tajemství je tajemství

Anotace: pokračování příběhu, (nedokončeno)

Sbírka: Trny růží

Slunce praží stále neúnavně už od rána, ještě, že jezdili mnohem dříve. Ondřej sebou bere batoh, ostatní také. V krátkých kratasech a tenkých tričkách vyráží na celodenní hru. Ondra si cosi kreslí do mapy, pár lidí zoufale vyhlíží jestli nenajdou mrak, který na chvíli, aspoň na krátkou chvilku uleví jejich přehřátí. Osvěžení vodou, která před pár minutami byla chlazená, mnohým nepřináší žádoucí úlevu. Sára s Lindou vyzvídá u vedoucího co se bude dít. Ten jim, ale trpělivě odolává, tajemný jak smrt, nechce nic prozradit. Skupina konečně vstoupí do lesa a bohaté koruny stromů jim poskytnou malou úlevu.
"Dari, počkej!" houkne na ni Martin. Po chvíli se připojí vedle dívky. Klára je schovanáv hloučku většiny. "tak jsme tady!" zahlaholí Ondřej. Skupina si hromadně oddechne a většina se svalí do trávy.
"tak během odpočinku vám vysvětlím co budeme hrát" ohlásí nadšeně Ondřej, počká až mu všichni začnou věnovat svou pozornost a začne: "vzhledem k tomu, že Jirka chybí do sudého počtu, bude jedna skupinka o jednoho menší, zkuste se domluvit pak. Každá skupina bude čtyři členy, jedna tedy tři. Dostanete mapu se zakrouškovanými místy, kde se nachází úkol. Pořadí, ve kterém úkoly budete plnit záleží pouze na vás. Až vše budete mít splněno, nastává pro vás poslední úkol! A to najít cestu zpět. Tady už se nesejdeme," zasměje se. Přejede očima výrazy přítomných a dodá: "nebojte všichni dostanete tento vynález" ukáže malou černou vecičku, "která mi na notebooku bude ukazovat vaši polohu, kdyby jste byli mimo, zavolám vám. Taky mi to zajistí, že nepůjdete všichni spolu." "ty jo, to je síla!" zděšeně řekne Daniel. "Vždyť to může bejt prima," oponuje Monika. Názory se různí. Klára názor nemá, hru neřeší, ale tiše přemýšlí jestli ji někdo vezme do party. Snad Sára nechce jít s nikým jiným. "Teď se rozdělte, nechci vás dělit násilím." vyzve je. Ruch náhle přeruší klidnou siestu. Sára jde s Klárou, přidá se k nim Martin a Daniel. Ostatní skupinky jsou taktéž utvořené. Ondra je překvapen jak rychle se uměli rozhodnout. Vesele a s nadšením je pochválí. Klára má radost, pochvala patří i ji. Ondra pečlivě všem rozdá mapy, každý tým dostane jednu stejně jako malý blok a psací potřeby a v neposlední řadě vysílač připne na batohy. "tak připraveni?" nejistá pokynutí, "no aby jste měli motivaci, jelikož motivace je základ. Tak vítězný tým pojede zítra se podívat na parkurové závody a večer může jít na diskotéku." Skupina náhle ožije. Ondřej se vděčně zasměje. "takže vyberte si první cíl a jednu náhradní možnost, chci vás totiž rozdělit, jestli to někomu nedošlo" zašklebí se. Klářina skupina se zahledí do mapy. "Ondro," ozve se Danny. "hm," ohlédne se po skupině v níž je i Klára a čeká na Danielův dotaz. "myslím, že je nám mapa zbytečná, stejně se půlka z nás ztratí" zasměje se blonďatý štíhlý kluk a pobaví i ostatní.
"tak, bando zbytečně se podceňujete" spráskne Ondra ruce. "máte vybráno?" zeptá se. Většina pokývne hlavou a poté co si rozdělí svoje první cíle, je za bujarého povzbuzování pošle Ondřej do terénu. Vyráží. Nikdo neví kam, mají pouze základní směr, buzolu, se kterou se většina teprve seznamuje, mapu, jídlo, pití a sami sebe.
Po chvíli se už navzájem skupiny nevidí. Klára se rozhlédne po lese. Dobrodružství na dosah, všude klid, paráda , pomyslí si a usměje se sama pro sebe. "Tak co děláme?" zeptá se Danny, který se ujal vedení a přemýšlivě se poškrábe na hlavě. "coby? musíme jít, chceme být nejlepší lidi ne?" povzbudí je. "a kam?" optá se Sára. "počkat," dodá, "Kláro ty přece umíš pracovat s mapou ne?"
Klára nejistě přikývne. "jen trochu" snaží se uvést věc na pravou míru. Nechce, aby do ní vkládal tým naději, nechce zklamat!
Daniel ji s důvěrou podá i přesto mapu. Dívka ji opatrně vezme do dlaní. Přijme buzolu, natočí lépe mapu. "toto jsou cesty, hustý les, méně hustý, toto rýhy.." přemýšlí a zároveň ukazuje názorně na mapce. Všichni ji pozorně poslouchají, skloněné hlavy k sobě, tak blízko sebe, nad malou mapou, spolu a přece sami, teď je spojuje společná cesta a Klára se cítí v bezpečí. Společně se v klidu, bez hádek domluví na cestě. Vyráží, zvažují tempo, neví jak si stojí oproti své konkurenci. Chvíli běží, když cítí jistotu správného směru. Sára se rozesměje, zastaví, nemůže popadnout dech. Ostatní převezmou podvědomě její veselost, smějí se taky jen nikdo neví čemu. Nálada je uvolněná, baví se a to je hlavní. Znovu vezmou mapu, zakreslí si pravděpodobnou polohu a vyráží dál. "Lidi to je šílené," popadne Sáru opět záchvat smíchu. Opře se o kmen nejbližšího stromu, ruku položí na bránici a skloní unaveně hlavu. "Sáruško," osloví ji rozkošně Daniel. Dlaní zvedne její hlavu, "abys nedopadla jak zbytečný v partě, umučíme tě a zahrabeme jako v tom filmu....já si nemůžu vzpomenout," přepadne ho smích. "Tak mě napadá jestli nejsme v nějakém hrůzostrašném filmu nebo reality show" přidá se Martin. Klárka se nezapojuje. "nebo vůbec nejsme" řekne náhle a tím na sebe upne pozornost. "co je?" směje se. "to jsme brali ve filozofii" Martin ji chytne za ruku. " kdyby jsme nebyli, myslíš, že bych se teď mohl dotknout tebe?" zeptá se šibalsky. Klára vytáhne svou ruku z jeho sevření, zamračí se. "to je úplně něco jiného" odsekne naštvaně. Je čas pokračovat.