Nebezpečné známosti 2 - 5. kapitola

Anotace: -

Tak po delší době, vám přidávám ten slíbený další díl :))) Nepsal se lehko, popravdě mi to ani nešlo, když jsem dneska psala ještě kousek Jar of hearts - pátý díl, tak ten se psal o hodně lépe :D Máme tu takový rozsek v tomto díle, od čeho se pak budou odvíjet další situace a problémy Amber. Nevím, kdy přidám další. Další totiž nemám napsaný :D vždy si je píšu do předu, ale šestý díl vážně nemám. V nejbližší době, ale přidám JoH-5 ;))) Přeji hezké čtení!

 

 

 

„Tak kam jdeme jako první?“ zeptám se Wayna a zaháknu se rukou o jeho rámě.

„Poker?“ navrhne a oba dva se rozhlížíme po celém areálu. To casíno má dvě patra, dolní patro, v něm se nachází sedm pokrových stánků, čtyři billiardy, taneční parket s živou kapelou, dva bary, několik hracích automatů, ruské rulety a další stolky s kartami. Nahoře, na balkónku jsou též dva bary, místa k sezení a řekla bych, že i tam se hraje o prachy.

„Já poker nehraju, ale zatím dojdu pro pití, co si dáš?“ zeptám se ho.

„Vem mi gin s tonikem.“ řekne nekompromisně.

„Neříkal jsi, že nebudeš pít.“ rýpnu si do něj a rozejdu se k prvnímu baru, který ještě není tak přeplněný lidmi. Usadím se na volné barové židličce a vyčkám příchod barmana.

„Tak co to bude?“ zeptá se mě nevraživě čišník. Zřejmě neoplývá úsměvem a dobrou náladou.

„Jeden gin s tonikem a jednou...a nebo víte co, dejte mi to dvakrát.“ poupravím svůj pitný režim, neuškodí mi jeden drink, vážně tu nebudu chodit s vodou. Barman jen kývne a už jde připravovat drinky. Mezitím se otočím na židličce do davu, kde uvidím skupinky lidí, jak se mezi sebou vybavují, sdělují si nejrůznější novinky nebo drby, náramně se u toho baví a popíjejí své šampaňské.

„Nemáš zapalovač?“ ozve se mi u ucha z druhé strany a já se samozřejmě leknu. Ihned se otočím a uvidím pobaveného Silera s cigaretou v puse, kterou potřebuje zapálit.

„Zase kouříš? Já myslela, že si zapálíš jen, když si nervózní.“

„To bylo, teď kouřím rád a s chutí.“ odpoví mi.

„Máš teda ten zapalovač?“ dodá a vyčkává mou odpověď.

„Nemám.“ pronesu suše a podívám se na barmana, který připravuje moje drinky.

„Proč tu jsi s Waynem?“ změní téma a najednou se mu v ruce objeví sirky, tudíž si zapálí.

„Proč bych tu s ním, jako nemohla být?“ začnu se ihned bránit.

„Neříkám, že nemůžeš, jen mě zajímá proč zrovna s ním.“ opáčí a vydechne modrý kouř.

„Pozval mě sem, neměl doprovod, tak mi nabídnul, ať jdu s ním.“ odpovím jednoduše.

„Aha.“ sykne a začne se rozhlížet do davu.

„Jaký aha, vsadím se, že ty tu jsi s tou čůzou Sugar.“ nařknu ho, zrovna přijmu drinky od barmana a jdu rovnou za Waynem, nemíním se tady i nad ním rozčilovat. Bohatě mi stačí Wayne, s jeho neustálým rýpáním.

 

Najdu Wayna na balkónku u VIP míst, kde se hraje poker. Postavím před něj gin s tonikem a posadím se na volnou židli vedle něj.

„Děkuji krásná vílo.“ poděkuje mi a ihned se napije. Krásná vílo jo? Další změna přístupu?

„Nemáš za co, no a....s kým tu hraješ?“ zeptám se ho, protože naproti nám sedí jen pár a ty si momentálně vyměňují sliny.

„Čekám tu na přítele, ten který to tu otevírá. Bude se tu hrát zahájovací poker, přijde ještě s nějakými týpky a určitě s jeho ochrankou.“

„Ochrankou?“ udivím se.

„Taky nevím, na co ji potřebuje, ale jsou to dobří chlapi.“

„Bude se hrát o velký prachy?“ zajímá mě.

„To si piš, že jo.“

„A ty na to máš?“ ujišťuji se.

„Mám.“ odpoví s úsměvem Wayne a pak hned vstane, protože zrovna přijde k tomu stolku, ten jeho „PŘÍTEL“. Mě ihned naběhne mráz po celých zádech a zůstanu na té židly sedět, jak přibitá.

„Nazdár Jeffe, máš to tady fakt skvělý.“ pozdraví Wayne a bratrsky obejme PLEŠOUNA.

„Ciao bratře, jak se vede co?“ rozesměje se plešoun a poplácá Wayna po rameni.

„Skvěle, dovol abych ti představil můj drahý doprovod, Amber?“ obrátí se na mě Wayne a já bych se nejraději propadla do nižšího patra a utekla. Vstanu, až nedobrovolně a zvednu bradu, abych se podívala tomu hnusákovi do očí, musím to zvládnout, musím být tvrdá!

„Amber Thomasová, kdo by si pomyslel, že tě tu dnes potkám.“ rozesměje se na to plešoun a nabídne mi svou ruku, jako seznamovací pozdrav.

„Vy se znáte?“ udiví se Wayne.

„Známe, ale jen tak od vidění,....jmenuji se Jeff Malowski, těší mě, Amber.“ cekne s úlisným úsměvem plešoun a já se překonám a podám mu svou ruku. Pevně mi dlaň stiskne, následně otočí a zlehka přitiskne své rty na mou ruku a políbí. Bože, jak bych mu dala do držky, ale musím si držet odstup a být klidná, všude je tolik novinářů a fotografů, samozřejmě nestojím o další kauzy.

„No tak se přátelé usaďme a začneme se hrou, ne? Zapojíte se také Amber?“ zeptá se mile plešoun a podívá se na mě přes ty jeho zatmavené brýle.

„Ne, děkuji.“ odpovím ihned a posadím se co nejdál od něj.

 

Celou dobu, co hrají, tam sedím vedle Wayna mlčky a ani nedutnu, nejraději bych vypadla odsud ihned, jenže musím nejdříve počkat na to, až Wayne dohraje, abych mu to mohla říct. Co bych mu vlastně měla říct, jdu ihned! Pomalu se zvednu, vezmu psaníčko do ruky a odsunu židli.

„Už odcházíte Amber?“ sykne Jeff, tedy plešoun, pro mě to bude vždycky plešoun!

„Ano, omluvte mě, musím na toaletu.“ řeknu hořce, ale tak, aby to bylo znát, že se mi příčí jenom se na něj koukat.

„Tak nám ještě neutíkejte, přece si nenecháte ujít tu chvíli, kdy oběhraju tady Wayna.“ řekne s úsměvem a na mě jde zase stav zuřivosti a nepříčetnosti.

„Raději uteču, než abych tu seděla s tebou ty hovado!“ ucedím dost zřetelně, otočím se na podpatku a dám si na tom rázném odchodu záležet.

„Amber !!!“ uslyším ještě za mnou nechápavý okřiknutí od Wayna, ale kašlu i na něj. Musím odtud vypadnout. Sejdu ladně schody, přeci jenom ty podpatky jsou dosti vysoké a štráduji si to po červeném koberci směr východ, avšak, když projdu kolem toalet, nedá mi to a ještě si rychle odskočím. Vejdu na dámské toalety, kde snad všechny ženy jsou u zrcadel a upravují si svůj make-up a účes. Všechny debatují o tom, kdo tu všechno je, kdo je bohatý, kdo je krásný a podobně. Zapluji do jedné z mnoha kabinek, vykonám svou potřebu a ještě se upravím. A pak...neuslyším nic. Žádný štěbetání, pomlouvání, ženský smích...hrobové ticho. Spláchnu a odemknu kabinku, když z ní vykouknu, nikde nikdo. To tady byly všechny spolu a také společně odešly? Nepochopitelný. Přejdu k umyvadlům a položím si psaníčko na tu linku u něj. Umyju si ruce a usuším, pak mě napadne, že bych se ještě měla podívat na mobil, protože se mi dlouho neozval Jameson. No jistě, sedm nepřijatých hovorů! Mezitím co se přehrabuji v telefonu, od koho všeho mám nepřijaté hovory, nevšimnu si postavy stojící za mnou.

„Vůbec ses nezměnila Amber.“ cekne plešoun opřený o jednu kabinku, ruce zkřížený na prsou a tentokrát, má sundané brýle. Zaháknuté o kapsičku jeho saka. Leknu se ho, ale pokusím se to nedat najevo, takže poberu saky paky a mířím směr -rychle pryč-. Jenže plešoun udělá pár rychlých kroků, chytne mě za loket a přirazí k jedné kabince. Bouchnu se do hlavy a klika kabinky se mi zarazí do zad, ale to není ještě nic na umření. Zasyčím akorát bolestí, ale furt ho mám na očích. Přitiskne se na mě a odhrne mi vlasy z obličeje a krku.

„Ani jsem nevnímal, jak jsi svým způsobem krásná, tak sladká, nedobyvatelná...nedivím se Silerovi, že tě obtáh.“ cekne a na těch posledních slovech si nechal záležet, aby mě vyprovokoval.

„Jdi do hajzlu.“ řeknu výhružně a modlím se, aby někdo přišel.

„Ještě jednou, mě ponížíš před mými lidmi, nebo hosty a pošlu tě zpátky tam, kde si tě tehdy Siler koupil. Věřím, že tam by s tebou taky naložili dobře.“ řekne vážně a vyzní to více výhružně, než to co jsem já řekla před tím. Pak mě pustí a odejde si po svých. Já tam stojím, jak opařená. Nabírám dech a chce se mi řvát zlostí. Tudíž mi ujedou nervy a já začnu bušit pěstí do dveří té kabinky. Tluču do ní tak dlouho, dokud neucítím tupou bolest na kloubech mé pravačky. Pak si vezmu tou roztřesenou a zkrvácenou rukou psaníčko a vyjdu z toalet, div nevylítnou z pantů dveře. Avšak místo toho, abych se vydala k východu, otočím se a dojdu k baru, kde se usadím a poručím si vodku.

 

 

„Co tu tak posedáváš sama?“ zeptá se Siler, když se opět usadí vedle mě. Neodpovím mu a hodím do sebe třetího panáka vodky.

„Ty to bereš nějak zhurta, co se stalo?“ začne se zajímat.

„Ty jsi věděl, že tohle to všechno tu patří...plešounovi?“ řeknu v podnapilém stavu. No jo no, mě stačí málo.

„Jo věděl.“ odpoví pohotově. S menším nepochopením mé otázky. Z kabelky vyndám pár dolarů, dám to tomu barmanovi k těm prázdným panákům a slezu z barové židličky. Tak tak se rozejdu směrem pryč.

„Co se stalo Amber?“ doběhne mě Silar a společně vyjdeme ven na čerstvý vzduch.

„To je jedno.“ utrousím a dávám si pozor na nohy, abych neslítla z těch pár schodů přede mnou.

„Amber, no tak...udělal ti něco?“ zvýší na mě hlas, aby upoutal mou pozornost a chytne mě za ruku.

„Víš že ti krvácí dlaň, co si proboha dělala?!“ dodá udiveně a prohlíží si mou zkrvácenou ruku. Vysmeknu se mu a pokračuju v chůzi přes dlouhou alej červeného koberce, pár fotografů a novinářů.

„Tak Amber, nechovej se jak malá!“ okřikne mě Silar.

„Co se stalo mezi tebou a plešounem, co si udělal, že pak vyhrožoval nám?!“ vyjedu na něj z ostra, zastavím se a otočím se na něj.

„To můžeme vyřešit, ale ne tady, rozumíš, je tu moc lidí.“ řekne klidně Silar a přejde ke mně, aby mě odvedl někam pryč.

„Nešahej na mě a řekni mi co jsi udělal? Dlužil si mu peníze, nebo nějakou děvku?!“

„Co to plácáš zase?!“ začne se bránit.

„Myslíš, že mi to není jasný, i tenkrát, když jsme spolu chodili...byl jsi neustále pryč. Hrál si s ním poker, že je to tak? A za velký peníze, co si vůbec udělal s vaší vilou po rodičích, prodal, že?!“ začnu na něj ze zoufalství křičet a to už na sebe upoutám pozornost.

„Sakra Amber, přestaň křičet!“ okřikne mě sám Siler a přitiskne se ke mně a svým sakem mi zahalí hlavu a obličej, aby mě schoval před fotografy co nás začnou fotit. Jenže moje tvrdohlavost a paličatost nic nepřekoná a tak se mu začnu spouzet a bránit.

„Nech mě být.“ utrousím až zoufale a podaří se mi od něj ustoupit.

„Ty potřebuješ pomoct Amber, ale od psychiatra.“ řekne vážně Silar a v tu ránu mu vlepím facku. Ta facka byla všemi zaznamenána a uložena do jejich fotoaparátů.

„Co se to tady sakra děje?“ přiběhne Sugar, celá udivená a nesvá.

„Ty se do toho nepleť.“ řeknu ji výhružně, ale samozřejmě...ta to nenechala v klidu.

„Proč biješ mého přítele?!“ vyhrkne na mě tíž z ostra.

„Co je ti potom ty čůzo!“ opřu se do ní. Jenže oslovení čůzo vyvolá další hádku mezi mnou a Sugar až to dopadne tak, že po ní vystartuji a srazím k zemi, kde se začneme prát. Díky tomu se stane velký povyk a pár chlapů nás od sebe začnou odtrhávat.

„Vyškrábu ti oči ty krávo!“ okřikne mě a ještě se po mě začne zase sápat a tahat silou za vlasy. Když nás od sebe KONEČNĚ odtrhnou, Siler odvede Sugar dovnitř, pofoukat bolístky a mě doprovodí pár bodyguardů k taxíku.

 

 

 

 

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr rozhlíhá se po celém bytě nekonečné zvonění. Usoudím, že je to zvonek u dveří. Zvednu se a uvědomím si, že neležím ve své posteli nýbrž na sedačce v obýváku, neodmalovaná, rozcuchaná a stále v šatech. Bosa přejdu ke dveřím a musím rozdýchat tupou bolest hlavy. Odemknu a následně otevřu. Za dveřmi stojí Rachel s nepěkným pohledem. Nic neřeknu a pozvu ji dál.

„Vypadáš strašně.“ sykne naštvaně a přejde dovnitř, ale zůstane stát u botníku.

„Klidně si odlož.“ zachraptím a vlasy si prohrábnu a uhladím.

„Jsem tu jen na skok, něco jsem ti přinesla, bohužel.“ řekne záhadně a z kabelky vytáhne desky papírů. Čekám trestní oznámení od Sugar. Převezmu od ní desky, otevřu je a přečtu si první papír. Zmateně se podívám na Rachel a nechce se mi tomu věřit.

„Dáváš mi vyhazov?!“ řeknu nevěřícně.

„Je to výpověď, na dobu neurčitou.“ odpoví mi vážně Rachel.

„A-ale...“

„Musíš ze sebou něco udělat Amber, já bych pro tebe takový trest nedala, ale přišel mi rozkaz od zhora. Odrazuješ nám čtenáře svými skandály, sice byli jen dva, ale přesto. Pokud chceš svoji práci zpátky, měla by ses začít snažit a taky navštívit psychoterapeuta. Tady je na něj vizitka, máš s ním shcůzku už zítra ráno.“ oznámí mi Rachel a do ruky mi vtiskne vizitku. Stojím tam jak tvrdé Y a nevím co říct.

„Jo...a volala jsem Jamesonovi. Jak mi to zvedl ihned se ptal, jestli jsi v pořádku, protože si mu nezvadala telefon celý den a neozvala ses mu. Všechno jsem mu řekla a on se vrací zpět. Měl by přiletět dnes v noci nebo až ráno. Takže by ses měla dát do kupy, čeká tě dlouhé vysvětlování.“ dodá ještě Rachel a když pozná na mě, že nevím co říci, odejde pryč. Nechá mě tam, samotnou. Já se sesunu na zem a tupě koukám na výpověď, kterou vlastnoručně podepsala Rachel.