Nový život - 22. kapitola

Anotace: i am so sorry, neměla jsem poslední dobou na to moc času a inspirace

Danny

Než upadl do hlubin bezvědomí. Ucítil jsem pach dalších dvou upírů.
Selhal jsem.


Alex

A tak jsem se dal do přohlížení…
O pár hodin později jsem slyšel venku prudce zabrzdit auto, nevěnoval jsem tomu pozornost – čekal jsem přece na Sar a George, když do domů naštvaně vtrhl ten maník z fotky…
Rychle jsem uklidil album do krabice, aby se mu nic nestalo, protože jakmile mě spatřil obličej se mu zkřivil vztekem a zavrčel na mě.
Počkat zavrčel?
Bylo na něm vidět, že je vzteky bez sebe a zařval na mě:
„Vypadni z toho křesla a připrav se dnes zemřeš!“
Uvažoval jsem potřebuju ho živého, aby mi řekl kde je Anna, ale asi těžko ho v tomhle stavu přiměji k rozhovoru, zvlášť když se už chystal zaútočit.
Sehnul jsem se do bojové pozice on na nic nečekal a skočil po mně.
Což jsem samozřejmě čekal a odhodil jsem ho na stěnu, bohužel to odnesl jejich nábytek.
Jenže on najednou zmizel.
Nebylo po něm ani památky, nezaslechl jsem ani dech, tep, pach prostě nic.
Pak jsem to ale cítil, někdo (on) mě kopl takovou silou, že jsem proletěl prosklenými dveřmi na terasu.
On má taky nějaké schopnosti.
Tak teď si s tebou přestanu hrát pomyslel jsem si, omráčím ho a pak to z něj dostanu.
Počkal jsem si až bude stát ve dveřích, naštěstí se zapomněl maskovat, použil jsem svou schopnost a přesunul jsem se za něj a omráčil ho.
Zaslechl jsem zvuk přijíždějícího auta.
Zarazil jsem se. Co když jsou to nepřátelé?
Ucítil jsem neznámý upíří pach zvláštní byli dva.
Kruci.
Vletěli dovnitř jako velká voda a začal boj.


Danny

Kupodivu jsem nebyl v bezvědomí tak dlouho jak jsem čekal, díky tomu že mě přecenil, praštil mě málo. Naskytl se mi překvapivý pohled.
On se s nimi neradil co a jak – bojoval s nimi.
Neměli by spolupracovat?
Ale ještě něco mě mátlo, on se snažil odehnat je ode mě – upír a chrání jinou bytost?
Mají to přece být krvelačné bestie s červenýma očima jako ti dva.
Ale bohužel zrovna nevyhrával byl to nečestný boj dva proti jednomu, pocit pro čest a spravedlnost vyhrál.
Prostě jsem si nemohl pomoct a odrazil upíra, který se mu chystal skočit na záda.
Vypadalo to že jsem ho překvapil, ale hned se začal věnovat útočníkovi s krvavě červenýma očima, krátkými blonďatými vlasy, celý v černém takže vynikla jeho křídově bílá pokožka.
Já se vrhl na svalovce s uhlově černými vlasy, s očima které přímo řvaly „mám rád lidi – hlavně když mají dobrou krev“ a taktéž oblečený do černého.
A začala bitka.
Vykryl jsem všechny výpady svého protivníka, spíš jsem si s ním hrál, ale bohužel to většinou odnesl nábytek a stěny domu, když jsem ho odhodil na zeď a on proletěl do kuchyně.
Nudilo mě to a tak jsem na něj skočil a utrhl mu hlavu.
Kouknul jsem se svého spolubojovníka – divný slovo zvlášť když zahrnuje fakt že je to odpornej upír. Taky měl hotovo.
„Tak co teď s nima? Musíme je roztrhat a spálit.“
„Nemáte tu nějaké prostranství na táborák?“
„Jedno je hned za domem.“
Přehodil jsem si svou mrtvolu přes rameno a do ruky popadl hlavu.
„Pojď za mnou.“
Potichu mě následoval ven do klidné noci.
Zastavil jsem se u ohniště a tělo jsem u něj položil, s hlavou v ruce jsem do něj začal házet dřevo které jsem podpálil a ihned následovala hlava, která začala hořet, on mě napodobil a za chvíli jsme měli oba upíry rozcupované a spálené.
Nic po nich nezbylo.
Otočil jsem se na něj a až teď jsem si všiml rozdílu. Měl zlaté oči – ne červené ani černé ale zlaté.
„Co jsi zač? Co tu chceš?“ Nemazal jsem se s tím. Nač chodit okolo horké kaše, kdyby mě chtěl zabít, dávno by to udělal. Tak co sakra…
„Někoho tu hledám.“řekl a přerušil tok mých myšlenek.
Zamračil jsem se ten pach a dým byla strašlivá kombinace pro můj nos a hlavně oči.
Oběhl ohniště a hodil tam nějaký zapomenutý kus upíra a chvíli mi zmizel z očí.
Najednou se na mě zezadu někdo vrhl. Snažil jsem se to ze sebe shodit, ale nešlo to bylo to malé, studené a tlouklo mě to pěstmi do zad a při tom se mě to nohama pevně chytlo okolo pasu.
„Ty… ty… šmejde zabil si mi bratra a já tě teď taky zabiju!“
Kruci upírka, to mi ještě chybělo, pomstychtivá mrcha která chce zabít vraha svého bratra.
´Já si nežačal´prolétlo mi hlavou.
„Dost Sar!“ řekl a vyšel z druhé strany našeho „táboráku“.
Upírka na mých zádech ztuhla, ale stisk svých nohou nepovolila.
„No tak nech toho, vidíš jsem v pořádku.“
Na to ona ze mě slezla. A zuřivě si mě měřila.
„Co je zač?“ ukázala na mě prstem jako bych byl nějaký odpad.
„Je to někdo, kdo mi pomohl. Bez něj bych tam hořel já.“
„Kde máš George?“ Jen co to dořekl objevil se za ní další upír.
Skvělý, tři proti jednomu. To bude ještě něco, jsem zvědavý co na to řekne Lili a Stu, až se vrátí z Austrálie.
Přemýšlel jsem co bych řekl Lili a Stuovi, kdyby teď vrazili do dveří:
´Ahoj Lili a Stu, hm.. tohle jsou milý pijavice se zlatejma očima, zatím mě nezabili takže jsou hodní, a až na to že se každou chvíli můžou zcvoknout a vysát nás, jsou úplně v pohodě.´
Bezděky jsem se usmál.
„Co je tady k smíchu?“ zeptal se zvědavě George.
„Nic.“
„Promiň zapomněl jsem nás představit.“ Řekl ten neznámý. „Já jsem Alex, tohle je moje sestra Sarah, ale říkáme jí Sar.“ Ukázal na malou upírku. „A tady je její manžel George.“ Ukázal na zmíněného, který se zamračil.
Povzdychl jsem si.
Takhle hluboko jsem klesl, kamarádíčkuju se tu s upíry. Ale co mohlo by se to hodit, pokud nám budou chtít pomoc, každá ruka bude dobrá.
„Jmenuju se Daniel, ale všichni mi říkají Danny.“
Zřejmě nečekali odpověď a tak se na mě chvíli šokovaně dívali.
„Tohle je můj dům,“ řekl jsem a v duchu dodal ´a Joein´ „Co tu chcete?“
„Jak jsem říkal, někoho tu hledám.“
„Koho?“
„Jednu dívku.“
„Jak vidíš kromě mě tu nikdo není, takže můžete jít. Nemám na Vás totiž čas.“
Kruci, kdy přijedou neměli by tu dávno být?
„Cítím tu její pach, nedávno tu byla.“
„Fajn, prohledejte si to tu a dejte mi svátek.“ Zabručel jsem netrpělivě.
„Vím, že tady není.“ Řekl Alex.
Drzoun, sice jsou tři ale jestli mě nenechají nepokoji, tak tady někdo přijde k úhoně.
Klid, musím se šetřit na nadcházející události, hlavně na náš problém, nesmím se rozptylovat nějakými upíry.
„Fajn, jak se jmenuje ta tvoje upíři slečna?“
„Není upír.“
Málem mi vypadli oči z důlků.
„Cože?“
Proboha on chodí s člověkem? Je snad masochista? Vždyť je upír, může ji lehce vysát, nebo zabít, když… když.. se pokusí o hmm, hmm.
„Člověk?“
„Ne.“
Dál jsem se nedostal, neboť do domu vtrhli Lili se Stuem.