1. Mai si užívá poslední chvíle s přáteli

Anotace: Pokus napsat něco co se dá číst. O jedné dívce z Londýna jménem Mai.

1. Kapitola
„Mai, prosím pojď sem.“
„Ano maminko, co si přeješ?“
„Mluvila jsem s Adamem, prý tě rád uvidí.“
„Ach maminko, to už je to tady, málem jsem na to zapomněla...“
„Nechci ti ublížit, ale ta cesta je opravdu velmi důležitá, přeci víš zdraví tvého otce není..“
„Ano, ano vím, jistě.“
„A kdypak tedy budu muset odjet?“
„Bohužel už pozítří“
„Pozítří, to je velmi brzo, dobře, budu se připravovat na cestu“
„Crrr“ zazvonil telefon.
„To bude pro mne, čekám telefonát, můžeš jít.“
Otec s maminkou měli odjet na delší pobyt do Itálie, kvůli otcovu zdraví, a tak Mai musí odjet na sídlo ke svému strýci Adamovi a pobývat tam, dokud se její rodiče nevrátí.
Mai nerada odjížděla. Měla to doma, v Londýně, ráda. Utěšovala se myšlenkou, že alespoň pozná jak to jinde vypadá a seznámí se s novými lidmi. Nevědělo se jak dlouho její rodiče v Itálii budou. Mohl to být měsíc, ale klidně i celý rok.
„Ťuk, ťuk“ někdo zaťukal na dveře pokoje Mai.
„Vstupte“
„Clare, copak?“
„Máte návštěvu, - Jane“
„To jste se ani nemusela ptát, ať jde dál.“
Za chvilku ve dveřích stála mladá dívka, celkem pohledná, měla vyčesané vlasy do drdolu na sobě měla jemně žluté šaty.
„Mai, jsem smutná, slyšela jsem,že odjíždíš, co si tady bez tebe počnu.“
„Taky mne to moc mrzí, ale neboj, ty to určitě zvládneš, taky tam snad nebudu věčně.“
„No to doufám, no víš, dnes večer odjíždím za otcem, takže jsem se s tebou vlastně přišla rozloučit.“
„Ale néé, tak nerada se loučím, škoda, že odjíždíš, víš co pojď vyrazíme někam ven.“
„Dobře, skvělý nápad.“
Zanedlouho se dívky procházely parkem. Najednou zaslechly výkřik: „Mai, Jane!“
Otočili se a na tváři se jim rozprostřel úsměv. Několik metrů od nich stála jejich milá přítelkyně Amy.
„Klaním se.“ řekla Amy, a opravdu se hluboce uklonila, nějak, ale neudržela rovnováhu a zřítila se. Najednou ležela na cestě a nehýbala se.. Jane s Mai byly vyděšené.
„Amy, Amy, prober se.“ vykřikovala děvčata. Byla vystrašená.. Najednou Amy zničehonic vstala a rozběhla se.
„To jsem vás nachytala co? Chyťte si mne. Tak honem utíkejte.“
Jane a Mai se za Amy rozběhly.
„Jane, obklíčíme jí, ty běž támhle, já běžím z druhé strany.“
Jak Amy před děvčaty couvala zakopla a spadla do fontány a křičela: „Nó, předveďte se, no pojďte, šup do fontány, hezky se ochladíte.“
Mai i Jane se rozběhly a do fontány skočily.
Vznešení pánové a dámy v robách a fracích, kteří se procházeli parkem, jen na děvčata pohrdavě pohlíželi. Bylo to pod úroveň jejich urozené společnosti.
Avšak děvčatům to nijak nevadilo, chtěly si pořádně užít poslední chvíle s Mai.