mohla být dobrý tip.
Miluju ho nade vše a jen má pýcha a sobectví mě drží u něj a nedává mu možnost být volný, jak asi chce, jak si zaslouží. Je tak dokonalej, přestože na mě dokáže být hodně hrubý. Ale můj život je šťastně naplněn už jen tím, že jsem tuto Berušku potkala.
Kapitola 2. Smrt je teprve začátek
1. 2. 2009 18:34 NEDĚLE
Tak moc si nepřeju, aby v jeho životě byla někdy nějaká jiná. Tak moc mě bolí představa, že se na ni bude stejně dívat, jako na mě… že se jí bude dotýkat, tak jako mě.
Umírám touhou si vzít život, protože vím, že dřív či později jej takhle uvidím. Pak moje oči nebudou chtít vidět už nikdy nic!
Bojím se myslet na to, jak ona bude pro něj ta nejlepší a na mě bude myslet už jen ve zlém. Co po mě chce, když ne lásku?
1. 2. 22:51
Dneska jsme se rozešli. Ukončila jsem to. Nemělo to cenu L. Když ke mně nic necítí. Bylo to až příliš lehké, vůbec se nebránil. Chtěl to taky?
Byl celý můj život, takže teď mi zůstala pouze smrt. V koupelně máme žiletky. Dvě. Ty pravé žiletky, jako z filmu.
Co naplat, že vysvědčení dopadlo zase výborně , už není pro co. Tímto končí všechna má utrpení a já se odevzdávám poslední pro mě nepoznané pouti… cesta ke smrti.
Již mu nebudu ztrpčovat život, nemluvě o tom, že ho budu navěky milovat.
2. 2. 22:54
Tak jak? Je to pofidérní. Nevím, na čem jsem. Ta větší část mého já mu nikdy nechce dát mé sbohem… ta menší část mi v hlavě křičí: „Jsi hnusná, tlustá, blbá, nic pro něj!“
Pak, že protiklady se přitahují. Tolik listů bych mohla popsat mými city, ale kdo by to pak četl? Momentíček, tohle vlastně nikdy nikdo číst nebude!
Přísahal mi, že mi už nikdy nebude říkat Vendulo. Přísahal, že se dál nebude kousat do tváří. A taky, že se nebude dívat na to nechutné porno. Dnes to porušil. Byly už jen sprostá lež! Přísaha je přísahou proto, že se nedá zrušit. Denně mi lže L. Je to pro něj tak snadné! Nemůžu mu už tak věřit. Můžu mu teda vůbec věřit? On mi už nevěří, ale důvěra je ve vztahu důležitá.
Já mám proč žárlit! Je tak neodolatelnej a s každou je zadobře. Všechny jeho kámošky jsou svině a hned by s ním šly do postele. Otázka je: odmítl by je? Ne…
Na druhou stranu on nemá důvod žárlit. Co je na mě tak zvláštního? NIC! Tak vidíš, Beruško. Nejsem ta, na kterou čekáš.
23:06
Není to snad největší důkaz lásky, když mu dám, co chce? Chce jinou, nechce být sám. Chce tu, co mu v sexuálním životě pokaždé vyhoví. Chce tu, co mu dá opsat, popř. napsat úkoly. Chce tu, která přiběhne, když on pískne. Chce tu, co s ním poběží na snowboard, na kolo, do boxu a do posilovny. Oblíbenou dokonalou vychrtlou kozatou.
„Dávám Ti šanci ji najít… možnost mít, co chceš. Já mám být přece vždy ta zticha, co Ti do života nesmí mluvit.“
Kapitola 3. Kdo si hraje, nezlobí
4. 2. 19:50 STŘEDA
Včera byla kupodivu povedená hodina v ŽUŠce. Budu tu mít v pokoji novou prostornou skříň… juchů!
Berušák si koupil za pět tisíc novou hračku. Proč asi? Aby si mohl hrát a nebýt se mnou. Jakoby nestačil ten jeho box, rukavice a boxovací pytel. V létě bude dennodenně posilovna a kolo. No jo no, sportovec L.
Tak já nevím, neměla jsem to definitivně ukončit, dokud jsme na sebe byly hnusní? Nejhorší výčitky jsou ty němé, proč se současně milujeme a zraňujeme?
Já kvůli němu chtěla seknout s hudebkou. Nechodím na icq, kvůli němu, aby si náhodou nemyslel, že si s někým píšu. (Jako on, dennodenně!)
On prostě vše může a já mám držet hubu. Jednou za měsíc se připojím, aby mi „kámošky“ poslaly fotky na úpravu a hned mě vyfuckuje, že si píšu s milionem kluků, jakobych byla porno hvězda a všechny zajímala. Nemá to myšlení divný? Neřídí se spíš sebou? („Ano.“) Jsem hnusná, kdo by o mě stál?
Ale on je jiný, změnil se. Dřív mu na mě záleželo nejvíc. Ještě v září ve škole. Ale teď se za mě stydí. Za to, jak sem ošklivá. Neví snad, že jsem nemocná? „Autoimunní thyeroitida.“ Spustí mi ruku pokaždé, když ho někdo osloví.
5. 2. 23:08 ČTVRTEK
Nemiluje mě. Má jinou.
24. 2. 23:48 ÚTERÝ
Máma našla tento deník. Našla i nápisy na mé zdi, že chci zkoncovat se životem. Mrzí mě, že si to přečetla. Pak si tohle četl i Martin. Plakal, ale nijak ho to nezměnilo. Možná je to i horší, tento měsíc jsme se 6 dní neviděli! Šest! Dva dny po sobě a pak čtyři dny po sobě. A jemu to vůbec nevadilo. Nové řezy na ruce také nepomohly.
Pořád mi puká srdce a mrzí mě, že se změnil…
27. 2. 2009
Je konec, konec všeho.
23:52
Na ICQ je online, už se Milušce a jiným svěřuje, že je sám. Možná ho omrzelo porno, tak bude chtít po nějaké fotky. Jakoby jich neměl plné PC. A já si všechno posílání od lidí z ICQ smazala, k jeho vůli.
Kapitola 4. Osmý měsíc
11. 3.
Ptám se: „Miluješ mě?“ - Nic
„Popřejeme si k výročí?“ - Smích
Prý se tomu říká láska…
Někdo zvoní u dveří… letím tam… je to Filip
O tři hodiny později zase slyším zvonek… klient
13. 3. PÁTEK
Čtvrtý den vkuse pláču. Nedovedete si představit, jak neskutečně zraňující je zjištění, že mě ani vteřinu z těch osmi měsíců nemiloval.
Napsala jsem mu, že mě nemiluje a on na to: nevím. Tzn. nikdy jsem Tě nemiloval chudinko. Jestli se to do večera nezmění, budu se řezat… hodně. Mohla bych třeba vykrvácet. He, k čemu mi je žití, když mě nemiluje? Bože jak jsem mohla žít tak dlouhou dobu ve lži?!
Všechny věci od něj jsou schované v krabici. Stejně si pro ně nepřijde. Nemá na to, uchopit vážnou tvář a přestat s puberťáckýma chichotačkama jako jeho kamarádíčci.
Tolik jsem si přála, aby mě miloval, tolik jsem doufala, že mě miluje. Ale vrátí se k miluši. Já už ani nevím, co brečím, vážně mám v těle tolik slz?
Nechci ublížit mamince, možná mě má ráda, přestože si za ty čtyři dny ani nevšimla, že stále pláču. Mám otevřené dveře, v hlavě vidím jeho oči a chci umřít.
Proč tu není a nechce mě zastavit? Proč nepřijde a neřekne, že beze mě nechce dál žít?! Tak PROČ!!
Nemiluje mě!! Jsem pro něj piča, jak řekl! Proč! Proč! Proč!!!
Pomoc!!! Já Tě tak chci! Miluju Tě Beruško.
Bolí to. Tak moc to bolí! Ještě že jsem našla ve škole tu žiletku.
Odpusť.
Schovala jsem své pocity za úsměv… zase. I hid my feeling behind a smile… again.
14. 3. 11:09 PÁTÝ DEN
Neřezala jsem se. Přijel. Zase jsem to nechala zajít příliš daleko. Dostal dárek k výročí a dělal, že ho to rozbrečelo, že jej to dojalo. Vždyť neví, co jsou skutečné slzy. Těch já tu mám na rozdávání. Večer a v noci je to vždy tak krásný, je milej a náhdernej, ale jen co se ráno probudí, je to úplně jiný člověk. Hned chce to a pak rychle domů, do posilovny a zkrátka nechce být se mnou. Jasně, jakmile to dostanu a bolí mě břicho (taková bolest), poletí si za jinou. Zbaví se zodpovědnosti být se mnou i když je mi tak zle – o to hůř. Mám zase trpět sama.
Musela jsem toto mé psaní zase schovat, aby jej neviděl. Stejně by to s ním zase nic neudělalo L.
No, rekapitulace. S bolestí bříška a s bolestí v srdíčku zase pláču na posteli, má jediná opora je má duše, která mi říká… „Proto ses narodila, abys trpěla. Trp ty a všichni ostatní budou šťastni.“ A já chci, aby on šťastný byl.
Proto mu už nebudu nic říkat, nechci mu dokazovat svou lásku, ať si ji najde sám, pokud o ni stojí. Nenapíšu, nezavolám a nezapnu počítač. Budu plakat, svírat se v bolesti a vzpomínat, kdy na mě byl hodný. Nebylo to sice často, ale v hřejivých vzpomínkách mi to zůstalo.
Někdo se pro lásku narodí, ale někdo pro lásku zemře.
17:10
Že mu není hanba! Pořád visí na ICQ! Celý den! Není se mnou! Má osmi měsíční vztah s ICQ. Prý posilovna. HA!
Že se za ty lži nestydí, proboha! No a jak mi lhal, že nehraje to CoD2, pche. S Moničkou zápasů jak nas*aných. Jestli s těmi výmysli nezkončí, tak si je může vyprávět leda tak sám sobě. Protože ty lži… co mi to dělá!
14. 3. 22:17
No jo, jak jsem čekala, celý den sama v bolesti. Dělala jsem druhou prezentaci o nás. Na rozloučenou. Pěkně na CD. A dát do krabice s věcma. Dokud něco neztratí, nezjistí, co měl. I když… Já jsem tak nicotná hnusná kráva, že toho si všimnul hned…
18. 3. 19:29
Proč to není jak to bývalo. Jezdili jsme k sobě každé ráno a odpoledne jsme spolu byli každičkou volnou chviličku. Ve škole taky… spolu.
Dnes je vše naopak. Vyhýbá se mi. Už tak moc jasně! Zase schovám věci od něj – i když jsem je včera vyhazovala z krabice na své místo. Párkrát se říznu, sténavě si pobrečím a pak už ty slzy budu jenom polykat. Tvář bude bezvýrazná, oči zarudlé a ráno si od něj zase vyslechnu, že vypadám hrozně. Jak mě dneska tak nechutně nenápadně odmítl, to bylo hnusné L. Dělal, že si nepřečetl maily ani sms. (Ale na ICQ byl.) A pak, že prý nepříjde, protože je mu zima. Jak se za něj stydím, jak musím před mamkou mlčet, kdykoli o něm začne mluvit, protože ho už vlastně neznám.
Dřív mě miloval, ale dřív jsem si toho asi nevšimla a nevážila si tak křehkého citu. Kdyby mě miloval teď, nic by mi nezabránilo být s ním. Nepustit ho už nikdy k nikomu. Jak mě uráží, že s kamarádíčkama si hraje na borce a pak mi Janička říká, že mám na lepšího… Dám mu volnost… I když mě to bude stát život.
19. 3. 2009 21:12
Co dělat, člověk nemá viny
Co naložil Ti osud, nes
Osud je vinen, nikdo jiný
A já, já zkusil jako pes!
Nikdy ke mně nebýval tak chladný. Mám zase velice pořezané zápěstí. Holky mi ho ve škole obdivovaly. He… nesnáším být středem pozornosti. Raději si sama v koutě řežu ruku přes vodopády slz. Lidé to nechápou. Ani on ne. Je to trest za to, že jsem tak špatná. Musím trpět, protože jsem zlý člověk! Neměla jsem se nikdy narodit, jsem hnus! Citlivost sama… Miláčku, proč mi to děláš!
20. 3. 15:00
Je na ICQ. Dnes ignorace největší. Včera jsem mu v SMS psala, po tom, co se na mě se spaním vyprd a po tom, co napsal, ať mu zavolám… tohle:
Nebudu Ti volat, nemá to cenu. Jenom si vyslechnu, jak jsem rozmazlená, divná, piča, že nejsem normální apod. Já třeba už dvě hodinky (21:56) ležím v posteli a tupě přemýšlím, píšu do deníku a čekám, kdy usnu. Tak dlouho jsem čekala na Tvou lásku, až jsem si uvědomila, že se jí nedočkám, že už patříš jiné. Že už děláš opravdu vše proto, aby ses mi vyhnul – a to mi nevymluvíš, protože ty víš, že to vím. Už nechci všem ničit život tím, co dělám. Jednoduše se vzdávám, přestávám bojovat a nebudu dělat nic. Zapomeň na mě.
A jak rychle a lehounce to splnil. Dřív jsem měla pro co žít (pro něj), teď mám pro co zemřít (pro něj).
18:15
Stále je na ICQ, já čekám, asi zbytečně.
19:58
Žádná změna. Jak lehce zapomněl. Co se mnou teda těch 8 měsíců dělal? Nebo co chtěl? To mě vážně chtěl jenom zneužít? Musím si ublížit, už nemůžu snést tu tíhu, že jsem tak bezmocná. Musím se potrestat.
20:59
Poplakala jsem si, ublížila si, ale už mi to nepomáhá. Budu si muset pro žití, resp. Mou existenci najít jiný způsob… abych přežila.
Proč jej musím pořád tak milovat L.
A ten jeho status „Co děláte lidi?“. Už nepatřím do jeho světa. Nikdy to neměl jako já. Přece není jeho svět a můj svět, protože ON je můj svět.
21:51
Celý den sama doma. Naši na oslavě, Filip s Lucinou (jeho nynější, po Dášce a Zuzce). A já sama. Klasika. Ještě jsem si to napsala do statusu na libko: „Sama v pláči.“ A on ví, že jsem to tam napsala kvůli němu, aby přišel. Ale ani slovo, nic.
Asi to tak má být. Důležité je, že je šťastný on. Na mě nesejde. Udělala bych pro něj vše, hlavně ať je šťastný. Já jsem odsouzená k tomu trpět.
22:45
Furt je na ICQ.
Štípou mě oči. Mám je totálně zarudlé, bolí mě hlava. Myslím na to, jak na mě dnes ve škole křičel. Mám tak mokrý polštář… od slz. Bože, chci umřít! Proč!!!
23:26
Tak mi vadí, jak dneska chtěl, ať žárlím. Jak se snažil, jak se s holkama bavil. Co by dělal, kdybych mu to udělala já… nic.
Zrovna na Simonu a Janu nemám proč žárlit, po tom, co mi Jana řekla. Ale víc, mnohem víc mi ubližuje, že chtěl, ať žárlím, zase chtěl, ať trpím. Copak nemá srdce? Asi skočím pod koleje, jako tehdy…
22. 3. 20:44
Pokročila jsem. Dneska jsem celý den neproplakala. Ani nevím, jak to uteklo. Spal tu, pak rychle s hořkostí na rtech utekl a já si pár hodin četla, povídala si s bratrem, chvilku jsem ležela a pak si povídala s Luckou. Nejhorší na tom ale bylo, že jsem na něj pořád myslela a on se mi neozval. Celý den byl na ICQ.
A v pátek mě zradil. Byl s Gabkou a Míšou! V posilovně, jak jinak. Řekl: „He, loool, v pátek to… Á ne, nebudu nic říkat, bys zas raplila.“ A v posteli mi řekne, že byl s nima.
Rozplakala jsem se. Chtělo se mi křičet a hlasitě vzlykat. A on jenom: „Nebreč, si velká holka.“ Neomluvil se! Ne! Nechal mě ubrečenou ležet a vysral se na mě. Budu muset překonat bolest srdce a nechat ho se bavit. Ale bude to nadobro – beze mě.
Kapitola 5. Dokončuji dárek =)
31. 3. 15:22 ÚTERÝ
K narozeninám… A ten druhý budu objednávat.
Minulý týden byl nemocen a já sama. Tak nějak jsem přežila díky Rozbřesku. O víkendu jsem u něj dvakrát hajinkala, ale nebylo to dokonalé. Spíš fajn. Jakoby už mezi námi nebyl vztah. Možná tomu chybí tělesný kontakt… ale i když ho miluju, potřebuji čas.
Možná že mě vážně nemiluje, jak minulý týden tvrdil. Skutečně přiznal, že žiju 7 – 8 měsíců ve lži. Jak toho mohl být schopen? Nikdy bych člověku nedokázala takhle lhát. Je tak bezcitný L.
Nevěř vždy tomu,
Kdo se Ti to očí dívá.
I v krásných očích
Se někdy faleš skrývá.
Chtěla bych, aby mi nahlédl do mysli a viděl v ní tu lásku k němu. A tu bolest.
22:15
Jestli to tak půjde dál, přestanu usilovat o jeho lásku a poddám se jeho volbě. Možná to s tím zlomeným srdcem půjde lépe. Třeba už to tak bolet nebude. Ale tomu sama nevěřím. Jen si to nalhávám. Jak bych to bez něj mohla vydržet?
Jeho volba je už totiž nevyhnutelná. Zůstanu zatrpklá a sama. Ale on, díky Bohu, šťasten. Mohla bych si snad přát víc?
2. 4. 2009
Kolikrát musí člověk zemřít, aby začal doopravdy žít?
20:52
Babička je už pár dní v nemocnici na pozorování. Vyšetření se srdíčkem. Je mi z toho smutno, jako bych ji měla ztratit. Dnes měla pohřeb její teta. (Od pradědečka švagrová.) To je hrozné. Smrt je tam, kde ji nikdo nechce.
On si jezdí na kole po venku a na mě zase prdí. Týden si užívá s kamarádama a já se pak dozvím o zpronevěře.
Ten, kdo se mi zpronevěří, ať se stane divou zvěří.
Už mám jasno v dárcích pro něj k šestnáctinám. XXXXXXXXXXXXXXXXXXX. Myslím, že to neocení L. Asi by chtěl jenom zlato.
Jo ještě ten deník vzpomínek. Ten mi dal zabrat. Ale myslím, že se moc povedl.
Dneska mi tekla krev z nosu. Po 2. v mým životě. Po prvý to bylo, co jsem v „boxu“ dostala pecku od Berušáka. Ne, že bych o tom věděla. Nebolelo to.
Jsem zvědavá, když si nemůže zapamatovat, kdy mám narozeniny a svátek, jestli mi popřeje. Dneska mi mamka chtěla udělat radost. Byla jsem moc zoufalá. Tak mi dala Ferrero, které mi měla dát až toho 6.
21:14
Potřebuju ho tady! Strašně mi chybí. Když tu ležím sama… Chtěla bych mu ležet na jeho silné hrudi. Ale ne. A také to tak určitě dlouho nebude L. Protože mě už nechce.
„V nemoci i ve zdraví…“ Tak zní úryvek manželského slibu. Ten by asi složit nemohl. A nebo mohl, protože by zase lhal, jako vždy L. Nebo ho teď urážím?
Kapitola 6. Spravedlnost
3. 4. 11:33
A kde je pak ta spravedlnost? Venku je třetí den krásně a já furt hnusně nachcípaná.
On za mnou nebyl. A kdybych já za ním taky nebyla, tak jsem zdravá. Asi. Fotila bych a radovala se ze sluníčka. Achjo. Nic se nelepší, kašel, teplota, rýma.
A oči mě také stále bolí. Mandle je několik týdnů stejně vypuklá. A já vypadám tak ošklivě. Špinavě.
4. 4. SOBOTA
Wow, asi deset dní jsem neměla zapnutý počítač J. A ani necítím potřebu ho zapínat. Co z toho plyne? Nejsem na tom křápu závislá jako má drahá polovička.
20:12
Pět dní. Čím míň ho vidím, tím lépe tu samotu snáším. Možná jsem tím obdobím zraňujících útrap prošla. Už tu neležím v křeči, nezalykám se slzami. Možná je to ale tím, že jsem se dnes zabavila. Vždy se něco našlo. Sic má nemoc je navýšená tím, že jsem to dostala, ale práci v kuchyni u nás i na hospodě + mytí auta jsem zastala. Bohužel, bez něj. Sere na mě. Stal se mi další nechutný zážitek jako jednou na autobusové zastávce. Zase tam nebyla se mnou Beruška L. Bylo to hnusné. Na zastávce opilí chlapi mě tahali za ruce ať jdu za nimi. Fuj! A dneska na hospodě mě chtěl ten kuchař… zase nalitej… to je tak hnusný!!!! Chce se mi z toho brečet, jak jsem slabá a sama!
Je však hezké poznat, že léta nenávisti se na mě a bratrovi podepsala uklidňujícím způsobem. Dovedeme si vyjít vstříc. Je to můj velkej brácha, který mě bude chránit, ikdyž na sebe budeme házet špínu. Když na mě Beruška bude zase zlá a hnusná, prý ho zmlátí a vykope z baráku.
Ne, že bych to chtěla, ne, že bych tomu věřila, ale je hezké to slyšet. Že by mě podržel. Jsem ráda, že je můj bratr. Byli jsme dnes celý den spolu. Necítila jsem se až tak zničená, prázdná, sama. No a na té hospodě se vyznamenal ve svých bratrských schopnostech. Zastával se mě.
Kéž by se mě takhle zastávala i Beruška. Tehdy když jeho kámoši na PC o mě říkali hnusný věci, že jsem štětka a tak. Smál se L.
Den utíkal pomalu, ale jistě. Myslela jsem jen na to, jak se už dosyta s nějakou peleší. Nežiji si v radovánkách, jako on.
6. 4. PONDĚLÍ, SVÁTEK
Zajímalo by mě, jestli na světě existoval někdy někdo, podobný mě. Řezat si ruku na svátek. A proč? Abych se potrestala za tu hádku. Nechci to tu ani rozebírat. Bylo to ošklivé.
Ruka je zarudlá, bolí to. Ale srdce je mnohem víc bolavé. Proč asi? Protože ho pořád víc a víc miluji a pomalu, jenže jistě mě jeho lži zabíjí. A ta nedůvěra.
Mám teorii. Nemiluje mě a je se mnou jenom proto, abych se s ním vyspala a aby mě mohl trápit. Smutné, ale pravděpodobné L. A teď, když mu po tak dlouhé době nemůžu dat nic než lásku, mě pošle k vodě.
9. 4. 10:46
Včera byl opět online i s „Májuškou“. Je mi z toho zle. A jak si furt psal s Miluší, která mi to dávala na talířek a teď i s Monikou!
Ale nejvíc je mi na zvracení z toho, že se furt čumí na to porno. Hnus! Jasně, mé hnusné tělo mu nestačí. Tak to bolí L .
10. 4. 13:36
Nevěděla jsem, jak se zachovat. Jestli čeká, že mu napíšu jako první. Nebo jestli na mě už ani nemyslí. Tak jsem mu večer napsala. Samozřejmě, další chyba. Neodepisoval. Dodala jsem tedy: „Chápu. Sbohem.“
Po nějaké době mě asi prozvonil. Měla jsem zmeškaný hovor. A to nebylo ani v noci! Když jsou navíc prázdniny.
Sakra proč! Proč mě nemiluješ! Proč chceš, abych pro nic za nic trpěla! Dělám pro něj první poslední a on na mě takhle. Úkoly, prezentace, dárky, obsluhu…
Když mě nemiluje, když mě už ani nemá rád, tak proč se mnou ztrácí ještě čas? Ruku mám zase zkrvavenou, odpusť mami, Míši…
Včera jsem si s Míšou popovídala, i o mě a Martinovi. Konečně jsem v ní našla 100% oporu. Teď vím, že ona bude stát na mé straně. Podrží mě, až mě on opustí.
Kapitola 7. Závěť
Datum i den neznámý. Ale je to už starší. Napsáno na konci deníku jako rozloučení.
Foťáček – táta
Pokoj i skříň – bratr
Notebook – mamka, protože si nikdy nekoupila nic pro sebe
Polštáře – tatínek, aby měl s čím se mazlit
Tobísek – všem, hlavně mamce, protože ho miluje, i když jí všechno počůrá
Postel – Marťovi, ta jeho byla vždy hrozná
Mobil – taťkovi
Klávesy – prodat. Nikdo, mě nikdy nepožádal, ať mu zahraji, kromě Dášky.
Edward – Filipovi. Prosím, postarej se o něj. Zvířátka jsou pro mě vše. Nepřežila bych, kdyby umřel další… nevinný.
Batoh – Míše, aby byla skejťačka
DVD, CD, kazety – vyhodit, neměla jsem nikdy hudební styl
Plyšáčky – do vytrínky s popiskama jmen : Figaro, Zrzka, Rita, Ben, Piškotek, Hugo, Líza, Martínek, Beruška, …
Peníze – Marťa, aby svý nový holce koupil největšího medvídka, jakého najde!
A zbytek jak myslíte…
„Kolik věcí se stane v lidském životě během devíti měsíců…
A já to všechno sepsala a věnuji Tobě, protože nikomu jinému bych nedovolila, aby mi mé srdce zlomil. Miluji Tě.“
Je 18. 12. 2008, blíží se Vánoce a já stále žiju. Každým dnem mi táhne na šestnáctku. Každým dnem jsem blíž smrti. Někdy bych ji chtěla mít vedle sebe.
Miluju Martina. Martínka *álu. Moji Berušku. Jsem s ním už přes 5 měsíců. Dnes z toho mám opět depresi. Je tak dokonalý a já taková nicotná hadrová panenka. Nejsem ho hodna. Miluju ho víc než vlastní život. Zabíjí mě, když nejsem s ním.
Tuto zoufalou kroniku jsem už nikdy nechtěla otevřít, stalo se. Deprese a trápení udělalo svoje. Jsem v 9. třídě a ještě stále mám výborný prospěch. Srdce, duše i tělo patří mojí Berušce. Jen mysl si nemůže vzít, přestože i ta je celá jeho.
Chtěla bych, aby viděl, jak moc ho miluju. Aby chápal, proč mě ta prázdnota tak zabíjí, aby věděl, proč mě píchá v břiše i v hrudi, nedrží-li mě za ruku. Bez něj pro mě život nemá cenu. Kéž by mne miloval, tak jako já jej.
Navždy má Beruška..
Martin *ála + Vendula *álová
12.1.
Dneska jsem si zase na několika místech řezala ruku. Kružítkem.
Srdíčko se tentokrát moc nepovedlo, ale za to je výrazně vidět. Na MH jsem důraz moc nekladla, není to tak vidět, když mám dlouhý rukáv. Ovšem na řezné rány na zápěstí jsem pyšná. Přetrpěla jsem to.
A proč to všechno? Jako vždy. Má láska Martínek. Deprese. Když se vždy zalykám slzami vím, že jen ta bolest to přeruší.
15.1. 22:37 ČTVRTEK
Nemiluje mě. On mě nemiluje. A nikdy nemiloval. Jsem nemocná. A při tom, jak je mi špatně ještě tak nesnesitelná krize.
Zítra se nechce vidět. Prý si pojede do Brna nakupovat. Dnes – přestože jsem se před ním rozbrečela – odešel dřív, než jsem chtěla. Než jsem ho prosila. Ne kvůli tomu, že by se zlobila maminka, ne kvůli tomu, že se musí učit. Ale jenom kvůli tomu, že si chtěl ZASE hrát na PC! V sobotu si chce na celej den na snowboard. Proč asi? Nemiluje mě!!!
Je mi tak zle, dusím se slzami, nevidím, co píšu. Nedokážu se nadechnout. Nemiluje mě!!!
V neděli se musí určitě učit na 2 písemky. Zase se neuvidíme. Nehledě na to, že jsem nemocná. Nechá mě samotnou a bude se bavit. Proč jen nemůžu být jako on. Tak nezávazně být s holkou půl roku. Nic pro něj nejsem. Láska je kurva!
Neměla jsem se nikdy narodit.
Na nové škole si určitě najde dokonalou a na mě zapomene. Tehdy se skutečně zabiju.
31. 1. 2009 23:35 SOBOTA
Máma mě tehdy zradila. Napsala mu a on přijel.
Nejsem pro něj dost dobrá, akorát jsem ho zklamala a to mi nikdy neodpustí. Zaslouží si prsatou štíhlou blondýnu, krásnou… jako je on. Gábina by mohla být dobrý tip.
Miluju ho nade vše a jen má pýcha a sobectví mě drží u něj a nedává mu možnost být volný, jak asi chce, jak si zaslouží. Je tak dokonalej, přestože na mě dokáže být hodně hrubý. Ale můj život je šťastně naplněn už jen tím, že jsem tuto Berušku potkala.
Kapitola 2. Smrt je teprve začátek
1. 2. 2009 18:34 NEDĚLE
Tak moc si nepřeju, aby v jeho životě byla někdy nějaká jiná. Tak moc mě bolí představa, že se na ni bude stejně dívat, jako na mě… že se jí bude dotýkat, tak jako mě.
Umírám touhou si vzít život, protože vím, že dřív či později jej takhle uvidím. Pak moje oči nebudou chtít vidět už nikdy nic!
Bojím se myslet na to, jak ona bude pro něj ta nejlepší a na mě bude myslet už jen ve zlém. Co po mě chce, když ne lásku?
1. 2. 22:51
Dneska jsme se rozešli. Ukončila jsem to. Nemělo to cenu L. Když ke mně nic necítí. Bylo to až příliš lehké, vůbec se nebránil. Chtěl to taky?
Byl celý můj život, takže teď mi zůstala pouze smrt. V koupelně máme žiletky. Dvě. Ty pravé žiletky, jako z filmu.
Co naplat, že vysvědčení dopadlo zase výborně , už není pro co. Tímto končí všechna má utrpení a já se odevzdávám poslední pro mě nepoznané pouti… cesta ke smrti.
Již mu nebudu ztrpčovat život, nemluvě o tom, že ho budu navěky milovat.
2. 2. 22:54
Tak jak? Je to pofidérní. Nevím, na čem jsem. Ta větší část mého já mu nikdy nechce dát mé sbohem… ta menší část mi v hlavě křičí: „Jsi hnusná, tlustá, blbá, nic pro něj!“
Pak, že protiklady se přitahují. Tolik listů bych mohla popsat mými city, ale kdo by to pak četl? Momentíček, tohle vlastně nikdy nikdo číst nebude!
Přísahal mi, že mi už nikdy nebude říkat Vendulo. Přísahal, že se dál nebude kousat do tváří. A taky, že se nebude dívat na to nechutné porno. Dnes to porušil. Byly už jen sprostá lež! Přísaha je přísahou proto, že se nedá zrušit. Denně mi lže L. Je to pro něj tak snadné! Nemůžu mu už tak věřit. Můžu mu teda vůbec věřit? On mi už nevěří, ale důvěra je ve vztahu důležitá.
Já mám proč žárlit! Je tak neodolatelnej a s každou je zadobře. Všechny jeho kámošky jsou svině a hned by s ním šly do postele. Otázka je: odmítl by je? Ne…
Na druhou stranu on nemá důvod žárlit. Co je na mě tak zvláštního? NIC! Tak vidíš, Beruško. Nejsem ta, na kterou čekáš.
23:06
Není to snad největší důkaz lásky, když mu dám, co chce? Chce jinou, nechce být sám. Chce tu, co mu v sexuálním životě pokaždé vyhoví. Chce tu, co mu dá opsat, popř. napsat úkoly. Chce tu, která přiběhne, když on pískne. Chce tu, co s ním poběží na snowboard, na kolo, do boxu a do posilovny. Oblíbenou dokonalou vychrtlou kozatou.
„Dávám Ti šanci ji najít… možnost mít, co chceš. Já mám být přece vždy ta zticha, co Ti do života nesmí mluvit.“
Kapitola 3. Kdo si hraje, nezlobí
4. 2. 19:50 STŘEDA
Včera byla kupodivu povedená hodina v ŽUŠce. Budu tu mít v pokoji novou prostornou skříň… juchů!
Berušák si koupil za pět tisíc novou hračku. Proč asi? Aby si mohl hrát a nebýt se mnou. Jakoby nestačil ten jeho box, rukavice a boxovací pytel. V létě bude dennodenně posilovna a kolo. No jo no, sportovec L.
Tak já nevím, neměla jsem to definitivně ukončit, dokud jsme na sebe byly hnusní? Nejhorší výčitky jsou ty němé, proč se současně milujeme a zraňujeme?
Já kvůli němu chtěla seknout s hudebkou. Nechodím na icq, kvůli němu, aby si náhodou nemyslel, že si s někým píšu. (Jako on, dennodenně!)
On prostě vše může a já mám držet hubu. Jednou za měsíc se připojím, aby mi „kámošky“ poslaly fotky na úpravu a hned mě vyfuckuje, že si píšu s milionem kluků, jakobych byla porno hvězda a všechny zajímala. Nemá to myšlení divný? Neřídí se spíš sebou? („Ano.“) Jsem hnusná, kdo by o mě stál?
Ale on je jiný, změnil se. Dřív mu na mě záleželo nejvíc. Ještě v září ve škole. Ale teď se za mě stydí. Za to, jak sem ošklivá. Neví snad, že jsem nemocná? „Autoimunní thyeroitida.“ Spustí mi ruku pokaždé, když ho někdo osloví.
5. 2. 23:08 ČTVRTEK
Nemiluje mě. Má jinou.
24. 2. 23:48 ÚTERÝ
Máma našla tento deník. Našla i nápisy na mé zdi, že chci zkoncovat se životem. Mrzí mě, že si to přečetla. Pak si tohle četl i Martin. Plakal, ale nijak ho to nezměnilo. Možná je to i horší, tento měsíc jsme se 6 dní neviděli! Šest! Dva dny po sobě a pak čtyři dny po sobě. A jemu to vůbec nevadilo. Nové řezy na ruce také nepomohly.
Pořád mi puká srdce a mrzí mě, že se změnil…
27. 2. 2009
Je konec, konec všeho.
23:52
Na ICQ je online, už se Milušce a jiným svěřuje, že je sám. Možná ho omrzelo porno, tak bude chtít po nějaké fotky. Jakoby jich neměl plné PC. A já si všechno posílání od lidí z ICQ smazala, k jeho vůli.
Kapitola 4. Osmý měsíc
11. 3.
Ptám se: „Miluješ mě?“ - Nic
„Popřejeme si k výročí?“ - Smích
Prý se tomu říká láska…
Někdo zvoní u dveří… letím tam… je to Filip
O tři hodiny později zase slyším zvonek… klient
13. 3. PÁTEK
Čtvrtý den vkuse pláču. Nedovedete si představit, jak neskutečně zraňující je zjištění, že mě ani vteřinu z těch osmi měsíců nemiloval.
Napsala jsem mu, že mě nemiluje a on na to: nevím. Tzn. nikdy jsem Tě nemiloval chudinko. Jestli se to do večera nezmění, budu se řezat… hodně. Mohla bych třeba vykrvácet. He, k čemu mi je žití, když mě nemiluje? Bože jak jsem mohla žít tak dlouhou dobu ve lži?!
Všechny věci od něj jsou schované v krabici. Stejně si pro ně nepřijde. Nemá na to, uchopit vážnou tvář a přestat s puberťáckýma chichotačkama jako jeho kamarádíčci.
Tolik jsem si přála, aby mě miloval, tolik jsem doufala, že mě miluje. Ale vrátí se k miluši. Já už ani nevím, co brečím, vážně mám v těle tolik slz?
Nechci ublížit mamince, možná mě má ráda, přestože si za ty čtyři dny ani nevšimla, že stále pláču. Mám otevřené dveře, v hlavě vidím jeho oči a chci umřít.
Proč tu není a nechce mě zastavit? Proč nepřijde a neřekne, že beze mě nechce dál žít?! Tak PROČ!!
Nemiluje mě!! Jsem pro něj piča, jak řekl! Proč! Proč! Proč!!!
Pomoc!!! Já Tě tak chci! Miluju Tě Beruško.
Bolí to. Tak moc to bolí! Ještě že jsem našla ve škole tu žiletku.
Odpusť.
Schovala jsem své pocity za úsměv… zase. I hid my feeling behind a smile… again.
14. 3. 11:09 PÁTÝ DEN
Neřezala jsem se. Přijel. Zase jsem to nechala zajít příliš daleko. Dostal dárek k výročí a dělal, že ho to rozbrečelo, že jej to dojalo. Vždyť neví, co jsou skutečné slzy. Těch já tu mám na rozdávání. Večer a v noci je to vždy tak krásný, je milej a náhdernej, ale jen co se ráno probudí, je to úplně jiný člověk. Hned chce to a pak rychle domů, do posilovny a zkrátka nechce být se mnou. Jasně, jakmile to dostanu a bolí mě břicho (taková bolest), poletí si za jinou. Zbaví se zodpovědnosti být se mnou i když je mi tak zle – o to hůř. Mám zase trpět sama.
Musela jsem toto mé psaní zase schovat, aby jej neviděl. Stejně by to s ním zase nic neudělalo L.
No, rekapitulace. S bolestí bříška a s bolestí v srdíčku zase pláču na posteli, má jediná opora je má duše, která mi říká… „Proto ses narodila, abys trpěla. Trp ty a všichni ostatní budou šťastni.“ A já chci, aby on šťastný byl.
Proto mu už nebudu nic říkat, nechci mu dokazovat svou lásku, ať si ji najde sám, pokud o ni stojí. Nenapíšu, nezavolám a nezapnu počítač. Budu plakat, svírat se v bolesti a vzpomínat, kdy na mě byl hodný. Nebylo to sice často, ale v hřejivých vzpomínkách mi to zůstalo.
Někdo se pro lásku narodí, ale někdo pro lásku zemře.
17:10
Že mu není hanba! Pořád visí na ICQ! Celý den! Není se mnou! Má osmi měsíční vztah s ICQ. Prý posilovna. HA!
Že se za ty lži nestydí, proboha! No a jak mi lhal, že nehraje to CoD2, pche. S Moničkou zápasů jak nas*aných. Jestli s těmi výmysli nezkončí, tak si je může vyprávět leda tak sám sobě. Protože ty lži… co mi to dělá!
14. 3. 22:17
No jo, jak jsem čekala, celý den sama v bolesti. Dělala jsem druhou prezentaci o nás. Na rozloučenou. Pěkně na CD. A dát do krabice s věcma. Dokud něco neztratí, nezjistí, co měl. I když… Já jsem tak nicotná hnusná kráva, že toho si všimnul hned…
18. 3. 19:29
Proč to není jak to bývalo. Jezdili jsme k sobě každé ráno a odpoledne jsme spolu byli každičkou volnou chviličku. Ve škole taky… spolu.
Dnes je vše naopak. Vyhýbá se mi. Už tak moc jasně! Zase schovám věci od něj – i když jsem je včera vyhazovala z krabice na své místo. Párkrát se říznu, sténavě si pobrečím a pak už ty slzy budu jenom polykat. Tvář bude bezvýrazná, oči zarudlé a ráno si od něj zase vyslechnu, že vypadám hrozně. Jak mě dneska tak nechutně nenápadně odmítl, to bylo hnusné L. Dělal, že si nepřečetl maily ani sms. (Ale na ICQ byl.) A pak, že prý nepříjde, protože je mu zima. Jak se za něj stydím, jak musím před mamkou mlčet, kdykoli o něm začne mluvit, protože ho už vlastně neznám.
Dřív mě miloval, ale dřív jsem si toho asi nevšimla a nevážila si tak křehkého citu. Kdyby mě miloval teď, nic by mi nezabránilo být s ním. Nepustit ho už nikdy k nikomu. Jak mě uráží, že s kamarádíčkama si hraje na borce a pak mi Janička říká, že mám na lepšího… Dám mu volnost… I když mě to bude stát život.
19. 3. 2009 21:12
Co dělat, člověk nemá viny
Co naložil Ti osud, nes
Osud je vinen, nikdo jiný
A já, já zkusil jako pes!
Nikdy ke mně nebýval tak chladný. Mám zase velice pořezané zápěstí. Holky mi ho ve škole obdivovaly. He… nesnáším být středem pozornosti. Raději si sama v koutě řežu ruku přes vodopády slz. Lidé to nechápou. Ani on ne. Je to trest za to, že jsem tak špatná. Musím trpět, protože jsem zlý člověk! Neměla jsem se nikdy narodit, jsem hnus! Citlivost sama… Miláčku, proč mi to děláš!
20. 3. 15:00
Je na ICQ. Dnes ignorace největší. Včera jsem mu v SMS psala, po tom, co se na mě se spaním vyprd a po tom, co napsal, ať mu zavolám… tohle:
Nebudu Ti volat, nemá to cenu. Jenom si vyslechnu, jak jsem rozmazlená, divná, piča, že nejsem normální apod. Já třeba už dvě hodinky (21:56) ležím v posteli a tupě přemýšlím, píšu do deníku a čekám, kdy usnu. Tak dlouho jsem čekala na Tvou lásku, až jsem si uvědomila, že se jí nedočkám, že už patříš jiné. Že už děláš opravdu vše proto, aby ses mi vyhnul – a to mi nevymluvíš, protože ty víš, že to vím. Už nechci všem ničit život tím, co dělám. Jednoduše se vzdávám, přestávám bojovat a nebudu dělat nic. Zapomeň na mě.
A jak rychle a lehounce to splnil. Dřív jsem měla pro co žít (pro něj), teď mám pro co zemřít (pro něj).
18:15
Stále je na ICQ, já čekám, asi zbytečně.
19:58
Žádná změna. Jak lehce zapomněl. Co se mnou teda těch 8 měsíců dělal? Nebo co chtěl? To mě vážně chtěl jenom zneužít? Musím si ublížit, už nemůžu snést tu tíhu, že jsem tak bezmocná. Musím se potrestat.
20:59
Poplakala jsem si, ublížila si, ale už mi to nepomáhá. Budu si muset pro žití, resp. Mou existenci najít jiný způsob… abych přežila.
Proč jej musím pořád tak milovat L.
A ten jeho status „Co děláte lidi?“. Už nepatřím do jeho světa. Nikdy to neměl jako já. Přece není jeho svět a můj svět, protože ON je můj svět.
21:51
Celý den sama doma. Naši na oslavě, Filip s Lucinou (jeho nynější, po Dášce a Zuzce). A já sama. Klasika. Ještě jsem si to napsala do statusu na libko: „Sama v pláči.“ A on ví, že jsem to tam napsala kvůli němu, aby přišel. Ale ani slovo, nic.
Asi to tak má být. Důležité je, že je šťastný on. Na mě nesejde. Udělala bych pro něj vše, hlavně ať je šťastný. Já jsem odsouzená k tomu trpět.
22:45
Furt je na ICQ.
Štípou mě oči. Mám je totálně zarudlé, bolí mě hlava. Myslím na to, jak na mě dnes ve škole křičel. Mám tak mokrý polštář… od slz. Bože, chci umřít! Proč!!!
23:26
Tak mi vadí, jak dneska chtěl, ať žárlím. Jak se snažil, jak se s holkama bavil. Co by dělal, kdybych mu to udělala já… nic.
Zrovna na Simonu a Janu nemám proč žárlit, po tom, co mi Jana řekla. Ale víc, mnohem víc mi ubližuje, že chtěl, ať žárlím, zase chtěl, ať trpím. Copak nemá srdce? Asi skočím pod koleje, jako tehdy…
22. 3. 20:44
Pokročila jsem. Dneska jsem celý den neproplakala. Ani nevím, jak to uteklo. Spal tu, pak rychle s hořkostí na rtech utekl a já si pár hodin četla, povídala si s bratrem, chvilku jsem ležela a pak si povídala s Luckou. Nejhorší na tom ale bylo, že jsem na něj pořád myslela a on se mi neozval. Celý den byl na ICQ.
A v pátek mě zradil. Byl s Gabkou a Míšou! V posilovně, jak jinak. Řekl: „He, loool, v pátek to… Á ne, nebudu nic říkat, bys zas raplila.“ A v posteli mi řekne, že byl s nima.
Rozplakala jsem se. Chtělo se mi křičet a hlasitě vzlykat. A on jenom: „Nebreč, si velká holka.“ Neomluvil se! Ne! Nechal mě ubrečenou ležet a vysral se na mě. Budu muset překonat bolest srdce a nechat ho se bavit. Ale bude to nadobro – beze mě.
Kapitola 5. Dokončuji dárek =)
31. 3. 15:22 ÚTERÝ
K narozeninám… A ten druhý budu objednávat.
Minulý týden byl nemocen a já sama. Tak nějak jsem přežila díky Rozbřesku. O víkendu jsem u něj dvakrát hajinkala, ale nebylo to dokonalé. Spíš fajn. Jakoby už mezi námi nebyl vztah. Možná tomu chybí tělesný kontakt… ale i když ho miluju, potřebuji čas.
Možná že mě vážně nemiluje, jak minulý týden tvrdil. Skutečně přiznal, že žiju 7 – 8 měsíců ve lži. Jak toho mohl být schopen? Nikdy bych člověku nedokázala takhle lhát. Je tak bezcitný L.
Nevěř vždy tomu,
Kdo se Ti to očí dívá.
I v krásných očích
Se někdy faleš skrývá.
Chtěla bych, aby mi nahlédl do mysli a viděl v ní tu lásku k němu. A tu bolest.
22:15
Jestli to tak půjde dál, přestanu usilovat o jeho lásku a poddám se jeho volbě. Možná to s tím zlomeným srdcem půjde lépe. Třeba už to tak bolet nebude. Ale tomu sama nevěřím. Jen si to nalhávám. Jak bych to bez něj mohla vydržet?
Jeho volba je už totiž nevyhnutelná. Zůstanu zatrpklá a sama. Ale on, díky Bohu, šťasten. Mohla bych si snad přát víc?
2. 4. 2009
Kolikrát musí člověk zemřít, aby začal doopravdy žít?
20:52
Babička je už pár dní v nemocnici na pozorování. Vyšetření se srdíčkem. Je mi z toho smutno, jako bych ji měla ztratit. Dnes měla pohřeb její teta. (Od pradědečka švagrová.) To je hrozné. Smrt je tam, kde ji nikdo nechce.
On si jezdí na kole po venku a na mě zase prdí. Týden si užívá s kamarádama a já se pak dozvím o zpronevěře.
Ten, kdo se mi zpronevěří, ať se stane divou zvěří.
Už mám jasno v dárcích pro něj k šestnáctinám. XXXXXXXXXXXXXXXXXXX. Myslím, že to neocení L. Asi by chtěl jenom zlato.
Jo ještě ten deník vzpomínek. Ten mi dal zabrat. Ale myslím, že se moc povedl.
Dneska mi tekla krev z nosu. Po 2. v mým životě. Po prvý to bylo, co jsem v „boxu“ dostala pecku od Berušáka. Ne, že bych o tom věděla. Nebolelo to.
Jsem zvědavá, když si nemůže zapamatovat, kdy mám narozeniny a svátek, jestli mi popřeje. Dneska mi mamka chtěla udělat radost. Byla jsem moc zoufalá. Tak mi dala Ferrero, které mi měla dát až toho 6.
21:14
Potřebuju ho tady! Strašně mi chybí. Když tu ležím sama… Chtěla bych mu ležet na jeho silné hrudi. Ale ne. A také to tak určitě dlouho nebude L. Protože mě už nechce.
„V nemoci i ve zdraví…“ Tak zní úryvek manželského slibu. Ten by asi složit nemohl. A nebo mohl, protože by zase lhal, jako vždy L. Nebo ho teď urážím?
Kapitola 6. Spravedlnost
3. 4. 11:33
A kde je pak ta spravedlnost? Venku je třetí den krásně a já furt hnusně nachcípaná.
On za mnou nebyl. A kdybych já za ním taky nebyla, tak jsem zdravá. Asi. Fotila bych a radovala se ze sluníčka. Achjo. Nic se nelepší, kašel, teplota, rýma.
A oči mě také stále bolí. Mandle je několik týdnů stejně vypuklá. A já vypadám tak ošklivě. Špinavě.
4. 4. SOBOTA
Wow, asi deset dní jsem neměla zapnutý počítač J. A ani necítím potřebu ho zapínat. Co z toho plyne? Nejsem na tom křápu závislá jako má drahá polovička.
20:12
Pět dní. Čím míň ho vidím, tím lépe tu samotu snáším. Možná jsem tím obdobím zraňujících útrap prošla. Už tu neležím v křeči, nezalykám se slzami. Možná je to ale tím, že jsem se dnes zabavila. Vždy se něco našlo. Sic má nemoc je navýšená tím, že jsem to dostala, ale práci v kuchyni u nás i na hospodě + mytí auta jsem zastala. Bohužel, bez něj. Sere na mě. Stal se mi další nechutný zážitek jako jednou na autobusové zastávce. Zase tam nebyla se mnou Beruška L. Bylo to hnusné. Na zastávce opilí chlapi mě tahali za ruce ať jdu za nimi. Fuj! A dneska na hospodě mě chtěl ten kuchař… zase nalitej… to je tak hnusný!!!! Chce se mi z toho brečet, jak jsem slabá a sama!
Je však hezké poznat, že léta nenávisti se na mě a bratrovi podepsala uklidňujícím způsobem. Dovedeme si vyjít vstříc. Je to můj velkej brácha, který mě bude chránit, ikdyž na sebe budeme házet špínu. Když na mě Beruška bude zase zlá a hnusná, prý ho zmlátí a vykope z baráku.
Ne, že bych to chtěla, ne, že bych tomu věřila, ale je hezké to slyšet. Že by mě podržel. Jsem ráda, že je můj bratr. Byli jsme dnes celý den spolu. Necítila jsem se až tak zničená, prázdná, sama. No a na té hospodě se vyznamenal ve svých bratrských schopnostech. Zastával se mě.
Kéž by se mě takhle zastávala i Beruška. Tehdy když jeho kámoši na PC o mě říkali hnusný věci, že jsem štětka a tak. Smál se L.
Den utíkal pomalu, ale jistě. Myslela jsem jen na to, jak se už dosyta s nějakou peleší. Nežiji si v radovánkách, jako on.
6. 4. PONDĚLÍ, SVÁTEK
Zajímalo by mě, jestli na světě existoval někdy někdo, podobný mě. Řezat si ruku na svátek. A proč? Abych se potrestala za tu hádku. Nechci to tu ani rozebírat. Bylo to ošklivé.
Ruka je zarudlá, bolí to. Ale srdce je mnohem víc bolavé. Proč asi? Protože ho pořád víc a víc miluji a pomalu, jenže jistě mě jeho lži zabíjí. A ta nedůvěra.
Mám teorii. Nemiluje mě a je se mnou jenom proto, abych se s ním vyspala a aby mě mohl trápit. Smutné, ale pravděpodobné L. A teď, když mu po tak dlouhé době nemůžu dat nic než lásku, mě pošle k vodě.
9. 4. 10:46
Včera byl opět online i s „Májuškou“. Je mi z toho zle. A jak si furt psal s Miluší, která mi to dávala na talířek a teď i s Monikou!
Ale nejvíc je mi na zvracení z toho, že se furt čumí na to porno. Hnus! Jasně, mé hnusné tělo mu nestačí. Tak to bolí L .
10. 4. 13:36
Nevěděla jsem, jak se zachovat. Jestli čeká, že mu napíšu jako první. Nebo jestli na mě už ani nemyslí. Tak jsem mu večer napsala. Samozřejmě, další chyba. Neodepisoval. Dodala jsem tedy: „Chápu. Sbohem.“
Po nějaké době mě asi prozvonil. Měla jsem zmeškaný hovor. A to nebylo ani v noci! Když jsou navíc prázdniny.
Sakra proč! Proč mě nemiluješ! Proč chceš, abych pro nic za nic trpěla! Dělám pro něj první poslední a on na mě takhle. Úkoly, prezentace, dárky, obsluhu…
Když mě nemiluje, když mě už ani nemá rád, tak proč se mnou ztrácí ještě čas? Ruku mám zase zkrvavenou, odpusť mami, Míši…
Včera jsem si s Míšou popovídala, i o mě a Martinovi. Konečně jsem v ní našla 100% oporu. Teď vím, že ona bude stát na mé straně. Podrží mě, až mě on opustí.
Kapitola 7. Závěť
Datum i den neznámý. Ale je to už starší. Napsáno na konci deníku jako rozloučení.
Foťáček – táta
Pokoj i skříň – bratr
Notebook – mamka, protože si nikdy nekoupila nic pro sebe
Polštáře – tatínek, aby měl s čím se mazlit
Tobísek – všem, hlavně mamce, protože ho miluje, i když jí všechno počůrá
Postel – Marťovi, ta jeho byla vždy hrozná
Mobil – taťkovi
Klávesy – prodat. Nikdo, mě nikdy nepožádal, ať mu zahraji, kromě Dášky.
Edward – Filipovi. Prosím, postarej se o něj. Zvířátka jsou pro mě vše. Nepřežila bych, kdyby umřel další… nevinný.
Batoh – Míše, aby byla skejťačka
DVD, CD, kazety – vyhodit, neměla jsem nikdy hudební styl
Plyšáčky – do vytrínky s popiskama jmen : Figaro, Zrzka, Rita, Ben, Piškotek, Hugo, Líza, Martínek, Beruška, …
Peníze – Marťa, aby svý nový holce koupil největšího medvídka, jakého najde!
A zbytek jak myslíte…
„Kolik věcí se stane v lidském životě během devíti měsíců…
A já to všechno sepsala a věnuji Tobě, protože nikomu jinému bych nedovolila, aby mi mé srdce zlomil. Miluji Tě.“
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.