7. Užívej si každou krásnou chvíli, protože každá může být poslední.

Anotace: přečtete si

Vstáváme lenoši!" zakřičí Ondřej na chodbě, ležérně se opře o zábradlí a čeká na své svěřence. Je devět hodin přesně a začíná třetí den. Členové tábora se pomalu dostávají z postelí. Klára už je ovšem dávno připravená. Vstávala dnes brzy, nemohla dospat, dnes bude mít první lekci jízdy. Těší se a zároveň neskutečně bojí. Čeká na holky, rukama si projíždí vlasy, rozhodne si udělat cop. Pečlivě si před velkým zrcadle češe vlasy do pevného culíku, na hlavu si ještě uváže šátek proti slunci a vyráží s holkama na snídani.
"Dej mi ten rohlík!" dohadují se již přítomní kluci, v budově je živo. Klára jí málo, má sevřený žaludek. V partě vládne už pohoda, zdá se, že dnes bude klidný den. Ondra náhle vstane, tleskne a počká až bude mít pozornost všech. "Tak bando dnes si vás trenéři rozdělí do družstev, takže se všichni oblečte na ježdění a za chvíli sraz ve stájích, všichni budete na slovo poslouchat tady Pavla, to je pro dnešek váš trenér, já se s vámi loučím, uvidíme se odpoledne. Mějte se krásně a podejte nejlepší výkony" usměje se, vezme nedojezený rohlík a odejde z místnosti. Ostatní se také zvedají, Klára nemá dojezeno, ale jídlo nechá a následuje poslušně skupinu.
"Sáro," obrátí se na kamarádku, v levé ruce drží trička. "musím mít s krátkým nebo dlouhým?" optá se. "Klidně krátké," odpoví Sára. Klára se ještě jednou nerozhodně podívá na svršky a dá na radu kamarádky. Ještě si oblékne dlouhé kalhoty a vezme přilbu, kterou ji máma koupila na její naléhavou prosbu. Nesnáší mít na sobě cizí věci. Odcházejí. Všichni se těší, jen Klára by se nejraději vymazala z povrchu zemského. Ve stájích se to hemží ošetřovateli koní, jezdci a trenéry. Začíná celodenní práce kolem koní. Všichni zaměstnanci znají své povinnosti. Táborníky nikdo neruší. Věnuje se jim teď pouze Pavel. Rozdělí jim koně, které mají připravit. Klára nemůže pracovat se Sárou. Je smutná a hlavně nervózní. Má pracovat s Beatou, ale naštěstí jim se vším pomůže Pavlína. Klára je ráda, že zase bude pracovat s Pavlou a především, že dostala na starost opět Rozárku. Překrásná sněhově bílá klisna ji okouzlila. "Víte holky jakého je Rozárka plemene? optá se Pavlína. "Český teplokrevník? zkouší Bea. Pavlína vyděšeně vytřešní oči a zavrtí hlavou. Pohledem vyzve Kláru. "nevím" řekne Klára. Stydí se, o koních neví nic. "Shagya arab," Usměje se Pavlína. "všechno se naučíte, nevěšte hlavu, holky" pozitivně je povzbudí a vyzve, aby samy očistili svou novou kamarádku. Klára se bez pobízení pustí do práce. Usilovně přemýšlí jak ji to Pavla včera učila. Vzpomíná si. Rychle vezme do ruky hřbílko, nejraději by si ji očistila sama, bez Beaty. Připadá ji namyšlená. Hřbílkem masíruje Rozárčino krásné tělo, dává si záležet, chce odvést dobrou práci, touží po pochvale. Zasloužené pochvale. Bea neurvale se na ni tlačí s kartáčem, chce, aby si pospíšila. Beata se chce jen vozit. Klára odmítne, postaví se jí. Chce Rozárku vyčistit pořádně.
Hotovo. Klára dočistila poslední kopyto a míří s Pavlínou do sedlovny. "Tááááák..." protne Pavla ticho. "Tady se schovávají sedla od všech koní ve stáji, každý má u svého přesné jméno.." povídá a názorně přitom ukazuje rukama. "To samé i uzdečky. Tak teď Kláro najdi Rozárčino sedlo a ty Beo uzdečku, šup holky už ať to je," popožene je. Kláru to začíná bavit, sedla ji připadají stejná, ale to ji ještě pobízí k větší snaze být rychlejší než Bea. "Mám," přijde Bea spokojeně s uzdečkou na rameni. Klára se smutně otočí, je pomalá. Pavla ji pobídne k pokračování hledání. ROZÁRKA. Konečně, zaraduje se Klára v duchu. Pavla k ní přijde blíž a názorně ji ukáže jak sedlo vzít. Klára ukázku rychle zopakuje a může se jít sedlat.
Zapamatovat si přesný postup sedlání se Kláře zdá těžké a o uzdečce nemluvě. Bojí se okamžiku, kdy ona se bude učit uzdit. Přijde ji odporné především vkládat udidlo do huby. Pavlína jim ještě ukáže postup dávání chráničů na nohy. Jde se na jízdárnu.

Prosluněná jízdárna, lemovaná stromy a poklidnou krajinou bude teď Klářiným hodinovým trýzněním. Aspoň si to myslí. "Takže," hlasitě oznámí Pavel, "rozdělil jsem vás podle zkušeností a dobral vhodné koně. Ti, kteří na vás dohlíželi při přípravě koně, teď v dohledu na vás budou pokračovat a já vás postupně omrknu všechny. Všechno jasné?" rozhlédne se po tvářích přítomných. Nikdo nemá otázky. "Fajn tak do sedel." usměje se a odejde k hrazení.
Bea jde jezdit první, Klára nemá námitek, klidně odejde k ostatním čekajícím. Přisedne si k nim na lavičku a pozoruje dění na jízdárně. Poslouchá názory ostatních čekající a nervózně sleduje jezdce.
Půlhodina uteče neskutečně rychle a okamžik, kterého se Klára tak obávala je tu. Třepou se jí nohy v kolenou, nervózně vstupuje na jízdárnu a radost překrývanou ohromným strachem každý krok k Rozárce zvyšuje. "tak nasedá se z levé strany," začne Pavla okamžitě s instrukcemi. "chytni se tady sedla, levou nohu pokrč a na tři ti pomůžu nahoru," mrkne na ni Pavla a ona se zmůže jen na přikývnutí. "3....2...1...šup." odpočítá a Klára se vmžiku ocitne na Rozárčině hřbetu. Má radost ohromnou radost, pohladí klisnu na krku. Pavla ji upraví sed a navede koně na kruh. "Rozi krok...tak hodná" pochválí kobylku na lonži. Klára jede. Jede na koni a nedokáže tomu uvěřit. "Je to nádherné," řekne Pavle první dojmy a její dnešní trenérka se spokojeně usměje. "uvolni ramena a dej nohy ze třmenu...uvolni se víc...prožij si její pohyb..představ si, že jste jedna bytost a nepřekážej ji...jdi s pohybem" radí Pavla. Klára se snaží uvolnit a plnit pokyny, ale moc ji to nejde. Uvolnit se nedokáže. "zavři oči Kláro," pobídne ji. "musím?" "nemusíš, ale pomůže ti to prožít její pohyb." mrkne na ni. "já nechci, nesnáším když mám zavřené oči" odpoví omluvně.
Rozárka ladně chodí a Klára je nadšená. Pomalu opadává její strnulost a napětí. "tak zkus rozpažit ruce," požádá ji Pavla. Klára se po ní nejistě ohlédne a poté po ostatních, na druhém konci jízdárny dělá Robert stejný cvik, takže to není hloupý vtip, pomyslí si. Zhluboka se nadechne jakoby toužila vdechnout odvahu a opatrně se pustí přední rozsochy. Nejistě vrací svou ruku zpátky a trvá ji se odvážit, po druhém hlubokém nádechu a počítání do deseti ji nervy a strach přece jim pustit povolí. Rozpaží ruce, jemný vánek jí fouká do tváře. Klára se cítí volně, osvobozeně. Touží vzlétnout, jen rozpažit křídla. Letět do dáli, daleko od všeho a všech. Do modré oblohy, přes načepýřené oblaky připomínající natřepanou peřinu.
"Tak konec," utne Pavel její sen, její touhu, nekompromistně. Pavla stočí lonž, přistoupí k Rozárce a pochválí Kláru, která teď naprosto jinak vnímá krutou realitu. Je okouzlena, je jí krásně. Seskočí z klisny a radostně ji pochválí poplácáním po krku. Konec dnešní výuky, skupina odvádí koně do stájí, kde je čeká péče o koně po práci pod sedlem.