V zajetí vzpomínek

Anotace: Kapitola osmá: Stará známá III.

Kapitola osmá: Stará známá III.

Odhrnula si z čela neposlušný pramen a podívala se na hodinky, ostatní měli jít ven, takže měla nejméně půl hodiny pro sebe a k tomu prázdný dům. Spokojeně došla do kuchyně a vytáhla kyblík plný smetanové zmrzliny vytáhla lžičku a vydala se do obýváku.
Ve dveřích se zasekla a polila jí vlna zklamání a potom špetka vzteku. Na zemi seděl Sam a hrál si s Dennisem a autíčky. Oba vypadali spokojeně. Pohybovala se tiše, Sam jí zpozoroval teprve, když vycítil nově příchozí a zvedl hlavu.
„Ahoj,“ prohodila, div neupustila kyblík zmrzliny.
„Asi se chceš zeptat co tu dělám.“ zvedl se. Dennis ho začala tahat za kalhoty a tiše žvatlat.
„Ani ne,“ zalhala a zapnula si televizi.
Posadila se na koberec vedle a lžící nabrala zmrzlinu. Když polkla první sousto, po těle se jí rozlil skvělý pocit.
„Přijel jsem pozdravit Hannah a Dennis začal dělat scény, že nechce jít ven.“ pokračoval.
V tu chvíli Dennis zbystřil, co do sebe cpe. „žmlzka.“ zamumlal rozjařeně.
Vytrhl se Samovi a vyskočil Victorii na klín.
Usmála se a strčila lžíci zmrzliny do pusy. „Polykej to pomalu, jinak tě bude bolet v krku.“
„V poslední době, jsi tu nějak často.“ prohodila rýpavě.
„Býval jsem tu častěji.“
Strčila Dennisovi další lžící a sama si nabrala prst a olízla si ho.
Uvědomila si, že jí bedlivě pozoruje. Podívala se na něj a uviděla potutelný úsměv. Přemítala jestli za to můžou krátké kraťasy nebo tílko s nápisem: I love my family.
Z víru myšlenek jí vyrušil Dennis, který vyžadoval další lžíci zmrzliny. Sam se posadil vedle ní, z čehož jí naskočila husí kůže.
„Já chci taky zmrzlinu,“ zazubil se.
Váhavě nabrala lžičku a nasměrovala jí k němu přičemž mu částí zmrzliny opatlala bradu.
„Nějak rozrušená,“ prohodil s úsměvem.
Neuvědomila si skrytý smysl a prsty mu otřela bradu. Slízla zmrzlinu ze svých prstů, chtěla něco říct, ale v tu chvíli se otevřeli dveře.
Dennis se stále halasně smál až se popadal za břicho. Odtáhla se a škrobeně usmála.
„Kdo si dá k večeři pizzu?“ zacvrlikala.
„Dobře jdu něco najít v mrazáku.“ dopověděla a sledovala Sama, který si s ledovým klidem začal hrát s autíčky.
V kuchyni zapnula troubu a vybalila zamražené jídlo, Clara jí vedle sledovala bedlivým pohledem. „Auvajs.“ zabručela a sledovala kapky krve na svém prstě. V poličce nahmatala nůžky a nalepila si náplast, „já to udělám padej.“ ozvala se Clara konečně.
Šla si do obýváku sednout mezi ostatní. Úmyslně se vyhnula Samovi a posadila se k Hannah.
„Tady se nám někdo tváří kysele.“ poznamenal John.
Podívala se na Sama v obležené dětí, který jí věnoval sotva jeden pohled.
Ticho proťala Lily, „Vicky, budeš mi vyprávět, jak jsi jednou zapálila celý stoh slámy nebo jak jsi uplavala po řece v té loďce, když jsi byla malá. Sam mi to slíbil.“ řekla nevinně.
Vrhla na Sama trpký úsměv, kdyby mohla vraždit pohledem, byl by už po smrti. Posadila se a otočila na Lily: „ale nejdřív ti Sam musí vyprávět o tom, jak propadl stodolou.“
Hannah chtěla přihodit nějak vtipnou poznámku, ale Rick jí rázně stiskl ruku a tak radši mlčela.
Lily vykulila oči. „opravdu Same?“
„Jo, představ si, byla to děsná zábava. To ti takhle vylezu na stodolu po žebříku a říkám si, že bych mohl pěkně po střeše přejít a po okapu se vyhoupnout do okna a vlézt Victorii do pokoje. Už jsem se radoval z toho jak jí vyděsím a v tom mi projela střechou noha, když jsme se snažil jí vytáhnout, spadnul jsem celej. To byl let to ti řeknu, dopad byl trošičku tvrdší...“
Victorie zvedla hlavu, zaprvé nečekala, že to Sam bude vykládat a za druhé netušila, že tohle byl důvod, proč na tu stodolu lezl.“
„Kolik ti bylo strýčku?“ ozvala se Lily.
„No,“ podrbal se na tváři. „šestnáct?“ otočil se na Johna.
„Tak nějak.“
Radši mlčela, protože neměla dost vtipnou připomínku. Nalila si do sklenice pití a napila se.
John odvedl názor k nové vinici a začal si halasně povídat s Rickem, přičemž si k nim po chvíli přisednul i Sam.
Když se k ní otočila Hannah a pozvedla obočí, zatvářila se kysele.
„Nekomentuj to.“ prohodila suše.
„Neměla jsem to v úmyslu,“ odpověděla. „Nebuď mrzutá, chováš se tu vztekle jen ty.“
„Dobré, jsem v pohodě.“
Zvedla se, „myslím, že už bude pizza, donesu to sem.“
„Já jdu najít něco pro děti.“ zvedla se i Hannah.
Victorii se vrátila za čtvrt hodiny nesla talířky, začalo se chladit, tak vytáhla jeany a přes ramena si přehodila svetřík, rozdala talíře a donesla kusy pizzy.
Ostatní se pustili do jídla, tiše žmoulala v ruce skleničku. Ubíjela jí veslá konverzace. Zvedla hlavu až v reakci Samovy poznámky.
„Chodil jsem s Madison, ale všechen čas mi spolkla Victorie.“
Úkosem se na něj podívala, „to není pravda, byly jste moc milý pár a já vám nechtěla dělat pitomce, měla jsem svoje vlastní aktivity.“
„Jak myslíš, Mad tenkrát celkem zuřila, že na ní kašlu.“ ozval se Sam.
„Nejvíc zuřila, když vás načapala v tom altánku,“ přihodila Hannah.
V tu chvíli se na ní otočili tři nepřátelské obličeje, první byl Rick, potom Victorie a Sam.
„Už jsem zticha, ale když jsi odjížděla, tvrdilas že jsi po uši zamilovaná.“ Hannah dokončila větu a cítila štípanec od Ricka do ruky, všechno něco stojí a teď měla chuť vyprovokovat Victorii a Sama.
Victorie zrudla a zalapala po dechu, zvedla se.
„A zrovna to jsi mi neřekla...“ zazubil se Sam.
„Víš, co...“ nedokončila větu, protože jí přerušila Hannah. „Měli byste si to jít vyříkat ven.“
Victorie rázným krokem vyšla ven a Sam jí následoval.
„Co to mělo být sakra!“ ozval se Rick výhružným tónem.
„Vím, co dělám, potom ti to vysvětlím.“ zaúpěla tiše Hannah.
„Myslím že sis to teď pěkně zavařila,“ ozval se John.
Děti si spokojeně hrály a nevnímaly atmosféru, která by se dala krájet.
Z kuchyně vyšla Clara, „dějě se něco.“
„Ne.“ ozvalo se trojhlasně.

Opřela se o plot verandy, byla zticha a teď už i pěkně podrážděná. Sledovala krajinu, byl překrásný večer, krásná letní noc. Ale byla naštvaná.
Ucítila, že stojí jen pár centimetrů za ní, téměř se dotýkali.
„Neřklas mi, že mě miluješ a místo toho si ujela. Nemyslíš že to bylo od tebe ošklivé?“ zašeptal jí do ucha.
Škádlivý tón jeho hlasu jí vystrčil z víru myšlenek.
„Stará minulost,“ vydechla. „A nesnaž se do mě pořád rýt, snažíš se mě vyprovokovat.“
„Radši jsi odjela, bylo to zbabělé, uznej.“
„Sakra je to šest let byla jsem mladá, hloupá a blbá a myslela si že ty jsi princ na bílém koni!“ Vztek v ní vřel, otočila se a sledovala jeho výraz. Zelené oči se vpívali do jejích, až jí z toho vztávaly chloupy na zádech.
„Stále si to myslíš,“ usmál se škádlivě.
„Ne,“ ucukla pohledem a chtěla ho odstrčit, místo toho se přidržel zábradlí. Uvědomila si, že je v pasti. V duchu zaklela.
„Vidíš a já kvůli tobě odhodil všechny holky a dělám to zase.“ odmlčel se. „Mám nutkavou chuť tě líbat.“
Řekl to tak ledabyle, až jí zamrazilo v zádech.
Vztekle zvedla hlavu. „Tak to se s ní budeš muset poradit sám!“
Jednou rukou jí zvedl bradu a přinutil jí podívat se, „myslíš?“ zamrkal.
Vřela vzteky, zatlačila do něj s úmyslem odstrčit ho.
„Cartere, uhni!“ zavřískala.
„Až za chvíli.“ řekl s ledovým klidem.
„Nn..“ nestačila doříct větu, protože jí prudce zvedl hlavu a tvrdě políbil. Po třetím pokusu ho kousnout se vzdala, tvrdě mu zarývala nehty do krku a tvořila rudé škrábance. Právě ve chvíli, když pocítila nedostatek kyslíku jí pustil, mlčky lapala po dechu.
„Báječně,“ prohodil a sklonil se ještě blíž. „vůbec ses nezměnila.“ odmlčel se a ustoupil. „Cesta je volná.
Podívala se na něj, v hrdle se jí zvedla vlna rozhořčení. Zvedla ruku a vrazila mu facku, až jí ruka pálila.
Vypadal překvapeně, „už tě tu nechci vidět.“ oznámila a potom s rázným krokem zmizela v zahradě. Nakonec skončila ve stájích, teprve tam se usadila na hromadu slámy a začala plakat. Měla neodbytný pocit, že poslední člověk, který jí rozuměl jí zradil a pokořil...

„Vyříkali jsme si to,“ oznámil ledabyle ostatním a napil se zbytku čaje.
„Asi jí bude trvat chvilku než se z toho sebere.“ pokračoval.
„Taky myslím,“ řekla Hannah a zatáhla závěs.
„Asi bych měl jet...tak zatím.“ zahuhlal a odkráčel s velice zachmuřeným výrazem.