MALINOVÉ LÉTO - 4

Anotace: Vůbec nemusíte znát předchozí díly, protože to stejně nedává smysl. Jakákoli podobnost s reálnými postavami je čistě náhodná.

Strávili spolu sotva hodinu, přesto měl Kvido svých společníků plné zuby. Svému nejlepšímu příteli Kubovi už posílal pátou smsku, ale odezvy se nedočkal. Nemohl nijak tušit, že jeho nejlepší přítel Jakub má přávě plné ruce práce se zahříváním jeho nejlepší přítelkyně -


- "Už je ti tepleji?" zeptal se starostlivě Jakub. Lola se podivila, co slyší z úst někoho, kdo za den prohodí průměrně dvě, tři věty, a ty se rozhodně netýkají starosti o ostatní, a pak zamumlala:
"Už je mi fajn," ale doufala, že se Jakub nezvedne a neodejde. Což nakonec neudělal, jenom si ji přitáhl blíž k tělu a uvažoval, jestli by jí neměl zahřát i rty, ale pak ho napado, že příliš tlačí na pilu, a tak jen vnímal její intenzivní vůni Kate Moss. -


- a tak se ohlédl po svých společnících, jestli se baví stejně špatně jako on. Líza, malá, roztomilá blondýnka s neuvěřitelně velkýma modrýma očima, se cákala ve vodě pod vodopádem a připadala si sexy. Nejspíš taky byla, ve svých titěrných plavečkách. Bavila se tím, že předváděla tanec hula hula a sledovala zaujatý pohled svého spolužáka Marcela, který na ni koukal ze břehu, nohy ve vodě.
Kvido zavrtěl hlavou. S Marcelem byla nuda a Líza neměla žádný kozy, vypadalo to, že se bude muset zabavit sám. S tím neměl problém. Svlékl si tričko, takže už měl na sobě jen plavky, a skočil bombu do nejhlubší části tůňky.
Která měla maximálně dva metry, takže když si po zásluze odřel kolena a vyplaval na povrch, aby se nadechl vzduchu a spatřil Lízu a Marcela, jak po sobě stříkají obrovské množství vody, přičemž Líza pískala jen stěží uvěřitelně vysokým hlasem a naopak Marcel se smál tím svým hlubokým "Hah, hah," Kvído se rozběhl tak rychle, jak mu hustota vody dovolovala, a když doběhl až k Marcelovi, s děsivým smíchem se jal ho topit.
Marcel, samá kost a kůže, neměl dostatek sil se bránit a Kvido se sám podivil, že nevykazuje žádný odpor. Zavlídlo ticho, které kazily jen zvuky vodopádu.
"Ty vole, vždyť se utopí," řekla po půl minutě Líza a podívala se na Kvida.
"Ale proč se vůbec nebrání?" podivil se Kvido.
"Pusť ho, ty vole, pusť ho!" řvala Líza a kousla Kvida do ruky, kterou Marcela držel pod vodou. Kvido zařval bolestí a sledoval, jak mu z obnažených vlásečnic po ruce stéká krev. "Tys mě zranila!" obvinil Lízu.
Líza vytáhla Marcela nad hladinu, protože sám by to neudělal, a zvolala: "Tys ho zabil!"
"Pitomost," zhodnotil to Kvido, vzal Marcelovo bezvládné tělo a vyhodil ho na břeh. Marcel nevykazoval žádné známky života.
"Ty jsi kokot, ty jsi kokot," opakovala Líza zděšeně a začala Marcelovi poskytovat první pomoc. Z úst mu šla voda, ale k životu se znovu neprobouzel.
Když takhle asi deset minut útočili na Marcela ze všech stran, mlátili ho po zádech, aby se konečně probral a pak shledali, že už mu nic nepomůže, oba zkameněli ve svých pozicích, Líza v kleče na zemi, Kvido taktéž, ale na dece, podívali se po sobě a naprázdno polkli.


O pár kilometrů dál jsem seděla, opřená o Michala Šneka, a když náhle, naprosto nepochopitelně vstal, převrátila jsem se do zadu a spadla na záda za kmen.
"Co blbneš?" zeptal se překvapeně.
"Byla jsem opřená o tebe," pitomče, zvolala jsem přidušeně. Když jsem se konečně zvedla, Michal už odcházel.
"Hej, kam jdeš?" zavolala jsem na něj.
"Nemůžeme tu zůstat celý život," odpověděl, ani se neobtěžoval ohlédnout.
"Ale nemůžeš mě tu nechat!" volala jsem dál.
"Tak pojď se mnou," řekl rezignovaně.
Doběhla jsem ho a uvědomila jsem si, že bych tu byla raději s kýmkoli jiným než s tímhle nádherným bohatým namakaným pitomcem. Měla jsem chuť do něho kopnout, jako to udělala Dana, ale tím bych pohřbila jakékoli naděje na nějaký vztah s tímhle pěkným milým mládencem.
"Zemřeme tady," řekla jsem mu vážně a najednou jsem se zastavila. On šel dál.
"Tak si tu zhebni," zavolal na mě, "já jdu někam, kde bude voda a jídlo."
Na vyjádření nesouhlasu jsem se otočila a šla úplně jiným směrem. Nikdo z nás nevěděl, že kdyby se otočil nalevo (pro mě tentokrát už napravo), asi po dvou minutách konstatní chůze bychom objevili tábor Kuby a Loly, kteří by nám za to ale příliš nepoděkovali, jelikož teď měli plnou hlavu jiných starostí - tentokrát jeden o druhého.


Šla jsem tedy dál, už jsem skoro běžela, zoufalá, protože krajina kolem mě byla zoufale jednotvárná, liány, listy, kmeny, liány, listy, kmeny, a už mi téměř tekly slzy, a když jsem si skoro začala zoufat, že jsem měla zůstat s Michalem, jsem vyběhla na obrovskou planinu trávy. Široko daleko byl jediný strom, ale zato obrovský, a blízko něj bylo několik kamenů.
Údolím se rozléhal zoufalé skřehotání, které znělo trochu jako pláč. Nejspíš vycházel zpod toho stromu, protože jsem pod ním spatřila trojici postav. Rozběhla jsem se k nim co nejrychleji jsem dokázala, doufaje, že jsou přátelsky naladění, i když zoufalý pláč dokazoval pravý opak.


Michal Šnek se mezitím zase srazil s mými třemi přítelkyněmi. Nebylo to těžké a po pěti minutách klidné chůze je našel u jakéhosi pralesního jezírka, kterých byly v okolí stovky. Seděly kolem něj a svačily, neboť cestou sem objevily banánovník.
Všechny tři pozvedly svůj zrak ke zpocenému Michalovi, a všechny tři asi v tu chvíli napadlo to samé, co každou zdravou heterosexuálku. Jako první se ze snění probrala Olive a zeptala se:
"Kde je Agáta?"
Michal pokrčil rameny a řekl: "Odešla."
Všechny tři užasly.
"Ty si děláš srandu," obvinila ho Dana a vstala. Michal preventivně ustoupil, neboť ještě stále cítil bolest v holeni, a odpověděl: "Ne, prostě řekla něco jako Mě to tady už nebaví! Jsi blb! Jdu pryč, a odešla, to je vše."
Daně v očích žhnuly plamínky agrsivity.
"Tys ji nechal odejít, i když jsi věděl, že pokud se ztratí v tomhle zasraným pralese, tak nejspíš zemře na pobodání nějakým hmyzem?" ujišťovala se.
Co mají všechny s tím hmyzem? podivil se Michal. "Ano, tak nějak to bylo."
To Daně stačilo. Vrhla se na něj a zasypávala ho obrovským množstvím nadávek, ran, kopanců a úderů pěstmi. "Blbče!" uštědřila mu poslední zánu do stejného místa jako před půlhodinou, do holeně, až mu tentokrát vyrazily opravdové, nefalšované slzy a surově ji odtlačil, neboť galantně věděl, že ženy se nebijí.
"Ty jsi fakt agresivní kráva," řekl jí a sedl si k Olive a Michio.
"Jestli Agáta zemře, zemřeš taky," zasyčela Dana, když si sedala a natahovala se po dalším banánu.
"Dáš si banán?" zeptala se Olive Michala.