Vysněný

Anotace: Román o malém životním zázraku

I.ČÁST
Ellie měla vztek. Měla neuvěřitelný vztek. Měla co dělat, aby na ní nebylo nic znát. Seděla v autě a jela od svého lékaře rovnou do práce. Musela do kanceláře soudního prokurátora. Nesnášela, když tam musela. Už léta pracovala jako obhájkyně. Byla zvyklá občas zatnout zuby a ignorovat aroganci ostatních právníků i to, že občas její klienti vůbec neměli nárok na nějakou obhajobu.
Musela hájit především státní zaměstnance. A neměla nárok na volbu klienta. Musela hájit lidi, kteří neměli peníze na vlastního právníka.Většina jejich klientů byli buď barbaři obvinění z drobných deliktů, nebo finančníci obvinění z krádeže. Žádný z jejích obvyklých případů nepotřeboval žádnou valnou přípravu ani nebyl nijak záživný. Vlastně dělala práci, již nikdo nechtěl.
Dnešního dne ji však deptalo něco úplně jiného.
Ellie před půl rokem vstoupila do manželství se svým dlouholetým přítelem Davidem. On byl hlavní důvod její zlosti. Ona sama se nikdy vdát nechtěla. Neměla pocit, že dělá správně. Nevěděla ani zda vůbec Davida miluje. Mezi nimi byl spíš jen kolegiální a trochu přátelský vztah. Nic víc. On si však myslel opak. Ačkoli mu to vysvětlovala jak chtěla, on neslyšel. Byl právník ve stejném oddělení a odmítal ji brát jako řádnou kolegyni. Vždy byl člověk, co neuznával ženy v zaměstnání. Ellie byla mladá, inteligentní a cílevědomá. A z toho měl panickou hrůzu. Nesnesl by, kdyby byla žena lepší než on.Ovšem existovala jedna výjimka- jeho šéfka. Věděl že po něm jede a to mu zajišťovalo mnohá privilegia. Pořád tu však byla Ell, která ho mohla vyštípat a proto si začal s nadřízenou.
Pocházel ze starého a zámožného rodu. Ellie ani tak nemiloval, jako spíš, že toužil po ztrátě konkurentky a zároveň si z ní vychovat malou domácí hospodyňku a pečovatelku. Když jeho první nabídku ke sňatku odmítla, spěchal za její puritánskou matkou a tak dlouho na Ellie tlačil pomocí matky, až to vzdala a provdala se za něj.
Kromě matky měl na mladou ženu ještě jeden trumf v rukávu. Dítě. Ellie byla se svým svobodným životem spokojená, po dítěti ale ve skrytu duše toužila. V té době netušila, že bez milovaného muže je dítě jako moře bez útesů. Věděl, že pokud bude mít dítě, už se ellie natrvalo vzdá své práce a navíc už od něj neodejde. David se k ní před svatbou choval jako vysněný. Nosil květiny, kupoval drahé šperky a vodil do luxusních restaurací.
Nikdy nepoznala lásku, a tak nevěděla jestli je to tak správně. Její rodiče ji k citům nikdy moc nevedli. Otec se s matkou rozvedl, když bylo Ellie pět. Při rozvodu neušetřila Ell ničeho. Tahala se s otcem po soudech a neváhala do nechutné soudní aféry zatáhnout ani malé dítě. Po rozvodu trpěla její máma depresemi a všechno si vylévala na maličkou dcerku. Bila ji a nikdy ji za nic nepochválila. Chtěla mít z dcery dokonalou kopii své matky. Když bylo Ell deset odešla do internátní školy pro prominentní dcerušky zbohatlíků a v osmnácti ji vystrnadila na práva. Otce viděla naposled u soudu v pěti letech. Matka ji dělala ze života pekla a Ell neměla sílu se osamostatnit.
Myslela, že David je ten pravý. Myslela si, že to co pro ni dělá je láska, brzy ji se jí však rozsvítilo, ale bylo už pozdě.
Brzy po svatbě se úplně obrátil. Přestal ji zahrnovat pozorností a často odjížděl pryč. Ani slibované dítě se zdálo neuskutečnitelné. Dělala co mohla. Dítě bylo pro ni světélko ve tmě. Ve svých pětadvaceti se už pomalu vzdávala nadějí. A zrovna dnes byla u svého lékaře, aby zjistila zda se stav nezměnil. Lékař ji opět oznámil, že ne. Její srdce se sevřelo a jí se nechtělo už ani nadechnout. Tak moc jí to vzalo. Její manželství byla jen snůška lží a slibů. Nic víc. Nečekala, že by kdy našla někoho lepšího, a tak se musela upnout na dítě.
Její manžel ji měl stále pro sebe a byla mu vydána na pospas. Měl nad ní moc. Snažil se jí ovládnout. Stále ji doma říkal, jak je ošklivá a hloupá a že bez něj nemá šanci mít kdy dítě. Donutil ji, aby odešla ze svého postu vedoucího oddělení na pouhého řadového obhájce s nízkým příjmem a úvazkem. Práce ji netěšila. Nebavilo ji, číst stále dokola spisy o policejní brutalitě a drobných zlodějíčcích.
Nejvíc ze všeho nesnášela prokurátorku. Byla to arogantní a pomstychtivá osoba. Záviděla jí muže. Ona sama byla sice vdaná, ale za bohatého starce. Čekala, že její muž po svatbě zemře a ona získá pohádkový majetek, ale on se ve svých osmadevadesáti stále těšil skvělému zdraví.
O to víc Ellie nenáviděla. Ztrpčovala ji život jak jen mohla. Jen kvůli ní musí Ellie každé ráno je celým městem, aby se vůbec dostala do své zatuchlé maličké kanceláři v jednom činžáku. Samozřejmě ji namluvila, že momentálně není v budově jejich firmy prostor na další kancelář. Jen a jen kvůli ní dostávala ty nejhorší a nejsnadnější případy.
Přesto se však Ellie nehodlala vzdát. Věděla, že pokud by odešla nic lepšího by asi hned tak nenašla.
A právě dnes, v den kdy se dověděla marnost své snahy o miminko, musela jet ze své poklidné kanceláře přímo za tou nepříjemnou osobou. Ellie došla k vrátnici, ohlásila se a pak zamířila ke kanceláři své šéfky.
Prokurátorka Cameronová seděla ve své honosné kanceláři a popíjela kávu z drahého porcelánového servisu. V klidu se napila a poté Ell pověřila jedním z nejnudnějších případů co zná. Alespoň to si myslela.
,,Odjíždíš vyřídit jednu žalobu na policejního konzultanta do Atlanty, odjeď hned. Jo a ještě něco, zákaz letecké dopravy platí po celých USA, musíte jet autem“, rázně a stručně pronesla Cameronová.
,,Musíte?“,nechápala Ellie.
,, Ano samozřejmě musíte jet se svým klientem“dodala na vysvětlenou prokurátorka.. ,,Přes celou zem? Nejde to vyřídit telefonicky?“zoufale zaúpěla Ellie.
,,Bohužel ne, je to důležitý konzultant a policie ho potřebuje co nejdříve. Nemohou ho suspendovat na půl roku než se vše vyřídí a dofaxuje“
,,No dobře a oč vůbec jde?“ zeptala se rezignovaně Ellie.
,,Pan Patrick byl obviněn z nepřiměřené obrany, tady je spis, zítra po půl osmé na tebe bude čekat před domem.Vše vyřiď co nejdříve. My potřebujeme tebe a policie jeho“,nařídila.
,,Kolik mám času?“zeptala se obhájkyně.
,,Nanejvýš dva měsíce i s cestou, nedívej se tak ,osobně si myslím, že si alespoň odpočineš a zapomeneš na marnou snahu o dítě“ na oko soucitně poznamenala Cameronová.
Jak ji Ellie nenáviděla. Proč jen udeřila na dítě? Hrála si na chápavou ale ve skutečnosti ji závidí Davida a proto ji pořád cpe nezáživné, nedůležité a hlavně zdlouhavé případy. V duchu si říkala, jak by to bylo snadné, kdyby si Davida vzala Cameronová. Měla by klid a nemusela by absolvovat dlouhou cestu s policejním agresorem. V duchu ho nenáviděla. Do spisu se ani nepodívala. Měla své zkušenosti s podobnými případy. V tu chvíli se strašně toužila mstít.
,,Nikomu nesejde na jednom policejním surovci“. Říkala si v duchu.
S těmito myšlenkami balila večer svůj kufr. Nebyla nadšená. Nikam se jí nechtělo. Nejradši by ten případ odmítla, ale věděla, že by toho šéfka okamžitě využila. Nechtělo se jí zdlouhavě putovat celou zemí. A už vůbec ne s policejním rváčem. Už znala tyhle typy. ¨
Pomalu a v klidu si sbalila kufr a všechny spisy a šla si na chvíli lehnout, ač věděla, že sotva usne.
Druhý den se probrala časně ráno, byla sbalená a připravená. Jen čekala. Z nudy sledovala provoz na ulici a vyčkávala svůj odvoz. Trochu ji ve skrytu duše trápilo, že není nikdo komu by chyběla ani manželovi nemusela nic říkat. Věděla, že David, pokud si vůbec její přítomnosti všimne, ji nebude hledat. A matka? Ta byla štěstím bez sebe, když ji mohla bohatě provdat za muže z vyšších kruhů.
Deset minut před osmou před brankou jejich honosné vily zastavilo velké stříbrné auto a vystoupil mladý muž. Šel k brance a stiskl zvonek. Zdál být úplně jiný než si představovala. Ve své fantazii si viděla vulgárního a hloupého hromotluka ve středních letech troubícího v malém obstarožním autíčku. Muž co vystoupil však byl úplně odlišný.
Byl mladý. Jeho blonďaté kudrlinky by asi na komkoli jiném působily trapně, na něm však vypadaly dobře. Byl oblečený v černém obleku a bílé košili s ležérním límečkem. Musela uznat, že nevypadá jako zločinec, ba dokonce musela uznat, že je i na první pohled velice přitažlivý. Najednou si z hrůzou uvědomila, že takhle nějak vypadal muž, jehož si v pubertě vysnila. Přesto se snažila myslet na něj pouze jako na klienta a ne muže.
,,Crrrrr“z jejích úvah ji náhle vyrušil zvonek.
,,Už jdu“ zavolala. Popadla kufr a naposled se rozhlédla po místnosti. Dům byl sice nesmírně honosný a podle nejnovějších trendů, přesto se zde nikdy necítila jako doma. V tomto domě nebylo vůbec nic na čem by jí záleželo. Už ji několikrát napadlo škrtnout sirkou a vyběhnout jen v ponožkách ven, nasednout do auta a zmizet.
Ani na tu ložnici nikdy neměla hezké vzpomínky. Nechápala co vlastně mají lidi na sexu. Samozřejmě snila o vášni a splynutí, ale její zkušenosti byly pravým opakem. Nikdy nezažila tu touhu, již popisují v románech. Nikdy po Davidovi netoužila. Jejich sex byl potěšením jen pro něj. Byl k ní hrubý a chladný. Kdyby netoužila po dítěti asi by se jakéhokoli kontaktu vzdala. Věděla, že by Davidovi nechyběl. Prostě by si našel ženu s níž by mohl provádět to co s Ell. A protože je pohledný určitě by nehledal dlouho. Neznala vášeň ani rozkoš. Prostě jen chlad.
,,Dobrý den“ pozdravil Patrick a mile se pousmál.
Tohle ani ve snu nečekala. Před ní stál snad nejúžasnější muž co si dovedla představit. Jeho vlasy byly bezchybné. Když se mu zadívala do jeho studánkově modrých očí viděla to, co nikdy dřív. Byla v nich inteligence, emotivnost a smutek, jaký dosud nepoznala.
Když se usmál skoro se jí podlomila kolena. Měl ten nejkrásnější a nejmilejší úsměv na světě. To co s ní udělal jen ten první dojem ještě nikdo nikdy nedokázal.
Ve své práci se naučila velice dobře rozeznávat lidi a jejich úmysly podle prvního dojmu. Řeč těla a nepatrné odlišnosti jí řekly více, než by nalezla v obsáhlých složkách. Už mnohokrát jí její odhad a intuice zachránily práci.
Tenhle muž však na ni působil zcela jinak. Za dlouhá léta své činnosti poznala mnoho individuí. Všichni se na ni vždy snažili udělat dojem. To co si však všichni snažili vydobýt dary a vlezlým lichocením, získal tento muž jediným úsměvem. Byla učarovaná.
,,Děje se něco?“ zeptal se a vyrušil ji ze snění.
,,Ne všechno je v pořádku“,snažila se ustát její lehce trapné zaváhání
,,Patrick Morrison a vy budete paní Donovanová, že?“optal se s milým pousmáním.
,,Ach ano,promiňte chovám se hloupě“, omlouvala se vykolejená Ell
,,To je v pořádku.Chápu, že jste rozespalá, to já bych se měl omluvit, že jsem tak spěchal.Asi jste měla jiné plány“
,,To nevadí, je to má práce“pokusila se o úsměv.
,,Můžeme jet?“optala se Ellie nervózně.Shýbala se pro kufr a tašku.
,,Já to vezmu, přece nebudete nosit těžké kufry “popadl zavazadla a zamířil k autu.
Ell byla jako u vytržení. Nikdo se k ní nikdy nechoval takhle. Pro všechny byla je šedá myš. Ani její vlastní muž jí nikdy nevzal ani tašku. Okouzlil ji. Matně si vzpomněla, že byl postřelen a nyní se několik měsíců léčil v nemocnici po vážném zranění. Měla by to nést sama , ale měla pocit, že je příliš galantní, než aby ji nechal.
Rychle zamkla dveře a spěchala za ním. Nasedli do auta a vydali se na dlouhou cestu.
Věděla, že by ho chtěla nenávidět, že ji vytrhl pryč. Ale nemohla. Byla mu vděčná. Cítila se v jeho blízkosti šťastná a svobodná. Zapomněla na vše. Byl úžasný společník. Milý ale ne vlezlý. Nechtělo se jí ani věřit, že o téhle osobě si myslela pravý opak. V duchu se zastyděla a začala tušit, že tenhle muž má v sobě víc než kdokoli s kým se kdy setkala. V duchu se okřikla že se chová jako pitomá puberťačka, ale nemohla se ovládnout. Musela se jeho jemnému humoru smát a nedokázala se chovat jako škrobená právnička. S tímto mužem to jednoduše nešlo.
Po několika hodinách se spustila vánice. Přes přívaly sněhu neviděla nic okolo. Musela obdivovat Patrickovo řidičské umění. Skoro nemluvili. Musel věnovat pozornost dálnici. Musí být obezřetný. Když už jeli několik hodin nevydržela Ellie únavu a na okamžik zavřela oči. Usnula Patrickovi na rameni.
Byl trochu nesvůj. Ta malá brunetka vedle něj byla zvláštní, ale nemohl říct že ošklivá. Vlasy měla vyčesané dozadu a modrý kostýmek ji zdobil postavu. Vlastně byla docela hezká. V její tváři bylo však něco, co ho zneklidňovalo. Ještě netušil, že mu změní život.
Když je Ellie probudila, ležela na zadním sedadle obalená v dekách. Nevěděla ani jak se tam vzala. Sice se jí nelíbilo, že s ní někdo manipuloval ve spánku, ale věděla, že ji přemístil aby neprochladla. Uvědomila si jak starostlivý musí asi být a ve skrytu duše záviděla jeho partnerce. Nemohla se ubránit uvažování, zdali vůbec nějaká je.
Večer dojeli k horskému průsmyku a tam je v cestě zastavila policie.
,,Tudy nelze jet, spadla lavina a silnice je na obou stranách průsmyku uzavřená“
,,Nezlobte se ale velmi spěcháme, opravdu není nějaké řešení?“
,,Je mi líto pro vaši bezpečnost se raději o žádný kousek nepokoušejte“
,,Je tu tedy nějaké slušné místo k přespání?“, zeptal se prakticky Patrick.
,,Ano, tak sto metrů tímto směrem je srub co patří jednomu chlápkovi ze vsi, určitě mu to nebude vadit“
,,Jak se dozvíme o uvolnění průsmyku?“ doptala se ellie
,,Až se to povede, dáme vám vědět, v chatce je telefon
Ellie se chtěla hádat s policií a vynutit průjezd. Patrick jí to však vymluvil. Musela uznat, že ten zvláštní muž má pravdu.
Patrick poděkoval a začal vykládat z auta nejnutnější věci. Poté se domluvil s policistou o zanechaném autě a mohli se vydat ke srubu. I když si to Ell odmítla přiznat, byla smrtelně unavená.
Kvůli obtížné cestě museli jet k hotelu na koních. Ell se bála a tak jí Patrick navrhl, aby jela s ním na jednom koni. Byla mu vděčná. Ačkoli neměla odvahu to přiznat nahlas, musela přiznat v duchu, že si vlastně nepřeje nic víc, než aby byla před ním, opřená o jeho mužnou hruď a být v objetí jeho majetnických rukou. Všechnu romantiku té chvíle však kazil upovídaný vesničan, protože se policie bála je v tomto počasí nechat jet bez průvodce.
Vyplnilo se Ellienino tajné přání. Celou cestu ji držel a pořád se vyptával, zda jí není zima. Nebyla. Zapomněla na svět. Cítila se v jeho náruči v bezpečí a měla pocit, že tam patří. Patrickovi byla jízda příjemnější, než by kdy byl řekl. Byl šťastný když ji objímal, i když to nebylo nutné. Viděl v jejích očích smutek a obavy z budoucna. Tolik si přál ji ochraňovat před světem. Ale toužila ona po tom samém? Třeba hledá v jejích náznacích něco, co tam ani není.
,,Ne určitě je šťastně vdaná a já vidím co ani neexistuje“ napadlo ho. Při té myšlence se musel otřást. Nevyznal se v pocitech co cítil k ženě, kterou teprve poznal.
Dojeli na místo. Koně si odfrkli. Patrick nejprve sám obratně slezl a pak, když stál pevně na zemi, vzal něžně Ellie do náručí, klepala se zimou, nejdřív ji chtěl postavit na zem ale odnesl ji dovnitř. Ne kvůli zimě nebo obavy o ní. Líbilo se mu, že je tak blízko jako dlouho nikdo před ní. Kdyby to nebylo nutné nepostavil by ji na zem ani v zařízené chatce.
V práci byl známý jako člověk, jenž bez okolků prohlédne každého a jeho úmysly. Poprvé v životě však musel uznat, že je bezradný. Ani jeho intuice mu neposkytla odpovědi. Cítil však, že tato vyjukaná žena potřebuje něhu a lásku jako nikdo jiný.
Než ji postavil zadíval se jí do očí tak jako ona jemu. Oba viděli v očích toho druhého totéž. Smutek a touhu po lásce. Padla jiskra co zažehne oheň.
Postavil ji na studenou zem. Okamžik pominul. Patrick odešel poděkovat průvodci a rozloučit se s ním.
Chata byla poměrně malá. Jeden obývák s krbem a starou sedačkou, kuchyňský kout s historickými kamny , jedna ložnice se velikou postelí a jedna malá koupelnička vedle ložnice.
Když se vrátil, Ell se stále klepala v obýváku. Rychle k ní běžel vzal ji do náruče a položil na sedačku.Opět si podívali do očí.
,,Odpočiňte si“ nařídil Patrick, nemohla neposlechnout. Tak moc ji okouzlil. Nechtěla zajít daleko ale všechno šlo proti ní.
Byl zázrak, že od jisker mezi nimi nechytilo dřevo v krbu. Patrick odešel zatopit v krbu. Brzy se místnost zaplnila žlutavými paprsky a začalo se šířit teplo.
,,Nemáte hlad?“starostlivě se optal Patrick.
,,Ne děkuji, jsem trochu ospalá, půjdu raději spát“,musela ihned odejít z místnost, nebo věděla, že se neovládne a začne ho líbat. Ne, to nesmí. Nevyznala se ve vlastních pocitech. Vždycky byla nesmělá a zodpovědná a teď by byla schopná bez okolků svést muže jehož zná teprve několik hodin. Bylo to úplně proti její přirozenosti. Co to s ní jen udělal?
,,Chápu, cesta byla dlouhá,kdyby jste něco potřebovala řekněte, budu zde“řekl Patrick
,,Samozřejmě vy budete spát v ložnici a já zůstanu v obýváku“dodal.
Zastyděla se na ani nepomyslela. Na ložnici myslela, to je pravda, ale trochu jinak. Nemohla si pomoci. Musela. Věděla, že to,co se začíná dít by nešlo zastavit, musí se uklidnit a dostat ho z hlavy.Jeho úsměv,jeho galantní jednání, jeho starostlivost i jeho oči a pohled do nich.
Ellie se převalovala z jedné strany na druhou. Musela myslet na Patricka a jeho oči. Podívala se na starožitný budík na nočním stolku. Před spaním ho nařídila podle telefonu. Bylo půl jedenácté. Přijeli sotva před hodinou. Hodiny se vlečou.
Také Patrick byl na tom podobně. Jen tiše ležel a sledoval strop, jakoby tam byly všechny odpovědi. Musel na ni myslet.On byl ale v horší situaci než ona. Měl za sebou něco, co by nechtěl zažít nikdo. Něco nač nejde zapomenout.
Před dvěma lety prožíval největší štěstí. Byl šťastně ženatý s milovanou ženou a z jejich lásky se narodila krásná dcera. Šťastnější být nemohl. Užíval si každičký den se svou rodinou. Jednoho rána mu však volali z práce a on musel odjet na několik dní pryč. Něco mu říkalo, že by to měl odmítnout, ale jeho manželka ho přesvědčila a tak jel. To, co uviděl, když se vrátil mu vzalo srdce.Onoho únorového rána se tak těšil domů.
Hned po příletu na letiště se ihned vydal hledat taxi a poté uháněl zasněženou krajinou se stařičkým taxikářem. Byl tak rád, že se blíží domů. Hned jak zastavil si s malým šokem uvědomil, že nemá drobné. Omluvil se, že si pro ně zajde do domu. Pak se vrhl do strmých schodů vstříc své rodině. Vešel. Zavolal plný radosti jména jeho ženy a malé dcerky. Bylo ticho. Žádná odpověď. Chvilku ještě volal a pak ho na okamžik ho zachvátila neblahá předtucha. Šel se tedy se zatajeným dechem podívat do ložnice. Ani nevěděl co ho k tomu přimělo.To, co tam uviděl mu zatočilo celý svět. Na prostorné manželské posteli ležela jeho Sofie. Měla noční košilku, kterou ji dal Patrick jako svatební dar a na téměř průsvitné látky se skvěla obrovská skvrna od krve. Oči měla otevřené a měla v nich hrůzu a bezmoc. Patrick se k ní okamžitě vrhl a začal zkoušet puls, ale odpověď znal už předem. Byla mrtvá. Ucítil jako by někdo uštědřil totožnou ránu a z ní pomalu vytékal život. Najednou mu však v hlavě probleskla nejhorší můra. S hrůzou se podíval do dětského pokojíčku. I jeho maličká Lili ležela na posteli s obrovskou krvavou skvrnou na hrudi. Byl bez sebe. Vzal tu maličké bezmocné tělíčko a přitiskl k sobě. V tu chvíli si mu bylo tak zle jako nikdy nikomu. Někdo mu vzal to jediné na čem mu kdy záleželo. Plakal a tak strašně si přál aby nikdy nebyl odjel. Ty dvě byly vším co kdy chtěl od života a najednou byly nenávratně pryč.
Taxikáři bylo za okamžik divné, proč se nevrátil a vydal se za ním do domu. V ložnici našel zlomeného muže od krve co drží v náručí mrtvé dítě. Neměl slov. Zavolal policii.
Vraha sice našli, ale ženu to Patrickovi nevrátilo. Patrick jasně cítil, jak mu někdo vyrval srdce a rozmáčkl ho v pěsti. Během několika dní se od nejšťastnějších dnů co si lze představit dostal na devátou bránu pekla.
Byl nešťastný a sám. Dlouho se mu vše vracelo. Vinil z celého neštěstí sám sebe a o to víc se nenáviděl.
Uzavřel se sám do sebe. Dlouho mu trvalo, než se vůbec vrátil k práci. Ta ho ale netěšila. Nikdo ho nechápal a každý se jen snažil mu projevit soucit. Patrickovi tohle nepomáhalo. Stále měl před očima tu bezmocnou malou dívenku a zoufalství v očích manželky.
Sofie pro něj nebyla jen manželka. Byla to životní láska. Nikdy nepoznal to, co s ní. Ukázala mu všechny krásy života.
Když zemřela stále dokola si říkal, že už se nikdy nezamiluje. Bál se lásky. Jednu mu vzali, nechtěl to prožít znova.
Stejně tak věděl, že pokud by měl být s němým, musela by znát pravdu a on by o tom nemohl mluvit. Neovládl se. Věděl, že by ho nechápala, ale jen litovala a to nechtěl. Přemýšlel o Ellie a o tom jestli vůbec je, čím si dělat hlavu.
Ellie chtěla přijít na nové myšlenky a tak hledal útěchu v práci. Bohužel jí v tu chvíli nedošlo, že její práce byl Patrick. Chtěla ho nenávidět, chtěla aby ji byl jeho úsměv i oči lhostejné. Začala si číst spis.
Stálo v něm, že Patrick strhl k zemi útočníka co v parku mířil pistolí na ženu s dítětem. Útočník napadl Patricka nožem a těžce ho poranil a Patrick sebral jeho pistoli a zamířil mu na nohy a trefil.
Ellie to zklamalo ale v duchu byla ráda, že se asi nezamilovala do vraha. Byla ráda , že není co řešit. Že jednal správně nebylo pochyb. Nejradši by skákala radostí.
Jak Ell listovala složkami dostala se jí do ruky Patrickova osobní složka. Ví, že by neměla, ale cítila, že musí o něm něco vědět. Začetla se a brzy věděla kde se v jeho očích vzal smutek. Jeho příběh ji vzal dech. Neovládla se. Začala plakat.
Patrick si šel do koupelny opláchnout obličej. Když procházel okolo ložnice zaslyšel tiché vzlykání. Nemohl jinak. Věděl, že je to její věc a neměl se jí plést do života, ale musel něco udělat.
Zaklepal.Nikdo se neozýval a tak pomalu pootevřel dveře. Viděl jak pláče na posteli. Nemohl se sebou nic dělat. Vešel dál. Přisedl si k ní a objal ji. Konejšil ji a mezi slůvky útěchy se jí optal co se děje.
S provinilou tváří ukázala složku. Viděla jak se zatvářil, když si přečetl své jméno. Vytrhl jí složku, mrštil ji na zem a beze slova odešel a přibouchl za sebou dveře. Za okamžik bouchly i venkovní dveře. Byla v šoku, ale chápala ho. Nenáviděla se, neměla mu co hrabat v soukromí. Dělala to tak vždy, aby si o klientovi udělala obrázek. Sice si namlouvala, že musela, ale v podvědomí věděla, že byla jen zvědavá ženská. Cítila se hrozně. Ani si neuměla představit, jak hrozně mu je. Nechtěla v tu chvíli nic víc než být s ním a objímat ho a konejšit.Věděla, že je u koní a tak si vzala kabát a vyšla ven.
Srazila se s ním na verandě. Ani se na ni nepodíval. Jen prošel kolem. Sedl si v obýváku na pohovku a tiše seděl. Ona se ve zmatku vrátila zpět do ložnice.
V hlavě se mu začala znovu přehrávat celé únorové ráno, když přijel domů z letiště a doma ticho.Vzpomínal na pocity, když našel svoji manželku a na paniku když zahlédl mrtvou dceru. Tolik doufal, že se s tím smířil, ale byl to omyl. Pořád to bolí a bolet nepřestane. Tím si byl jist. Když zahlédl v Eliených rukou složku. Nevěděl kde se v něm vzal ten vztek. Vždyť ona za to ani nemohla. Ale proč ho tak štve, že to ví právě ona? Měl vztek a byl sám. Nechtěl jí ublížit, ale myslel jen na tu složku. Hůř se cítil jen tenkrát v únoru.
Do pokoje tiše vešla Ell. Viděla ho sedět na pohovce a tak se posadila do křesla kousek od něj. Nevěděla, co má dělat . Jen tušila, že bez ní to nezvládne. Musela odčinit svou chybu. Tak provinile se ještě nikdy necítila. Rozuměla jeho jednání.
,,Nechtěla jsem Vám ublížit.Nic mi není do vaší minulosti a neměla jsem právo. Promiňte prosím, jestli můžete“ řekla se slzami v očích Ellie.
On ani neodvrátil hlavu. Dál se zarytě díval do země. Viděla, že ona není jediná kdo pláče. Ještě nikdy neviděla muže plakat. Nevěděla ani co má dělat. Byla zoufalá, že kvůli vlastní zvědavosti v něm probudila vzpomínky, které měly raději zůstat zapomenuty.
,,Tak už něco řekněte!“Ellie skoro zakřičela, pokusila se jít blíž, ale on se odsunul.
,,Nechtěla jsem vám rýt do života připomínat vám vaše neštěstí“
,,Ale vy jste to udělala, chápu, že jste jako právník zvyklý hrabat špínu, ale byl vrchol neslušnosti na to upozorňovat“Patrick měl obrovský vztek.
,,Já, já…“ Ellie nevěděla co má říct tak zkusila taktizovat
,,Nezlobte se ale není už čas to pustit ven a řešit to? Dole v nitru vás to jen hlodá, nezdá se vám, že už je potřeba pustit to ven a s někým si o tom promluvit?“ Ellie začala bojovat. Věděla, že svou chybu odčiní jen, když mu pomůže.
Patrick byl v šoku. Nečekal by od ní takovou odvahu a kuráž co ji jistě stálo to vyslovit.
,,Do mého neštěstí vám vůbec nic není, s případem to nesouvisí tak laskavě nechte té sentimentality. Myslíte si, že jsem povinně v práci nenavštívil psychologa? Myslíte si, že jste první kdo se z lítosti pokouší mi pomoci?“
,,Ne, to jistě ne, ale je na vás vidět, že to potřebujete“
,,A to jste poznala jak? Tím že je mi těžko? Tím že jsem jeden z mála lidí co po vás nevyjel? Zkoušíte na mě své znalosti psychologie jen abyste dokázala, že něco víte, jste směšná!“
Tahle slova Ellie zasáhla, ale nebyla v situaci, kdy by měla právo být uražená. Byyla si jistá, že teď může jen zachovat klid a pokračovat.
,,Vaše reakce chápu, ale můžete se zklidnit? Neštvu Vás já jen na to hrajete“dodala naštvaně Ellie.
,,Omyl štvete mě, a hodně. Nevíte všechno na světě, ale do všeho musíte rýt, buďte tak hodná nechte mě na pokoji, své démony si zkrotím sám“
,,To si jen myslíte, nechte mě to jen zkusit, když to nevyjde, můžete s nimi bojovat sám“ Ellie se snažila vemlouvat.
,,Nechte mě být“Patrick už pomalu ztrácel trpělivost.
,,Dobře, ale jsem vedle, kdyby nastala změna“Ell opět zahlédla v Patrickových očích slzy. Cítila se mizerně a tentokrát se neovládla. Běžela v k němu a objala ho.
Trošku se lekl, ale k jejímu překvapení se nebránil. Byl dokonale vyveden z míry. Tohle jednání by od studené právničky nečekal. Objala ho ještě silněji. Teď už v tom nebyla lítost. Chtěla ho mít co nejblíže.
Patrick se lekl, když mu vjela do náruče, ale byl příliš slabý na odpor. Teď nevnímal nic kromě jejích vlasů a těla. Přestal s ní bojovat. Měla pravdu, ač si to nechtěl přiznat. Ale rána byla příliš hluboká, než aby to dokázal.
Nikdy ještě o své rodině otevřeně nemluvil. Na všechny byl slušný a galantní. Choval se jako předtím. Bál se soucitu ostatních, ten by ho byl asi zabil. Navíc se bál, že by ho mohli vyhodit z práce. To nehodlal riskovat.
Od té nehody brečel jen čtyřikrát. Jednou onoho rána. Jednou na pohřbu. Jednou, při úklidu domu a jednou teď. Nevěděl ani proč. Ještě nikdy nedával svůj žal tak v patrnost.
Objímali se a on začal mluvit. Po krátké chvíli brečeli oba. Nemohli nic dělat. Byl ji tak vděčný, že je tak blízko a že jí může vše říct.
Mluvil dlouho a ona poslouchala. V jeden okamžik zaslechl její tichý vzlyk. Nemohl se sebou nic dělat. Otočil ji k sobě a v ten ničivý moment se jí zadíval do uplakaných očí. Ona jemu také. Ona měla obrovské pnutí ho políbit. Zdaleka se nebránila, když to udělal první.
Líbali se dlouho a silně. Jeho polibky byly žádostivé a roztoužené. Její jemné a konejšivé. Byla to chvíle, co se těžko opakuje.
Zazvonil telefon. Ona se od Patricka odtáhla a šla zjistit, kdo volá. Byl ten policista, se kterým mluvili a ohlásil jim, že cesta je volná a můžou jet. Podívala se na hodinky. Bylo už sedm ráno. Proboha! Líbali se a objímali skoro celou noc.
Když telefon odložila a řekla Patrickovi kdo a proč volal, šli si oba připravit zavazadla. Ta chvíle skončila a oba se zastyděli.
Ellie si v duchu příšerně nadávala. Styděla se, že zneužila jeho smutku kvůli vlastní touze. A navíc to bylo poprvé, co byla kousek od nevěry. Sice se nic nestalo, ale byla si jistá, že by se bývala nebránila. Snažila se uklidnit tím, že v Atlantě na takové věci nebude čas a kdyby něco může utéct. Přesto však k Patrickovi začala cítit něco, co zdaleka nebyla lítost.
Patrick měl vztek. Jak jen mohl něco takového udělat. Měl zlost sám na sebe. Nechápal, jak se to mohlo stát. Nechtěl pomoc a najednou ji líbal. Sám sebe se snažil přesvědčit, že to byla jen trocha chemie. Nic víc.
Vyjeli na koních k průsmyku. Byla ráda, že teď může jet na vlastním koni. Znovu by to zažít nechtěla.
V průsmyku nasedli do auta a vyjeli. Seděli sice metr od sebe, ale byli si vzdálení na kilometry. Další dva dny skoro nemluvili. Jen občas o počasí nebo přírodě. Nikde se nezastavovali. Občas si na pár hodin zastavil a lehce se prospal. Pak jeli dál.Každý bojoval se sebou a svými vlastními démony.
Ellie nevěděla co se to stalo. Událo se to až moc rychle. Nevěděla co si počít. Nechápala, že se moderní inteligentní a naprosto nezávislá žena může chovat tak hloupě. Jak ho jen mohla políbit, jak jen mohla tak rychle ztratit soudnost. Nechtěla aby se události ze srubu opakovaly. Připadala si neuvěřitelně trapně. Kde se to jen v ní vzalo?
Ke svému zděšení si však začala uvědomovat, že ten polibek nezpůsobil soucit ani tělesné touhy. Bylo to něco víc. Bála se svých pocitů. Myslela si, že ona nikdy nemůže být zamilovaná natož po jednom bláznivém polibku. Bohužel se jí na to však nikdo neptal. Bylo to tak a bylo to na ní aby se s tím smířila.
Za několik dní dorazili do Atlanty. Oba vyrazili k pokladně a potom každý do svého pokoje. Ani jeden z nich nevěděl pořádný důvod k podobnému jednání, avšak věděli, že pokud by se neovládli pokračovali by tam, kde ve srubu skončili, změnilo by jim to život.
Bylo už osm večer. Cesta trvala příliš dlouho a Ellie měla už jen jeden den na přípravu na proces. Chtěla být co nejvíce připravená. Chtěla se za každou cenu vyhnout sebekratšímu zdržení.
Nemohla by v jeho přítomnosti zůstat už ani minutu navíc. Doufala, že až bude pryč, zapomene na Patricka a vrátí se ke svému životu.
Z jejích myšlenek ji vysvobodil zvuk mailu. Znuděně se opřela o zeď zády. Posadila si na klín notebook. Když otevřela mail zastavil se ji dech. Mail byl plný fotografií Davida v erotických pózách s jejich šéfovou Tracy Cammeronovou. Už chápala, proč ji poslala na tak dlouhou pracovní cestu. Chtěla volné pole.
Byla v šoku. Už dávno si byla jistá, že ji David nemiluje ale doufala alespoň v jeho věrnost. Tohle nemusel. Ještě se u toho nechat fotit. Nikdy nebyla v manželství šťastná a teď si na ni budou ještě všichni ukazovat prstem. Byla si jistá, že brzy o manželově nevěře budou vědět všichni a Ellie budou brát jako hloupou husičku, co si nechá utéct takovou partii.
Bylo toho na ni příliš. Manžel jí je nevěrný se šéfkou. Teď nemá manželství ani práci. A muž, který ji byl blíž než kdo jiný je bohužel oddělen neviditelnou bariérou.
Popadl ji vztek. Cítila se sama a zrazená. Nebyla naštvaná, kvůli zradě milované osoby, ale protože jí vzal iluzi o rodinné pohádce.
Mrštila botou do zrcadla a došla ke zdi, kde viselo ramínko s šaty, co dostala od Davida. Začala do nich bušit i do zdi za nimi. Pak se podél zdi sesula na podlahu. Plakala a byla úplně zoufalá. Přišla o všechno na čem ji záleželo a jediného muže který ji byl kdy blízko nemohla mít. A kvůli čemu? Kvůli nevěrnému parchantovi a slizké šéfové. Odtáhla ho od sebe. Dál plakala. Potřebovala to vše pustit ven.
Patrick byl ve sprše, když zaslechl z vedlejšího Elliina pokoje rány a pláč. Rychle se oblékl a běžel za ní. Měl o ní obrovský strach. V podvědomí se bál, že uvidí, totéž co tehdy.
Ellie se oddávala zoufalosti a sebelítosti, když zaslechla zaklepání. Potom se ozval Patrickův hlas. Ptal se jestli je v pořádku. Neměla sílu odpovědět a v duši si i vlastně přála, aby vešel.
Tak se i stalo. Když Patrick uviděl Ellie sedět na zemi s tváří ve dlaních, zděsil se. Došel k ní a stáhl ji ruce z obličeje. Když viděl pláč, posadil se vedle ní pohladil jí po hlavě a položil si její hlavu na rameno, druhou rukou ji objal a přitiskl k sobě.
,,Co se děje?“ zeptal se něžně a dál ji hladil po hlavě.
Ellie byla až příliš v depresi, než aby se bránila. Byla mu vděčná. On byl to, co potřebovala. Potřebovala jeho objetí a pochopení.
„No tak povídej ty malá mořská vílo“s lehkým pousmáním upozornil na její rozcuchané kadeře.
Ellie to už nezvládla a začala nahlas brečet a mezi nádechy Patrickovi začala líčit své trable. Od svatby z donucení přes neúspěšné pokusy o dítě a zlou šéfku až po třešničku v podobě nevěry.
Patrick byl milý a pozorný. Byl při ní. Občas prohodil nějakou poznámku a nechal ji bez přerušování vše dovyprávět. Rozuměl jí. Pořád ji objímal a hladil.
Když Ell domluvila, začala se vracet do přítomnosti s hrůzou si uvědomila, jak triviální jsou její problémy oproti Patrickovým. Bylo jí trapně a hloupě.
Pak se ale stalo něco neočekávaného. Ellie se otočila v jeho náručí s úmyslem se mu omluvit( byla zklidněná na omluvu ale z jeho náručí pryč nechtěla). Opět následoval ten pohled do očí. Ten co je přitáhl k sobě už jednou. Po chvíli se ústa začala přibližovat k sobě.
Ellie nevěděla co nebo proč to dělá. Měl nad ní moc a ona nad ním.
Následoval polibek dlouhý a něžný. Netrvalo dlouho a začal ji objímat stále více a hladit. Ona si začala rozepínat košili a on ji hladil po prsech. Jeho prsty byly jemné a rozpalující. Ell mu po chvilce stáhla tričko. Měl pod ním krásně vysportovanou svalnatou postavu. Byla v extázi. Patrick ji vzal do náruče a odnesl na velkou hotelovou postel. To co se dělo dál nešlo odvrátit ani změnit. Bylo tu příliš touhy chemie.
Ellie prožila tu nejkrásnější noc v životě. Nemyslela na nic kromě Patricka. Byl něžný tak jako nikdo před ním. Bylo to spojení. Nejen těl, ale i duší. V jednom milování zažili duchovní spojení i tělesné. Bylo to nepopsatelné.
Po krásné noci přišlo hrozné ráno plné výčitek. Když se Patrick Ellie probudila byl už Patrick pryč.
Musel pryč. Šel na čerstvý vzduch pročistit mozek. Vyčítal si jak mohl zneužít slabost ženy, která prochází krachem. Snažil se ji vytlačit z hlavy alespoň na okamžik ale nešlo to. Teď už ne. Zamiloval se a nevěděl co dál.
Ellie trápily stejné výčitky. Zneužila muže aby si vykompenzovala ztrátu. Tohle si namlouvala. Nechtěla uvěřit, že by v tom mohl být nějaký cit.
Ell se v úleku podívala na budík.
„Probůh“ vyjekla. Měla pádný důvod. Bylo už půl osmé. Od osmi začínal proces a ona nebyla absolutně připravená a Patrick nikde. Ve stresu nahmátla halenku a sukni ležící na zemi a začala se urychleně měnit v ostřílenou právničku s přísným vzhledem. Ve tři čtvrtě vzala mobil a zavolala Patrickovi. Dohodli se, že se sejdou před budovou soudu, protože si Patrick musí ještě něco zařídit.
To byla samozřejmě jen výmluva. Neměl sílu ji vidět. Věděl, že Ellie bude chtít mluvit o minulé noci a to musel oddálit jak nejvíc mohl a navíc chtěl ještě chvilku času na myšlení.
Ell narychlo čapla aktovku a spěchala před hotel. Mávla na taxi a mířila k budově státního soudu. Neměla přípravu tak doufala, že alespoň něco bude vědět a bude to znít přesvědčivě.
Za pět minut osm se sešla s Patrickem před budovou a chvátali na stání.
Patrick, ke svému zděšení, více než soud sledoval Ellie a její chování. Viděl, že je nervozní. Chápal ji.
Soud dopadl v Patrickův prospěch. Ellie byla sice nejhorší za celou svou kariéru ale porota i soudce byla Patrickovi nakloněna.
Po stání ti dva vykročili ven z budovy. Ani nečekali na blahopřání diváků. Měli co řešit a ač se jim chtělo sebemíň nebylo jiné řešení
Do hotelu šli pěšky. Promluvili si o všem. Respektive se navzájem omluvili za své chyby a celý incident svedli na tělesné choutky. Žádné city.
Jakmile se v hotelovém pokoji za Ellie zaklaply dveře, začala plakat. Lhala. Cítila k němu víc než jen přátelství a soucit. Milovala ho.
V duchu si říkala, že musí rychle odtud. Teď už ji s Patrickem nic nespojovalo a ona už to nemohla změnit. Jediné co mohla, je zachránit své marné manželství a sehnat jinou práci. Už ho nikdy neuvidí. Když si to představila, zabolelo ji u srdce ale nemohla jinak. Nemůže zahodit všechno jen kvůli někomu, koho možná miluje.
Ani Patrick neřekl věci upřímně, ale doufal, že to pro ni bude lepší. Bál se, že by ji nedokázal milovat tak jak si zaslouží ani ji nemohl dostatečně finančně zajistit.
Sbalil věci a odešel říct Ell o svém odjezdu. Chtěl být daleko od ní co nejdřív. Navíc věděl, že když je letecká doprava v provozu ona poletí domů letadlem.
Zaťukal a vešel. Řekl ji o svém odjezdu. Ona pokývala hlavou a otočila se, jakoby ke skříni, aby neviděl v jejích očích smutek. Cítil totéž, pozdravil a odešel.
Když přemohla další vlnu slz co si draly do očí, došla k oknu, odtáhla závěs a sledovala Patricka jak nastupuje do auta a odjíždí. Teď už se nepřemohla. Sesula se na zem a plakala. Věděla, že teď už nepřijde aby ji objal a začal jí šeptat, že to bude v pořádku. A přitom, by ho teď tak strašně potřebovala. Bodalo ji u srdce. Věděla, že to ona ho odehnala. Nechtělo se ji už ani nadechovat. Necítila žádný důvod.
Po chvíli si uvědomila, že tu nemůže zůstat navždy. Musí letět domů. Rychle dobalila. Kosmetikou zakryla stopy pláče a obula lodičky. Pak spěchala na letiště, aby stihla svůj let.
Patrick byl zmatený. Myslel si, že až od Ellie bude daleko přestane cítit to co dřív. Opak byl pravdou. Čím dál byl tím víc byl nešťastný a vzteklý. Nejradši by si nafackoval. Ta mladá citlivá osůbka ho úplně odrovnala. Měla moc utrhnout mu kus srdce.
Ell měla na obličeji silnou vrstvu make-upu , který zakrýval všechny stopy. Rána v duši však zůstala. Cítila obrovský pocit prázdnoty. Vlastně ani nechápala proč se vrací domů. Vlastně tam už ani žádný domov není. Pomyslela si. Věděla, že doma na ni čekají jen čtyři holé zdi a nevěrný manžel. Proč ho jen nechala jít.

Ellie měla pravdu. Doma na ni opravdu nic nečekalo. Přesto však nastala změna. Ta žena co vystoupila z letadla už nebyla ta roztřesená a bojácná Ellie Donovanová. Z letedla vystoupil někdo jiný. Změnila se od základů. Už si nepřipadala ošklivá a hloupá. Byla krásná, žádoucí a cílevědomá. Nebála se už matky ani egoistického manžela. Po příjezdu domů si sbalila všechny věci a opustila ten příšerný dům. Ani na Davida nezapomněla. Celý let připravovala rozvodové papíry, které, hned jak se sbalila, odnesla Davidovi do kanceláře. Měl zrovna důležitou poradu, ale jí to bylo jedno. Neměla důvod brát na toho bídáka ohledy, vždyť ani on je neměl. Neměla žádnou potřebu to zametat pod koberec. Nedokázala se na něj už ani podívat a k čemu slepovat vztah bez budoucnosti. David fascinován Ellieným nezvyklým jednáním okamžitě podepsal a s triumfálním výrazem odešla z místnosti.
Ani prokurátorce nenechala nic dlužné. Bez klepání sebevědomou chůzí vešla do kanceláře prokurátorky. Stoupla si před psací stůl a, než stačila Cameronová něco říct, ji vlepila facku, třískla před ní jejími pracovními složkami a sebevědomou chůzí odkráčela. Všichni právníci Ellie tleskali. Nezavřela totiž dveře a všichni tak viděli vyděšený výraz Tracy Cameronové, již se bojí celá prokuratura. Nezmohla se ani na slovo a to u hysterické šéfky bylo krajně neobvyklé.
Na matku se ell vykašlala. Ačkoli ji matka skoro stále volala na mobil, Ell ji ignorovala.
Tahle žena už nebyla ta Ellie, ze které si každý dělal služku. Už ne.
Přesto jak se změnila zdaleka nebyla šťastná. Ačkoli se přestala bát a začala žít naplno, pořád v její duši zůstala puklina již mohl zaplnit pouze Patrick. Ačkoli působila sebevědomě, byla nejistá a nešťastná. Viděla ho všude a šíleně ji chyběl. Nechápala, jak ho mohla jen nechat odejít. Nemohla se mu ani ozvat. Telefon neměla a jeho adresa byla v té složce, jež hodila na hlavu Cameronové.
Ještě k tomu se u ní začaly projevovat časté nevolnosti, zvracení a závratě. Zdůvodňovala si je stresem.
Od Davida se odstěhovala do malého podkrovního bytečku v centru města. Byl sice malý, ale poprvé se cítila někde doma. Byla tam sama sebou. Byl to její první vlastní byt. Poprvé si mohla zařídit bydlení podle svého a nemusela nikoho poslouchat.
Začala pracovat na vlastní pěst. Založila vlastní právní kancelář a z peněz co zbyly z rozvodu najala několik právníků. Nebylo to snadné, ale ona měla tolik práce, že mohla alespoň chvíli nemyslet na Patricka.
Úspěch na sebe nenechal čekat. Už po dvou týdnech měla jejich kancelář plné ruce práce. Mohla za to hlavně Ellie a její přístup. Při každé zakázce hučela do klientů tak dlouho, až ji zaměstnali. Měla pořád dost práce.
Už si pomalu na svůj život začala zvykat. Ale právě když podepsala poslední rozvodové dokumenty a byl to měsíc od odjezdu z Atlanty se dozvěděla něco, co jí úplně změnilo život.
Když se jí udělalo v práci zle tak moc, že ji museli skoro zavolat záchranku, nešlo jinak a musela k lékaři.
„Jste si jistá?“ zeptala se Ell s údivem lékařky
,,Ano, jste v pátém týdnu, nechcete snad říct, že to není možné“z důrazem se optala Elliina lékařka.
,,Je to možné, jen mi to přišlo nepravděpodobné, nezlobte se“
,,To je v pořádku, jestli dítě není pro vás štěstí, pořád můžete na interrupci“
,,V žádném případě, jsem jen v šoku“omluvila se Ell
,,Jistě to chápu, jděte domů a odpočiňte si“ doporučila doktorka
Ell poděkovala a odešla. Teď nemohla být v klidu. Byla šťastná jako blecha. Byla těhotná s mužem svých snů. Nebylo pro ni nic, co by jí teď zkazilo náladu.
Jako bláznivá jezdila městem a přemýšlela o všem, co se stalo.
Brzy se ale pochybnosti přeci jenom prohlodaly. Začala mít strach z toho, zda to není jen jednostranné. Má mu to vůbec říct? Co by jí na to řekl? Co když ji nemiluje? Nebyl by v rozpacích? Ellie si nebyla jistá.
Patrick neměl o Elliených problémech ani potuchy. Myslel na ni kudy chodil a snažil se zapudit myšlenky na onu noc.
Bylo osm večer. Patrick vystoupal po schodech do svého skromného podkrovního bytu. Ve svém domě po smrti své ženy a dcery žít nemohl. Všechno mu je připomínalo. Teď totéž zažíval i tady. Rozdíl byl jen v osobě. Tady musel myslet na Ell.
Odemkl a vešel. Šel do kuchyně, z lednice vytáhl láhev limonády a napil se. Chtěl se jít dívat na televizi, ale v půli cesty po zastavil zvonící telefon.
Zvedl ho. V okamžiku, kdy slyšel hlas v telefonu, vypadla mu láhev z ruky. Volali z nemocnice. Prý našli oběť autonehody jménem Ellie Lemonová. Volají jemu, protože Ell měla v peněžence jeho fotku a telefon a doufali, že by jim mohl pomoci najít její příbuzné.
Patrickovi telefonát vyrazil dech. Okamžik nevěděl co má dělat. Měl by jim říct, že byl jen její klient a nic o ní neví, nebo tam má zajet a zjistit co jí je?
Odpověď znal ihned. Telefonistce oznámil, že hned jede. Nebyl si sice jistý, že ho tam Ell chce, ale starost a láska převážila. Musí ji vidět a zjistit jak na tom je.
Poprvé od Sofie cítil znovu tu starou známou starostlivost a obavy.
Vyjel a za půl hodiny už stál v chodbě nemocnice. Běžel se optat sestřičky a ta ho navigovala na intenzivní péči. Brzy už stál na studené chodbičce a čekal na lékaře.
Za okamžik přišel prošedivělý chirurg. Nejdříve se sice divil, proč má vůbec Patrick zájem o téměř cizí ženu, ale slitoval se. Ellie totiž neměla už nikoho. Žádná rodina ani přátelé.
,,Slečna Lemonová má dvě zlomená žebra, protrženou plíci, otřes mozku a zlomenou nohu. Dítěti se daří dobře.“oznámil lékař.
,,Ona je těhotná?“s údivem se optal Patrick
,,Vy to nevíte? Asi to byla chyba vás sem pouštět“
,,Ne, promiňte Ell o tom nikdy nemluvila“lehce zalhal
,,Nevadí, je ve vážném stavu, má za sebou už dvě operace, ale osobně si myslím, že bude v pořádku. Poškození nejsou trvalá.“
¨,,Děkuji, mohu tu počkat?“
,,Jistě, bude potřebovat každou podporu, ale k ní nesmíte, dokud se nevzbudí.“ S těmito slovy lékař odešel a nechal Patricka samotného s vlastními obavami.
Usadil se na židli a čekal. Naštěstí brzy umluvil sestřičku a mohl si jít sednou k jejímu pokoji. Bylo to sice k ničemu, ale toužil ji být blízko.
Stále ji za sklem sledoval. Skoro nespal. A když už tak měl ve spánku před sebou její tvář. Ve všech těch obvazech vypadala tak bezmocně. Připomínala mu vzdáleně Lili. Stejná nevinnost. Začal si připadat stejně jako tenkrát i výčitky se vrátily. Stejně tak si začal být jistý, že ji miluje. Tohle je ta pravá a vždy to věděl, jen si to bál přiznat.
V hlavě mu stále vrtala slova toho doktora. Dítě. Může být jeho? Teoreticky ano, i časově by to odpovídalo. Jedna sestra řekla, že je v sedmém týdnu a to přesně sedí. Musel na to neustále myslet.
U pokoje strávil několik dní a nocí. Jedl jen blafy z kantýny. Začínal si být jist, že je to jeho dítě. Celou dobu za Ell někdo nepřišel a není typ na jednu noc. Pochyby tu byly ale stále. Věděl, že jediný kdo zná odpověď leží obalený obvazy.
Měl o Ellie strach. Měl hrůzu z toho, že se Ell neprobudí. I lékaři se netvářili příliš nadějně. Ale i ten den jednou přeci jenom přišel.
Doktoři už Ell nedávali téměř naděje a tak Patricka pustili do pokoje.
Byl bez sebe. Znovu cítil to, co tehdy. Přisunul si židli k její posteli a něžně ji vzal za ruku a přitiskl s obličeji. Začal brečet. Vše se vrátilo. Byl zase sám a znovu zčásti jeho vinou.
Obrátil uplakané oči ke stropu a ptal se v duchu boha proč mu to dělá. Netrvalo to dlou a začal se šeptem modlit.
,,Bože proč já? Co jsem udělal? Prosím, vím, že jsem promarnil i druhou šanci, ale jestli dostanu ještě jednu už ji nepromarním.Prosím“
Najednou ucítil jak se ruka, kterou třímal pomalu pohla. Z úžasem se zadíval na Ellienu tvář. Pomalu otevřela oči a lehce se usmála. Patrick si najednou připadal jako v jiném světě. Brečel dál, jen už ne ze zoufalství.
Políbil ji ruku a něžně odstrčil kadeř vlasů z jejích očí. Poté začal hladit její tvář. Ellie natáhla ruku a vzala ho za zápěstí a přitáhla k sobě.
Tahle jemná gesta mluvila za vše. Rozuměli si beze slov.
,,Děkuji“řekl Patrick se slzami v očích.
Ellie si připadala jako v nebi. Z nehody si nic nepamatovala. Věděla jen, že neubrzdila vstříc nákladnímu autu jedoucímu v protisměru. A pak jen to, jak ji vzal Patrick za ruku. Byla šťastná.
,,Jak ti je?“ zašeptal Patrick.
,,Děkuju, když jsi tady tak dobře.“usmála se Ell.
Najednou do pokoje vešel lékař. Patrick ukázal štěstím bez sebe na Ell. Doktor se potěšeně usmál a začal Ell vysvětlovat co se jí stalo. Moc ho nevnímala. Vnímala především Patrickovy ruce na její.
Patrickovi se znovu obrátil život. Teď věděl, že tuhle ženu neopustí.Vždycky se bál citů, teď si však byl jistý. Když lékař konečně odešel začal rozhovor, na který se čekalo tak dlouho.
,,Miluju tě od první chvíle, vždycky budu a nechci abys kamkoli šla a nevěděla to.“vyznal se Patrick.
Ell se zářivě usmála a řekla ,,Já tebe také a je mi už jedno co bude dál, vím jen že bez tebe už nic“
Takové štěstí Patrick poznal jen dvakrát. Na své svatbě a po narození Lili. Teˇtoho na něj bylo moc. Opětoval jí úsměv a políbil ji na rty.
,,Počkej, to nás ještě čeká, musím ti ještě něco říct“ Ell se odtáhla a pověděla mu o jejich dítěti. Najednou pocítila strašnou úlevu a teď se její štěstí z dítěte a Patricka mohlo dostat na povrch. Už nebylo co skrývat. Žádná tajemství.
Když uslyšel z jejích úst, to nač tolik čekal. Začal se radovat. Uvědomil si, že Ellie mu dala víc než kdo jiný. Díky téhle malé brunetce zase začal žít a cítit. To se nezapomíná.














I.ČÁST
Ellie měla vztek. Měla neuvěřitelný vztek. Měla co dělat, aby na ní nebylo nic znát. Seděla v autě a jela od svého lékaře rovnou do práce. Musela do kanceláře soudního prokurátora. Nesnášela, když tam musela. Už léta pracovala jako obhájkyně. Byla zvyklá občas zatnout zuby a ignorovat aroganci ostatních právníků i to, že občas její klienti vůbec neměli nárok na nějakou obhajobu.
Musela hájit především státní zaměstnance. A neměla nárok na volbu klienta. Musela hájit lidi, kteří neměli peníze na vlastního právníka.Většina jejich klientů byli buď barbaři obvinění z drobných deliktů, nebo finančníci obvinění z krádeže. Žádný z jejích obvyklých případů nepotřeboval žádnou valnou přípravu ani nebyl nijak záživný. Vlastně dělala práci, již nikdo nechtěl.
Dnešního dne ji však deptalo něco úplně jiného.
Ellie před půl rokem vstoupila do manželství se svým dlouholetým přítelem Davidem. On byl hlavní důvod její zlosti. Ona sama se nikdy vdát nechtěla. Neměla pocit, že dělá správně. Nevěděla ani zda vůbec Davida miluje. Mezi nimi byl spíš jen kolegiální a trochu přátelský vztah. Nic víc. On si však myslel opak. Ačkoli mu to vysvětlovala jak chtěla, on neslyšel. Byl právník ve stejném oddělení a odmítal ji brát jako řádnou kolegyni. Vždy byl člověk, co neuznával ženy v zaměstnání. Ellie byla mladá, inteligentní a cílevědomá. A z toho měl panickou hrůzu. Nesnesl by, kdyby byla žena lepší než on.Ovšem existovala jedna výjimka- jeho šéfka. Věděl že po něm jede a to mu zajišťovalo mnohá privilegia. Pořád tu však byla Ell, která ho mohla vyštípat a proto si začal s nadřízenou.
Pocházel ze starého a zámožného rodu. Ellie ani tak nemiloval, jako spíš, že toužil po ztrátě konkurentky a zároveň si z ní vychovat malou domácí hospodyňku a pečovatelku. Když jeho první nabídku ke sňatku odmítla, spěchal za její puritánskou matkou a tak dlouho na Ellie tlačil pomocí matky, až to vzdala a provdala se za něj.
Kromě matky měl na mladou ženu ještě jeden trumf v rukávu. Dítě. Ellie byla se svým svobodným životem spokojená, po dítěti ale ve skrytu duše toužila. V té době netušila, že bez milovaného muže je dítě jako moře bez útesů. Věděl, že pokud bude mít dítě, už se ellie natrvalo vzdá své práce a navíc už od něj neodejde. David se k ní před svatbou choval jako vysněný. Nosil květiny, kupoval drahé šperky a vodil do luxusních restaurací.
Nikdy nepoznala lásku, a tak nevěděla jestli je to tak správně. Její rodiče ji k citům nikdy moc nevedli. Otec se s matkou rozvedl, když bylo Ellie pět. Při rozvodu neušetřila Ell ničeho. Tahala se s otcem po soudech a neváhala do nechutné soudní aféry zatáhnout ani malé dítě. Po rozvodu trpěla její máma depresemi a všechno si vylévala na maličkou dcerku. Bila ji a nikdy ji za nic nepochválila. Chtěla mít z dcery dokonalou kopii své matky. Když bylo Ell deset odešla do internátní školy pro prominentní dcerušky zbohatlíků a v osmnácti ji vystrnadila na práva. Otce viděla naposled u soudu v pěti letech. Matka ji dělala ze života pekla a Ell neměla sílu se osamostatnit.
Myslela, že David je ten pravý. Myslela si, že to co pro ni dělá je láska, brzy ji se jí však rozsvítilo, ale bylo už pozdě.
Brzy po svatbě se úplně obrátil. Přestal ji zahrnovat pozorností a často odjížděl pryč. Ani slibované dítě se zdálo neuskutečnitelné. Dělala co mohla. Dítě bylo pro ni světélko ve tmě. Ve svých pětadvaceti se už pomalu vzdávala nadějí. A zrovna dnes byla u svého lékaře, aby zjistila zda se stav nezměnil. Lékař ji opět oznámil, že ne. Její srdce se sevřelo a jí se nechtělo už ani nadechnout. Tak moc jí to vzalo. Její manželství byla jen snůška lží a slibů. Nic víc. Nečekala, že by kdy našla někoho lepšího, a tak se musela upnout na dítě.
Její manžel ji měl stále pro sebe a byla mu vydána na pospas. Měl nad ní moc. Snažil se jí ovládnout. Stále ji doma říkal, jak je ošklivá a hloupá a že bez něj nemá šanci mít kdy dítě. Donutil ji, aby odešla ze svého postu vedoucího oddělení na pouhého řadového obhájce s nízkým příjmem a úvazkem. Práce ji netěšila. Nebavilo ji, číst stále dokola spisy o policejní brutalitě a drobných zlodějíčcích.
Nejvíc ze všeho nesnášela prokurátorku. Byla to arogantní a pomstychtivá osoba. Záviděla jí muže. Ona sama byla sice vdaná, ale za bohatého starce. Čekala, že její muž po svatbě zemře a ona získá pohádkový majetek, ale on se ve svých osmadevadesáti stále těšil skvělému zdraví.
O to víc Ellie nenáviděla. Ztrpčovala ji život jak jen mohla. Jen kvůli ní musí Ellie každé ráno je celým městem, aby se vůbec dostala do své zatuchlé maličké kanceláři v jednom činžáku. Samozřejmě ji namluvila, že momentálně není v budově jejich firmy prostor na další kancelář. Jen a jen kvůli ní dostávala ty nejhorší a nejsnadnější případy.
Přesto se však Ellie nehodlala vzdát. Věděla, že pokud by odešla nic lepšího by asi hned tak nenašla.
A právě dnes, v den kdy se dověděla marnost své snahy o miminko, musela jet ze své poklidné kanceláře přímo za tou nepříjemnou osobou. Ellie došla k vrátnici, ohlásila se a pak zamířila ke kanceláři své šéfky.
Prokurátorka Cameronová seděla ve své honosné kanceláři a popíjela kávu z drahého porcelánového servisu. V klidu se napila a poté Ell pověřila jedním z nejnudnějších případů co zná. Alespoň to si myslela.
,,Odjíždíš vyřídit jednu žalobu na policejního konzultanta do Atlanty, odjeď hned. Jo a ještě něco, zákaz letecké dopravy platí po celých USA, musíte jet autem“, rázně a stručně pronesla Cameronová.
,,Musíte?“,nechápala Ellie.
,, Ano samozřejmě musíte jet se svým klientem“dodala na vysvětlenou prokurátorka.. ,,Přes celou zem? Nejde to vyřídit telefonicky?“zoufale zaúpěla Ellie.
,,Bohužel ne, je to důležitý konzultant a policie ho potřebuje co nejdříve. Nemohou ho suspendovat na půl roku než se vše vyřídí a dofaxuje“
,,No dobře a oč vůbec jde?“ zeptala se rezignovaně Ellie.
,,Pan Patrick byl obviněn z nepřiměřené obrany, tady je spis, zítra po půl osmé na tebe bude čekat před domem.Vše vyřiď co nejdříve. My potřebujeme tebe a policie jeho“,nařídila.
,,Kolik mám času?“zeptala se obhájkyně.
,,Nanejvýš dva měsíce i s cestou, nedívej se tak ,osobně si myslím, že si alespoň odpočineš a zapomeneš na marnou snahu o dítě“ na oko soucitně poznamenala Cameronová.
Jak ji Ellie nenáviděla. Proč jen udeřila na dítě? Hrála si na chápavou ale ve skutečnosti ji závidí Davida a proto ji pořád cpe nezáživné, nedůležité a hlavně zdlouhavé případy. V duchu si říkala, jak by to bylo snadné, kdyby si Davida vzala Cameronová. Měla by klid a nemusela by absolvovat dlouhou cestu s policejním agresorem. V duchu ho nenáviděla. Do spisu se ani nepodívala. Měla své zkušenosti s podobnými případy. V tu chvíli se strašně toužila mstít.
,,Nikomu nesejde na jednom policejním surovci“. Říkala si v duchu.
S těmito myšlenkami balila večer svůj kufr. Nebyla nadšená. Nikam se jí nechtělo. Nejradši by ten případ odmítla, ale věděla, že by toho šéfka okamžitě využila. Nechtělo se jí zdlouhavě putovat celou zemí. A už vůbec ne s policejním rváčem. Už znala tyhle typy. ¨
Pomalu a v klidu si sbalila kufr a všechny spisy a šla si na chvíli lehnout, ač věděla, že sotva usne.
Druhý den se probrala časně ráno, byla sbalená a připravená. Jen čekala. Z nudy sledovala provoz na ulici a vyčkávala svůj odvoz. Trochu ji ve skrytu duše trápilo, že není nikdo komu by chyběla ani manželovi nemusela nic říkat. Věděla, že David, pokud si vůbec její přítomnosti všimne, ji nebude hledat. A matka? Ta byla štěstím bez sebe, když ji mohla bohatě provdat za muže z vyšších kruhů.
Deset minut před osmou před brankou jejich honosné vily zastavilo velké stříbrné auto a vystoupil mladý muž. Šel k brance a stiskl zvonek. Zdál být úplně jiný než si představovala. Ve své fantazii si viděla vulgárního a hloupého hromotluka ve středních letech troubícího v malém obstarožním autíčku. Muž co vystoupil však byl úplně odlišný.
Byl mladý. Jeho blonďaté kudrlinky by asi na komkoli jiném působily trapně, na něm však vypadaly dobře. Byl oblečený v černém obleku a bílé košili s ležérním límečkem. Musela uznat, že nevypadá jako zločinec, ba dokonce musela uznat, že je i na první pohled velice přitažlivý. Najednou si z hrůzou uvědomila, že takhle nějak vypadal muž, jehož si v pubertě vysnila. Přesto se snažila myslet na něj pouze jako na klienta a ne muže.
,,Crrrrr“z jejích úvah ji náhle vyrušil zvonek.
,,Už jdu“ zavolala. Popadla kufr a naposled se rozhlédla po místnosti. Dům byl sice nesmírně honosný a podle nejnovějších trendů, přesto se zde nikdy necítila jako doma. V tomto domě nebylo vůbec nic na čem by jí záleželo. Už ji několikrát napadlo škrtnout sirkou a vyběhnout jen v ponožkách ven, nasednout do auta a zmizet.
Ani na tu ložnici nikdy neměla hezké vzpomínky. Nechápala co vlastně mají lidi na sexu. Samozřejmě snila o vášni a splynutí, ale její zkušenosti byly pravým opakem. Nikdy nezažila tu touhu, již popisují v románech. Nikdy po Davidovi netoužila. Jejich sex byl potěšením jen pro něj. Byl k ní hrubý a chladný. Kdyby netoužila po dítěti asi by se jakéhokoli kontaktu vzdala. Věděla, že by Davidovi nechyběl. Prostě by si našel ženu s níž by mohl provádět to co s Ell. A protože je pohledný určitě by nehledal dlouho. Neznala vášeň ani rozkoš. Prostě jen chlad.
,,Dobrý den“ pozdravil Patrick a mile se pousmál.
Tohle ani ve snu nečekala. Před ní stál snad nejúžasnější muž co si dovedla představit. Jeho vlasy byly bezchybné. Když se mu zadívala do jeho studánkově modrých očí viděla to, co nikdy dřív. Byla v nich inteligence, emotivnost a smutek, jaký dosud nepoznala.
Když se usmál skoro se jí podlomila kolena. Měl ten nejkrásnější a nejmilejší úsměv na světě. To co s ní udělal jen ten první dojem ještě nikdo nikdy nedokázal.
Ve své práci se naučila velice dobře rozeznávat lidi a jejich úmysly podle prvního dojmu. Řeč těla a nepatrné odlišnosti jí řekly více, než by nalezla v obsáhlých složkách. Už mnohokrát jí její odhad a intuice zachránily práci.
Tenhle muž však na ni působil zcela jinak. Za dlouhá léta své činnosti poznala mnoho individuí. Všichni se na ni vždy snažili udělat dojem. To co si však všichni snažili vydobýt dary a vlezlým lichocením, získal tento muž jediným úsměvem. Byla učarovaná.
,,Děje se něco?“ zeptal se a vyrušil ji ze snění.
,,Ne všechno je v pořádku“,snažila se ustát její lehce trapné zaváhání
,,Patrick Morrison a vy budete paní Donovanová, že?“optal se s milým pousmáním.
,,Ach ano,promiňte chovám se hloupě“, omlouvala se vykolejená Ell
,,To je v pořádku.Chápu, že jste rozespalá, to já bych se měl omluvit, že jsem tak spěchal.Asi jste měla jiné plány“
,,To nevadí, je to má práce“pokusila se o úsměv.
,,Můžeme jet?“optala se Ellie nervózně.Shýbala se pro kufr a tašku.
,,Já to vezmu, přece nebudete nosit těžké kufry “popadl zavazadla a zamířil k autu.
Ell byla jako u vytržení. Nikdo se k ní nikdy nechoval takhle. Pro všechny byla je šedá myš. Ani její vlastní muž jí nikdy nevzal ani tašku. Okouzlil ji. Matně si vzpomněla, že byl postřelen a nyní se několik měsíců léčil v nemocnici po vážném zranění. Měla by to nést sama , ale měla pocit, že je příliš galantní, než aby ji nechal.
Rychle zamkla dveře a spěchala za ním. Nasedli do auta a vydali se na dlouhou cestu.
Věděla, že by ho chtěla nenávidět, že ji vytrhl pryč. Ale nemohla. Byla mu vděčná. Cítila se v jeho blízkosti šťastná a svobodná. Zapomněla na vše. Byl úžasný společník. Milý ale ne vlezlý. Nechtělo se jí ani věřit, že o téhle osobě si myslela pravý opak. V duchu se zastyděla a začala tušit, že tenhle muž má v sobě víc než kdokoli s kým se kdy setkala. V duchu se okřikla že se chová jako pitomá puberťačka, ale nemohla se ovládnout. Musela se jeho jemnému humoru smát a nedokázala se chovat jako škrobená právnička. S tímto mužem to jednoduše nešlo.
Po několika hodinách se spustila vánice. Přes přívaly sněhu neviděla nic okolo. Musela obdivovat Patrickovo řidičské umění. Skoro nemluvili. Musel věnovat pozornost dálnici. Musí být obezřetný. Když už jeli několik hodin nevydržela Ellie únavu a na okamžik zavřela oči. Usnula Patrickovi na rameni.
Byl trochu nesvůj. Ta malá brunetka vedle něj byla zvláštní, ale nemohl říct že ošklivá. Vlasy měla vyčesané dozadu a modrý kostýmek ji zdobil postavu. Vlastně byla docela hezká. V její tváři bylo však něco, co ho zneklidňovalo. Ještě netušil, že mu změní život.
Když je Ellie probudila, ležela na zadním sedadle obalená v dekách. Nevěděla ani jak se tam vzala. Sice se jí nelíbilo, že s ní někdo manipuloval ve spánku, ale věděla, že ji přemístil aby neprochladla. Uvědomila si jak starostlivý musí asi být a ve skrytu duše záviděla jeho partnerce. Nemohla se ubránit uvažování, zdali vůbec nějaká je.
Večer dojeli k horskému průsmyku a tam je v cestě zastavila policie.
,,Tudy nelze jet, spadla lavina a silnice je na obou stranách průsmyku uzavřená“
,,Nezlobte se ale velmi spěcháme, opravdu není nějaké řešení?“
,,Je mi líto pro vaši bezpečnost se raději o žádný kousek nepokoušejte“
,,Je tu tedy nějaké slušné místo k přespání?“, zeptal se prakticky Patrick.
,,Ano, tak sto metrů tímto směrem je srub co patří jednomu chlápkovi ze vsi, určitě mu to nebude vadit“
,,Jak se dozvíme o uvolnění průsmyku?“ doptala se ellie
,,Až se to povede, dáme vám vědět, v chatce je telefon
Ellie se chtěla hádat s policií a vynutit průjezd. Patrick jí to však vymluvil. Musela uznat, že ten zvláštní muž má pravdu.
Patrick poděkoval a začal vykládat z auta nejnutnější věci. Poté se domluvil s policistou o zanechaném autě a mohli se vydat ke srubu. I když si to Ell odmítla přiznat, byla smrtelně unavená.
Kvůli obtížné cestě museli jet k hotelu na koních. Ell se bála a tak jí Patrick navrhl, aby jela s ním na jednom koni. Byla mu vděčná. Ačkoli neměla odvahu to přiznat nahlas, musela přiznat v duchu, že si vlastně nepřeje nic víc, než aby byla před ním, opřená o jeho mužnou hruď a být v objetí jeho majetnických rukou. Všechnu romantiku té chvíle však kazil upovídaný vesničan, protože se policie bála je v tomto počasí nechat jet bez průvodce.
Vyplnilo se Ellienino tajné přání. Celou cestu ji držel a pořád se vyptával, zda jí není zima. Nebyla. Zapomněla na svět. Cítila se v jeho náruči v bezpečí a měla pocit, že tam patří. Patrickovi byla jízda příjemnější, než by kdy byl řekl. Byl šťastný když ji objímal, i když to nebylo nutné. Viděl v jejích očích smutek a obavy z budoucna. Tolik si přál ji ochraňovat před světem. Ale toužila ona po tom samém? Třeba hledá v jejích náznacích něco, co tam ani není.
,,Ne určitě je šťastně vdaná a já vidím co ani neexistuje“ napadlo ho. Při té myšlence se musel otřást. Nevyznal se v pocitech co cítil k ženě, kterou teprve poznal.
Dojeli na místo. Koně si odfrkli. Patrick nejprve sám obratně slezl a pak, když stál pevně na zemi, vzal něžně Ellie do náručí, klepala se zimou, nejdřív ji chtěl postavit na zem ale odnesl ji dovnitř. Ne kvůli zimě nebo obavy o ní. Líbilo se mu, že je tak blízko jako dlouho nikdo před ní. Kdyby to nebylo nutné nepostavil by ji na zem ani v zařízené chatce.
V práci byl známý jako člověk, jenž bez okolků prohlédne každého a jeho úmysly. Poprvé v životě však musel uznat, že je bezradný. Ani jeho intuice mu neposkytla odpovědi. Cítil však, že tato vyjukaná žena potřebuje něhu a lásku jako nikdo jiný.
Než ji postavil zadíval se jí do očí tak jako ona jemu. Oba viděli v očích toho druhého totéž. Smutek a touhu po lásce. Padla jiskra co zažehne oheň.
Postavil ji na studenou zem. Okamžik pominul. Patrick odešel poděkovat průvodci a rozloučit se s ním.
Chata byla poměrně malá. Jeden obývák s krbem a starou sedačkou, kuchyňský kout s historickými kamny , jedna ložnice se velikou postelí a jedna malá koupelnička vedle ložnice.
Když se vrátil, Ell se stále klepala v obýváku. Rychle k ní běžel vzal ji do náruče a položil na sedačku.Opět si podívali do očí.
,,Odpočiňte si“ nařídil Patrick, nemohla neposlechnout. Tak moc ji okouzlil. Nechtěla zajít daleko ale všechno šlo proti ní.
Byl zázrak, že od jisker mezi nimi nechytilo dřevo v krbu. Patrick odešel zatopit v krbu. Brzy se místnost zaplnila žlutavými paprsky a začalo se šířit teplo.
,,Nemáte hlad?“starostlivě se optal Patrick.
,,Ne děkuji, jsem trochu ospalá, půjdu raději spát“,musela ihned odejít z místnost, nebo věděla, že se neovládne a začne ho líbat. Ne, to nesmí. Nevyznala se ve vlastních pocitech. Vždycky byla nesmělá a zodpovědná a teď by byla schopná bez okolků svést muže jehož zná teprve několik hodin. Bylo to úplně proti její přirozenosti. Co to s ní jen udělal?
,,Chápu, cesta byla dlouhá,kdyby jste něco potřebovala řekněte, budu zde“řekl Patrick
,,Samozřejmě vy budete spát v ložnici a já zůstanu v obýváku“dodal.
Zastyděla se na ani nepomyslela. Na ložnici myslela, to je pravda, ale trochu jinak. Nemohla si pomoci. Musela. Věděla, že to,co se začíná dít by nešlo zastavit, musí se uklidnit a dostat ho z hlavy.Jeho úsměv,jeho galantní jednání, jeho starostlivost i jeho oči a pohled do nich.
Ellie se převalovala z jedné strany na druhou. Musela myslet na Patricka a jeho oči. Podívala se na starožitný budík na nočním stolku. Před spaním ho nařídila podle telefonu. Bylo půl jedenácté. Přijeli sotva před hodinou. Hodiny se vlečou.
Také Patrick byl na tom podobně. Jen tiše ležel a sledoval strop, jakoby tam byly všechny odpovědi. Musel na ni myslet.On byl ale v horší situaci než ona. Měl za sebou něco, co by nechtěl zažít nikdo. Něco nač nejde zapomenout.
Před dvěma lety prožíval největší štěstí. Byl šťastně ženatý s milovanou ženou a z jejich lásky se narodila krásná dcera. Šťastnější být nemohl. Užíval si každičký den se svou rodinou. Jednoho rána mu však volali z práce a on musel odjet na několik dní pryč. Něco mu říkalo, že by to měl odmítnout, ale jeho manželka ho přesvědčila a tak jel. To, co uviděl, když se vrátil mu vzalo srdce.Onoho únorového rána se tak těšil domů.
Hned po příletu na letiště se ihned vydal hledat taxi a poté uháněl zasněženou krajinou se stařičkým taxikářem. Byl tak rád, že se blíží domů. Hned jak zastavil si s malým šokem uvědomil, že nemá drobné. Omluvil se, že si pro ně zajde do domu. Pak se vrhl do strmých schodů vstříc své rodině. Vešel. Zavolal plný radosti jména jeho ženy a malé dcerky. Bylo ticho. Žádná odpověď. Chvilku ještě volal a pak ho na okamžik ho zachvátila neblahá předtucha. Šel se tedy se zatajeným dechem podívat do ložnice. Ani nevěděl co ho k tomu přimělo.To, co tam uviděl mu zatočilo celý svět. Na prostorné manželské posteli ležela jeho Sofie. Měla noční košilku, kterou ji dal Patrick jako svatební dar a na téměř průsvitné látky se skvěla obrovská skvrna od krve. Oči měla otevřené a měla v nich hrůzu a bezmoc. Patrick se k ní okamžitě vrhl a začal zkoušet puls, ale odpověď znal už předem. Byla mrtvá. Ucítil jako by někdo uštědřil totožnou ránu a z ní pomalu vytékal život. Najednou mu však v hlavě probleskla nejhorší můra. S hrůzou se podíval do dětského pokojíčku. I jeho maličká Lili ležela na posteli s obrovskou krvavou skvrnou na hrudi. Byl bez sebe. Vzal tu maličké bezmocné tělíčko a přitiskl k sobě. V tu chvíli si mu bylo tak zle jako nikdy nikomu. Někdo mu vzal to jediné na čem mu kdy záleželo. Plakal a tak strašně si přál aby nikdy nebyl odjel. Ty dvě byly vším co kdy chtěl od života a najednou byly nenávratně pryč.
Taxikáři bylo za okamžik divné, proč se nevrátil a vydal se za ním do domu. V ložnici našel zlomeného muže od krve co drží v náručí mrtvé dítě. Neměl slov. Zavolal policii.
Vraha sice našli, ale ženu to Patrickovi nevrátilo. Patrick jasně cítil, jak mu někdo vyrval srdce a rozmáčkl ho v pěsti. Během několika dní se od nejšťastnějších dnů co si lze představit dostal na devátou bránu pekla.
Byl nešťastný a sám. Dlouho se mu vše vracelo. Vinil z celého neštěstí sám sebe a o to víc se nenáviděl.
Uzavřel se sám do sebe. Dlouho mu trvalo, než se vůbec vrátil k práci. Ta ho ale netěšila. Nikdo ho nechápal a každý se jen snažil mu projevit soucit. Patrickovi tohle nepomáhalo. Stále měl před očima tu bezmocnou malou dívenku a zoufalství v očích manželky.
Sofie pro něj nebyla jen manželka. Byla to životní láska. Nikdy nepoznal to, co s ní. Ukázala mu všechny krásy života.
Když zemřela stále dokola si říkal, že už se nikdy nezamiluje. Bál se lásky. Jednu mu vzali, nechtěl to prožít znova.
Stejně tak věděl, že pokud by měl být s němým, musela by znát pravdu a on by o tom nemohl mluvit. Neovládl se. Věděl, že by ho nechápala, ale jen litovala a to nechtěl. Přemýšlel o Ellie a o tom jestli vůbec je, čím si dělat hlavu.
Ellie chtěla přijít na nové myšlenky a tak hledal útěchu v práci. Bohužel jí v tu chvíli nedošlo, že její práce byl Patrick. Chtěla ho nenávidět, chtěla aby ji byl jeho úsměv i oči lhostejné. Začala si číst spis.
Stálo v něm, že Patrick strhl k zemi útočníka co v parku mířil pistolí na ženu s dítětem. Útočník napadl Patricka nožem a těžce ho poranil a Patrick sebral jeho pistoli a zamířil mu na nohy a trefil.
Ellie to zklamalo ale v duchu byla ráda, že se asi nezamilovala do vraha. Byla ráda , že není co řešit. Že jednal správně nebylo pochyb. Nejradši by skákala radostí.
Jak Ell listovala složkami dostala se jí do ruky Patrickova osobní složka. Ví, že by neměla, ale cítila, že musí o něm něco vědět. Začetla se a brzy věděla kde se v jeho očích vzal smutek. Jeho příběh ji vzal dech. Neovládla se. Začala plakat.
Patrick si šel do koupelny opláchnout obličej. Když procházel okolo ložnice zaslyšel tiché vzlykání. Nemohl jinak. Věděl, že je to její věc a neměl se jí plést do života, ale musel něco udělat.
Zaklepal.Nikdo se neozýval a tak pomalu pootevřel dveře. Viděl jak pláče na posteli. Nemohl se sebou nic dělat. Vešel dál. Přisedl si k ní a objal ji. Konejšil ji a mezi slůvky útěchy se jí optal co se děje.
S provinilou tváří ukázala složku. Viděla jak se zatvářil, když si přečetl své jméno. Vytrhl jí složku, mrštil ji na zem a beze slova odešel a přibouchl za sebou dveře. Za okamžik bouchly i venkovní dveře. Byla v šoku, ale chápala ho. Nenáviděla se, neměla mu co hrabat v soukromí. Dělala to tak vždy, aby si o klientovi udělala obrázek. Sice si namlouvala, že musela, ale v podvědomí věděla, že byla jen zvědavá ženská. Cítila se hrozně. Ani si neuměla představit, jak hrozně mu je. Nechtěla v tu chvíli nic víc než být s ním a objímat ho a konejšit.Věděla, že je u koní a tak si vzala kabát a vyšla ven.
Srazila se s ním na verandě. Ani se na ni nepodíval. Jen prošel kolem. Sedl si v obýváku na pohovku a tiše seděl. Ona se ve zmatku vrátila zpět do ložnice.
V hlavě se mu začala znovu přehrávat celé únorové ráno, když přijel domů z letiště a doma ticho.Vzpomínal na pocity, když našel svoji manželku a na paniku když zahlédl mrtvou dceru. Tolik doufal, že se s tím smířil, ale byl to omyl. Pořád to bolí a bolet nepřestane. Tím si byl jist. Když zahlédl v Eliených rukou složku. Nevěděl kde se v něm vzal ten vztek. Vždyť ona za to ani nemohla. Ale proč ho tak štve, že to ví právě ona? Měl vztek a byl sám. Nechtěl jí ublížit, ale myslel jen na tu složku. Hůř se cítil jen tenkrát v únoru.
Do pokoje tiše vešla Ell. Viděla ho sedět na pohovce a tak se posadila do křesla kousek od něj. Nevěděla, co má dělat . Jen tušila, že bez ní to nezvládne. Musela odčinit svou chybu. Tak provinile se ještě nikdy necítila. Rozuměla jeho jednání.
,,Nechtěla jsem Vám ublížit.Nic mi není do vaší minulosti a neměla jsem právo. Promiňte prosím, jestli můžete“ řekla se slzami v očích Ellie.
On ani neodvrátil hlavu. Dál se zarytě díval do země. Viděla, že ona není jediná kdo pláče. Ještě nikdy neviděla muže plakat. Nevěděla ani co má dělat. Byla zoufalá, že kvůli vlastní zvědavosti v něm probudila vzpomínky, které měly raději zůstat zapomenuty.
,,Tak už něco řekněte!“Ellie skoro zakřičela, pokusila se jít blíž, ale on se odsunul.
,,Nechtěla jsem vám rýt do života připomínat vám vaše neštěstí“
,,Ale vy jste to udělala, chápu, že jste jako právník zvyklý hrabat špínu, ale byl vrchol neslušnosti na to upozorňovat“Patrick měl obrovský vztek.
,,Já, já…“ Ellie nevěděla co má říct tak zkusila taktizovat
,,Nezlobte se ale není už čas to pustit ven a řešit to? Dole v nitru vás to jen hlodá, nezdá se vám, že už je potřeba pustit to ven a s někým si o tom promluvit?“ Ellie začala bojovat. Věděla, že svou chybu odčiní jen, když mu pomůže.
Patrick byl v šoku. Nečekal by od ní takovou odvahu a kuráž co ji jistě stálo to vyslovit.
,,Do mého neštěstí vám vůbec nic není, s případem to nesouvisí tak laskavě nechte té sentimentality. Myslíte si, že jsem povinně v práci nenavštívil psychologa? Myslíte si, že jste první kdo se z lítosti pokouší mi pomoci?“
,,Ne, to jistě ne, ale je na vás vidět, že to potřebujete“
,,A to jste poznala jak? Tím že je mi těžko? Tím že jsem jeden z mála lidí co po vás nevyjel? Zkoušíte na mě své znalosti psychologie jen abyste dokázala, že něco víte, jste směšná!“
Tahle slova Ellie zasáhla, ale nebyla v situaci, kdy by měla právo být uražená. Byyla si jistá, že teď může jen zachovat klid a pokračovat.
,,Vaše reakce chápu, ale můžete se zklidnit? Neštvu Vás já jen na to hrajete“dodala naštvaně Ellie.
,,Omyl štvete mě, a hodně. Nevíte všechno na světě, ale do všeho musíte rýt, buďte tak hodná nechte mě na pokoji, své démony si zkrotím sám“
,,To si jen myslíte, nechte mě to jen zkusit, když to nevyjde, můžete s nimi bojovat sám“ Ellie se snažila vemlouvat.
,,Nechte mě být“Patrick už pomalu ztrácel trpělivost.
,,Dobře, ale jsem vedle, kdyby nastala změna“Ell opět zahlédla v Patrickových očích slzy. Cítila se mizerně a tentokrát se neovládla. Běžela v k němu a objala ho.
Trošku se lekl, ale k jejímu překvapení se nebránil. Byl dokonale vyveden z míry. Tohle jednání by od studené právničky nečekal. Objala ho ještě silněji. Teď už v tom nebyla lítost. Chtěla ho mít co nejblíže.
Patrick se lekl, když mu vjela do náruče, ale byl příliš slabý na odpor. Teď nevnímal nic kromě jejích vlasů a těla. Přestal s ní bojovat. Měla pravdu, ač si to nechtěl přiznat. Ale rána byla příliš hluboká, než aby to dokázal.
Nikdy ještě o své rodině otevřeně nemluvil. Na všechny byl slušný a galantní. Choval se jako předtím. Bál se soucitu ostatních, ten by ho byl asi zabil. Navíc se bál, že by ho mohli vyhodit z práce. To nehodlal riskovat.
Od té nehody brečel jen čtyřikrát. Jednou onoho rána. Jednou na pohřbu. Jednou, při úklidu domu a jednou teď. Nevěděl ani proč. Ještě nikdy nedával svůj žal tak v patrnost.
Objímali se a on začal mluvit. Po krátké chvíli brečeli oba. Nemohli nic dělat. Byl ji tak vděčný, že je tak blízko a že jí může vše říct.
Mluvil dlouho a ona poslouchala. V jeden okamžik zaslechl její tichý vzlyk. Nemohl se sebou nic dělat. Otočil ji k sobě a v ten ničivý moment se jí zadíval do uplakaných očí. Ona jemu také. Ona měla obrovské pnutí ho políbit. Zdaleka se nebránila, když to udělal první.
Líbali se dlouho a silně. Jeho polibky byly žádostivé a roztoužené. Její jemné a konejšivé. Byla to chvíle, co se těžko opakuje.
Zazvonil telefon. Ona se od Patricka odtáhla a šla zjistit, kdo volá. Byl ten policista, se kterým mluvili a ohlásil jim, že cesta je volná a můžou jet. Podívala se na hodinky. Bylo už sedm ráno. Proboha! Líbali se a objímali skoro celou noc.
Když telefon odložila a řekla Patrickovi kdo a proč volal, šli si oba připravit zavazadla. Ta chvíle skončila a oba se zastyděli.
Ellie si v duchu příšerně nadávala. Styděla se, že zneužila jeho smutku kvůli vlastní touze. A navíc to bylo poprvé, co byla kousek od nevěry. Sice se nic nestalo, ale byla si jistá, že by se bývala nebránila. Snažila se uklidnit tím, že v Atlantě na takové věci nebude čas a kdyby něco může utéct. Přesto však k Patrickovi začala cítit něco, co zdaleka nebyla lítost.
Patrick měl vztek. Jak jen mohl něco takového udělat. Měl zlost sám na sebe. Nechápal, jak se to mohlo stát. Nechtěl pomoc a najednou ji líbal. Sám sebe se snažil přesvědčit, že to byla jen trocha chemie. Nic víc.
Vyjeli na koních k průsmyku. Byla ráda, že teď může jet na vlastním koni. Znovu by to zažít nechtěla.
V průsmyku nasedli do auta a vyjeli. Seděli sice metr od sebe, ale byli si vzdálení na kilometry. Další dva dny skoro nemluvili. Jen občas o počasí nebo přírodě. Nikde se nezastavovali. Občas si na pár hodin zastavil a lehce se prospal. Pak jeli dál.Každý bojoval se sebou a svými vlastními démony.
Ellie nevěděla co se to stalo. Událo se to až moc rychle. Nevěděla co si počít. Nechápala, že se moderní inteligentní a naprosto nezávislá žena může chovat tak hloupě. Jak ho jen mohla políbit, jak jen mohla tak rychle ztratit soudnost. Nechtěla aby se události ze srubu opakovaly. Připadala si neuvěřitelně trapně. Kde se to jen v ní vzalo?
Ke svému zděšení si však začala uvědomovat, že ten polibek nezpůsobil soucit ani tělesné touhy. Bylo to něco víc. Bála se svých pocitů. Myslela si, že ona nikdy nemůže být zamilovaná natož po jednom bláznivém polibku. Bohužel se jí na to však nikdo neptal. Bylo to tak a bylo to na ní aby se s tím smířila.
Za několik dní dorazili do Atlanty. Oba vyrazili k pokladně a potom každý do svého pokoje. Ani jeden z nich nevěděl pořádný důvod k podobnému jednání, avšak věděli, že pokud by se neovládli pokračovali by tam, kde ve srubu skončili, změnilo by jim to život.
Bylo už osm večer. Cesta trvala příliš dlouho a Ellie měla už jen jeden den na přípravu na proces. Chtěla být co nejvíce připravená. Chtěla se za každou cenu vyhnout sebekratšímu zdržení.
Nemohla by v jeho přítomnosti zůstat už ani minutu navíc. Doufala, že až bude pryč, zapomene na Patricka a vrátí se ke svému životu.
Z jejích myšlenek ji vysvobodil zvuk mailu. Znuděně se opřela o zeď zády. Posadila si na klín notebook. Když otevřela mail zastavil se ji dech. Mail byl plný fotografií Davida v erotických pózách s jejich šéfovou Tracy Cammeronovou. Už chápala, proč ji poslala na tak dlouhou pracovní cestu. Chtěla volné pole.
Byla v šoku. Už dávno si byla jistá, že ji David nemiluje ale doufala alespoň v jeho věrnost. Tohle nemusel. Ještě se u toho nechat fotit. Nikdy nebyla v manželství šťastná a teď si na ni budou ještě všichni ukazovat prstem. Byla si jistá, že brzy o manželově nevěře budou vědět všichni a Ellie budou brát jako hloupou husičku, co si nechá utéct takovou partii.
Bylo toho na ni příliš. Manžel jí je nevěrný se šéfkou. Teď nemá manželství ani práci. A muž, který ji byl blíž než kdo jiný je bohužel oddělen neviditelnou bariérou.
Popadl ji vztek. Cítila se sama a zrazená. Nebyla naštvaná, kvůli zradě milované osoby, ale protože jí vzal iluzi o rodinné pohádce.
Mrštila botou do zrcadla a došla ke zdi, kde viselo ramínko s šaty, co dostala od Davida. Začala do nich bušit i do zdi za nimi. Pak se podél zdi sesula na podlahu. Plakala a byla úplně zoufalá. Přišla o všechno na čem ji záleželo a jediného muže který ji byl kdy blízko nemohla mít. A kvůli čemu? Kvůli nevěrnému parchantovi a slizké šéfové. Odtáhla ho od sebe. Dál plakala. Potřebovala to vše pustit ven.
Patrick byl ve sprše, když zaslechl z vedlejšího Elliina pokoje rány a pláč. Rychle se oblékl a běžel za ní. Měl o ní obrovský strach. V podvědomí se bál, že uvidí, totéž co tehdy.
Ellie se oddávala zoufalosti a sebelítosti, když zaslechla zaklepání. Potom se ozval Patrickův hlas. Ptal se jestli je v pořádku. Neměla sílu odpovědět a v duši si i vlastně přála, aby vešel.
Tak se i stalo. Když Patrick uviděl Ellie sedět na zemi s tváří ve dlaních, zděsil se. Došel k ní a stáhl ji ruce z obličeje. Když viděl pláč, posadil se vedle ní pohladil jí po hlavě a položil si její hlavu na rameno, druhou rukou ji objal a přitiskl k sobě.
,,Co se děje?“ zeptal se něžně a dál ji hladil po hlavě.
Ellie byla až příliš v depresi, než aby se bránila. Byla mu vděčná. On byl to, co potřebovala. Potřebovala jeho objetí a pochopení.
„No tak povídej ty malá mořská vílo“s lehkým pousmáním upozornil na její rozcuchané kadeře.
Ellie to už nezvládla a začala nahlas brečet a mezi nádechy Patrickovi začala líčit své trable. Od svatby z donucení přes neúspěšné pokusy o dítě a zlou šéfku až po třešničku v podobě nevěry.
Patrick byl milý a pozorný. Byl při ní. Občas prohodil nějakou poznámku a nechal ji bez přerušování vše dovyprávět. Rozuměl jí. Pořád ji objímal a hladil.
Když Ell domluvila, začala se vracet do přítomnosti s hrůzou si uvědomila, jak triviální jsou její problémy oproti Patrickovým. Bylo jí trapně a hloupě.
Pak se ale stalo něco neočekávaného. Ellie se otočila v jeho náručí s úmyslem se mu omluvit( byla zklidněná na omluvu ale z jeho náručí pryč nechtěla). Opět následoval ten pohled do očí. Ten co je přitáhl k sobě už jednou. Po chvíli se ústa začala přibližovat k sobě.
Ellie nevěděla co nebo proč to dělá. Měl nad ní moc a ona nad ním.
Následoval polibek dlouhý a něžný. Netrvalo dlouho a začal ji objímat stále více a hladit. Ona si začala rozepínat košili a on ji hladil po prsech. Jeho prsty byly jemné a rozpalující. Ell mu po chvilce stáhla tričko. Měl pod ním krásně vysportovanou svalnatou postavu. Byla v extázi. Patrick ji vzal do náruče a odnesl na velkou hotelovou postel. To co se dělo dál nešlo odvrátit ani změnit. Bylo tu příliš touhy chemie.
Ellie prožila tu nejkrásnější noc v životě. Nemyslela na nic kromě Patricka. Byl něžný tak jako nikdo před ním. Bylo to spojení. Nejen těl, ale i duší. V jednom milování zažili duchovní spojení i tělesné. Bylo to nepopsatelné.
Po krásné noci přišlo hrozné ráno plné výčitek. Když se Patrick Ellie probudila byl už Patrick pryč.
Musel pryč. Šel na čerstvý vzduch pročistit mozek. Vyčítal si jak mohl zneužít slabost ženy, která prochází krachem. Snažil se ji vytlačit z hlavy alespoň na okamžik ale nešlo to. Teď už ne. Zamiloval se a nevěděl co dál.
Ellie trápily stejné výčitky. Zneužila muže aby si vykompenzovala ztrátu. Tohle si namlouvala. Nechtěla uvěřit, že by v tom mohl být nějaký cit.
Ell se v úleku podívala na budík.
„Probůh“ vyjekla. Měla pádný důvod. Bylo už půl osmé. Od osmi začínal proces a ona nebyla absolutně připravená a Patrick nikde. Ve stresu nahmátla halenku a sukni ležící na zemi a začala se urychleně měnit v ostřílenou právničku s přísným vzhledem. Ve tři čtvrtě vzala mobil a zavolala Patrickovi. Dohodli se, že se sejdou před budovou soudu, protože si Patrick musí ještě něco zařídit.
To byla samozřejmě jen výmluva. Neměl sílu ji vidět. Věděl, že Ellie bude chtít mluvit o minulé noci a to musel oddálit jak nejvíc mohl a navíc chtěl ještě chvilku času na myšlení.
Ell narychlo čapla aktovku a spěchala před hotel. Mávla na taxi a mířila k budově státního soudu. Neměla přípravu tak doufala, že alespoň něco bude vědět a bude to znít přesvědčivě.
Za pět minut osm se sešla s Patrickem před budovou a chvátali na stání.
Patrick, ke svému zděšení, více než soud sledoval Ellie a její chování. Viděl, že je nervozní. Chápal ji.
Soud dopadl v Patrickův prospěch. Ellie byla sice nejhorší za celou svou kariéru ale porota i soudce byla Patrickovi nakloněna.
Po stání ti dva vykročili ven z budovy. Ani nečekali na blahopřání diváků. Měli co řešit a ač se jim chtělo sebemíň nebylo jiné řešení
Do hotelu šli pěšky. Promluvili si o všem. Respektive se navzájem omluvili za své chyby a celý incident svedli na tělesné choutky. Žádné city.
Jakmile se v hotelovém pokoji za Ellie zaklaply dveře, začala plakat. Lhala. Cítila k němu víc než jen přátelství a soucit. Milovala ho.
V duchu si říkala, že musí rychle odtud. Teď už ji s Patrickem nic nespojovalo a ona už to nemohla změnit. Jediné co mohla, je zachránit své marné manželství a sehnat jinou práci. Už ho nikdy neuvidí. Když si to představila, zabolelo ji u srdce ale nemohla jinak. Nemůže zahodit všechno jen kvůli někomu, koho možná miluje.
Ani Patrick neřekl věci upřímně, ale doufal, že to pro ni bude lepší. Bál se, že by ji nedokázal milovat tak jak si zaslouží ani ji nemohl dostatečně finančně zajistit.
Sbalil věci a odešel říct Ell o svém odjezdu. Chtěl být daleko od ní co nejdřív. Navíc věděl, že když je letecká doprava v provozu ona poletí domů letadlem.
Zaťukal a vešel. Řekl ji o svém odjezdu. Ona pokývala hlavou a otočila se, jakoby ke skříni, aby neviděl v jejích očích smutek. Cítil totéž, pozdravil a odešel.
Když přemohla další vlnu slz co si draly do očí, došla k oknu, odtáhla závěs a sledovala Patricka jak nastupuje do auta a odjíždí. Teď už se nepřemohla. Sesula se na zem a plakala. Věděla, že teď už nepřijde aby ji objal a začal jí šeptat, že to bude v pořádku. A přitom, by ho teď tak strašně potřebovala. Bodalo ji u srdce. Věděla, že to ona ho odehnala. Nechtělo se ji už ani nadechovat. Necítila žádný důvod.
Po chvíli si uvědomila, že tu nemůže zůstat navždy. Musí letět domů. Rychle dobalila. Kosmetikou zakryla stopy pláče a obula lodičky. Pak spěchala na letiště, aby stihla svůj let.
Patrick byl zmatený. Myslel si, že až od Ellie bude daleko přestane cítit to co dřív. Opak byl pravdou. Čím dál byl tím víc byl nešťastný a vzteklý. Nejradši by si nafackoval. Ta mladá citlivá osůbka ho úplně odrovnala. Měla moc utrhnout mu kus srdce.
Ell měla na obličeji silnou vrstvu make-upu , který zakrýval všechny stopy. Rána v duši však zůstala. Cítila obrovský pocit prázdnoty. Vlastně ani nechápala proč se vrací domů. Vlastně tam už ani žádný domov není. Pomyslela si. Věděla, že doma na ni čekají jen čtyři holé zdi a nevěrný manžel. Proč ho jen nechala jít.

Ellie měla pravdu. Doma na ni opravdu nic nečekalo. Přesto však nastala změna. Ta žena co vystoupila z letadla už nebyla ta roztřesená a bojácná Ellie Donovanová. Z letedla vystoupil někdo jiný. Změnila se od základů. Už si nepřipadala ošklivá a hloupá. Byla krásná, žádoucí a cílevědomá. Nebála se už matky ani egoistického manžela. Po příjezdu domů si sbalila všechny věci a opustila ten příšerný dům. Ani na Davida nezapomněla. Celý let připravovala rozvodové papíry, které, hned jak se sbalila, odnesla Davidovi do kanceláře. Měl zrovna důležitou poradu, ale jí to bylo jedno. Neměla důvod brát na toho bídáka ohledy, vždyť ani on je neměl. Neměla žádnou potřebu to zametat pod koberec. Nedokázala se na něj už ani podívat a k čemu slepovat vztah bez budoucnosti. David fascinován Ellieným nezvyklým jednáním okamžitě podepsal a s triumfálním výrazem odešla z místnosti.
Ani prokurátorce nenechala nic dlužné. Bez klepání sebevědomou chůzí vešla do kanceláře prokurátorky. Stoupla si před psací stůl a, než stačila Cameronová něco říct, ji vlepila facku, třískla před ní jejími pracovními složkami a sebevědomou chůzí odkráčela. Všichni právníci Ellie tleskali. Nezavřela totiž dveře a všichni tak viděli vyděšený výraz Tracy Cameronové, již se bojí celá prokuratura. Nezmohla se ani na slovo a to u hysterické šéfky bylo krajně neobvyklé.
Na matku se ell vykašlala. Ačkoli ji matka skoro stále volala na mobil, Ell ji ignorovala.
Tahle žena už nebyla ta Ellie, ze které si každý dělal služku. Už ne.
Přesto jak se změnila zdaleka nebyla šťastná. Ačkoli se přestala bát a začala žít naplno, pořád v její duši zůstala puklina již mohl zaplnit pouze Patrick. Ačkoli působila sebevědomě, byla nejistá a nešťastná. Viděla ho všude a šíleně ji chyběl. Nechápala, jak ho mohla jen nechat odejít. Nemohla se mu ani ozvat. Telefon neměla a jeho adresa byla v té složce, jež hodila na hlavu Cameronové.
Ještě k tomu se u ní začaly projevovat časté nevolnosti, zvracení a závratě. Zdůvodňovala si je stresem.
Od Davida se odstěhovala do malého podkrovního bytečku v centru města. Byl sice malý, ale poprvé se cítila někde doma. Byla tam sama sebou. Byl to její první vlastní byt. Poprvé si mohla zařídit bydlení podle svého a nemusela nikoho poslouchat.
Začala pracovat na vlastní pěst. Založila vlastní právní kancelář a z peněz co zbyly z rozvodu najala několik právníků. Nebylo to snadné, ale ona měla tolik práce, že mohla alespoň chvíli nemyslet na Patricka.
Úspěch na sebe nenechal čekat. Už po dvou týdnech měla jejich kancelář plné ruce práce. Mohla za to hlavně Ellie a její přístup. Při každé zakázce hučela do klientů tak dlouho, až ji zaměstnali. Měla pořád dost práce.
Už si pomalu na svůj život začala zvykat. Ale právě když podepsala poslední rozvodové dokumenty a byl to měsíc od odjezdu z Atlanty se dozvěděla něco, co jí úplně změnilo život.
Když se jí udělalo v práci zle tak moc, že ji museli skoro zavolat záchranku, nešlo jinak a musela k lékaři.
„Jste si jistá?“ zeptala se Ell s údivem lékařky
,,Ano, jste v pátém týdnu, nechcete snad říct, že to není možné“z důrazem se optala Elliina lékařka.
,,Je to možné, jen mi to přišlo nepravděpodobné, nezlobte se“
,,To je v pořádku, jestli dítě není pro vás štěstí, pořád můžete na interrupci“
,,V žádném případě, jsem jen v šoku“omluvila se Ell
,,Jistě to chápu, jděte domů a odpočiňte si“ doporučila doktorka
Ell poděkovala a odešla. Teď nemohla být v klidu. Byla šťastná jako blecha. Byla těhotná s mužem svých snů. Nebylo pro ni nic, co by jí teď zkazilo náladu.
Jako bláznivá jezdila městem a přemýšlela o všem, co se stalo.
Brzy se ale pochybnosti přeci jenom prohlodaly. Začala mít strach z toho, zda to není jen jednostranné. Má mu to vůbec říct? Co by jí na to řekl? Co když ji nemiluje? Nebyl by v rozpacích? Ellie si nebyla jistá.
Patrick neměl o Elliených problémech ani potuchy. Myslel na ni kudy chodil a snažil se zapudit myšlenky na onu noc.
Bylo osm večer. Patrick vystoupal po schodech do svého skromného podkrovního bytu. Ve svém domě po smrti své ženy a dcery žít nemohl. Všechno mu je připomínalo. Teď totéž zažíval i tady. Rozdíl byl jen v osobě. Tady musel myslet na Ell.
Odemkl a vešel. Šel do kuchyně, z lednice vytáhl láhev limonády a napil se. Chtěl se jít dívat na televizi, ale v půli cesty po zastavil zvonící telefon.
Zvedl ho. V okamžiku, kdy slyšel hlas v telefonu, vypadla mu láhev z ruky. Volali z nemocnice. Prý našli oběť autonehody jménem Ellie Lemonová. Volají jemu, protože Ell měla v peněžence jeho fotku a telefon a doufali, že by jim mohl pomoci najít její příbuzné.
Patrickovi telefonát vyrazil dech. Okamžik nevěděl co má dělat. Měl by jim říct, že byl jen její klient a nic o ní neví, nebo tam má zajet a zjistit co jí je?
Odpověď znal ihned. Telefonistce oznámil, že hned jede. Nebyl si sice jistý, že ho tam Ell chce, ale starost a láska převážila. Musí ji vidět a zjistit jak na tom je.
Poprvé od Sofie cítil znovu tu starou známou starostlivost a obavy.
Vyjel a za půl hodiny už stál v chodbě nemocnice. Běžel se optat sestřičky a ta ho navigovala na intenzivní péči. Brzy už stál na studené chodbičce a čekal na lékaře.
Za okamžik přišel prošedivělý chirurg. Nejdříve se sice divil, proč má vůbec Patrick zájem o téměř cizí ženu, ale slitoval se. Ellie totiž neměla už nikoho. Žádná rodina ani přátelé.
,,Slečna Lemonová má dvě zlomená žebra, protrženou plíci, otřes mozku a zlomenou nohu. Dítěti se daří dobře.“oznámil lékař.
,,Ona je těhotná?“s údivem se optal Patrick
,,Vy to nevíte? Asi to byla chyba vás sem pouštět“
,,Ne, promiňte Ell o tom nikdy nemluvila“lehce zalhal
,,Nevadí, je ve vážném stavu, má za sebou už dvě operace, ale osobně si myslím, že bude v pořádku. Poškození nejsou trvalá.“
¨,,Děkuji, mohu tu počkat?“
,,Jistě, bude potřebovat každou podporu, ale k ní nesmíte, dokud se nevzbudí.“ S těmito slovy lékař odešel a nechal Patricka samotného s vlastními obavami.
Usadil se na židli a čekal. Naštěstí brzy umluvil sestřičku a mohl si jít sednou k jejímu pokoji. Bylo to sice k ničemu, ale toužil ji být blízko.
Stále ji za sklem sledoval. Skoro nespal. A když už tak měl ve spánku před sebou její tvář. Ve všech těch obvazech vypadala tak bezmocně. Připomínala mu vzdáleně Lili. Stejná nevinnost. Začal si připadat stejně jako tenkrát i výčitky se vrátily. Stejně tak si začal být jistý, že ji miluje. Tohle je ta pravá a vždy to věděl, jen si to bál přiznat.
V hlavě mu stále vrtala slova toho doktora. Dítě. Může být jeho? Teoreticky ano, i časově by to odpovídalo. Jedna sestra řekla, že je v sedmém týdnu a to přesně sedí. Musel na to neustále myslet.
U pokoje strávil několik dní a nocí. Jedl jen blafy z kantýny. Začínal si být jist, že je to jeho dítě. Celou dobu za Ell někdo nepřišel a není typ na jednu noc. Pochyby tu byly ale stále. Věděl, že jediný kdo zná odpověď leží obalený obvazy.
Měl o Ellie strach. Měl hrůzu z toho, že se Ell neprobudí. I lékaři se netvářili příliš nadějně. Ale i ten den jednou přeci jenom přišel.
Doktoři už Ell nedávali téměř naděje a tak Patricka pustili do pokoje.
Byl bez sebe. Znovu cítil to, co tehdy. Přisunul si židli k její posteli a něžně ji vzal za ruku a přitiskl s obličeji. Začal brečet. Vše se vrátilo. Byl zase sám a znovu zčásti jeho vinou.
Obrátil uplakané oči ke stropu a ptal se v duchu boha proč mu to dělá. Netrvalo to dlou a začal se šeptem modlit.
,,Bože proč já? Co jsem udělal? Prosím, vím, že jsem promarnil i druhou šanci, ale jestli dostanu ještě jednu už ji nepromarním.Prosím“
Najednou ucítil jak se ruka, kterou třímal pomalu pohla. Z úžasem se zadíval na Ellienu tvář. Pomalu otevřela oči a lehce se usmála. Patrick si najednou připadal jako v jiném světě. Brečel dál, jen už ne ze zoufalství.
Políbil ji ruku a něžně odstrčil kadeř vlasů z jejích očí. Poté začal hladit její tvář. Ellie natáhla ruku a vzala ho za zápěstí a přitáhla k sobě.
Tahle jemná gesta mluvila za vše. Rozuměli si beze slov.
,,Děkuji“řekl Patrick se slzami v očích.
Ellie si připadala jako v nebi. Z nehody si nic nepamatovala. Věděla jen, že neubrzdila vstříc nákladnímu autu jedoucímu v protisměru. A pak jen to, jak ji vzal Patrick za ruku. Byla šťastná.
,,Jak ti je?“ zašeptal Patrick.
,,Děkuju, když jsi tady tak dobře.“usmála se Ell.
Najednou do pokoje vešel lékař. Patrick ukázal štěstím bez sebe na Ell. Doktor se potěšeně usmál a začal Ell vysvětlovat co se jí stalo. Moc ho nevnímala. Vnímala především Patrickovy ruce na její.
Patrickovi se znovu obrátil život. Teď věděl, že tuhle ženu neopustí.Vždycky se bál citů, teď si však byl jistý. Když lékař konečně odešel začal rozhovor, na který se čekalo tak dlouho.
,,Miluju tě od první chvíle, vždycky budu a nechci abys kamkoli šla a nevěděla to.“vyznal se Patrick.
Ell se zářivě usmála a řekla ,,Já tebe také a je mi už jedno co bude dál, vím jen že bez tebe už nic“
Takové štěstí Patrick poznal jen dvakrát. Na své svatbě a po narození Lili. Teˇtoho na něj bylo moc. Opětoval jí úsměv a políbil ji na rty.
,,Počkej, to nás ještě čeká, musím ti ještě něco říct“ Ell se odtáhla a pověděla mu o jejich dítěti. Najednou pocítila strašnou úlevu a teď se její štěstí z dítěte a Patricka mohlo dostat na povrch. Už nebylo co skrývat. Žádná tajemství.
Když uslyšel z jejích úst, to nač tolik čekal. Začal se radovat. Uvědomil si, že Ellie mu dala víc než kdo jiný. Díky téhle malé brunetce zase začal žít a cítit. To se nezapomíná.



















I.ČÁST
Ellie měla vztek. Měla neuvěřitelný vztek. Měla co dělat, aby na ní nebylo nic znát. Seděla v autě a jela od svého lékaře rovnou do práce. Musela do kanceláře soudního prokurátora. Nesnášela, když tam musela. Už léta pracovala jako obhájkyně. Byla zvyklá občas zatnout zuby a ignorovat aroganci ostatních právníků i to, že občas její klienti vůbec neměli nárok na nějakou obhajobu.
Musela hájit především státní zaměstnance. A neměla nárok na volbu klienta. Musela hájit lidi, kteří neměli peníze na vlastního právníka.Většina jejich klientů byli buď barbaři obvinění z drobných deliktů, nebo finančníci obvinění z krádeže. Žádný z jejích obvyklých případů nepotřeboval žádnou valnou přípravu ani nebyl nijak záživný. Vlastně dělala práci, již nikdo nechtěl.
Dnešního dne ji však deptalo něco úplně jiného.
Ellie před půl rokem vstoupila do manželství se svým dlouholetým přítelem Davidem. On byl hlavní důvod její zlosti. Ona sama se nikdy vdát nechtěla. Neměla pocit, že dělá správně. Nevěděla ani zda vůbec Davida miluje. Mezi nimi byl spíš jen kolegiální a trochu přátelský vztah. Nic víc. On si však myslel opak. Ačkoli mu to vysvětlovala jak chtěla, on neslyšel. Byl právník ve stejném oddělení a odmítal ji brát jako řádnou kolegyni. Vždy byl člověk, co neuznával ženy v zaměstnání. Ellie byla mladá, inteligentní a cílevědomá. A z toho měl panickou hrůzu. Nesnesl by, kdyby byla žena lepší než on.Ovšem existovala jedna výjimka- jeho šéfka. Věděl že po něm jede a to mu zajišťovalo mnohá privilegia. Pořád tu však byla Ell, která ho mohla vyštípat a proto si začal s nadřízenou.
Pocházel ze starého a zámožného rodu. Ellie ani tak nemiloval, jako spíš, že toužil po ztrátě konkurentky a zároveň si z ní vychovat malou domácí hospodyňku a pečovatelku. Když jeho první nabídku ke sňatku odmítla, spěchal za její puritánskou matkou a tak dlouho na Ellie tlačil pomocí matky, až to vzdala a provdala se za něj.
Kromě matky měl na mladou ženu ještě jeden trumf v rukávu. Dítě. Ellie byla se svým svobodným životem spokojená, po dítěti ale ve skrytu duše toužila. V té době netušila, že bez milovaného muže je dítě jako moře bez útesů. Věděl, že pokud bude mít dítě, už se ellie natrvalo vzdá své práce a navíc už od něj neodejde. David se k ní před svatbou choval jako vysněný. Nosil květiny, kupoval drahé šperky a vodil do luxusních restaurací.
Nikdy nepoznala lásku, a tak nevěděla jestli je to tak správně. Její rodiče ji k citům nikdy moc nevedli. Otec se s matkou rozvedl, když bylo Ellie pět. Při rozvodu neušetřila Ell ničeho. Tahala se s otcem po soudech a neváhala do nechutné soudní aféry zatáhnout ani malé dítě. Po rozvodu trpěla její máma depresemi a všechno si vylévala na maličkou dcerku. Bila ji a nikdy ji za nic nepochválila. Chtěla mít z dcery dokonalou kopii své matky. Když bylo Ell deset odešla do internátní školy pro prominentní dcerušky zbohatlíků a v osmnácti ji vystrnadila na práva. Otce viděla naposled u soudu v pěti letech. Matka ji dělala ze života pekla a Ell neměla sílu se osamostatnit.
Myslela, že David je ten pravý. Myslela si, že to co pro ni dělá je láska, brzy ji se jí však rozsvítilo, ale bylo už pozdě.
Brzy po svatbě se úplně obrátil. Přestal ji zahrnovat pozorností a často odjížděl pryč. Ani slibované dítě se zdálo neuskutečnitelné. Dělala co mohla. Dítě bylo pro ni světélko ve tmě. Ve svých pětadvaceti se už pomalu vzdávala nadějí. A zrovna dnes byla u svého lékaře, aby zjistila zda se stav nezměnil. Lékař ji opět oznámil, že ne. Její srdce se sevřelo a jí se nechtělo už ani nadechnout. Tak moc jí to vzalo. Její manželství byla jen snůška lží a slibů. Nic víc. Nečekala, že by kdy našla někoho lepšího, a tak se musela upnout na dítě.
Její manžel ji měl stále pro sebe a byla mu vydána na pospas. Měl nad ní moc. Snažil se jí ovládnout. Stále ji doma říkal, jak je ošklivá a hloupá a že bez něj nemá šanci mít kdy dítě. Donutil ji, aby odešla ze svého postu vedoucího oddělení na pouhého řadového obhájce s nízkým příjmem a úvazkem. Práce ji netěšila. Nebavilo ji, číst stále dokola spisy o policejní brutalitě a drobných zlodějíčcích.
Nejvíc ze všeho nesnášela prokurátorku. Byla to arogantní a pomstychtivá osoba. Záviděla jí muže. Ona sama byla sice vdaná, ale za bohatého starce. Čekala, že její muž po svatbě zemře a ona získá pohádkový majetek, ale on se ve svých osmadevadesáti stále těšil skvělému zdraví.
O to víc Ellie nenáviděla. Ztrpčovala ji život jak jen mohla. Jen kvůli ní musí Ellie každé ráno je celým městem, aby se vůbec dostala do své zatuchlé maličké kanceláři v jednom činžáku. Samozřejmě ji namluvila, že momentálně není v budově jejich firmy prostor na další kancelář. Jen a jen kvůli ní dostávala ty nejhorší a nejsnadnější případy.
Přesto se však Ellie nehodlala vzdát. Věděla, že pokud by odešla nic lepšího by asi hned tak nenašla.
A právě dnes, v den kdy se dověděla marnost své snahy o miminko, musela jet ze své poklidné kanceláře přímo za tou nepříjemnou osobou. Ellie došla k vrátnici, ohlásila se a pak zamířila ke kanceláři své šéfky.
Prokurátorka Cameronová seděla ve své honosné kanceláři a popíjela kávu z drahého porcelánového servisu. V klidu se napila a poté Ell pověřila jedním z nejnudnějších případů co zná. Alespoň to si myslela.
,,Odjíždíš vyřídit jednu žalobu na policejního konzultanta do Atlanty, odjeď hned. Jo a ještě něco, zákaz letecké dopravy platí po celých USA, musíte jet autem“, rázně a stručně pronesla Cameronová.
,,Musíte?“,nechápala Ellie.
,, Ano samozřejmě musíte jet se svým klientem“dodala na vysvětlenou prokurátorka.. ,,Přes celou zem? Nejde to vyřídit telefonicky?“zoufale zaúpěla Ellie.
,,Bohužel ne, je to důležitý konzultant a policie ho potřebuje co nejdříve. Nemohou ho suspendovat na půl roku než se vše vyřídí a dofaxuje“
,,No dobře a oč vůbec jde?“ zeptala se rezignovaně Ellie.
,,Pan Patrick byl obviněn z nepřiměřené obrany, tady je spis, zítra po půl osmé na tebe bude čekat před domem.Vše vyřiď co nejdříve. My potřebujeme tebe a policie jeho“,nařídila.
,,Kolik mám času?“zeptala se obhájkyně.
,,Nanejvýš dva měsíce i s cestou, nedívej se tak ,osobně si myslím, že si alespoň odpočineš a zapomeneš na marnou snahu o dítě“ na oko soucitně poznamenala Cameronová.
Jak ji Ellie nenáviděla. Proč jen udeřila na dítě? Hrála si na chápavou ale ve skutečnosti ji závidí Davida a proto ji pořád cpe nezáživné, nedůležité a hlavně zdlouhavé případy. V duchu si říkala, jak by to bylo snadné, kdyby si Davida vzala Cameronová. Měla by klid a nemusela by absolvovat dlouhou cestu s policejním agresorem. V duchu ho nenáviděla. Do spisu se ani nepodívala. Měla své zkušenosti s podobnými případy. V tu chvíli se strašně toužila mstít.
,,Nikomu nesejde na jednom policejním surovci“. Říkala si v duchu.
S těmito myšlenkami balila večer svůj kufr. Nebyla nadšená. Nikam se jí nechtělo. Nejradši by ten případ odmítla, ale věděla, že by toho šéfka okamžitě využila. Nechtělo se jí zdlouhavě putovat celou zemí. A už vůbec ne s policejním rváčem. Už znala tyhle typy. ¨
Pomalu a v klidu si sbalila kufr a všechny spisy a šla si na chvíli lehnout, ač věděla, že sotva usne.
Druhý den se probrala časně ráno, byla sbalená a připravená. Jen čekala. Z nudy sledovala provoz na ulici a vyčkávala svůj odvoz. Trochu ji ve skrytu duše trápilo, že není nikdo komu by chyběla ani manželovi nemusela nic říkat. Věděla, že David, pokud si vůbec její přítomnosti všimne, ji nebude hledat. A matka? Ta byla štěstím bez sebe, když ji mohla bohatě provdat za muže z vyšších kruhů.
Deset minut před osmou před brankou jejich honosné vily zastavilo velké stříbrné auto a vystoupil mladý muž. Šel k brance a stiskl zvonek. Zdál být úplně jiný než si představovala. Ve své fantazii si viděla vulgárního a hloupého hromotluka ve středních letech troubícího v malém obstarožním autíčku. Muž co vystoupil však byl úplně odlišný.
Byl mladý. Jeho blonďaté kudrlinky by asi na komkoli jiném působily trapně, na něm však vypadaly dobře. Byl oblečený v černém obleku a bílé košili s ležérním límečkem. Musela uznat, že nevypadá jako zločinec, ba dokonce musela uznat, že je i na první pohled velice přitažlivý. Najednou si z hrůzou uvědomila, že takhle nějak vypadal muž, jehož si v pubertě vysnila. Přesto se snažila myslet na něj pouze jako na klienta a ne muže.
,,Crrrrr“z jejích úvah ji náhle vyrušil zvonek.
,,Už jdu“ zavolala. Popadla kufr a naposled se rozhlédla po místnosti. Dům byl sice nesmírně honosný a podle nejnovějších trendů, přesto se zde nikdy necítila jako doma. V tomto domě nebylo vůbec nic na čem by jí záleželo. Už ji několikrát napadlo škrtnout sirkou a vyběhnout jen v ponožkách ven, nasednout do auta a zmizet.
Ani na tu ložnici nikdy neměla hezké vzpomínky. Nechápala co vlastně mají lidi na sexu. Samozřejmě snila o vášni a splynutí, ale její zkušenosti byly pravým opakem. Nikdy nezažila tu touhu, již popisují v románech. Nikdy po Davidovi netoužila. Jejich sex byl potěšením jen pro něj. Byl k ní hrubý a chladný. Kdyby netoužila po dítěti asi by se jakéhokoli kontaktu vzdala. Věděla, že by Davidovi nechyběl. Prostě by si našel ženu s níž by mohl provádět to co s Ell. A protože je pohledný určitě by nehledal dlouho. Neznala vášeň ani rozkoš. Prostě jen chlad.
,,Dobrý den“ pozdravil Patrick a mile se pousmál.
Tohle ani ve snu nečekala. Před ní stál snad nejúžasnější muž co si dovedla představit. Jeho vlasy byly bezchybné. Když se mu zadívala do jeho studánkově modrých očí viděla to, co nikdy dřív. Byla v nich inteligence, emotivnost a smutek, jaký dosud nepoznala.
Když se usmál skoro se jí podlomila kolena. Měl ten nejkrásnější a nejmilejší úsměv na světě. To co s ní udělal jen ten první dojem ještě nikdo nikdy nedokázal.
Ve své práci se naučila velice dobře rozeznávat lidi a jejich úmysly podle prvního dojmu. Řeč těla a nepatrné odlišnosti jí řekly více, než by nalezla v obsáhlých složkách. Už mnohokrát jí její odhad a intuice zachránily práci.
Tenhle muž však na ni působil zcela jinak. Za dlouhá léta své činnosti poznala mnoho individuí. Všichni se na ni vždy snažili udělat dojem. To co si však všichni snažili vydobýt dary a vlezlým lichocením, získal tento muž jediným úsměvem. Byla učarovaná.
,,Děje se něco?“ zeptal se a vyrušil ji ze snění.
,,Ne všechno je v pořádku“,snažila se ustát její lehce trapné zaváhání
,,Patrick Morrison a vy budete paní Donovanová, že?“optal se s milým pousmáním.
,,Ach ano,promiňte chovám se hloupě“, omlouvala se vykolejená Ell
,,To je v pořádku.Chápu, že jste rozespalá, to já bych se měl omluvit, že jsem tak spěchal.Asi jste měla jiné plány“
,,To nevadí, je to má práce“pokusila se o úsměv.
,,Můžeme jet?“optala se Ellie nervózně.Shýbala se pro kufr a tašku.
,,Já to vezmu, přece nebudete nosit těžké kufry “popadl zavazadla a zamířil k autu.
Ell byla jako u vytržení. Nikdo se k ní nikdy nechoval takhle. Pro všechny byla je šedá myš. Ani její vlastní muž jí nikdy nevzal ani tašku. Okouzlil ji. Matně si vzpomněla, že byl postřelen a nyní se několik měsíců léčil v nemocnici po vážném zranění. Měla by to nést sama , ale měla pocit, že je příliš galantní, než aby ji nechal.
Rychle zamkla dveře a spěchala za ním. Nasedli do auta a vydali se na dlouhou cestu.
Věděla, že by ho chtěla nenávidět, že ji vytrhl pryč. Ale nemohla. Byla mu vděčná. Cítila se v jeho blízkosti šťastná a svobodná. Zapomněla na vše. Byl úžasný společník. Milý ale ne vlezlý. Nechtělo se jí ani věřit, že o téhle osobě si myslela pravý opak. V duchu se zastyděla a začala tušit, že tenhle muž má v sobě víc než kdokoli s kým se kdy setkala. V duchu se okřikla že se chová jako pitomá puberťačka, ale nemohla se ovládnout. Musela se jeho jemnému humoru smát a nedokázala se chovat jako škrobená právnička. S tímto mužem to jednoduše nešlo.
Po několika hodinách se spustila vánice. Přes přívaly sněhu neviděla nic okolo. Musela obdivovat Patrickovo řidičské umění. Skoro nemluvili. Musel věnovat pozornost dálnici. Musí být obezřetný. Když už jeli několik hodin nevydržela Ellie únavu a na okamžik zavřela oči. Usnula Patrickovi na rameni.
Byl trochu nesvůj. Ta malá brunetka vedle něj byla zvláštní, ale nemohl říct že ošklivá. Vlasy měla vyčesané dozadu a modrý kostýmek ji zdobil postavu. Vlastně byla docela hezká. V její tváři bylo však něco, co ho zneklidňovalo. Ještě netušil, že mu změní život.
Když je Ellie probudila, ležela na zadním sedadle obalená v dekách. Nevěděla ani jak se tam vzala. Sice se jí nelíbilo, že s ní někdo manipuloval ve spánku, ale věděla, že ji přemístil aby neprochladla. Uvědomila si jak starostlivý musí asi být a ve skrytu duše záviděla jeho partnerce. Nemohla se ubránit uvažování, zdali vůbec nějaká je.
Večer dojeli k horskému průsmyku a tam je v cestě zastavila policie.
,,Tudy nelze jet, spadla lavina a silnice je na obou stranách průsmyku uzavřená“
,,Nezlobte se ale velmi spěcháme, opravdu není nějaké řešení?“
,,Je mi líto pro vaši bezpečnost se raději o žádný kousek nepokoušejte“
,,Je tu tedy nějaké slušné místo k přespání?“, zeptal se prakticky Patrick.
,,Ano, tak sto metrů tímto směrem je srub co patří jednomu chlápkovi ze vsi, určitě mu to nebude vadit“
,,Jak se dozvíme o uvolnění průsmyku?“ doptala se ellie
,,Až se to povede, dáme vám vědět, v chatce je telefon
Ellie se chtěla hádat s policií a vynutit průjezd. Patrick jí to však vymluvil. Musela uznat, že ten zvláštní muž má pravdu.
Patrick poděkoval a začal vykládat z auta nejnutnější věci. Poté se domluvil s policistou o zanechaném autě a mohli se vydat ke srubu. I když si to Ell odmítla přiznat, byla smrtelně unavená.
Kvůli obtížné cestě museli jet k hotelu na koních. Ell se bála a tak jí Patrick navrhl, aby jela s ním na jednom koni. Byla mu vděčná. Ačkoli neměla odvahu to přiznat nahlas, musela přiznat v duchu, že si vlastně nepřeje nic víc, než aby byla před ním, opřená o jeho mužnou hruď a být v objetí jeho majetnických rukou. Všechnu romantiku té chvíle však kazil upovídaný vesničan, protože se policie bála je v tomto počasí nechat jet bez průvodce.
Vyplnilo se Ellienino tajné přání. Celou cestu ji držel a pořád se vyptával, zda jí není zima. Nebyla. Zapomněla na svět. Cítila se v jeho náruči v bezpečí a měla pocit, že tam patří. Patrickovi byla jízda příjemnější, než by kdy byl řekl. Byl šťastný když ji objímal, i když to nebylo nutné. Viděl v jejích očích smutek a obavy z budoucna. Tolik si přál ji ochraňovat před světem. Ale toužila ona po tom samém? Třeba hledá v jejích náznacích něco, co tam ani není.
,,Ne určitě je šťastně vdaná a já vidím co ani neexistuje“ napadlo ho. Při té myšlence se musel otřást. Nevyznal se v pocitech co cítil k ženě, kterou teprve poznal.
Dojeli na místo. Koně si odfrkli. Patrick nejprve sám obratně slezl a pak, když stál pevně na zemi, vzal něžně Ellie do náručí, klepala se zimou, nejdřív ji chtěl postavit na zem ale odnesl ji dovnitř. Ne kvůli zimě nebo obavy o ní. Líbilo se mu, že je tak blízko jako dlouho nikdo před ní. Kdyby to nebylo nutné nepostavil by ji na zem ani v zařízené chatce.
V práci byl známý jako člověk, jenž bez okolků prohlédne každého a jeho úmysly. Poprvé v životě však musel uznat, že je bezradný. Ani jeho intuice mu neposkytla odpovědi. Cítil však, že tato vyjukaná žena potřebuje něhu a lásku jako nikdo jiný.
Než ji postavil zadíval se jí do očí tak jako ona jemu. Oba viděli v očích toho druhého totéž. Smutek a touhu po lásce. Padla jiskra co zažehne oheň.
Postavil ji na studenou zem. Okamžik pominul. Patrick odešel poděkovat průvodci a rozloučit se s ním.
Chata byla poměrně malá. Jeden obývák s krbem a starou sedačkou, kuchyňský kout s historickými kamny , jedna ložnice se velikou postelí a jedna malá koupelnička vedle ložnice.
Když se vrátil, Ell se stále klepala v obýváku. Rychle k ní běžel vzal ji do náruče a položil na sedačku.Opět si podívali do očí.
,,Odpočiňte si“ nařídil Patrick, nemohla neposlechnout. Tak moc ji okouzlil. Nechtěla zajít daleko ale všechno šlo proti ní.
Byl zázrak, že od jisker mezi nimi nechytilo dřevo v krbu. Patrick odešel zatopit v krbu. Brzy se místnost zaplnila žlutavými paprsky a začalo se šířit teplo.
,,Nemáte hlad?“starostlivě se optal Patrick.
,,Ne děkuji, jsem trochu ospalá, půjdu raději spát“,musela ihned odejít z místnost, nebo věděla, že se neovládne a začne ho líbat. Ne, to nesmí. Nevyznala se ve vlastních pocitech. Vždycky byla nesmělá a zodpovědná a teď by byla schopná bez okolků svést muže jehož zná teprve několik hodin. Bylo to úplně proti její přirozenosti. Co to s ní jen udělal?
,,Chápu, cesta byla dlouhá,kdyby jste něco potřebovala řekněte, budu zde“řekl Patrick
,,Samozřejmě vy budete spát v ložnici a já zůstanu v obýváku“dodal.
Zastyděla se na ani nepomyslela. Na ložnici myslela, to je pravda, ale trochu jinak. Nemohla si pomoci. Musela. Věděla, že to,co se začíná dít by nešlo zastavit, musí se uklidnit a dostat ho z hlavy.Jeho úsměv,jeho galantní jednání, jeho starostlivost i jeho oči a pohled do nich.
Ellie se převalovala z jedné strany na druhou. Musela myslet na Patricka a jeho oči. Podívala se na starožitný budík na nočním stolku. Před spaním ho nařídila podle telefonu. Bylo půl jedenácté. Přijeli sotva před hodinou. Hodiny se vlečou.
Také Patrick byl na tom podobně. Jen tiše ležel a sledoval strop, jakoby tam byly všechny odpovědi. Musel na ni myslet.On byl ale v horší situaci než ona. Měl za sebou něco, co by nechtěl zažít nikdo. Něco nač nejde zapomenout.
Před dvěma lety prožíval největší štěstí. Byl šťastně ženatý s milovanou ženou a z jejich lásky se narodila krásná dcera. Šťastnější být nemohl. Užíval si každičký den se svou rodinou. Jednoho rána mu však volali z práce a on musel odjet na několik dní pryč. Něco mu říkalo, že by to měl odmítnout, ale jeho manželka ho přesvědčila a tak jel. To, co uviděl, když se vrátil mu vzalo srdce.Onoho únorového rána se tak těšil domů.
Hned po příletu na letiště se ihned vydal hledat taxi a poté uháněl zasněženou krajinou se stařičkým taxikářem. Byl tak rád, že se blíží domů. Hned jak zastavil si s malým šokem uvědomil, že nemá drobné. Omluvil se, že si pro ně zajde do domu. Pak se vrhl do strmých schodů vstříc své rodině. Vešel. Zavolal plný radosti jména jeho ženy a malé dcerky. Bylo ticho. Žádná odpověď. Chvilku ještě volal a pak ho na okamžik ho zachvátila neblahá předtucha. Šel se tedy se zatajeným dechem podívat do ložnice. Ani nevěděl co ho k tomu přimělo.To, co tam uviděl mu zatočilo celý svět. Na prostorné manželské posteli ležela jeho Sofie. Měla noční košilku, kterou ji dal Patrick jako svatební dar a na téměř průsvitné látky se skvěla obrovská skvrna od krve. Oči měla otevřené a měla v nich hrůzu a bezmoc. Patrick se k ní okamžitě vrhl a začal zkoušet puls, ale odpověď znal už předem. Byla mrtvá. Ucítil jako by někdo uštědřil totožnou ránu a z ní pomalu vytékal život. Najednou mu však v hlavě probleskla nejhorší můra. S hrůzou se podíval do dětského pokojíčku. I jeho maličká Lili ležela na posteli s obrovskou krvavou skvrnou na hrudi. Byl bez sebe. Vzal tu maličké bezmocné tělíčko a přitiskl k sobě. V tu chvíli si mu bylo tak zle jako nikdy nikomu. Někdo mu vzal to jediné na čem mu kdy záleželo. Plakal a tak strašně si přál aby nikdy nebyl odjel. Ty dvě byly vším co kdy chtěl od života a najednou byly nenávratně pryč.
Taxikáři bylo za okamžik divné, proč se nevrátil a vydal se za ním do domu. V ložnici našel zlomeného muže od krve co drží v náručí mrtvé dítě. Neměl slov. Zavolal policii.
Vraha sice našli, ale ženu to Patrickovi nevrátilo. Patrick jasně cítil, jak mu někdo vyrval srdce a rozmáčkl ho v pěsti. Během několika dní se od nejšťastnějších dnů co si lze představit dostal na devátou bránu pekla.
Byl nešťastný a sám. Dlouho se mu vše vracelo. Vinil z celého neštěstí sám sebe a o to víc se nenáviděl.
Uzavřel se sám do sebe. Dlouho mu trvalo, než se vůbec vrátil k práci. Ta ho ale netěšila. Nikdo ho nechápal a každý se jen snažil mu projevit soucit. Patrickovi tohle nepomáhalo. Stále měl před očima tu bezmocnou malou dívenku a zoufalství v očích manželky.
Sofie pro něj nebyla jen manželka. Byla to životní láska. Nikdy nepoznal to, co s ní. Ukázala mu všechny krásy života.
Když zemřela stále dokola si říkal, že už se nikdy nezamiluje. Bál se lásky. Jednu mu vzali, nechtěl to prožít znova.
Stejně tak věděl, že pokud by měl být s němým, musela by znát pravdu a on by o tom nemohl mluvit. Neovládl se. Věděl, že by ho nechápala, ale jen litovala a to nechtěl. Přemýšlel o Ellie a o tom jestli vůbec je, čím si dělat hlavu.
Ellie chtěla přijít na nové myšlenky a tak hledal útěchu v práci. Bohužel jí v tu chvíli nedošlo, že její práce byl Patrick. Chtěla ho nenávidět, chtěla aby ji byl jeho úsměv i oči lhostejné. Začala si číst spis.
Stálo v něm, že Patrick strhl k zemi útočníka co v parku mířil pistolí na ženu s dítětem. Útočník napadl Patricka nožem a těžce ho poranil a Patrick sebral jeho pistoli a zamířil mu na nohy a trefil.
Ellie to zklamalo ale v duchu byla ráda, že se asi nezamilovala do vraha. Byla ráda , že není co řešit. Že jednal správně nebylo pochyb. Nejradši by skákala radostí.
Jak Ell listovala složkami dostala se jí do ruky Patrickova osobní složka. Ví, že by neměla, ale cítila, že musí o něm něco vědět. Začetla se a brzy věděla kde se v jeho očích vzal smutek. Jeho příběh ji vzal dech. Neovládla se. Začala plakat.
Patrick si šel do koupelny opláchnout obličej. Když procházel okolo ložnice zaslyšel tiché vzlykání. Nemohl jinak. Věděl, že je to její věc a neměl se jí plést do života, ale musel něco udělat.
Zaklepal.Nikdo se neozýval a tak pomalu pootevřel dveře. Viděl jak pláče na posteli. Nemohl se sebou nic dělat. Vešel dál. Přisedl si k ní a objal ji. Konejšil ji a mezi slůvky útěchy se jí optal co se děje.
S provinilou tváří ukázala složku. Viděla jak se zatvářil, když si přečetl své jméno. Vytrhl jí složku, mrštil ji na zem a beze slova odešel a přibouchl za sebou dveře. Za okamžik bouchly i venkovní dveře. Byla v šoku, ale chápala ho. Nenáviděla se, neměla mu co hrabat v soukromí. Dělala to tak vždy, aby si o klientovi udělala obrázek. Sice si namlouvala, že musela, ale v podvědomí věděla, že byla jen zvědavá ženská. Cítila se hrozně. Ani si neuměla představit, jak hrozně mu je. Nechtěla v tu chvíli nic víc než být s ním a objímat ho a konejšit.Věděla, že je u koní a tak si vzala kabát a vyšla ven.
Srazila se s ním na verandě. Ani se na ni nepodíval. Jen prošel kolem. Sedl si v obýváku na pohovku a tiše seděl. Ona se ve zmatku vrátila zpět do ložnice.
V hlavě se mu začala znovu přehrávat celé únorové ráno, když přijel domů z letiště a doma ticho.Vzpomínal na pocity, když našel svoji manželku a na paniku když zahlédl mrtvou dceru. Tolik doufal, že se s tím smířil, ale byl to omyl. Pořád to bolí a bolet nepřestane. Tím si byl jist. Když zahlédl v Eliených rukou složku. Nevěděl kde se v něm vzal ten vztek. Vždyť ona za to ani nemohla. Ale proč ho tak štve, že to ví právě ona? Měl vztek a byl sám. Nechtěl jí ublížit, ale myslel jen na tu složku. Hůř se cítil jen tenkrát v únoru.
Do pokoje tiše vešla Ell. Viděla ho sedět na pohovce a tak se posadila do křesla kousek od něj. Nevěděla, co má dělat . Jen tušila, že bez ní to nezvládne. Musela odčinit svou chybu. Tak provinile se ještě nikdy necítila. Rozuměla jeho jednání.
,,Nechtěla jsem Vám ublížit.Nic mi není do vaší minulosti a neměla jsem právo. Promiňte prosím, jestli můžete“ řekla se slzami v očích Ellie.
On ani neodvrátil hlavu. Dál se zarytě díval do země. Viděla, že ona není jediná kdo pláče. Ještě nikdy neviděla muže plakat. Nevěděla ani co má dělat. Byla zoufalá, že kvůli vlastní zvědavosti v něm probudila vzpomínky, které měly raději zůstat zapomenuty.
,,Tak už něco řekněte!“Ellie skoro zakřičela, pokusila se jít blíž, ale on se odsunul.
,,Nechtěla jsem vám rýt do života připomínat vám vaše neštěstí“
,,Ale vy jste to udělala, chápu, že jste jako právník zvyklý hrabat špínu, ale byl vrchol neslušnosti na to upozorňovat“Patrick měl obrovský vztek.
,,Já, já…“ Ellie nevěděla co má říct tak zkusila taktizovat
,,Nezlobte se ale není už čas to pustit ven a řešit to? Dole v nitru vás to jen hlodá, nezdá se vám, že už je potřeba pustit to ven a s někým si o tom promluvit?“ Ellie začala bojovat. Věděla, že svou chybu odčiní jen, když mu pomůže.
Patrick byl v šoku. Nečekal by od ní takovou odvahu a kuráž co ji jistě stálo to vyslovit.
,,Do mého neštěstí vám vůbec nic není, s případem to nesouvisí tak laskavě nechte té sentimentality. Myslíte si, že jsem povinně v práci nenavštívil psychologa? Myslíte si, že jste první kdo se z lítosti pokouší mi pomoci?“
,,Ne, to jistě ne, ale je na vás vidět, že to potřebujete“
,,A to jste poznala jak? Tím že je mi těžko? Tím že jsem jeden z mála lidí co po vás nevyjel? Zkoušíte na mě své znalosti psychologie jen abyste dokázala, že něco víte, jste směšná!“
Tahle slova Ellie zasáhla, ale nebyla v situaci, kdy by měla právo být uražená. Byyla si jistá, že teď může jen zachovat klid a pokračovat.
,,Vaše reakce chápu, ale můžete se zklidnit? Neštvu Vás já jen na to hrajete“dodala naštvaně Ellie.
,,Omyl štvete mě, a hodně. Nevíte všechno na světě, ale do všeho musíte rýt, buďte tak hodná nechte mě na pokoji, své démony si zkrotím sám“
,,To si jen myslíte, nechte mě to jen zkusit, když to nevyjde, můžete s nimi bojovat sám“ Ellie se snažila vemlouvat.
,,Nechte mě být“Patrick už pomalu ztrácel trpělivost.
,,Dobře, ale jsem vedle, kdyby nastala změna“Ell opět zahlédla v Patrickových očích slzy. Cítila se mizerně a tentokrát se neovládla. Běžela v k němu a objala ho.
Trošku se lekl, ale k jejímu překvapení se nebránil. Byl dokonale vyveden z míry. Tohle jednání by od studené právničky nečekal. Objala ho ještě silněji. Teď už v tom nebyla lítost. Chtěla ho mít co nejblíže.
Patrick se lekl, když mu vjela do náruče, ale byl příliš slabý na odpor. Teď nevnímal nic kromě jejích vlasů a těla. Přestal s ní bojovat. Měla pravdu, ač si to nechtěl přiznat. Ale rána byla příliš hluboká, než aby to dokázal.
Nikdy ještě o své rodině otevřeně nemluvil. Na všechny byl slušný a galantní. Choval se jako předtím. Bál se soucitu ostatních, ten by ho byl asi zabil. Navíc se bál, že by ho mohli vyhodit z práce. To nehodlal riskovat.
Od té nehody brečel jen čtyřikrát. Jednou onoho rána. Jednou na pohřbu. Jednou, při úklidu domu a jednou teď. Nevěděl ani proč. Ještě nikdy nedával svůj žal tak v patrnost.
Objímali se a on začal mluvit. Po krátké chvíli brečeli oba. Nemohli nic dělat. Byl ji tak vděčný, že je tak blízko a že jí může vše říct.
Mluvil dlouho a ona poslouchala. V jeden okamžik zaslechl její tichý vzlyk. Nemohl se sebou nic dělat. Otočil ji k sobě a v ten ničivý moment se jí zadíval do uplakaných očí. Ona jemu také. Ona měla obrovské pnutí ho políbit. Zdaleka se nebránila, když to udělal první.
Líbali se dlouho a silně. Jeho polibky byly žádostivé a roztoužené. Její jemné a konejšivé. Byla to chvíle, co se těžko opakuje.
Zazvonil telefon. Ona se od Patricka odtáhla a šla zjistit, kdo volá. Byl ten policista, se kterým mluvili a ohlásil jim, že cesta je volná a můžou jet. Podívala se na hodinky. Bylo už sedm ráno. Proboha! Líbali se a objímali skoro celou noc.
Když telefon odložila a řekla Patrickovi kdo a proč volal, šli si oba připravit zavazadla. Ta chvíle skončila a oba se zastyděli.
Ellie si v duchu příšerně nadávala. Styděla se, že zneužila jeho smutku kvůli vlastní touze. A navíc to bylo poprvé, co byla kousek od nevěry. Sice se nic nestalo, ale byla si jistá, že by se bývala nebránila. Snažila se uklidnit tím, že v Atlantě na takové věci nebude čas a kdyby něco může utéct. Přesto však k Patrickovi začala cítit něco, co zdaleka nebyla lítost.
Patrick měl vztek. Jak jen mohl něco takového udělat. Měl zlost sám na sebe. Nechápal, jak se to mohlo stát. Nechtěl pomoc a najednou ji líbal. Sám sebe se snažil přesvědčit, že to byla jen trocha chemie. Nic víc.
Vyjeli na koních k průsmyku. Byla ráda, že teď může jet na vlastním koni. Znovu by to zažít nechtěla.
V průsmyku nasedli do auta a vyjeli. Seděli sice metr od sebe, ale byli si vzdálení na kilometry. Další dva dny skoro nemluvili. Jen občas o počasí nebo přírodě. Nikde se nezastavovali. Občas si na pár hodin zastavil a lehce se prospal. Pak jeli dál.Každý bojoval se sebou a svými vlastními démony.
Ellie nevěděla co se to stalo. Událo se to až moc rychle. Nevěděla co si počít. Nechápala, že se moderní inteligentní a naprosto nezávislá žena může chovat tak hloupě. Jak ho jen mohla políbit, jak jen mohla tak rychle ztratit soudnost. Nechtěla aby se události ze srubu opakovaly. Připadala si neuvěřitelně trapně. Kde se to jen v ní vzalo?
Ke svému zděšení si však začala uvědomovat, že ten polibek nezpůsobil soucit ani tělesné touhy. Bylo to něco víc. Bála se svých pocitů. Myslela si, že ona nikdy nemůže být zamilovaná natož po jednom bláznivém polibku. Bohužel se jí na to však nikdo neptal. Bylo to tak a bylo to na ní aby se s tím smířila.
Za několik dní dorazili do Atlanty. Oba vyrazili k pokladně a potom každý do svého pokoje. Ani jeden z nich nevěděl pořádný důvod k podobnému jednání, avšak věděli, že pokud by se neovládli pokračovali by tam, kde ve srubu skončili, změnilo by jim to život.
Bylo už osm večer. Cesta trvala příliš dlouho a Ellie měla už jen jeden den na přípravu na proces. Chtěla být co nejvíce připravená. Chtěla se za každou cenu vyhnout sebekratšímu zdržení.
Nemohla by v jeho přítomnosti zůstat už ani minutu navíc. Doufala, že až bude pryč, zapomene na Patricka a vrátí se ke svému životu.
Z jejích myšlenek ji vysvobodil zvuk mailu. Znuděně se opřela o zeď zády. Posadila si na klín notebook. Když otevřela mail zastavil se ji dech. Mail byl plný fotografií Davida v erotických pózách s jejich šéfovou Tracy Cammeronovou. Už chápala, proč ji poslala na tak dlouhou pracovní cestu. Chtěla volné pole.
Byla v šoku. Už dávno si byla jistá, že ji David nemiluje ale doufala alespoň v jeho věrnost. Tohle nemusel. Ještě se u toho nechat fotit. Nikdy nebyla v manželství šťastná a teď si na ni budou ještě všichni ukazovat prstem. Byla si jistá, že brzy o manželově nevěře budou vědět všichni a Ellie budou brát jako hloupou husičku, co si nechá utéct takovou partii.
Bylo toho na ni příliš. Manžel jí je nevěrný se šéfkou. Teď nemá manželství ani práci. A muž, který ji byl blíž než kdo jiný je bohužel oddělen neviditelnou bariérou.
Popadl ji vztek. Cítila se sama a zrazená. Nebyla naštvaná, kvůli zradě milované osoby, ale protože jí vzal iluzi o rodinné pohádce.
Mrštila botou do zrcadla a došla ke zdi, kde viselo ramínko s šaty, co dostala od Davida. Začala do nich bušit i do zdi za nimi. Pak se podél zdi sesula na podlahu. Plakala a byla úplně zoufalá. Přišla o všechno na čem ji záleželo a jediného muže který ji byl kdy blízko nemohla mít. A kvůli čemu? Kvůli nevěrnému parchantovi a slizké šéfové. Odtáhla ho od sebe. Dál plakala. Potřebovala to vše pustit ven.
Patrick byl ve sprše, když zaslechl z vedlejšího Elliina pokoje rány a pláč. Rychle se oblékl a běžel za ní. Měl o ní obrovský strach. V podvědomí se bál, že uvidí, totéž co tehdy.
Ellie se oddávala zoufalosti a sebelítosti, když zaslechla zaklepání. Potom se ozval Patrickův hlas. Ptal se jestli je v pořádku. Neměla sílu odpovědět a v duši si i vlastně přála, aby vešel.
Tak se i stalo. Když Patrick uviděl Ellie sedět na zemi s tváří ve dlaních, zděsil se. Došel k ní a stáhl ji ruce z obličeje. Když viděl pláč, posadil se vedle ní pohladil jí po hlavě a položil si její hlavu na rameno, druhou rukou ji objal a přitiskl k sobě.
,,Co se děje?“ zeptal se něžně a dál ji hladil po hlavě.
Ellie byla až příliš v depresi, než aby se bránila. Byla mu vděčná. On byl to, co potřebovala. Potřebovala jeho objetí a pochopení.
„No tak povídej ty malá mořská vílo“s lehkým pousmáním upozornil na její rozcuchané kadeře.
Ellie to už nezvládla a začala nahlas brečet a mezi nádechy Patrickovi začala líčit své trable. Od svatby z donucení přes neúspěšné pokusy o dítě a zlou šéfku až po třešničku v podobě nevěry.
Patrick byl milý a pozorný. Byl při ní. Občas prohodil nějakou poznámku a nechal ji bez přerušování vše dovyprávět. Rozuměl jí. Pořád ji objímal a hladil.
Když Ell domluvila, začala se vracet do přítomnosti s hrůzou si uvědomila, jak triviální jsou její problémy oproti Patrickovým. Bylo jí trapně a hloupě.
Pak se ale stalo něco neočekávaného. Ellie se otočila v jeho náručí s úmyslem se mu omluvit( byla zklidněná na omluvu ale z jeho náručí pryč nechtěla). Opět následoval ten pohled do očí. Ten co je přitáhl k sobě už jednou. Po chvíli se ústa začala přibližovat k sobě.
Ellie nevěděla co nebo proč to dělá. Měl nad ní moc a ona nad ním.
Následoval polibek dlouhý a něžný. Netrvalo dlouho a začal ji objímat stále více a hladit. Ona si začala rozepínat košili a on ji hladil po prsech. Jeho prsty byly jemné a rozpalující. Ell mu po chvilce stáhla tričko. Měl pod ním krásně vysportovanou svalnatou postavu. Byla v extázi. Patrick ji vzal do náruče a odnesl na velkou hotelovou postel. To co se dělo dál nešlo odvrátit ani změnit. Bylo tu příliš touhy chemie.
Ellie prožila tu nejkrásnější noc v životě. Nemyslela na nic kromě Patricka. Byl něžný tak jako nikdo před ním. Bylo to spojení. Nejen těl, ale i duší. V jednom milování zažili duchovní spojení i tělesné. Bylo to nepopsatelné.
Po krásné noci přišlo hrozné ráno plné výčitek. Když se Patrick Ellie probudila byl už Patrick pryč.
Musel pryč. Šel na čerstvý vzduch pročistit mozek. Vyčítal si jak mohl zneužít slabost ženy, která prochází krachem. Snažil se ji vytlačit z hlavy alespoň na okamžik ale nešlo to. Teď už ne. Zamiloval se a nevěděl co dál.
Ellie trápily stejné výčitky. Zneužila muže aby si vykompenzovala ztrátu. Tohle si namlouvala. Nechtěla uvěřit, že by v tom mohl být nějaký cit.
Ell se v úleku podívala na budík.
„Probůh“ vyjekla. Měla pádný důvod. Bylo už půl osmé. Od osmi začínal proces a ona nebyla absolutně připravená a Patrick nikde. Ve stresu nahmátla halenku a sukni ležící na zemi a začala se urychleně měnit v ostřílenou právničku s přísným vzhledem. Ve tři čtvrtě vzala mobil a zavolala Patrickovi. Dohodli se, že se sejdou před budovou soudu, protože si Patrick musí ještě něco zařídit.
To byla samozřejmě jen výmluva. Neměl sílu ji vidět. Věděl, že Ellie bude chtít mluvit o minulé noci a to musel oddálit jak nejvíc mohl a navíc chtěl ještě chvilku času na myšlení.
Ell narychlo čapla aktovku a spěchala před hotel. Mávla na taxi a mířila k budově státního soudu. Neměla přípravu tak doufala, že alespoň něco bude vědět a bude to znít přesvědčivě.
Za pět minut osm se sešla s Patrickem před budovou a chvátali na stání.
Patrick, ke svému zděšení, více než soud sledoval Ellie a její chování. Viděl, že je nervozní. Chápal ji.
Soud dopadl v Patrickův prospěch. Ellie byla sice nejhorší za celou svou kariéru ale porota i soudce byla Patrickovi nakloněna.
Po stání ti dva vykročili ven z budovy. Ani nečekali na blahopřání diváků. Měli co řešit a ač se jim chtělo sebemíň nebylo jiné řešení
Do hotelu šli pěšky. Promluvili si o všem. Respektive se navzájem omluvili za své chyby a celý incident svedli na tělesné choutky. Žádné city.
Jakmile se v hotelovém pokoji za Ellie zaklaply dveře, začala plakat. Lhala. Cítila k němu víc než jen přátelství a soucit. Milovala ho.
V duchu si říkala, že musí rychle odtud. Teď už ji s Patrickem nic nespojovalo a ona už to nemohla změnit. Jediné co mohla, je zachránit své marné manželství a sehnat jinou práci. Už ho nikdy neuvidí. Když si to představila, zabolelo ji u srdce ale nemohla jinak. Nemůže zahodit všechno jen kvůli někomu, koho možná miluje.
Ani Patrick neřekl věci upřímně, ale doufal, že to pro ni bude lepší. Bál se, že by ji nedokázal milovat tak jak si zaslouží ani ji nemohl dostatečně finančně zajistit.
Sbalil věci a odešel říct Ell o svém odjezdu. Chtěl být daleko od ní co nejdřív. Navíc věděl, že když je letecká doprava v provozu ona poletí domů letadlem.
Zaťukal a vešel. Řekl ji o svém odjezdu. Ona pokývala hlavou a otočila se, jakoby ke skříni, aby neviděl v jejích očích smutek. Cítil totéž, pozdravil a odešel.
Když přemohla další vlnu slz co si draly do očí, došla k oknu, odtáhla závěs a sledovala Patricka jak nastupuje do auta a odjíždí. Teď už se nepřemohla. Sesula se na zem a plakala. Věděla, že teď už nepřijde aby ji objal a začal jí šeptat, že to bude v pořádku. A přitom, by ho teď tak strašně potřebovala. Bodalo ji u srdce. Věděla, že to ona ho odehnala. Nechtělo se ji už ani nadechovat. Necítila žádný důvod.
Po chvíli si uvědomila, že tu nemůže zůstat navždy. Musí letět domů. Rychle dobalila. Kosmetikou zakryla stopy pláče a obula lodičky. Pak spěchala na letiště, aby stihla svůj let.
Patrick byl zmatený. Myslel si, že až od Ellie bude daleko přestane cítit to co dřív. Opak byl pravdou. Čím dál byl tím víc byl nešťastný a vzteklý. Nejradši by si nafackoval. Ta mladá citlivá osůbka ho úplně odrovnala. Měla moc utrhnout mu kus srdce.
Ell měla na obličeji silnou vrstvu make-upu , který zakrýval všechny stopy. Rána v duši však zůstala. Cítila obrovský pocit prázdnoty. Vlastně ani nechápala proč se vrací domů. Vlastně tam už ani žádný domov není. Pomyslela si. Věděla, že doma na ni čekají jen čtyři holé zdi a nevěrný manžel. Proč ho jen nechala jít.

Ellie měla pravdu. Doma na ni opravdu nic nečekalo. Přesto však nastala změna. Ta žena co vystoupila z letadla už nebyla ta roztřesená a bojácná Ellie Donovanová. Z letedla vystoupil někdo jiný. Změnila se od základů. Už si nepřipadala ošklivá a hloupá. Byla krásná, žádoucí a cílevědomá. Nebála se už matky ani egoistického manžela. Po příjezdu domů si sbalila všechny věci a opustila ten příšerný dům. Ani na Davida nezapomněla. Celý let připravovala rozvodové papíry, které, hned jak se sbalila, odnesla Davidovi do kanceláře. Měl zrovna důležitou poradu, ale jí to bylo jedno. Neměla důvod brát na toho bídáka ohledy, vždyť ani on je neměl. Neměla žádnou potřebu to zametat pod koberec. Nedokázala se na něj už ani podívat a k čemu slepovat vztah bez budoucnosti. David fascinován Ellieným nezvyklým jednáním okamžitě podepsal a s triumfálním výrazem odešla z místnosti.
Ani prokurátorce nenechala nic dlužné. Bez klepání sebevědomou chůzí vešla do kanceláře prokurátorky. Stoupla si před psací stůl a, než stačila Cameronová něco říct, ji vlepila facku, třískla před ní jejími pracovními složkami a sebevědomou chůzí odkráčela. Všichni právníci Ellie tleskali. Nezavřela totiž dveře a všichni tak viděli vyděšený výraz Tracy Cameronové, již se bojí celá prokuratura. Nezmohla se ani na slovo a to u hysterické šéfky bylo krajně neobvyklé.
Na matku se ell vykašlala. Ačkoli ji matka skoro stále volala na mobil, Ell ji ignorovala.
Tahle žena už nebyla ta Ellie, ze které si každý dělal služku. Už ne.
Přesto jak se změnila zdaleka nebyla šťastná. Ačkoli se přestala bát a začala žít naplno, pořád v její duši zůstala puklina již mohl zaplnit pouze Patrick. Ačkoli působila sebevědomě, byla nejistá a nešťastná. Viděla ho všude a šíleně ji chyběl. Nechápala, jak ho mohla jen nechat odejít. Nemohla se mu ani ozvat. Telefon neměla a jeho adresa byla v té složce, jež hodila na hlavu Cameronové.
Ještě k tomu se u ní začaly projevovat časté nevolnosti, zvracení a závratě. Zdůvodňovala si je stresem.
Od Davida se odstěhovala do malého podkrovního bytečku v centru města. Byl sice malý, ale poprvé se cítila někde doma. Byla tam sama sebou. Byl to její první vlastní byt. Poprvé si mohla zařídit bydlení podle svého a nemusela nikoho poslouchat.
Začala pracovat na vlastní pěst. Založila vlastní právní kancelář a z peněz co zbyly z rozvodu najala několik právníků. Nebylo to snadné, ale ona měla tolik práce, že mohla alespoň chvíli nemyslet na Patricka.
Úspěch na sebe nenechal čekat. Už po dvou týdnech měla jejich kancelář plné ruce práce. Mohla za to hlavně Ellie a její přístup. Při každé zakázce hučela do klientů tak dlouho, až ji zaměstnali. Měla pořád dost práce.
Už si pomalu na svůj život začala zvykat. Ale právě když podepsala poslední rozvodové dokumenty a byl to měsíc od odjezdu z Atlanty se dozvěděla něco, co jí úplně změnilo život.
Když se jí udělalo v práci zle tak moc, že ji museli skoro zavolat záchranku, nešlo jinak a musela k lékaři.
„Jste si jistá?“ zeptala se Ell s údivem lékařky
,,Ano, jste v pátém týdnu, nechcete snad říct, že to není možné“z důrazem se optala Elliina lékařka.
,,Je to možné, jen mi to přišlo nepravděpodobné, nezlobte se“
,,To je v pořádku, jestli dítě není pro vás štěstí, pořád můžete na interrupci“
,,V žádném případě, jsem jen v šoku“omluvila se Ell
,,Jistě to chápu, jděte domů a odpočiňte si“ doporučila doktorka
Ell poděkovala a odešla. Teď nemohla být v klidu. Byla šťastná jako blecha. Byla těhotná s mužem svých snů. Nebylo pro ni nic, co by jí teď zkazilo náladu.
Jako bláznivá jezdila městem a přemýšlela o všem, co se stalo.
Brzy se ale pochybnosti přeci jenom prohlodaly. Začala mít strach z toho, zda to není jen jednostranné. Má mu to vůbec říct? Co by jí na to řekl? Co když ji nemiluje? Nebyl by v rozpacích? Ellie si nebyla jistá.
Patrick neměl o Elliených problémech ani potuchy. Myslel na ni kudy chodil a snažil se zapudit myšlenky na onu noc.
Bylo osm večer. Patrick vystoupal po schodech do svého skromného podkrovního bytu. Ve svém domě po smrti své ženy a dcery žít nemohl. Všechno mu je připomínalo. Teď totéž zažíval i tady. Rozdíl byl jen v osobě. Tady musel myslet na Ell.
Odemkl a vešel. Šel do kuchyně, z lednice vytáhl láhev limonády a napil se. Chtěl se jít dívat na televizi, ale v půli cesty po zastavil zvonící telefon.
Zvedl ho. V okamžiku, kdy slyšel hlas v telefonu, vypadla mu láhev z ruky. Volali z nemocnice. Prý našli oběť autonehody jménem Ellie Lemonová. Volají jemu, protože Ell měla v peněžence jeho fotku a telefon a doufali, že by jim mohl pomoci najít její příbuzné.
Patrickovi telefonát vyrazil dech. Okamžik nevěděl co má dělat. Měl by jim říct, že byl jen její klient a nic o ní neví, nebo tam má zajet a zjistit co jí je?
Odpověď znal ihned. Telefonistce oznámil, že hned jede. Nebyl si sice jistý, že ho tam Ell chce, ale starost a láska převážila. Musí ji vidět a zjistit jak na tom je.
Poprvé od Sofie cítil znovu tu starou známou starostlivost a obavy.
Vyjel a za půl hodiny už stál v chodbě nemocnice. Běžel se optat sestřičky a ta ho navigovala na intenzivní péči. Brzy už stál na studené chodbičce a čekal na lékaře.
Za okamžik přišel prošedivělý chirurg. Nejdříve se sice divil, proč má vůbec Patrick zájem o téměř cizí ženu, ale slitoval se. Ellie totiž neměla už nikoho. Žádná rodina ani přátelé.
,,Slečna Lemonová má dvě zlomená žebra, protrženou plíci, otřes mozku a zlomenou nohu. Dítěti se daří dobře.“oznámil lékař.
,,Ona je těhotná?“s údivem se optal Patrick
,,Vy to nevíte? Asi to byla chyba vás sem pouštět“
,,Ne, promiňte Ell o tom nikdy nemluvila“lehce zalhal
,,Nevadí, je ve vážném stavu, má za sebou už dvě operace, ale osobně si myslím, že bude v pořádku. Poškození nejsou trvalá.“
¨,,Děkuji, mohu tu počkat?“
,,Jistě, bude potřebovat každou podporu, ale k ní nesmíte, dokud se nevzbudí.“ S těmito slovy lékař odešel a nechal Patricka samotného s vlastními obavami.
Usadil se na židli a čekal. Naštěstí brzy umluvil sestřičku a mohl si jít sednou k jejímu pokoji. Bylo to sice k ničemu, ale toužil ji být blízko.
Stále ji za sklem sledoval. Skoro nespal. A když už tak měl ve spánku před sebou její tvář. Ve všech těch obvazech vypadala tak bezmocně. Připomínala mu vzdáleně Lili. Stejná nevinnost. Začal si připadat stejně jako tenkrát i výčitky se vrátily. Stejně tak si začal být jistý, že ji miluje. Tohle je ta pravá a vždy to věděl, jen si to bál přiznat.
V hlavě mu stále vrtala slova toho doktora. Dítě. Může být jeho? Teoreticky ano, i časově by to odpovídalo. Jedna sestra řekla, že je v sedmém týdnu a to přesně sedí. Musel na to neustále myslet.
U pokoje strávil několik dní a nocí. Jedl jen blafy z kantýny. Začínal si být jist, že je to jeho dítě. Celou dobu za Ell někdo nepřišel a není typ na jednu noc. Pochyby tu byly ale stále. Věděl, že jediný kdo zná odpověď leží obalený obvazy.
Měl o Ellie strach. Měl hrůzu z toho, že se Ell neprobudí. I lékaři se netvářili příliš nadějně. Ale i ten den jednou přeci jenom přišel.
Doktoři už Ell nedávali téměř naděje a tak Patricka pustili do pokoje.
Byl bez sebe. Znovu cítil to, co tehdy. Přisunul si židli k její posteli a něžně ji vzal za ruku a přitiskl s obličeji. Začal brečet. Vše se vrátilo. Byl zase sám a znovu zčásti jeho vinou.
Obrátil uplakané oči ke stropu a ptal se v duchu boha proč mu to dělá. Netrvalo to dlou a začal se šeptem modlit.
,,Bože proč já? Co jsem udělal? Prosím, vím, že jsem promarnil i druhou šanci, ale jestli dostanu ještě jednu už ji nepromarním.Prosím“
Najednou ucítil jak se ruka, kterou třímal pomalu pohla. Z úžasem se zadíval na Ellienu tvář. Pomalu otevřela oči a lehce se usmála. Patrick si najednou připadal jako v jiném světě. Brečel dál, jen už ne ze zoufalství.
Políbil ji ruku a něžně odstrčil kadeř vlasů z jejích očí. Poté začal hladit její tvář. Ellie natáhla ruku a vzala ho za zápěstí a přitáhla k sobě.
Tahle jemná gesta mluvila za vše. Rozuměli si beze slov.
,,Děkuji“řekl Patrick se slzami v očích.
Ellie si připadala jako v nebi. Z nehody si nic nepamatovala. Věděla jen, že neubrzdila vstříc nákladnímu autu jedoucímu v protisměru. A pak jen to, jak ji vzal Patrick za ruku. Byla šťastná.
,,Jak ti je?“ zašeptal Patrick.
,,Děkuju, když jsi tady tak dobře.“usmála se Ell.
Najednou do pokoje vešel lékař. Patrick ukázal štěstím bez sebe na Ell. Doktor se potěšeně usmál a začal Ell vysvětlovat co se jí stalo. Moc ho nevnímala. Vnímala především Patrickovy ruce na její.
Patrickovi se znovu obrátil život. Teď věděl, že tuhle ženu neopustí.Vždycky se bál citů, teď si však byl jistý. Když lékař konečně odešel začal rozhovor, na který se čekalo tak dlouho.
,,Miluju tě od první chvíle, vždycky budu a nechci abys kamkoli šla a nevěděla to.“vyznal se Patrick.
Ell se zářivě usmála a řekla ,,Já tebe také a je mi už jedno co bude dál, vím jen že bez tebe už nic“
Takové štěstí Patrick poznal jen dvakrát. Na své svatbě a po narození Lili. Teˇtoho na něj bylo moc. Opětoval jí úsměv a políbil ji na rty.
,,Počkej, to nás ještě čeká, musím ti ještě něco říct“ Ell se odtáhla a pověděla mu o jejich dítěti. Najednou pocítila strašnou úlevu a teď se její štěstí z dítěte a Patricka mohlo dostat na povrch. Už nebylo co skrývat. Žádná tajemství.
Když uslyšel z jejích úst, to nač tolik čekal. Začal se radovat. Uvědomil si, že Ellie mu dala víc než kdo jiný. Díky téhle malé brunetce zase začal žít a cítit. To se nezapomíná.