Epilog

Anotace: konec nového života, ale s Annou (Joe) se ještě neloučím :-)

Druhý den ráno.
Po velmi příjemném probuzení jsem věděla, co musím udělat. Povědět ostatním co se tam událo a nechat je přemýšlet.
Mezitím si sama pročistit hlavu.
Vstoupila jsem do obýváku, kde na mě všichni již dávno čekali.
„Tak co se stalo?“ Zeptala se Lily.
Nadechla jsem se a podrobně popsala, co se stalo.
V místnosti se rozprostřelo zaražené ticho.
Nadechla jsem se a pokračovala.
„Všichni si to necháme projít hlavou a potom uvidíme co dál. Momentálně nám nic nehrozí, takže si troufám tvrdit, že můžeme v klidu přemýšlet, máme na to dost času.“
Všichni se vzpamatovali.
„Kam tím míříš?“ Zeptal se stále ještě zaražený Stu.
„Chci tím říct, že bychom se měli na čas rozptýlit po světě, jako tomu bylo doposud.“
„To snad ne.“ Probrala se Lily.
„Ale ano.“
„Já bez Stua nikam nepůjdu.“ Řekla naštvaně.
„Můžete jít spolu klidně všichni tři.“ Podívala jsem se na ně.
„Ty tu zůstaneš s těmi pijavicemi.“ Tentokrát, Danny a jeho hlas přeplněný nenávistí, mířenou proti Alexovi.
„To stačí, nezůstanu ani s jedním z vás.“
„Co chceš tedy dělat?“ Zeptali se oba dva najednou.
Potřebuju přemýšlet.
„Musím té záhadě přijít na kloub…“ při pohledu na jejich dychtivé obličeje jsem dodala, „SAMA!“
Všichni nesouhlasně zamručeli.
Skvělé alespoň v něčem se shodnou.
Což je mi teď na pendrek.
„Nenechám tě jít samotnou.“ Ozval se Alex.
„Ale tohle přesně od vás VŠECH očekávám.“ Schválně jsem kladla důraz na slovo všech.
„To nemůžeš.“ Namítla Sar.
„Ale můžu a přesně to také udělám. Nebraňte mi, vím přesně, co dělám.“ A byla to vlastně pravda.
„Dobře ale zůstaneme v kontaktu.“
„Jasně.“ Usmála jsem se.
….
Přípravy na rozptýlení jak jsem tomu začala říkat, nám trvaly deset dní během jichž jsme si obstarali novou totožnost, dopravní prostředky a nové účty a kreditky.
Každý z nás měl dva telefony, jeden na normální volání a ten druhý na to spojit se s ostatními.
Lili a Stu se vrátili do Austrálie, Danny do našeho domu. Alex, Sarah a George zůstali.

A já, i když se mohlo zdát, že jsem na tom stejně jako na začátku, ale něco se přeci jenom změnilo, teď mám spoustu velmi dobrých věrných přátel, zpět svou paměť (tedy alespoň z 90%) a k mé smůle rozdvojené srdce, které neví co si vybrat a s tímhle arsenálem jsem se vydala do světa pátrat…

THE END