Vamlup universitum-24.
Vamlup universitum-24.
Šla jsem plně odhodlaná za svým cílem, ale jakmile jsem postupovala po schodišti na horu, odvaha mě pomalu opouštěla. Začínala sem mít v hlavě pochybnosti, ale vždy když sem si vybavila Dragona, všechny ty titěrné myšlenky byli pryč. Oddechla sem si, když jsem vyšla snad páté patro? Já ani nevím, kolikáté, ty schodiště byli nekonečný. Ale naštěstí odtud už žádné nevedlo, tak sem musela být už na hoře. Rozhlédla sem se kolem sebe a všude viděla jen tmu. Ještě že mám Stelu, pomyslela sem si, když jsem zahnula doprava. Šla jsem pomalu a naslouchala každému zvuku.
Ale žádné dveře, jsem nikde nezahlédla. Jen samé obrazy a dekorace, alespoň myslím, v té tmě, opravdu nebylo moc vidět. Nevím, proč tu nejsou rozsvícené lampy, ale nechtěla sem vzbuzovat nějak moc podezření, že je tu někdo, kdo tu nemá být a tak jsem místo toho, abych rozsvítila, snažila se ve tmě orientovat.
Zastavila sem a hleděla konečně na to, co jsem hledala. Přímo přede mnou se jakoby z čista jasna objevili dveře. Najednou jsem nevěděla, co mám dělat. Ještě nikdy v životě jsem nešla za žádným klukem a na tož, za upírem, mu povědět vše, co k němu cítím. Nevím, jestli stále dělám dobře. Pár minut jsem stála a rozmýšlela se. No nevím, ale trochu jsem se i obávala. Nebyla to moc příjemná situace. Ale když jsem zaslechla ze schodiště nějaké hlasy, odvaha se mi vrátila. Jen jsem doufala, že jsou to dveře od pokoje, profesora Dragona. Musela jsem se nad tím usmát. Teď by mi místo něho, otevřel někdo jiný, to by byl trapas.
Zvedla jsem ruku a zaťukala. Vím, že kdybych to teď neudělala, utekla bych. Ale nic se nedělo. Zaťukala sem znova a čekala. Popravdě za kliku se mi brát nechtělo. Počkám a pokud se nikdo neozve, budu muset odejít. Začalo mě píchat u srdce, když jsem si uvědomila, že dnes třeba už profesora Dragona nezastihnu. Třeba je z nějakou profesorkou, blesklo mi hlavou, ale hned sem si takové myšlenky zakázala. Takové hlouposti. A také sem věděla, že pokud si s ním nepromluvím, bude to jen a jen moje chyba. Svoji šanci jsem propásla a bláhově jsem si myslela, že bych mohla dostat i druhou. Otočila jsem se k odchodu, když se stále nic nedělo a dveře zůstávali zavřené.
Ale žádné dveře, jsem nikde nezahlédla. Jen samé obrazy a dekorace, alespoň myslím, v té tmě, opravdu nebylo moc vidět. Nevím, proč tu nejsou rozsvícené lampy, ale nechtěla sem vzbuzovat nějak moc podezření, že je tu někdo, kdo tu nemá být a tak jsem místo toho, abych rozsvítila, snažila se ve tmě orientovat.
Zastavila sem a hleděla konečně na to, co jsem hledala. Přímo přede mnou se jakoby z čista jasna objevili dveře. Najednou jsem nevěděla, co mám dělat. Ještě nikdy v životě jsem nešla za žádným klukem a na tož, za upírem, mu povědět vše, co k němu cítím. Nevím, jestli stále dělám dobře. Pár minut jsem stála a rozmýšlela se. No nevím, ale trochu jsem se i obávala. Nebyla to moc příjemná situace. Ale když jsem zaslechla ze schodiště nějaké hlasy, odvaha se mi vrátila. Jen jsem doufala, že jsou to dveře od pokoje, profesora Dragona. Musela jsem se nad tím usmát. Teď by mi místo něho, otevřel někdo jiný, to by byl trapas.
Zvedla jsem ruku a zaťukala. Vím, že kdybych to teď neudělala, utekla bych. Ale nic se nedělo. Zaťukala sem znova a čekala. Popravdě za kliku se mi brát nechtělo. Počkám a pokud se nikdo neozve, budu muset odejít. Začalo mě píchat u srdce, když jsem si uvědomila, že dnes třeba už profesora Dragona nezastihnu. Třeba je z nějakou profesorkou, blesklo mi hlavou, ale hned sem si takové myšlenky zakázala. Takové hlouposti. A také sem věděla, že pokud si s ním nepromluvím, bude to jen a jen moje chyba. Svoji šanci jsem propásla a bláhově jsem si myslela, že bych mohla dostat i druhou. Otočila jsem se k odchodu, když se stále nic nedělo a dveře zůstávali zavřené.
Autor Vita et mors, 28.11.2011
Přečteno 298x
Tipy 2
Poslední tipující: kourek
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.