Rozverná 2 část

Rozverná 2 část

Anotace: tak posilam zbytek, snad se bude libit

Ráno to bylo horší. Probudilo ji světlo. Chtěla se pohnout ale ucítila na své hrudi tlak. Otevřela oči a uviděla Johnovu ruku, měl ji položenou přes ni.
„Panebože.“ Vzdychla a vystřelila z postele.
Vyděšeně pozorovala jak John ospale zvedl hlavu. Nahmatal brýle co měl na stole a pak se posadil. Jejich pohledy se střetli.
„Udělali jsme to?“
John si promnul spánky a pak se na ni tázavě podíval. „Co myslíš?“
Chytla se za pusu. „Panebože.“ Zamumlala znovu. „Mi jsme, mi jsme.“ Koktala.
Naklonil hlavu a čekal jestli to dořekne.
Lily klesla zpět na postel. „Skončím v pekle, to je jasné. Usmaží mě tam ve vroucím kotli.“ Chytla se za hlavu a pak se stydlivě podívala na Johna. „Ale to neni tvoje vina, Carlo se nic nedozví. Já jsem tě uhnala. Takže nemusíš mít strach.“ Začala horečně mluvit. „Prostě jsem se opila, tedy nebyla jsem tak opilá ale stejně jsem tě vlastně svedla. Je to moje vina a já se z toho budu spovídat.“ Znovu se chytla za pusu. „Do prčic, já jem ale blbec. Nána pitomá.“ Znovu se na něj smutně podívala. „Nenávidíš mě?“
Díval se na ni, překvapeně ale ne šokovaně. „Proč bych tě měl nenávidět?“
„No já tě využila. Byl si zmatený a tak jsem tak jsem... tak. Svedla jsem tě.“ Znovu vyskočila z postele a chodila sem tam, neřešila že je nahá a lomila rukama a něco si mumlala. Pak se zastavila a ukázal ana něj prstem. „Musíš zavolat Carol.“
„Proč? Chceš ji o tom vyprávět?“ zeptal se.
„Ježiši to ne. Ale musíš ji říct. Musíš.....“ začala znovu chodit sem tam. „Musíš se vrátit. Hned se musíme sbalit a jet.“ Sáhla do tašky pro čisté bledě modré tanga a natáhla si je. Pak si přetáhla přes hlavu bílé tričko a zastavila se. „Zavoláš ji že jo?“ prosebně se na něj podívala.
Chvíli ji tak pozoroval a pak se něžně usmál. „Zavolám.“
To zabolelo. Zavolá ji, řekne že je všechno v pořádku a vrátí se k ní. Ale co ona? Musí ven, musí na vzduch co nejdál od něj. Nebo ho bude prosit na kolenou aby to nedělal. Aby tam spolu zůstali a už se nikdy nevrátili.
„Budu venku.“ Vyhrkla a pak vystřelila z pokoje.
Venku bylo vedro. Moře v malých vlnkách naráželo na písek. Musí se jít zchladit, napadlo ji. Všude na těle cítila jeho doteky, jeho polibky. Sevřelo se ji srdce. Nikdy nezažila nic tak krásného, tak něžného. Nebyl tak hr jak ostatní muži. Vychutnával si ji a o to víc ho Lily milovala.
Došla až k vodě, když ji vlnka smočila prsty skoro se divila že se z nich nevypařila pára. Byla ďábel, rozvracečka vztahů. Patří do pekla. Žádný dobrý skutek tohle nevymaže. Jen snad, když ho doveze domu. Zpět ke Carol. Dohlédne na to aby v úterý řekli oba ano. A pak se bude muet odstěhovat, nejlépe někam na Mars. Ale ani to nebude dost daleko od něj.
Dá se před láskou utéct? Asi ne, odpověděla si sama.
Co je to proboha za člověka, když něco takového může udělat své nejlepší kamarádce. Zapřemýšlela. Muži jsou takový, neberou sex nijak závazně. Ne jako ženy. Ale stejně, udělala něco velmi špatného a neodčiní to dokud, oni dva nebudou spolu.
Ta představa ji trhala na kousky. Ale leda tak se z toho vykoupí.
Uslyšela za sebou pohyb.
Otočila se. Stál jen kousek od ní. Měl na sobě béžové triko a černé kraťasy. Byl tak krásný. Napomenula se.
„Mluvil si s Carol?“
Kývl.
„A?“
„Co chceš slyšet?“
„Jedeme domů?“
„Nikam nejedu Lily.“ Řekl zamítavě.
„Ale proč proboha? Po tom co se stalo, přeci musíš jet domu.“
„Po tom co se stalo? Lily, přijel jsem sem si zapřemýšlet. A ještě nechci zpátky.“
„A co ta svatba?“ zeptala se nejistě.
„Co je s ní?“
Nechápavě zakroutila hlavou. „Já vás chlapi asi nikdy nepochopím.“
„S vámi to neni o nic lehčí.“
„Obviňuješ mě viď?“ zasýpala těžce. Chtěla kolem něj projít, ale chytnul ji za paži a přitáhl zpět.
„Kam jdeš?“
„Dostanu tě odsud i násilím. A když ne musím se zpakovat já.“
„Z čeho bych tě měl obviňovat?“
„Svedla jsem tě.“
„A já se nechal.“ Upozornil ji.
„Ale u vás chapů je to jiné.“ Rozhodila rukama a zamířila víc k vodě. Smočila kolena a stříkající vlny ji smáčely i stehna.
Přiblížil se k ní ale jn po kolena, rozesmála se jak bylopatrný aby mu voda nesmáčela oblečení.
„Čemu se směješ?“ zeptal se.
„Víš změnil si se trochu, ale uťáplej patron zůstaneš asi až do konce života.“
Všimla si jak na ni šokovaně zíral. „Jakej patron?“
„Uťáplej.“ Zasmála se. „tak opatrnej, aby sis něco nenamočil nebo se neušpinil.“
„Myslíš že jsi vtipná?“
„Raději špatně nepochopený vtip než žádný.“ To už v ní smíchem všechno vřelo. Pak aniž by o tom přemýšlela, ho chytla za ruku a stáhla ho do vody. Nečekal to a upadl.
„Nějaký lepší než žádný.“ Smála se a plácla se do stehen. Pozorovala jak si urovnal brýle a nebezpečně se ji změřil. Neváhala ani vteřinu, otočila se a dala se na útěk. Najednou z ní všechno spadlo. Bude to dobrý. Smála se když utíkala.
Dohonil ji, chytnul v pase a hodil si ji přes rameno.
„Fajn, chceš si hrát?“ řekl a plácl ji po zadečku a nesl zpět k vodě.
„Opovaž se Withmene.“ Křičela a snažila se uvolnit.
„To si piš že se opovážím.“ Zavolal a vkrořil do vody. Byl tam už po pas, pak ještě dál a apk ji hodil do vody. Lily se nadechla a pak se ponořila celá. Vyjekla, když se dostala nad vodu.
„Jen počkej.“ Natáhla e po něm a skočila mu na záda. Měla obrovskou radost, prali se jak malý. Konečně se ji podařilo aby ztratil rovnováhu a ponořila ho pod vodu.
Smála se na celé kolo, když se vynořil a hledal brýle. „Ztratila si mi brýle.“
„Já je neměla naposledy.“ Zasmála se a pak se ponořila pod vodu jako delfín. Chvíli hledala a pak je našla. Vyplavala nahoru a pomau mířila k němu.
„Máš je doufám?“
Vytáhla ruku a v ní držela jeho druhé oči. „Co za to?“ zeptala se když už stála jen kousek od něj. Pomalu se brodila vlnami k němu.
„Tak pětadvacet na holou.“
„To zní dobře,“ zasmála se a postavila se před něj. Brýle mu pak pomalu nasadila. „A budeš taky svlečenej?“
Přivřel oči a provrtával ji pohledem.
Chytla se za pusu. „Promiň už toho nechám. Dneska budu spát na verandě jo?“ zastříhala dvěma prsty.
„Raději bychom měli jít dovnitř.“ Navrhl ale usmíval se.
A pokračovat v tom co jsme dělali v noci, napadlo hned Lily. Nejraději by si nafackovala za ty myšlenky. Teď musí být hodná holka. A má na to celý den aby ho přemluvila aby se vrátili.
Když se vysprchovali, zašli nakoupit něco k jídlu. Každý koupil něco.

„Proboha co je tohle?“ zeptala se Lily a vytáhla z tašky něco zabalené v papíru. Smrdělo to jako ryba. Položila tašku na stůl a trochu to rozbalila. „Fuj, to jde rovnou do koše.“ Pokrčila nosík a zamířila na odpadkový koš.
„Co to proboha děláš, to je makrela. Dáme si ji k obědu se salátem.“
„Na to zapoměn, dáme si hranolky a hamburger, koupila jsem vše co je ptořeba.“
„Okamžitě to polož na stůl. Nebudu jíst ty tvoj kalorické bomby. Bude ryba a salát.“
„Ne, hranolky a hamburgr. Tohle vyhazuju, zasmrdí to celý dům.“ Řekla a zamířila ke koši.
„Varuju tě Lily.“ John se přiblížil a nastavil ruku aby mu rybu vrátila.
„Před čím.“ Zapředla s úsměvem.
„Fakt dostaneš na zadek.“
„Pán vyhrožuje ale skutek utek, to už jsem dnes slyšela jednou.“ Pak se otočila a než stačil zareagovat, trefila koš. „Jedna nula pro mě.“ Zajásala.
John zůstal šokovaně stát. „Tys to fakt vyhodila.“
„No jasně. Nejím ryby.“ Pak sáhla do tašky a vytáhla salát. Zašklebila se.
„Lily.“
Hlas jakým to řekl ji překvapil. Aniž by zvedla hlavu na něj pohlédla. „Co?“ zeptala se nevinně.
„Vra´t to do té tašky.“
Koutky úst ji začaly cukat. Mrkla směrem ke koši.
„Lily.“
Ve chvilce se natáhla a salát zalítl přímo doprostřed koše. Uslyšela jak vrzla židle o kterou se John opíral. Udělala krok směrem ke dveřím ale to ji už držel v pase. Vypískla.
„Já tě fakt snad uškrtím.“
Zmítala se a přitom se smála. „A máš na to dost temperamentu Withmana?“
Chytnul ji za zápěstí a otočil k sobě. „Aby si se nedivila.“ Pronesl chraplavě a v Lily to vzrušením jen vřelo. Opřel ji o stůl a ruce ji sepjal za zády.
Prala se s ním ale věděla že prohrála. Zahleděla se mu na rty, které měl jen kousek od jejích. Jeho tělo bylo namáčknuté na jejím. Cítila tlukot jeho srdce stejně jako on musel slyšet to její. Dýchala přerývaně. Věděla co přijde.
Jejich rty se spojili, jazyky propletly. Pustil ji ruce a ona ho hned chytla za hlavou. Tiskla ho k sobě a tělem se o něj otírala, z hrdla se ji vydral sten, když ji chytnul a posadil na stůl. Objala ho nohama kolem boků.

Lily potřebovala flašku alkoholu. Nejlepe plnou a co největší. Z oběda nebylo nic. Nakonec snědli suchý chleba. Ale co se dělo před tím? Lily polilo horko když si vzpoměla jak se milovali na stole. Prošla kolem něj a chvíli na ten kus nábytku jen tak zírala. Ještě teď se ji podlamovala kolena, když si vybavila jak si ji bral.
Zotvírala všechny skříně.
„Co hledáš?“ ozvalo se za ní.
„Nějakej alkohol.“ Zamumlala spod skříňky.
„Nahoře v pravo.“
Zvedla se a aniž by se naněj podívala, vytáhla flašku tequily. „Super.“ Zamumlala. Styděla se před ním a to nebyl její styl.
„Dáš si semnou?“
„Ano.“
Posadila se na lavičku a strčila nohy pod sebe. Nechtěla o tom mluvit i když věděla že musí. Měla na sobě jen triko, až teď si uvědomila, že jeho. A kalhotky
„Dneska snad uvidím ten západ slunce.“ Pronesla a otevřela flašku. Pak se napila. Zaškaredila se nad ostrou chutí.
„To určitě.“ Řekl a posadil se vedle ni.
Podala mu lahev.
„Tak to bychom měli.“ Vzdychla.
„To ano.“ Napil se.
„Myslím, že bychom měli odjet. Co nejdřív.“
„Te´D?“ Lokl si znovu. „To už asi nepůjde.“
Pohlédla na lahev a vzala ji od něj. Napila se. „Tak zítra hned ráno.“
Chvíli mlčel než řekl. „Asi máš pravdu.“
Překvapeně vzhlédla. „To myslíš vážně?“
Když kývl, potlačila zklamání. Už toho nadělala dost a dost. Bude jen dobře když odjedou. Čím dřív tím líp. Ale loučit se ji nechtělo, ne s ním ne s tímhle místem a ne s tím nádherným západem slunce.
Ale musí, dřív než nadělá víc škody.

První co po probuzení ucítila byla obrovská bolest hlavy. Otevřela oči. Ležela nahá v posteli. Posadila se a chytla se za hlavu. Bolela jak střep. Otočila se a uviděla Johna. Spal na břiše. Nahý.
Zvláštní, včerejší noc si vybavolala mlhavě ale to že jsou oba nazí ji už nevyvedlo z míry tak jako poprvé. Namáhavě vstala a zapotácela se. Zamířila rovnou do sprchy. Útržky z včerejší noci pod proudem vody začaly zapadat. Opili se. To bylo jasné. Kam se odkutálela flaška si nepamatovala. Zato si vzpoměla jak se na sebe znovu hladově vrhli. A co hůř milovali se přímo na té lavičce a pak znovu v posteli.
Tady už nebyla cesta zpátky. Už se nemohla omlouvat ani svoje chování ani jeho. Pravda byla že byli oba totálně zpitý pod obraz. Ale Lily už necítila žádné výčitky. Prostě to tak bylo a byl to fakt.
Sprcha ji trochu probrala. Oblékla se do bílé vrstvené sukně a tílka. John už byl vzhůru.
„Bolí?“ zeptala se když viděla jak se drží za hlavu.
„Jako ďas.“ Zachraptěl. „Je mi zle.“
„Sprcha ti udělá dobře. Zatím zabalím.“
Nehádal se a vypotácel se do koupelny. Bylo to zvláštní. Když balila jejich věci, přišlo ji jakoby byl konec světa. Věděla, že se asi nikdy nebude moci podívat carol do očí. Ale taky věděla že nelituje.
Než vše sbalili na cestu, zamkli barák a pohádali se kvůli Liliině dodávce, uběhlo celé odpoledne.
„Kordulku tu nenechám.“ Nedala se Lily.
„Tohle auto je zralé do šrotu Lil, nehodlám riskovat život na tak dlouhé trase.“
„Trasa je dlouhá tak se nehádej a koukej zapadnout do toho auta, nebo tě tam dostrkám.“
Usmál se, poprvé od chvíle kdy vstali.
„Jsi nemožně tvrdohlavá.“
„A ty zas nafoukanej. Ještě ti bude Kordulka dobrá.“
Když konečně vyjeli bylo pozdní odpoledne. Lily řídila, protože se obávala že kdyby John vzal volant do rukou nikdy by neodjeli. Bylo to staré auto ale nevyměnila by ho za tisíc nových.
Kodrcali se směrem k domovu. Když vše půjde dobře, do noci budou doma.
John v autě usnul a Lily přemýšlela o těch posledních dvou dnech. Měla jasný plán. Vrátí Johna Carol a pak se odstěhuje. Jednoduché.
Vzdychla. Ale tak jednoduché to nebude. Cítila to.
Nebe se zatáhlo, ale dokud na okno nepadly první kapky, ani to nepostřehla. Slejvák jež nastal vzbudil i Johna.
„Jak dlouho jsem spal?“
„Asi hodinku. Přišlo to rychle.“ Usmála se na něj. Byl sladký, kolikrát se neudrřela a musela se na něj dívat.
„Nemám tě vystřídat?“
„Nemusíš, jsem v pohodě.“ Řekla a v tu chvíli auto škytlo.
„Co to bylo?“
„Já nevím, nic.“ Řekla nervozně a v tu chvíli škytlo znovu pak ještě jednou a pak přestalo jet.
„Kruci no neříkal jsem to? Je to krám.“ Vystoupil do deště a otevřel kapotu.
„Co je s tím.“ Vyběhla za ním?“
„Jak to mám vědět? Nejsem mechanik.“ Všiml si jak ji bílá látka promočeně lepí na tělo. „Pojď dovnitř nebo nastydneš.“ Chytnul ji a vlezl s ní dozadu dodávky. „Vyndej si nějaký můj svetr, to auto musím odtlačit. Nemůže tu stát uprostřed cesty.“ Vyběhl ven. Lily muběžela pomoct. Společně ho odtáhly na lesní cestu. Pak spolu vzlezli dozadu.
Déšť i vítr sílil.
John vytáhl ručník a pomohl ji se vysušit. Pak osušil sebe. Převlékli se do něčeho suchého a Lily se pak zabalila do jednoho Johnova svetru. Obličej zabořila do látky. Voněl jako John.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se.
Kývla. Bůh ji dává víc času aby mohla být s ním.
John zaklel. „Krám děsnej, tohle jsem čekal. Tos nevěděla že když prší tak nejede?“
„V dešti nejezdím.“ Pípla.
Podíval se na ni a vzdychl. „Promiň nejsem naštvanej na tebe.“
„Jsi naštvanej na Kordulku, to je to samý.“ Zamračila se.
Něco zamumlal a znovu vzdychl. Venku se zablesklo a Lily se zachvěla. Nenáviděla bouřky.
„Co je?“
„Nic.“
„Něco jo?“
Venku se setmělo.
„Nemám jen ráda bouřky.“
Něco zaškrábalo na auto. Lily přestala dýchat.
„Jen bouřky?“ zeptal se s úsměvem.
„Co to bylo?“
„Jen větev.“
„Určitě?“
Rozesmál se. „Myslíš že strašidla?“
Praštila ho do ramene. „Nedělej si legraci.“
Rozemsál se ještě víc. „Ty se bojíš strašidel?“
„NO a?“
Chytnul ji a přitáhl k sobě. „Pojď sem.“
Nebránila se. Stulila se k němu do náruče a zavřela oči. Venku znovu uhodilo a něco zase zaškrábalo na dodávku. Zachvěla se.
„Lily ty jsi samé překvapení. Nebojíš se vrahů a násilníků ale bojíš se bouřky a strašidel.“
„Strašidlo nemůůžeš praštit do nosu ani ho kopnout mezi nohy.“ Zapípla.
„Ty blázínku.“ Zašeptal a pohladil ji po vlasech. „Jsem tu s tebou a ochráním tě.“
„Slibuješ?“
Zasmál se. „slibuju.“

Přestalo pršet a těžká mračna se trochu rozestoupila. John se pokusil nastartovat ale marně.
„Tak co teď?“ vzdychl a opřel se o sedadlo.
„Asi bychom měli zajít do nejblížšího města.“ Že by někoho stopli bylo nepravděpodobné, vzhledem k tomu že za celou cestu nepotkali živou duši.
„No nic jiného nám nezbývá.“ Vylezli z auta a vydali se po cestě.
Po dešti vše krásně vonělo, na trávě a v polích se třpytila voda. Lily se zachvěla.
„Je ti zima?“ zeptal se a objal ji kolem ramen.
„Jen trošku.“ Zavrněla. Teď ji bylo mnohem lépe. Milovala když se ji dotýkal, když ji ochranitelsky tiskl k sobě.
Nešli dlouho, když si John všiml světel na polní cestě. Popoběhli blíž a zastavili muže v obrovském traktoru. John vysvětlil co se jim stalo a pan Brown, tak se jmenoval, jim ochotně nabídl pomoc.
S traktorem se vrátili zpět pro auto, zapřhli ho a pak odtáhli do malé vesničky za polní cestou.
Rosa, manželka pana Browna jim uvařila teplou polévku a horký čaj.
„Měli jste štěstí, jsme tu jak se říká na konci světa.“ Usmál se Harold Brown. „Rosa vám připravila pokoj naší dcery.“
„Studuje v LA herectví.“ Řekla s úsměvem Rosa.
„Jste moc milý.“ Usmála se Lily. „Jsme vám hrozně vděční.“
„To nestojí za řeč. Lidé si mají pomáhat.“
„To auto je v hrozném stavu. Obávám se že už nepojede.“ Zmínil se pan Brown.
„To mě ani nepřekvapuje.“ Odfrkl John.
Lily ho šťouchla do žeber. „Je to poprvé co mě nechalo na holičkách.“
„Dalo se to čekat, neříkal jsem to když jsme vyjížděli. To auto patří do šrotu.“
„Nerozumíš tomu. Mám k němu citový vztah. Kdo to mohl tušit.“
Rosa se zasmála.
„Já to tušil, ale ty jsi tvrdohlavá jak beran.“
„Tvrdohlavost je povahová vlastnost, s tou se lidí rodí. Nemůžu za to.“ Fňukla Lily a vyplázla na Johna jazyk.
Něveřícně zakroutil hlavou a stáhl ji k sobě. „Někdy z tebe fakt šílím.“
Usmála se když ji políbil do vlasů. Měl ji rád.
„Vy jste mi páreček.“ Pronesl se síchem pan Brown.
Kéž by, vzdychla v duchu Lily.
„Přinesu vám ručníky abyste se mohli osprchovat. Pokoj jsem už připravila.“
Rosa se zvedla a Lily nechtěně taky. Nechtělo se ji z jeho příjené náruče.
„Jdi první, ještě se poradím jak se odsud zítra dostaneme.“ Řekl John a plácl ji po zadečku.
Usmála se na něj a neodolala aby mu nevtiskla polibek na spánek. Pak zamířila s Rosou nahoru.
Vysprchovaná a převlečená do svého tílka na spaní se zachumlala do peřin.
John přišel už taky vysprchovaný.
„Tak zítra nás Harold odveze na autobusové nádraží. V osum jede autobus do Withakeru a odtamtud další až domu. Když vše půjde podle plánu v neděli večer budeme doma.“
Lily přepadl smutek. Budou doma a vše skončí. Věděla, že do téhle situace se dostali kvůli ní a jejímu starému autíčku, ale byla vděčná že to tak bylo. Ještě poslední noc ho má pro sebe. Žádné výčitky žádné slzy.
„Copak?“ zeptal se když viděl jak se smutně zamračila.
„Co moje Kordulka?“ zeptala se aby zakryla pravou příčinu jejího smutku.
„Harold ho odveze do servisu a až ho opraví, dá nám zprávu. Pak se pro něj vrátíme.“
Vrátí se pro něj sama, napadlo Lily. John už bude ženatý. Zatřepala lokny aby se zbavila pochmurných myšlenek a zaculila se. „Tak co pane stydlivý jdete do postele nebo chcete spát na zemi?“
John přivřel víčka a pozoroval ji. „Hrozně by mne zajímalo proč si myslíš že jsem to co říkáš?“ vlezl si do postele a podepřel si hlavu dlaní.
Lily se k němu otočila. „No to je z toho co jsem viděla. Vždycky si byl oblečený jako pan právník.“
„Já jsem právník.“ Upozornil ji.
„No jasně ale vždycky si měl vše tip ťop. Všechno sladěné, žádná sprostá slova, žádné odvazy. Nikdy jsem tě neviděla opilého.“ Zaculila se . „Krom tedy včerejška. Přišel si mi jako nafoukaný panák, který zná polohu leda na misionáře.“
Rozesmála se když viděla jeho překvapený výraz.
„Ty si si mě představovala v erotických polohách?“ zeptal se zvědavě.
Lily se kousla do rtu. „To byl jen příklad, žert víš?“ zkusila to zahrát do autu.
„Tak žert Hm.“ Řekl protáhle. „Nemusím chodit na půl svlečenej a dělat psí kusy abych znal víc jak jednu polohu.“
„Tak jsem to nemyslela.“ Polkla a zachvěla se pod jeho pohledem.
„Ne?“ zeptal se a chytnul ji za ruce. Hlava ji přitom klesla na polštář.
„Co to děláš?“ zeptala se trhaně. Ucítila horkost.
Dal ji ruce za hlavu a levou ruku je tam přidržel. „Co myslíš kočičko?“ zachraptěl. Dostal se nad ní, jeho oči potemněli vášní.
Byla v jeho zajetí a o to víc vzrušená. Pravou rukou ji přejel po tváři, níž ke krku a na hrdlo. Prsty ji laskal na prsou přes tenkou látku tílka. Bradavky ji ztvrdly a John je přes látku laskal jazykem až tam měla mokré fleky. Pak ho pomalu vytáhl a aniž by ji uvolnil ruce, svlékl ji z něj.
Lily těžce dýchala. Vzrušením myslela že praskne.
„Takže páprda.“ Pronesl lenivě a prsty zabloudil k jejím růžovým kalhotkám. „Tyhle tvoje šňůrky, kterým říkáš spodní prádlo, jsou ....“ chytnul je a z prudka trhl. Zůstali mu v ruce.
Lily zasténala.
„...jsou křehké.“
„Koupíš mi nové.“ Zašeptala vzrušeně.
„To víš že ano kočičko.“ Na chvilku ji uvolnil a přesunul se níž mezi její stehna. Chtěla ho chytnout ale znovu ji chytil za zápěstí a pevně držel. Zaúpěla, když se ponořil mezi její nohy.
To co následovalo byly exploze. Nikdy ani v nějvětších erotických snech, si nemohla představit něco takového co dělala s Johnem. Vyzkoušeli snad všechny polohy a John si dával velmi záležet aby uznala, že její mínění o něm byla uplně špatná.

Ráno ji bolelo celé tělo. Probudila se v Johnově náruči a kdyby jim na dveře nezaklepala Rosa nikdy by z ni nevylezla.
Měli málo času a tak se převlékli, nasnídali. Rosa i Harold odmítli peníze a tak jim poděkovali a John jim dal svou vizitku v případě že by někdy mohli potřebovat právní pomoc. Rozloučili se s Rosou a Harold je pak odvezl na autobus.
Cesta trvalo pár hodin.
Ve Withakeru přestoupili na další autobus a celou cestu až domů prospali a tak dohnali co zameškali v noci.
A jsou doma. Vzdychla si Lily, když čekali na taxi aby je odvezlo domu. Její nálada za posledních pár hodin byla na bodu mrazu. Snažila se před Johnem vše zatajit ale prokoukl ji.
„Pomůžu ti s taškou domu.“ Řekl, když otevřel kufr taxiku aby vytáhl její zavazadlo.
„Ne, to je v pohodě já to zvládnu.“ Pokusila se o úsměv.
„Jsi v pořádku Lil?“ zeptal se starostlivě.
Nechtěla aby měl kvůli ní výčitky svědomí. Vše bylajejí chyba. Muž lehce podlehne ženě když se mu sama nabídne. Dala veškeré úsulí co mohla do zářivého úsměvu. „Je mi fajn.“
Přivřel oči a studoval její obličej. „Fakt?“
„No jasně. Uvidíme se asi ve středu.“ Řekla a pocítila ostrou bolest při té představě.
„No myslím že to bude dřív.“
Pokrčila rameny. Musí pryč. Stoupla si na špičky a políbila ho na tvář. „Tak zatím.“ Pak se otočila a skoro doběhla do svého bytu.
Až tam si dovolila brečet. Hodiny ukazovali skoro devět večer a tak se rozhodla, že Carol zavolá až ráno. Až nabyde trochu sil na to se s ní setkat.
Nikdy se neuměla moc přetvařovat a věděla že jestli nějaká silná vůle nebude stát na její straně, neustojí to.
Vzala si prášek na spaní, vybalování nechala na později a zachumlala se do peřin. Pro jistotu vyvěsila telefon a s brekem doufala že usne co nejdřív.
Ráno svítilo sluníčko a na její nateklé oči to bylo jako mučení. Dala si dlouhou sprchu, pak se krémy pokusila zamazat kruhy pod očima.
Oblékla si rudé volné kalhoty z jemné látky a černé triko bez zad. Vlasy si nechala volně splívat. Připla si náušnice ve tvaru slona, které ji nosily štěstí a vyrazila za Carol.
Dlouho stála před dveřmi jejího domu, než se odvážila zazvonit. Otevřela ji Maria, služebná.
„Dobrý den slečno Lily, slečna Carol je v knihovně.“
„Děkuju Marie.“ Usmála se a s těžkým srdcem zamířila ke knihovně. Dveře byli pootevřené. Carol zrovna s někým telefonovala.
Když uviděla Lily, usmála se a rukou naznačila aby vešla.
„Nechci abyste mi vrátili zálohu. Ale chci to zrušit. Moje sekretářka mi řekla že to rušila už v pátek, tak nevím proč jste mi nechali přivézt vzorky.“
Lily se posadila a nechápavě pohlédla na Carol.
Ta jen zakoulela očim a zaťukala si na čelo.
„Podívejte, je mi to jedno. Klidně si pro to zase přijeďte ale zaplaceno to nedostanete. Sbohem.“ Zavěsila a pak se podívala na Lily.
„Ti blbci se snaží utrhnout každý dolar. Člověk jim velkoryse přenechá zálohu vůbec se o ní nehádá a jim je to stejně málo.“ Vzdychla provinile „Je mi to tak líto Lily.“ Chytla ji za ruku a zatvářila se nešťastně.
Lily se zamračila. Co je jí líto? „Co je ti líto?“
„Že jsi tam musela jet zbytečně. Vím i o tom autu. Kdybych tě tam neposílala nemuselo se to stát. Cítim se kvůli tomu tak mizerně.“
Lily nechápala.
„Měla jsem si to uědomit dřív, John měl pravdu. Bylo štěstí že odjel aby si o všem popřemýšlel. Kdybych to tak nenafukovala.“ Vzdychla a zakoulela očima když znovu zazvonil telefon.
„Ahoj Tess. Prosím tě zavolej do květinářství a udělej s tou zatracenou objednávkou něco. Nechtěji to zrušit a chtěji abych jim zaplatila za výlohy. No jasně. Díky čau.“
Zrušit? Co zrušit? Lily ucítila kladívka v hlavě.
„Prostě jsem byla nějak špatná a vše nafoukla. Bylo jen dobře že John odjel, mi se k sobě nehodíme měla jsem to poznat dřív. Když mi pak volal aby tu svatbu zrušil. Skoro se mi ulevilo.“
Zrušil???? John zrušil svatbu? „Kdy?“
Carol nechápavě zvedla obočí. „Co kdy?“
„Kdy ti volal že zrušil svatbu?“
„No v pátek ráno. Lil ty to nevíš?“ zatvářila se překvapeně.
V pátek ráno? To bylo po té první noci jak se spolu milovali. Hned po tom jak slíbil že zavolá. On tu svatbu zrušil a nic ji neřekl. Ucítila jak se jí krev žene do tváří. Takže ona se trápila výčitkami svědomi uplně zbytečně?
Carol se usmála a chytla ji za ruku. „Jsem ráda že to tak dopadlo, když mi John řekl že ty...“
„Omluvíš mě?“ nenechala ji domuvit. „Hned budu zpátky.“ Otočila se a vyběhla z domu. Na ulici chytla taxi a nadiktovala adresu Johnovy kanceláře.
Když dorazila do budovy jeho kanceláře, zlost ji prostoupila celé tělo. Zatočím s tebou Withmane, pěnila v duchu. Nehcal ji se užírat výčitkama, dělat ze sebe blázna. Vrazila do kanceláře jeho sekretářky.
„Dobrý den přeje....“
„Je tam?“ přerušila ji Lily suveréně. Nečekala na odpověd a vrazila dovnitř. Za překvapenou sekretářkou zabouchla dveře.
John seděl za svým stolem. Měl na sobě kravatu a oblek, byl oholený. Zvláštní jak ji to bylo líto.
Zvedl pomalu pohled a usmál se. „Ahoj Lil.“
„Mám sto chutí tě uškrtit Withmane. Jak si mi to mohl udělat? Zrušil si svatbu, kdy jsi to plánoval před tím než jsme spolu spali nebo po tom?“ nadechla se a přecházela po kanceláři jako tygr v kleci. Podívala se na něj a ukázala na něj prstem. „Dělalo ti dobře vidět jak se trápím výčitkami že jsem tě svedla své nejlepší kamarádce? Panebože a já se kála že skončím v pekle. Ženu se tam jako blázen, v autě trávím hodiny abych dojela do toho zapadákova. Hádám se s tebou, div ne peru, užírám se svědomím. Protože zamilovast se do chlapa své nejlepší kamarádky může jen idiot jako jsem já, výčitkami nemůžu spát a přitom vlastně neni kvůli čemu.“ Zastavila se a zavrtěla hlavou.
„Lil.“ Uslyšela těsně vedle sebe Johnův hlas. Podívala se na něj.
„Co?“ vyštěkla.
„Můžeš ještě zopakovat tu poslední větu prosím.“ Otázal se klidně.
„Jakou že jsem idot?“ zeptala se ironicky.
Něžně se usmál a opřel se o stůl. Chytil ji za pas a přitáhl k sobě. „To před tím.“
Zamračila se. Co říkala? Že je idiot protože se zamilovala do ..... Překvapeně na něj pohlédla. „Já to řekla nahlas.“ Ucítila jak ji rudnou uši.
Usmál se. „Myslím že ano.“
„To na tom nic nemění.“ Řekla trucovitě.
„Mění toho spousty miláčku.“ Pohladil ji po tváři. „Ani si nepamatuju jak došlo k tomu že jsme najednou s Carol začali plánovat svatbu. Přišlo mi jako bychom do toho skončili rovnýma nohama. Ani si nepamatuju že bych ji žádal o ruku. Carol je skvělá, všechno zařídí sama a tak jsem tomu nechal volný průbeh.“ Chytnul ji zaruku a usmál se. „Ale pak mě začalo něco neuvěřitelně vytáčet. Jedna její kamarádka s kterou jsem nemohl být sám v jedné místnosti, aniž by si do mě nerýpla. Nejdřív jsem se to snažil ignorovat ale později jsem musel přemýšlet, proč mě ta ženská tak vyvádí z konceptu. Proč tak zvláštní osoba si vzala na mušku právě mě. Někoho kdo je uplně rozdílný než ona. Tak jsem ji začal sledovat a zjistil jsem, že když si myslí že se nedívám, má takový zvláštní pohled. Ten pohled říkal něco, čemu jsem tehdy nerozuměl. Když mlčela měl jsem ji sto chutí obejmout, když ale promluvila, zavřel bych ji nejraději někam do sklepa. Přemýšlel jsem proč ji na mě pořád něco vadí a pak jsem sám začal zjišťovat, že i mě na ni ledascos vadí.“
Lily těžce polkla. Vadí mu?
„Vadí mi to , že chodí tak spoře oblíkaná, spíš neoblečená. Ale ne protože by se mi to nelíbilo ale protože mi vadilo že to nedělá kvůli mě. Vadilo mi když ke každému měla milé slůvko jenom ke mě ne, že s každým je hned za jedno a jen semnou nevychází. A když jsem si uvědomil že nad tou osobou přemýšlím víc než bych měl, napadlo mne jestli je to vůči Carol správné. V poslední době jsem ji zanedbával, a víc a víc jsme se hádali. Tak jsem se rozhodl, že bych chtěl být chvilku sám a přemýšlet. Abych třeba pak neudělal něco čeho bych litoval.“
Lily pokrčila nosík aby zahnala slzy.
„A tak si tak přemýšlím sám a spokojen, když tam nejdou vrazíš ty. Ne Carol, ne nikdo jiný. Ale ty. V celé své kráse v těch příšerných šatech.“
„Myslela jsem že si říkal že se ti to líbí.“
Cvrnknul ji do nosu. „Představa že si v nich jela tu štreku, že ti kdokoliv mohl něco udělat, mě trhala na kusy.“
Provinile zavrtěla rameny.
„No a pak už to šlo samo. Zjistil jsem že si Carol nejen že vzít nechci. Ale nikdy jsem nechtěl. Že to co jsem vždycky chtěl mám teď. Tak jsem Carol zavolal a všechno ji řekl.“
„Všechno?“ zeptala se přiškrceně.
„Uplně.“
Takže on chce ji? Ucítila jak ji slza sjela po tváři a pak další a další.
„Ale notak Lil, neplač.“
„To bylo tak krásný.“ Zakňourala. „Nechceš mi to říct ještě jednou.“
Zasmál se. „Celý?“
Kývla.
Usmál se a nadzvedl ji prstem bradu. „Miluju tě Lily.“
Skočila mu kolem krku a zabořila hlavu do jeho krku. „Já tě taky miluju, staršně strašně moc.“
Odtáhl se a pro něco sáhl. „Něco pro tebe mám miláčku.“
Lily překvapeně pohlédla na sametovou krabičku ve tvaru srdce, velkou jako dlaň. Se zatajeným dechem ji otevřela. Její obličej se rozzářil.
„Tys mi je koupil?“ zvolala a pohladila jemnou látku růžových kalhotek složených na bílém saténu. Vzala ji mezi prsty a vyndala. Pak se ji zastavil dech. Chtěla polknout ale nemohla. Podívala se znovu na dno krabičky a pak na Johna.
Usmíval se.
„A taky jsem zjistil.“ Vzal od ní krabičku a vytáhl zlatý kroužek s bílým diamantem. „Že představa že bych o tebe přišel, že bych tě nemohl chránit před strašidli a objímat tě když je bouřka, by pro mne mohl znamenat konec světa.“ Vzal od ní kalhotky a chytnul ji za levou ruku.
„Jestli chceš tak si kleknu.“
Lily se zaculila a zakroutila hlavou, pak se kousla do rtu a hlavou stydlivě zakývala.
John se usmál, odtáhl se a aniž by ji ruku pustil, si klel. „Vezmeš si mě?“
Prudce kývala a vrhla se mu kolem krku. „Ano ano ano.“
Dlouze ji políbil a pak ji navlékl prsten.
„Co takhle svatební cesta v Kordulce do duhového údolí?“ navrhla Lily.
„Do té plechovky už nesedneš. Koupím ti novou.“
Zavrtěla hlavou. „nechci novou. Tak aspoň do kostela by nás mohla odvézt.“
„Je to podmínka?“ zeptal se.
Zavrtěla hlavou.
„Tak v tom případě souhlasím.
Autor zuzka80, 26.04.2009
Přečteno 257x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí