Dvojka na zabití 3/?

Anotace: Problém.

Zazvonilo na přestávku.Ostatní pokračovali v házení pytlíků,holky zase v hádání se,kdo má na nehtech lepší lak.Já ale pozorovala toho novýho kluka.Kratší hnědý vlasy,krásný hnědý oči,postava jak z nějakýho módního časopisu.Prostě kluk,o kterým jsem vždycky snila.Nemohla jsem se od něj odtrhnout.Moje počínání z dálky sledovala nějaká holka.Jakmile jsem jí zahlídla,podívala jsem se honem jinam.Ona se ale ke mně vydala.Postavila se přede mě.Mile se usmála."Ahoj,"pozdravila a natáhla ke mně ruku.Potřásli jsme si."Já jsem Nikola.A ty jsi..." "Bára,"vyhrkla jsem honem a snažila se taky o úsměv."Jo,Bára."Odmlčela se.Pak se podívala po tom klukovi.Vzápětí na mě."Líbí se ti?"zeptala se mě a s nadějí v očích mě pozorovala.Moment jsem mlčela.Nakonec jsem se zmohla jen na malé kývnutí."To bych ti neradila Báro."Zřejmě viděla můj nechápavý výraz,tak se otočila směrem k davu hádajících se holek."Támhleta,"ukázala na jednu z nich,"sbalí každýho kluka,co se kolem ní mihne a líbí se jí.A i kdyby se jí nelíbil,prostě by ho sbalila,aby se cejtila zas o něco líp.A ty holky okolo ní..No,kdyby se s ní nebavily,byly by normální.Jenže ona si každou snaží stáhnout k sobě.U mě se jí to nepovedlo.Za to mi ale pořád dělá naschvály.Nesnáším jí a ona to ví.Doufám že u tebe se jí to taky nepovede." "Takže ty myslíš,"zamyslela jsem se,"že se bude snažit sbalit toho kluka?"Nikola odhodlaně kývla."To si piš.Určitě už si na něj brousí drápy.Být tebou,nechala bych ho na pokoji.Jestli totiž zjistí,že po něm jedeš,bude se mstít.A od ní to vždycky bolí."Kývla jsem na souhlas,ale v duchu jsem se pevně rozhodla:Jen proto,že nějaká holka si myslí,že jí patří svět,si přece nemůžu zakázat balit toho krásnýho kluka.Tak.A co bych nemohla začít?Vstala jsem z lavice a pomalu se vydala za tím klukem.Hlavou se mi honilo snad milion myšlenek.Jak ho vlastně oslovit?Co mu říct?Už ale nebyl čas na přemýšlení.Stála jsem u jeho lavice a koukala na něj.Zdálo se,že ho ani nezajímá,že tam stojím.Neotočil se.Jen tam tak seděl.Tak jsem se zhluboka nadechla."Ahoj,"usmála jsem se na něj.Začala jsem být nervózní.Zvednul hlavu.A ty krásný hnědý oči se na mě podívaly."Ahoj,"promluvil na mě.Následovala trapná chvilička ticha.Prolomila jsem jí já."Jak se jemnuješ?" "Štěpán.Co tvoje jméno?Taková hezká holka musí mít hezký jméno,ne?" "Noo....."Zrudla jsem.On o mě řekl,že jsem hezká!Bod pro mě!"No tak?Jakpak se jmenuješ?" "B-Bára,"vykoktla jsem ze sebe a okamžitě jsem zrudla.Z povzdálí mě sledovala ta holka.Pak se i s ostatníma holkama zvedla a přišla ke mně a mýmu novýmu objevu Štěpánovi."Ahoj,"začala na něj hned,"víš,jsi moc hezkej.V sobotu pořádáme oslavu mých narozenin,nechtěl bys přijít?Hodil by se nám tam nějakej bezva kluk."Štěpán byl z ní očividně v šoku.Nebyl schopný slova.To já ale taky ne.Co si to dovoluje?Ani ho nezná a hned ho zve na oslavu?Štěpán si tu holku přeměřil od hlavy k patě."No,..tak...já.......Dobře.Budu tam."Na té holce bylo vidět,jak v duchu skáče radostí.Pak se otočila ke mně."A ty jsi?" "Bára,"řekla jsem."To ahoj,já jsem Adéla."Usmála se na Štěpána.Potom si mě odtáhla stranou,aby nás neslyšel a spustila na mě:"Hej,poslyš,Báro.Neexistuje žádnej kluk,kterýho bych nesbalila.To za prvý.A za druhý.Žádná holka mi v tom nebude bránit.A jestli jo,bude mít velkej problém."Po těch slovech ode mě všechny odešly.Stála jsem tam jako solný sloup.Tohle teda vážně bude o život.Ale já se jentak nevzdám.