Ukolébavka (30)

Anotace: Opravdu se moc omlouvám za skoro třímesíční absenci, ale stalo se mi toho hodně a neměla jsem čas tvořit. Věřte ale, že všechno dobré i zlé, co mě v poslední době potkalo, se v díle projeví. Což znamená, že bude ještě zajímavější :) Enjoy

Elena se choulila na gauči a hřbetem ruky si stírala slzy z očí. Oliver ji pohladil po vlasech, zakryl ji dekou a nabídl jí silnou kávu.
,,Díky," řekla a pokusila se o úsměv. ,,Nechci tě obtěžovat víc, než je nutné."
,,Jdu ti uvařit kafe. Odpočívej. Snaž se uklidnit."
Zamířil do kuchyně, ale v půli cesty se obrátil a vrátil se zpátky za Elenou. Pohled na ni, jak se choulí pod dekou a z očí jí stékají další a další horké slzy, mu způsoboval nepříjemné svírání u srdce.
,,Eleno?" Počkal, dokud na něj neupřela pohled. ,,Nechceš radši panáka?"
Tentokrát už se usmála doopravdy. ,,Prosím."
Nalil jí vodku do ručně broušené skleničky a posadil se vedle ní. ,,Tak povídej, Eleno."
Pohrávala si se skleničkou a nevěděla, co mu má vlastně říct. ,,Nemusel jsi mě brát k sobě domů, Vere. Zvládla bych to. Omlouvám se, že jsem se na tebe na ulici tak vrhla. Mrzí mě to, neměla jsem na to právo."
Když ho na ulici objala, začala se třást jako osika a pláč, který ji zachvátil, vycházel až z hlouby jejího srdce. Oliver nevěděl, co dělat. Ženský pláč neměl rád. Byl si ale jistý tím, že kdyby ji nevzal k sobě a nepostaral se o ni, mohlo by se jí něco stát. Radši ani nechtěl pomýšlet na to, co by to mohlo být.
Prohrábl si rukou vlasy a řekl: ,,Eleno, já jsem tě sem chtěl vzít. Jinak bych to neudělal. Jen mě zajímá, co se ti stalo."
,,Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěla, že mě můj nevlastní otec osahával?"
Zamračil se a kývnul. Elena do sebe kopla panáka a zašeptala: ,,Chtěl mě znásilnit."
Kdyby Oliver mohl, okamžitě by něco rozmlátil. Jenže nemohl. Hleděl na Elenu a usilovně přemýšlel, jak se má teď zachovat, co má říct. Pro Elenu bylo ticho, které nastalo, naprosto nesnesitelné. V hlavě jí zněla jen jedna věta - Že já mu to, kráva blbá, vůbec říkala.
,,No," zamumlal a odkašlal si. ,,Ale neudělal to?"
,,Ne," zakroutila hlavou. Dívala se do prázdné skleničky. Nenašla sílu podívat se mu do očí.
,,Co na to tvoje máma? Volala jsi policii?"
,,Máma je přece v lázních."
,,A ví o tom?"
,,Jo," kývla. ,,Volala jsem jí. Měla by přijet co nejdřív. Mluvila o tom, že se odstěhujeme k babičce a že se s Václavem rozvede."
,,To je dobře. A co policie? Volala jsi na ni?"
,,Ne."
,,Proč?"
,,K čemu by to bylo?"
Pokrčil rameny. ,,Nevím. Ale to se přeci dělává, ne?"
,,Vím já?"
,,Hele, Eleno, a kde seš teď? A kde je tvůj brácha?"
,,Vítek je u babičky. Asi teda. A já bydlím u kamarádky, dokud se máma nevrátí."
Bolest v jejím hlase byla zřetelná a jasná. Oliver nevěděl, jestli by ji měl obejmout, pohladit nebo jí nalít dalšího panáka. Vyřešila to za něj, když mu položila hlavu do klína a zavřela oči. Konečně se cítila relativně klidná a v bezpečí.
Pohladil ji po vlasech a nabídnul, že u něj může zůstat jak dlouho bude chtít.

,,Nebere mi telefon," zanaříkal Hugo. ,,Ale to je u něj normální."
,,Takže půjdeme k němu domů?" zeptala se Terezie.
,,Jo, asi jo. Musíme ale na metro."
Za půl hodiny už stáli u dveří Oliverova bytu. Hugo zazvonil a nemohl se dočkat, až mu tu úžasnou novinu poví.
,,Čau, Hugo," pozdravil Oliver, jakmile otevřel. Pohledem sjel jeho společnici a uznal, že není zas až tak špatná.
,,Vere, mám pro tebe skvělou novinu."
,,Hele, Hugo, já teď nějak nemám čas. Je tady Elena a..."
,,Jeminánku," zapískla Teri a přiložila si dlaně na ústa. ,,My tě vyrušili od..."
,,Ježiši, ne," řekl okamžitě. ,,Blázníš?"
,,Vere, já ti to musím říct. Ty to chceš slyšet, věř mi."
Přesměroval pohled na Huga a pokynul mu, aby mluvil.
,,Tak našpicuj uši, hošánku." Hugo se usmál a řekl: ,,Ona není těhotná."
,,Kdo?"
,,No Julie přece, ty blbe!"
Oliver na něj zůstal hledět jak na panenku Marii. ,,Podrobnosti, Hugo. Podrobnosti."
Hugo mu s Tereziinou pomocí dopodrobna vylíčil, jak se věci mají. Oliver chvíli mlčel, a potom si musel sednout na zem.
,,Ty pičo," hlesnul. ,,Já ji zabiju. Přísahám Bohu, že tu štětku zabiju." Konečně měl pocit, že může volně dýchat. Že to těžké břemeno starostí, které vláčel na prsou, zmizelo.
,,Zab ji," přikývl Hugo. ,,Nic jinýho si nezaslouží."
,,Hele, já teď už musím zpátky do bytu. Díky moc, že jste mi to přišli říct. Fakt díky."
Hugo byl spokojený. Podíval se na Terezii a usmál se. ,,Tak pojď, Teri."
,,Ahoj, Vere," zamávala a vydala se za Hugem.
Oliver se zvednul ze země, v obýváku zkontroloval spící Elenu a zamířil do svého pokoje. Vzal do rukou mobil a vytočil Dušanovo číslo.