3. kapitola

Anotace: Najednou hlasy utichli a já se lekla-aby toho nebylo málo, v tom šoku jsem si přišlápla levou nohou pravou bačkoru a natáhla se jak dlouhý, široký a bystrozraký. Musela mě slyšet, zhluboka jsem se rychle nadechla a nechala částice svého těla splinou s cas

Seděla jsem ve škole a zaposlouchala jsem se do výkladu naší dejepisarky. Probírali jsme moji nejoblíbenější část historie-dobu, kdy se lidé domnívali, že země je hranatá a Colombus omylem odjevil ameriku na ceste do Indie(-nebo do Číny?) V době, kdy země byla středem vesmíru. V dobe, kdy všichni byli pod moci králů a církve. Vždycky jsem chtěla žít v té době…chtěla bych vidět jak to tenkrát spatky vypadalo-nosit ohromitanske sukně a pracovat na poli u malého statku s dalsimy deseti sourozenci a starými rodiči.
"Eriko?"vytrhla mě paní ucilelka že zamyšlení. Celá třída se na mě otočila a mě bylo jasné, co se děje.
"To jsem skousena, zejo?"zeptám se a moje spolusedící se uchychtne a podívá se na mě:"Jas-"otocila se na me a pak se znovu stalo neco, jako v tom obchodaku, jako kdyby ji nekdo zmrazil. Ji a vsechny kolem.
Znova? Zarazila jsem se a rozhlídla kolem sebe. Dobře, todle je ale hodně divné! Nikdy v životě se mi todle nestalo a teď?-dvakrát za měsíc?-to už není jen DIVNE.
Chvilku jsem se premlouvala a nakonec precejen vylezla ze třídy abych našla někoho, kdo by mi mohl vysvětlit, proč zrovna, když mužů dostat jedničku z dejeku někdo udělá takovoudle vychytavku. Proč to neudělali při testu z matamatiky.
"Neměl si zastavovat čas ve škole! Jsi blbej!"slyšela jsem nějaký dívčí hlas na který odpovedelo nějake glegmaticky zavánějící odfrknutí.
"Ale simte, co by mi udělali?"
"Ohrožuješ nás tím ale všechny!"přidal se nějaký jiný chlapec.
"Ježíš, co by nám mohlo hrozit! Ste takový paravky..."obraňuje se ten první chlapec.
Najednou hlasy utichli a já se nestihla zastavit, takze museli slyset jak moje backora dopadla na podlahu-aby toho nebylo málo, tak jsem si pri snaze utect přišlápla levou nohou pravou bačkoru a natáhla se jak dlouhý, široký a bystrozraký. Musely mě slyšet, zhluboka jsem se rychle nadechla a nechala částice svého těla splinou s casticemu vzduchu čímž moje tělo pro oci normalnich lidi bylo neviditelne.
"Nedko tu je."řekne jiný hlas-první mi povědomí. Byla to dívka, co bydlela vedle v místnosti na nasej intru. Kazdou chvíli u sebe měla jinyho kluka. Občas je bylo slyšet prez stěnu a tak smě se spolubydlícíma mlátili do stěny, abyse utišily.
"Je to Erika. Erika z A jedničky."řekl kluk který se objevil jako poslední. Jen se mi podival presne do oci a oprel se o stenu chodby. Bylo mi jasne ze jsem prozrazena a tak jsem se znovu nadechla a nechala i ostatni me videt.
"Ahoj"pozdravila jsem, když jsem pomalu žádala přitahovat své molekuly-vlas po vlásku a prsty…zápěstí, celé ruce, krk břicho a zároveň hlavu pak pomalu nohy. Někde se mi zatoulala polovinu své levé nohavice a tak jsem rychle ohrunula tu pravou aby to nevypadalo tak divné. Obcas se mi to stavalo, kdyz jsem se plne nesoustredila-nastesti jen s oblecenim.
"Takže ty-"zeptal se jeden z lidí. Všichni žních byli starší, přišlo mi, že jeden znich snad ani není žák.nebo už hodně krať propadl.
"Jo, umím se zviditelnit."řekla jsem napůl pysně. Ale oni si vymelili nechapeve pohledy a pak se začali smát. Jeden z chlapců mě chytnul prez rameno a někam se mnou všichni zamířili.
"Mě by spíš stačilo, kdybyste byli tak hodný a zase spustili ten čas-mám být zkousena a výjimečně z něčeho, co umím-"
"Koho máš?"
"Paruskovou."
"Tak u ty dostanes tak za 3 nejlip. Zkousi jen lidi, co vi, ze nic neumi,jednicky si nepise."
"Fakt?"
" Nemáš šanci. Radši pojď s nama, pravděpodobně té v tudle dobu stejně už zkousí a ty dostáváš co zabrat."
"To nechápu..."odsekla jsem, ale nechala se jim vest na školní dvůr, kde čekali další lidé.
"Hade, vedem ti kamosku."
"Verikej mi Hade, woe, jsem SNAKE!"zasyčí jeden dredatej kluk na sedící na stole kouřící cygaretu. Potom, co si všimne, jak na něj koukám podá směrem ke mě krabičku:"Chceš, nebo co na mě tak čučíš?"
"Nechci, přestávám."zalhala jsem-nikdy jsem cygarety nekouřila.
"Aha-co je sní?"zeptá se pak kluka co mě stále držel kolem ramen a s radosti se natáhl po krabičce cygaret.
"Neviditelná."
"Jo-skoro na stejným principu jak ty..."poučil mě ten, co me se mi jako neviditelne podival do oci.
"Nechte toho už!"zase zacla nadávat ta holka:"Chcete aby vás čaply jak Radka?"
"Radek? Ten co umřel?"nechápe se zeptám. Snažím se naprosto nezaujatě.
"Ty ho znáš?"
"Viděla jsem to ve správách..."o té příhodě z práce jim říkat nemusím.
"Aha….no-není mrtvý, chytla ho naše policie, protože používal jeho schopnoti až moc často. Nebyl první a rozhodně nebude poslední."řekla astrcila do Snakea který se jen její staroslivosti vysmál. Netrvalo dlouho a na stouseni z dějepisu jsem úplně zapomela. Povídali mi o tom, co umí a co zažili a já jim pověděla příhodu o otci…bylo neuvěřitelně příjemné vědět, že mi někdo rozumí, ale cítila jsem, že jen pár z těch lidí, co naslouchali mému příběhu mě upřímně poslouchají. V právem rohu seděli tři lidí. Dívka a dva kluci, oči měli spuštěné do země a nic neříkali. Jen stali a poslouchali. Údajně se uměli předměty hýbat jen pomoci mysle.
Podívali jsme si asi hodinu, když nedko řek, že je čas jít. A netrvalo dlouho a stala jsem před intrem v objetí nějakého spolužáka-myslím, že to byl Tomáš který mi pomáhal do pokoje.
"Už je ti lip."
"Jo, cítím se fajn-co se stalo?"
"Učitelka té vivolala k tabuli a ty si omdlela. Pokud ti je fajn-"řekl a ukázal ke dvarim:"přítelkyně na mě čeká..."
"Je mi fajn-"potvrdila jsem mu a abych ho ujistila podtavila jsem se a přešla tam a zpět po místnosti.
"Děkuji. Jsem ti moc vděčná."dodám když se otočí k odchodu.
"Není zaco…tak zítra."
"Máš to u mě!"stojím za svým.
"Tak já si to někdy výběru."usměje se a zavře zmizí za zavřenými dveřmi.