Ukolébavka (29)

Anotace: Enjoy

Hugo byl nervózní. Potily se mu dlaně a podupával si nohou. Nemohl uvěřit tomu, že má rande. Seděl u malého stolu v útulné kavárně, před sebou měl položeno silné presso a naproti něj seděla poměrně hezká holka s hnědými kudrnatými vlasy, v nichž měla zapletené bavlnky. Poznal ji před třemi dny, když se do ní v parku strefil létajícím talířem. Miko se tenkrát mohl smíchy potrhat. A když se Hugo poněkud neohrabaně pokoušel pozvat ji na rande, musel si Miko kleknout, protože se bál, že se smíchy počůrá.
,,A jak dlouho už vlastně hraješ na bicí?“ zeptala se. Měla zelené oči a jmenovala se Terezie.
,,Dlouho.“ Byl tak nervózní, že si nemohl vzpomenout.
,,A vaše kapela se jmenuje?“
,,Horizontální křeček.“
,,Ah,“ usmála se. Trošku křečovitě, ale úsměv to byl. ,,Má to nějakou hlubší pointu?“
,,Ne,“ zakroutil hlavou a otřel si nenápadně vlhké dlaně do stehen.
,,Kdo vymyslel ten název? Ty?“
,,Ne.“
V duchu napočítala padesátou jednoslovnou odpověď. ,,Co tvoje rodina? Pověz mi o ní něco.“
,,Co?“
,,Cokoli,“ pokrčila rameny. ,,Třeba jestli máš sourozence a tak.“
,,Nemám.“
Padesát dva, zasmála se v duchu. ,,Já si odskočím na záchod, ano?“
Kývnul a v duchu se proklínal. Už ji viděl, jak utíká oknem na záchodě. A viděl sebe, jak tady ještě minimálně hodinu trčí a doufá, že se Terezie ještě vrátí.
,,Ahoj, Hugo,“ ozvalo se mu za zády.
,,Julie,“ kývnul na pozdrav. Oči mu spadly na její břicho. Fakt, že se na ní těhotenství ještě neprojevilo, ho zamrzel. Chtěl se jí v duchu smát, jak je tlustá.
,,Nejsi tu s Oliverem?“
,,Ne.“
,,Dneska byl u mě a odcházel zase celý bledý.“
,,A ty se mu divíš?“
,,Moc to zatím nezvládá. Ale měl by se sebrat, bude to horší, až se miminko narodí.“
,,On se sebere, neboj. Velmi rychle. A pak už se nikdy neukáže.“
Zamračila se. ,,Takhle jsem to nemyslela a ty to dobře víš.“ Pohodila vlasy a otočila se na dvě kamarádky, se kterými přišla. ,,Musím na záchod. Běžte zabrat stůl.“
,,Já jdu taky,“ ozvala se jedna.
,,Měj se, Hugo,“ řekla Julie a ani nečekala na odpověď.


Terezie si upravovala u zrcadla líčení a přemýšlela o tom, jak je Hugo roztomilý, když Julie vtrhla dovnitř a zabrala první volnou kabinku.
,,Doufám, že odtud Hugo brzo vypadne,“ oznámila z kabinky kamarádce, která se postavila vedle Terezie a začala v kabelce lovit lesk na rty.
,,Proč ti tady vadí?“
,,Protože bych si ráda zapálila. A to před ním nemůžu, protože mu už Oliver nebo Dušan vykecali, že jsem v tom. Hugo by to prásknul Olimu. A ten by mě asi zabil.“
,,Jak dlouho ještě hodláš tuhle hru hrát, Julie?“
Terezie zbystřila, ale nedala na sobě nic znát. Dál se věnovala úpravě zevnějšku.
,,Nevím,“ řekla Julie. ,,Ještě mám čas. Pak nafinguju potrat. A Olimu mě bude tak líto, že se o mě bude starat a zůstane se mnou už navždycky.“
,,Stejně si myslím, že nakecat Oliverovi, že jsi v tom, byl kurevsky blbej nápad.“
To Terezii stačilo. Vyklouzla ze záchodu, a když si sedala ke stolu, zářivě se na Huga usmála. ,,Ty jsi mi před chvílí říkal, že hraješ v kapele s Dušanem, Mikem a Oliverem, že jo?“
,,Jo,“ kývnul. Připadal si zmatený. Proč se ho na to ptá?
,,A nějakou Julii znáš?“
Kývnul. ,,Teri, já vůbec nevím, o čem to mluvíš.“
,,Julie a Oliver spolu čekají mimino?“
,,Tys tu pipku potkala na záchodě, že jo?“ Převrátil oči. ,,Hele, ona je úplně blbá. Tak dlouho do chudáka Olivera ryla, ochomýtala se kolem něj, dorážela na něj, až podlehl, vyspal se s ní, a teď, žel tomu, je těhotná. Chudák Vere.“
,,Ona není těhotná, Hugo.“
Vykulil na ni oči. ,,Prosím?!“
,,Slyšela jsem ji na záchodě, jak se baví s tou druhou, co tam s ní přišla. Není těhotná. Plánuje nafingovat potrat, aby jí Olimu…“
,,Oliverovi nebo Veremu. Pokud bys ho takhle někdy oslovila, automaticky ti sníží známku.“
,,Aby jí Veremu,“ pokračovala, ,,bylo líto.“
,,Jsi si tím jistá?“
Kývla. ,,Jsem.“
Hugo se zářivě usmál a neskutečně se mu ulevilo. ,,Bože, Teri, to je úžasná zpráva. Hned ji musím říct Veremu.“
,,Chceš mu to říct osobně?“
,,Bylo by to nejlepší.“
,,A můžu jít s tebou?“
,,Opravdu bys chtěla?“
Usmála se na něj a kývla.

,,To je takovej debil. Já se na to můžu vysrat.“ Ilona mrskla školním batohem do rohu místnosti a kecla si na gauč vedle Eleny. ,,Tomu kreténovi se nikdy nelíbí referát, co vypracuju. Zase ho musím předělat. Já se na to všechno můžu taky zvysoka vysrat. Už je ti líp?“
Elena se pousmála. ,,Jo, je to lepší. Volala jsem před chvílí mámě.“
,,To jsem ráda, že jsi to udělala. Co říkala?“
,,Vrací se okamžitě z lázní domů. Myslím, že brebentila něco o žádosti o rozvod.“
,,To brebentila hezky.“
,,Nechci, aby se rozvedli. Máma pak bude moc smutná.“
,,Proboha, Eleno. Prober se! On tě chtěl znásilnit!“
,,Já vím.“ Ošila se. ,,Nedokážu ještě moc dobře přemýšlet. Jsem pořád mimo.“
Ilona pokývala chápavě hlavou. ,,Venku je moc hezky. Měla by ses jít projít. Čerstvej vzduch ti prospěje. Já mezitím uvařím nějakou véču. Třeba šťouchaný brambory, co budou křupat. A až se vrátíš, tak se nacpeme, pak budeme u telky trávit a lízneme se vínem. Co ty na to?“
Elena se rozesmála. ,,Tobě se nedá odporovat, Ilono.“

Oliver si všiml Eleny na druhé straně ulice. Aniž by se rozhlédnul, vběhnul do silnice a málem ho to stálo život. Tramvaje jsou zákeřné.
,,Eleno!“
Poznala jeho hlas okamžitě, ale nezastavila se.
,,Eleno! Tak sakra počkej, chci se ti omluvit!“
Počkala, dokud ji nedoběhl. ,,Vere, já bych teď opravdu byla nejradši sama.“
Měla zarudlé oči od několikahodinového pláče, toho si Oliver všiml. ,,Stalo se něco?“
Mávla rukou. ,,Nic důležitýho.“
,,Eleno, jen jsem se chtěl omluvit, že jsem na tebe tak štěkal, když jsem si k tobě přišel pro mobil. Neměl jsem na to právo. Mrzí mě to.“
Najednou jí bylo líp. ,,Děkuju, Vere. Ale to je v pořádku, nemusel ses omlouvat.“
,,Musel,“ trval na svém. ,,A rád bych teď věděl, co se stalo tobě.“
,,Někdy jindy, ano?“
Zamračil se. Nikdy ji neviděl tak smutnou. ,,Jak chceš. Kdyby sis to ale rozmyslela, tak moje číslo máš. Napiš mi.“
Proboha, nebuď tak starostlivý, zanaříkala v duchu a cítila, jak ji v očích zase štípou slzy. Nechtěla odpovídat, protože se bála, že se jí počínající pláč protančí do hlasu. Proto jenom kývla a sklopila pohled k zemi.
,,Eleno?“ Špičkou prstu jí zvedl bradu a přinutil ji tak, aby se na něj podívala. ,,Hele, ať se stalo cokoli, tak já…“
Vzlyky se jí vydraly samovolně z hrdla, rozpřáhla ruce a přitiskla se k Oliverovi tak silně, jak jen mohla.