Dvojka na zabití 4/?

Anotace: Návštěva.

Dojeli jsme domů."Tak co škola?"začala hned vyzvídat máma,ani nás nenechala odejít."Nic zvláštního.Učitelky celkem v normálu,a ty lidi ve třídě..no,..ale jo,dobrý,jen se ještě musíme navzájem poznat,"řekla jsem jí a odebrala se do pokoje.Brácha za mnou.

Další den proběhl stejně.Tak stejně,že ani nemá cenu o tom mluvit.Brácha se rozpovídal s kámoši a já,jako s jedinou trochu normální holkou,jsem se dala do řeči s Nikolou.Ale Adéla si mě hlídala.Kdejaký sebemenší náznak toho,že mluvím se Štěpánem,hned řešila a dělala okolo toho hrozný scény.

Už to byl skoro týden,co jsme chodili do tý třídy.My je poznali,oni poznali nás.Celkem vzato,zažila jsem i lepší třídy.Okolo bráchy se motali kluci,o kterých se snad ani nedalo říct,že mají mozek.Adéla mi začala dělat ze života peklo.

A nastala sobota.Uvědomila jsem si,že dneska má vlastně Adéla narozky a Štěpána pozvala.Někdo u nás zazvonil."Jdu otevřít!"křikla jsem dolů na chodbu a šla ke dveřím.Otevřela jsem a...nikdy bych nečekala,že se ve dveřích objeví zrovna on!"Jé,ahoj,Štěpáne,"pozdravila jsem ho s milým malým úsměvem."Ahoj,Báro,"opětoval můj pozdrav.Zamyslela jsem se."Co tu děláš?A jak jsi mě vlastně našel?"zeptala jsem se."No..dejme tomu,že jsem se někoho zeptal a ten někdo mi řekl,kde bydlíš.Vadí?" "Ne,vůbec,spíš naopak.Ale,..tys nebyl an tý oslavě?" "Ne,"zakroutil hlavou,"přece nebudu chodit k nějaký holce,kterou vůbec neznám.A navíc:Přišla mi až moc sebevědomá na to,že tam jsem teprve chvíli,nemyslíš?"Kývla jsem."Je od tebe milý,že ses tu stavil.Ty tu bydlíš?" "Ne,ale mám tady příbuzný."Odmlčel se.Sledoval mě těma krásnýma očima.V duchu jsem se kousala za to,že mu nedokážu říct nic víc než ahoj a jak se máš,ale co.Aspoň,že se stavil."No,tak já bych zase šel,jen jsem tě chtěl vidět."Usmála jsem se.Tohle by mohla bejt dobrá cesta.Vedle mě se najednou objevil brácha."Ahoj Štěpáne,co ty tady?"zajímal se hned."Ále,znáš to.Jdu tak kolem.." "A vidíš mojí ségru a musíš se stavit,abysis s ní mohl pokecat.Jo,to bych udělal taky.No řekni,není to kočka?"Na bráchu jsem udělala vražedný posunek a dloubla ho do žebra.Ale Šěpán se usmál."A víš,že máš pravdu?Jinak bych sem přece nechodil."Já musela určitě být rudá jako rajče,protože jsem cítila tu horkost v obličeji,ale ustála jsem to.Štěpán se rozloučil a odešel.Zavřela jsem dveře."Jdu ven,"prohlásil potom Kuba a zmizel.