V zajetí vzpomínek

Anotace: Kapitola osmá: Stará známá IV.

Kapitola osmá: Stará známá IV.

„Balíš?“ ozvala se ode dveří Hannah.
„To vidíš ne...“ bylo to čisté konstatování.
„Bude tady zase pěkná nuda, myslela sem, že si to všichni užijem, opravdu nechceš zůstat ještě pár dní?“ řekla s nadějí v hlase.
„Mám svoje důvody...“ řekla Victorie hořce.
„Asi vím jaké, já vás včera šmírovala.“
„Tak bys mi měla víc rozumět, jenže v tom to není...já...zjistila jsem že jestli zase nezalezu někam, kde budu samotná rozskočí se mi hlava. Tady je pořád někdo, nic proti tobě, prostě to nezvládám. Musím vypnout.“
„Jo jasně...tak se asi přece jenom přestěhuju k Rickovi do pokoje.“ zabručela tiše a sledovala kamrádku, jak balí.
„Bude mít radost.“ ohlídla se Victorie pře rameno.
„Jo, myslím, že hlídat Dennise, aby se nepočůraval ho moc neoslnilo.“ zachechtala se.
Victorie se povzbudivě usmála, „někdy ti strašně závidím, máš vlastní rodinu a manžela, o kterého se můžeš opřít, jsi šťastná, ale,“ odmlčela se. „já bych takhle žít nemohla.“
„Je to paradox, zkus se vykašlat na svojí volnost a zkusit začít se přizpůsobovat...“
„To jsem jednou zkoušela, nedopadlo to valně.“ řekla s lehkou ironií v hlase Victorie.
„George byl psychopat.“
„To je jedno, vždycky je to stejný, ale díky za radu.“ zapnula zip od příručního kufru.
„Víš že máš potencionální šanci, že se kdekoli vyrojí Sam, co budeš teď dělat?“ zazubila se Hannah nevinně.
„Zklamal mě,“ řekla s ledovou tváří, „věřila jsem, asi budu utíkat.“ dodala vlažně.
„Vicky, sakra já na tobě obdivuju tvůj ledový klid, já házím talíře, když jsem vzteklá a ty jsi úplně v klidu.“
„Trvalo mi docela dlouho naučit se sebeovládat. Všechno zlé je k něčemu dobré.“
Hodila si tašku přes rameno a poplácala Hannah po zádech. „Mějte se.“
„Odjíždím takhle pozdě, aby děti nedělali scény...a tak kolem.'“
„Jasan, ale Dennis se naučil dělat pěkný scény, řev až se otřásají zdi a hází po mně toho velkéhho plastového dinosaura...nějak ve výchově selhávám. Ale jestli začne jančit, tak řeknu Rickovi ať ho už seřeže, no i když zrovna on. Otec se taky má zapojovat do výchovy svých dětí ne?“
„No, to každopádně.“
„Včera za mnou přišla Lily, víš co mi řekla?“
Victorie zavrtěla hlavou.
„Maminko, ten koňský hnůj táák smrdí, nekoupila bys ten rozprašovač na záchod?“
Victorie se zazubila, „Cos jí na to řekla?“
„Že je to fajn, ale že s tím Dennise stříkat nebudeme.“
„Dennise?“ uchichtla se.
„Chudák děti, ale řekni jim, že se brzy objevím. Chtěla bych si ale najít práci, překladatelství takhle na dálku moc nevynáší, úspory se krátí a nechci být přítěž. Řeknu ti až se něco objeví.“
Hannah pokývala seouhlasně hlavou.
„A kdyby se tu objevil Sam, tak nevíš, kde jsem, nemám chuť s ní nic rozebírat, už ne.“
Hannah podala Victorii kufr, „To s sebou vozíš vždycky takhle málo věcí?“
„Víš kolikrát jsem se za poslední měsíce stěhovala?“
„Hodněkrát, pořád zdrháš...“
„Nezdrhám, opouštím místa, kde se mi nelíbí..“
„To je pravda, to zní líp.“ zazubila se Hannah. „Akorát nevím, kde skončíš.“
„Víš že já taky ne? Je mi to jedno.“
„Victorie, kde vezmeš klíč?“ tvářila se Hannah zasmušile.
„Má být pod rohožkou.“
„Že na to spoléhaš...“
„Já si věřím,“ přehodila si tašku přes rameno a jemně otevřela dveře.
„Tak se měj a dávej na sebe bacha...“
„Jasně, často piš, choď spát po večerníčku a čisti si zuby....bla bla bla.“
„Přece jenom...“ protáhla Hannah. „Já jsem ta zodpovědnější..“
„To určitě, pche...tak já jedu ahoj.“
„Měj se a moc nebij děti.“ uchechtla se Victorie.
„To si budu pamatovat, až je budu honit s rákouskou. No budu muset říct Johnovi, ať mi nějakou vyrobí, mohla bych tím strašit ty výtržníky.“
Otočila klíčky a auto se rozeznělo do nočního ticha. „Pa.“
Rozjela se a naposledy zamávala, podívala se do zpětného zrcátka a ponořila se do vlastních myšlenek.
Zapnula si rádio, aby jí cesta víc ubíhala a prozpěvovala si svojé oblíbené songy. I když musela dodat, že dost falešně.
Posedla jí optimistická nálada, ale cítila určitou předtuchu, že to dlouho nevydrží...