Nový život - 17. kapitola

Anotace: (moje inspirace k této kapitolce http://www.youtube.com/watch?v=YWKyimCkEX0 doporučuji si to k tomu pustit)

Anna

„Neboj už ho nikdy neuvidím, odešla jsem od něj abych mu nemohla ublížit.“ Řekla jsem naštvaně a odešla do domu.

Až teprve v ložnici jsem se zastavila, lehla si na postel a přemýšlela.
Proč je život tak strašně komplikovaný? Vždycky jsem si říkala – láska je potvora,proč já jsem se zamilovala a zrovna do toho nesprávného. Můžu tomu vůbec říkat láska, vždyť jsem ho ani neznala… a už ani nepoznám. Nikdy.
Ani jsem si neuvědomila, že brečím.
Už je toho na mě moc, všechno se na mě sesypalo. Už prostě nemůžu dál je to jako by mě smůla pronásledovala a to doslova – lepí se mi na paty.
Neuvědomila jsem si jak dlouho sedím a lituju se. Měla jsem na sebe vztek že jsem si dovolila takhle kňučet, nejsem přece malý ukňučený štěně. Jsem silná mladá holka a mám teď jiné starosti, mám přece rodinu, která potřebuje pomoct a potom to se uvidí.

Zvedla jsem se a šla si umýt uplakaný obličej.
Půjdu za Lili a omluvím se jí a naplánujeme pátrací akci a najdeme je…

Seběhla jsem dolů a běžela zpátky k bazénu, Lili tam seděla zkoprnělá šokem.
„Lili.“ Trhla sebou a vyděšeně se na mě podívala.
„Jo teda vlastně Anno, promiň neměla jsem tolik vyzvídat.“ Zatvářila se kajícně.
„V pohodě, víš jak se vůbec jmenuji?“
Rozzářila se Jmenuješ se Josephine – vím sama si říkala že je to nic moc ale říkali jsme ti Jo.“
„Dobře říkala si že chceš zpátky rodinu, je nás víc?“
„Ano. Jsme desetičlenná rodina – tedy alespoň jsme byli. Bohužel teď je nás devět. Bohužel Jaquelinne zabili.“ Smutně svěsila hlavu.
„To je mi líto.“
„Nemusí byla to bojovnice a bránila se do poslední chvíle, nebýt jí tak jsme nezačali hledat.“
„Proč?“
„Ona jediná si pamatovala kdo je, nám někdo vymazal paměť a ona nám jí vrátila.“
„Jediná?“ zvedla jsem tázavě jedno obočí.
„Ona měla štít díky němuž nikdo nemohli na její myšlenky, a tak si to jako jediná pamatovala. Snažila se dát dohromady rodinu.“ Poslední slovo zašeptala a po tváři se jí začala kutálet slza.
„Víš ty co? My dokončíme to co ona začala.“
„Vážně?“
„To si piš jsem zvědavá na ostatní členy naší rodiny.“ Usmála jsem se.
„Zavolám Dannyho musíme se domluvit jak dál.“
„Dobře, já se zatím převlíknu, jo?“
„Jelikož je to tvůj dům máš tu šatnu, víš kde je?“
„Bude to asi znít divně ale vím to.“
Na to nic neřekla a pokrčila rameny. Já se šla převléct.

Za pár minut jsem šla dolů do obýváku v čistém oblečení. Byli tam oba dva.
„Tak kde začneme?“ zeptala jsem se po chvíli ticha.
„Řekla bych že bude nejlepší se rozdělit se a každý ať najde jednoho člena rodiny.“ Lili
Danny si neodpustil sarkastickou poznámku.
„No řekl bych že je to celkem zbytečný… tady Jo teda pardon Anna, si na nikoho nepamatuje.“
„Fajn, nejdřív. Je v tom nějaká souvislost… myslím v tom že mě nechali v NY?“
„Dlouho jsme si nad tím lámali hlavu, ale myslím místo, kde nás ti co nám to udělali nechali souvisí s naším životem před tím než jsme se jako rodina dali dohromady, ale nevím proč, to ví jen oni.“ Zamyslel se Danny.
„To je více než dobré.“ Zajásala jsem.
Oba se na mě zírali pohledem který mi říkal: ´Nespadla si náhodou z jahody na znak?´

Povzdechla jsem si a začala jim to vysvětlovat.
„Tím se nám zúžila oblast, kde je budeme hledat. A půjde to mnohem lépe, ale musíme si pospíšit a navíc jsme tři – já si sice nikoho nepamatuji, ale když mi dáte fotku a popis člena kterého budu hledat tak se neztratím a budeme ve spojení kdyby něco. Dobrej nápad ne?“
Úplně jsem je zaskočila a oba na mě jen zírali neschopní slova.
První se vzpamatovala Lili.
„To by určitě šlo, najdu naše album, máte tady nějaký?“ otočila se na Dannyho.
„To si piš. Hned jsem zpátky.“
„Tak, mohla bys najít třeba…“ chvíli přemýšlela, mezitím dorazil Danny s fotoalbem. „Mohla by ses vydat po stopách Sofie. Co myslíš Danny?“
„Že je to docela dobrý nápad, ty najdeš Stua, a já se vydám po stopách Lea.“ Rozhodl Danny.
Mezitím Lili listovala albem a hledala mi fotku Noemi.
„Teď by to chtělo pár stručných informací a co nejdřív se vydat na cestu… aby ještě na původním místě byla.“
„Tady je její fotka.“ Podala mi ji.

„Je moc pěkná.“ Řekla jsem abych ukončila to tíživé ticho.
„Nevzpomněla sis?“ zvědavě se zeptala Lili.
„Bohužel nic. Tak kam jí mám jet hledat a co mi o ní povíte?“
„No asi jen to základní, musíš jí najít a přivést sem tady je bezpečno zatím. Potom se uvidí, každý bude mít mobil a v případě nouze volat.“ Instruoval Danny potom se slova ujala Lili.
„Takže od začátku, Sofie pochází z Velké Británie, její rodina je už dávno mrtvá, takže nemá nikoho kdo by ji tam držel a navíc jí to tam nikdy nebavilo… Teď to nejdůležitější, její schopnosti…“
„Její cože?“
„Schopnosti slyšela jsi dobře. Poslouchá jí oheň, dokáže ho i vyvolat a nespálí jí – říkali jsme ji ohnivec, strašně ji to štvalo.“ Usmála se. „Tys ji vždycky bránila.“
„Můžu se vás na něco zeptat?“
„Jasně.“ Odpověděla pohotově Lili.
„No mám i já nějaké schopnosti?“