sázka na lásku kapitola 4

Anotace: -

4. KAPITOLA

 

Čtvrtá hodina ranní je nechutná. Každý, kdo je ochoten v tuto dobu dobrovolně vstát, by měl být vyšetřen v ústavu pro choromyslné. říkala si Alex v duchu a s ještě slepenými víčky se snažila nasoukat do svého převleku.

Tak jako již mnohokrát se vytratila z domu a zastavila si drožku. Zatímco ji povoz vezl na místo rande-vouz, snažila se neusnout. Opravdu nerada vstávala v tak nechutnou hodinu. Nikdy nebyla ranní ptáče a nijak jí to nevadilo.

Drožka zastavila před klubem. Alex vystoupila a zaplatila drožkáři.

Pečlivě si prohlížela budovu. Vůbec nevypadala jako tělocvična. Spíš by to tipovala na galerii. Zdobně kované dveře, těžká klepadla ve tvaru slunce po obou stranách mohutných dveří a dva draci hlídající vstup.

Lehce se pousmála a zaklepala. Dveře jí přišel otevřít zamračený hromotluk. Asi se mu také nechtělo vstávat napadlo ji.

S mírným zájmem si ji změřil a chtěl zavřít.

"Počkejte!" vyzvala ho. "Mám tu dnes schůzku." pokračovala klidně.

Muž nedůvěřivě přimhouřil oči, ale pustil ji.

"Díky."

 

"Ty se asi nikdy nenaučíš chodit přesně, co?" ozval se melodický mužský hlas vycházející z její levé strany. Vysoký blonďák vystoupil ze stínu. Alex se na něj usmála.

"Nejdu pozdě. Ještě mám k dobru čtvrt hodinky." zakřenila se.

"Vždyť to říkám. Neumíš chodit načas. To nevíš, že žena má chodit pozdě?" nedal se, ale v oříškových očích mu jiskřil smích.

"A nejsi jediná. Tvůj sok už je tu taky. Půjdeme?"

Sice se zeptal, ale nečekal jestli ho následuje a zamířil ke třetím dveřím napravo od nich.

Alex si odevzdaně povzdechla a neuspěchaným klidným krokem ho následovala.

Ve dveřích se zastavila, aby mohla očima prozkoumat místnost.

Velkými okny se dovnitř pomalu prodíralo světlo. Jak se rozednívalo, barevné tabulky skla házely barvy na všechny strany a tělocvična vypadala jako kouzelná dětská hračka.

Barevný rej však netrval dlouho.Slunce postoupilo výš po obloze a paprsky pronikaly barevným sklem už jen nepatrně. Tabulky byly umístěny, aby rozpoutaly barevný kolotoč jen za svítání.

Alexandra se probrala z okouzlení a vešla dál do místnosti. Alec na ni čekal u malého stolku v pravém rohu na konci pokoje.

Výborně se bavil a byl zvědav, jak bude celá záležitost pokračovat. Budu muset dohodnout souboj jen do první krve. Problesklo mu hlavou. Pozorně si prohlížel hraběte a neušlo mu, že Blackstone má stále ještě vztek. I když se snažil, aby na něm nebyl hněv znát, jeho oči slibovaly pomstu.

Alec kývl na pozdrav druhému sekundantovi a ten se překvapeně zarazil. Nečekal, že tady dnes bude zrovna on. Bylo všeobecně známo, že souboje považuje za stupidní řešení problému. A přece tu byl.

Gabriel Hellford, budoucí vévoda z Arsthu, došel k Alecovi.

"Zdravím. Měl jsem za to, že nejsi zastánce soubojů."

"Nejsem proti soubojům. Jen nechápu, co mají společného se ctí. Mám takový pocit, že bychom měli začít. Nebo čekáme ještě na někoho?"

Alecův hlas byl klidný, ale jasně varoval druhého muže, aby zbytečně nepokoušel jeho trpělivost. Věděl, že si společnost myslí, že bastardi žádnou čest nemají, ale to neznamenalo, že mu to bude připomínat přímo do očí.

Hellford pochopil skrytou narážku a pevně stiskl čelist. Neměl rád, když mu někdo vyhrožoval. Než, ale stihl cokoli říct, přišla k nim Alexandra.

"Už máte vše dojednané nebo chcete s něčím pomoct?" ozvala se provokativně. Vycítila ze svého přítele napětí a chtěla odvést pozornost. Což se jí povedlo. Bohužel upoutala na sebe i Garethův zájem.

Takže během chvilky utvořili malý hlouček, který by nikdo nenazval přátelským.

"Chlapeček se nemůže dočkat smrti?" zeptal se Gareth a pohrdavě si ji prohlížel.

"No, a o tom jsem zrovna chtěl mluvit...." začal Alec a nevšímal si zamračeného pohledu, který mu Gareth věnoval.

"...Když už se té blbosti musím účastnit..."

"Opravdu musíte?" přerušil ho Gareth s úšklebkem.

"...tak bych byl rád, kdyby jsme tu část s mrtvolami vynechali. Je mi jasné, že omluva je nemyslitelná. Alex se určitě neomluví a vy byste ji stejně nepřijal..." pokračoval, aniž by vzal Garetha na vědomí.

"Jste si jist?" skočil mu do řeči opět Gareth a čekal nějakou reakci.

"...Takže. Navrhuji souboj do první krve." dořekl konečně a pohledem dal Alex jasně najevo, že jinak je schopen na místě odejít. Alex polkla námitku deroucí se jí z úst a ač nerada stroze přikývla. Než stačil Gareth cokoli říct, Gabriel také souhlasil. Jak znal Garetha ve své spravedlivém hněvu byl schopen všeho, a pak by mohl litovat. Navíc si byl jist, že chce mládenci jen udělit cennou lekci.

 

 

 

 

Alexandra s Gerethem si stoupli proti sobě. Tmavě šedá čtvercová žíněnka jim vymezovala prostor, ve kterém se mohli pohybovat. Při jeho překročení byl souboj u konce a viník byl prohlášen za poraženého.

Alex se začínalo zmocňovat napětí. Na souboj se sice netěšila, ale adrenalin jí pomalu koloval v těle a začal se zvedat.

Navzájem se pozdravili švihnutím a zaujali šermířský postoj.Alexandra učinila první výpad a Gareth ho bez problémů vykryl. Opět se stáhla a čekala až jí soupeř odkryje nějakou část svého těla. Gareth začal kolem ní kroužit a Alex se musela přizpůsobit a zároveň mu nedát příležitost ji zasáhnout. Gareth ozkoušel její pozornost sérií výpadů, které celkem s přehledem zvládla. Opět se od sebe vzdálili. Asi budu muset víc riskovat. pomyslela si. Přimhouřila oči a snažila se najít nějaké místečko, které by mohla zasáhnout.Ale udělala chybu a při hledání se sama odkryla a Gareth zaútočil. Na poslední chvíli zachytila jeho výpad a zabránila mu v zásahu, ale on neúprosně pokračoval. A tehdy nastala její příležitost v jednom z útoků odkryl část  pravé nohy a ona ji zasáhla.

Sekundanti ukončili souboj. Gareth se překvapeně podíval na svoji nohu a na krev, která z rány pomalu vytékala.

Alexandra byla vítěz. Opustila žíněnku a přešla ke stolku, aby se mohla napít. Byla zpocená a adrenalin jí stále kroužil tělem.

Než se stihla napít přistoupil k ní Gareth.

"Kde jste se učil šermovat?" zeptal se a v hlase byl znát údiv. Nečekal, že prohraje.

Alexandra se k němu otočila čelem.

"Chodil jsem na soukromé lekce k Morganu Danielsovi. Měl byste si to ošetřit. Není to sice hluboké, ale infekce se vám tam dostat klidně může." odpověděla a konečně se napila. Když zvedala ruku se sklenicí, Garethovi se znenadání potěšeně zablýsklo v očích. Než si uvědomila, co to vlastně dělá, sebral jí sklenici z ruky a pořádně si ji prohlédl. Úsměv na tváři se mu pomalu rozšiřoval. Alexandra se podívala na svou ruku a užasle hleděla na zakrvácenou modrou košili. On mne taky zasáhl!

"Mám takový pocit, že náš souboj o ničem nerozhodl."