svět je podivný

Anotace: tohle mě napadlo včera v noci, příběh holky Jany, která prožívá humorné i smutné zážitky v malém městě, kde každý o každém téměř vše ví. ještě nevím kam to zařadím, zatím k románům

Jmenuju se Jana, neznáte mě, ale mnohým budu připadat známá, teda ne já, ale můj život. Narodila jsem se před sedmnácti lety, do jedné podivné rodiny a tím začal můj podivný život.

Moje matka je skvělá a řídí se nejmodernějšími pravidly této doby, jak sama říká. Mě to tak nepřijde, ale ona je o tom prostě přesvědčená. Mám čtyři sourozence, nevlastní, teda napůl. Matku máme stejnou, ale otce každý jiného. Máti říká, že je to chytré aspoň v době, kdy někdo nebude platit alimenty, pořád budou platit snad zbylí.

Můj otec už však platit nemusí, je mrtvý. Zato jsme dostali tučné odškodné, teda já. Podle policejních pravidel odškodňují pozůstalé a jedinou právoplatnou jsem já, coby jediná dcera. Otec byl policajt, nikdy nepochopím, proč ho k policii vzali. S jeho pomalými reflexy, přehnanou statečností a neschopností dodržet pravidla a naučit se potřebné věci, se policajtem přesto stal. Není divu, že po roce službu ho zastřelili. Při jedné akci horlivě pronásledoval pachatele, a když ho měl na mušce, pistole nevystřelila. Zločinec byl rychlejší. Teď si asi říkáte chudák, jak se to mohlo stát? Jednoduše můj otec si pistoli neodjistil. Za tuto pitomost zaplatil životem a já se stala o dost bohatší.

Brácha Lukáš je na tom trochu hůř, vzhledem k tomu, že jeho otec nejenže je naživu, ale dělá ostudu v jeho škole, je to totiž učitel. Naprosto neschopný. Lukáš je výsledek jedné třídní schůzky, na kterou si máma udělala výjimečně čas, když měl nejstarší z nás Ota problém se školním řádem. Ve třídě zdá se nestihli probrat vše, tak pokračovali večeří a nakonec máma přišla až ráno.

Nevím, podle čeho si máma naše tatínky vybírá, ale podle intelektu to rozhodně nebude, leda, že by ji přitahovali ti, co mají minusové hodnoty. Vzhledem taky ne, všichni jsou odporní od pohledu, asi opravdu to bude podivnou chemií.
O rok mladší ségra studuje na gymplu a je to velká intelektuálka, kterou nenajdete jinde než u knihy. Věta, kterou nejčastěji používá je: „neruš!“, mně to nevadí, protože vzhledem k tomu, že toho například o radioaktivitě moc nevím, ani nemáme o čem mluvit. Eliška je prostě rodinný klenot. Myslím si, že bude asi adoptovaná, jinak nevím po kom, by tu moudrost měla. Soňa je nejstarší, má devatenáct, tetování přes celá záda a myslí si, že když v létě jde na koupališti v plavkách je se svým obřím tetováním ve tvaru kaktusu obzvlášť sexy.

...

Nejrozumnější z rodiny je nejspíš babička, pořád se chlubí, jak v sedmdesátých letech využili režimu a zbohatli prodejem všeho možného, ty řeči nemám ráda, ale náš dům, který kdysi koupila ona za své výdělky, ráda mám.