Vamlup universitum-27.

Anotace: -

Sbírka: Vamlup universitum

A že dnes máme ty Vánoce, tak ještě jeden díleček! Snad se bude líbit!

 

,,Proboha Angelo, co se ti stalo,,? Zpustila hned Stela, jakmile jsem vešla do pokoje. Proč sem si myslela, že ještě bude spát? Vždyť bylo skoro deset. Podívala sem se na své ruce. Po rukách mi stékali pramínky krve.

Jen jsem nad tím mávla rukou. ,,Nic to není, jen jsem se poranila. Chci si to jen omýt vodou, aby se mi do toho nic nedostalo,,. Stela kývla a nechala mě, abych si ranky, umyla vodou a mýdlem. Když sem, ale vešla do pokoje, zatarasila mi cestu.

,,Nepustím tě, dokud mi neřekneš, co se ti stalo. Nebo snad už ani mě nevěříš,,? A podívala se na mě, tak pronikavě, že sem nedovedla ji lhát. V rychlosti jsem ji vylíčila všechny události včerejška. Jak jsem byla u Dragona a jak vše dopadlo. Usmívala sem se a bylo vidět, že Stela je z toho celá usměvavá. Ale pak jsem ji řekla, co se mi přihodilo teď, tak celá pobledla. ,,To chceš říct, že ti to způsobil profesor Nogard? To nemyslíš vážně,,? Přikývla jsem.

,,Jo, chytil mě tak pevně, že mi jeho ostré nehty prořízli kůži. Ale jak ti říkám nic to není,,.

,,Okamžitě to běž nahlásit. Běž to říct profesoru Dragonovi a ředitelce. To si nesmí ten hulvát dovolovat,, pěnila vzteky Stela.

,,Já vím Stelo, ale tady půjde prostě o víc. Samozřejmě, že si to nenechám líbit, ale řekla jsem mu, že to řeknu, pokud se mě ještě dotkne a bylo vidět, že se zalekl,,.

,,Ale někdo jako on, se nebojí planých řečí. Uvědomuješ si to, že ano,,?

Přikývla jsem. ,,Stelo, neboj se,, a usmála sem se na ni. ,,Já nechci řešit jeho, chci se radovat z toho, že konečně jsem se odhodlala k tomu, že jsem profesoru Dragonovi řekla, co k němu doopravdy cítím. A teď pojď,, a hnala jsem ji ke dveřím. Myšlenky se mi cestou stále vraceli k Dragonovi. Už se nemůžu dočkat, až ho znovu uvidím. Usmívala sem se na všechny kolem sebe.

,,Ale copak, Angelo,,? Ptala se mě hned zvědavě Laura, jen co jsme je došli.

,,No co,, odpověděla sem ji. ,,Mám jen radost, to nemůžu,,? Jen nad tím mávla rukou a pospíchala za Ditou na svoji hodinu. Když jsme zasedali do lavice, musela jsem uznat, že se nikdo neopozdil. No, to v normální škole, by polovina studentů nepřišla.

První hodiny utíkali jako voda. Vůbec si neumím představit, jak se budu chovat, až přijde hodina profesora Dragona. V tom sem dostala svůj test, z minulého dne. No, na to, že sem se neučila, tak dva méně, to teda, moje radost pomalu rostla.

Oběd jsem do sebe naházela a netrpělivě očekávala poslední hodinu.Stela si mé nervozity samozřejmě všimla. ,,Neboj,, zašeptala mi. Přikývla jsem. Vlastně ani nevím, čeho jsem se tolik bála. Možná toho, že ho konečně uvidím, jako upíra s city a ne bezcitného, arogantního náfuku. Hned jsem se okřikla, takový není a vůbec ani nebyl. Když jsme vstupovali do učebny, Chrisi kolem nás stále radostně povídala o včerejšku, ale já sem ji vůbec neposlouchala. Tušila jsem, že za chvíli přijde náš profesor a bude se tvářit jako obvykle vážně. Uvědomila sem si, že se budu muset chovat tak, jako obvykle, žádné úsměvy, nic. No, doufám, že to zvládnu.  A v tom se otevřeli dveře a dovnitř vstoupil ON.

Nevěděla jsem, jestli se na něho mám podívat a tak jsem se raději stále dívala do desky stolu. Ale ne vydržela a vzhlédla jsem k němu. Všimla jsem si, že celou dobu se na mě toužebným pohledem dívá, jakoby očekával, že se na něho podívám. To mi dodalo odvahy a tak jsem se usmála. Úsměv mi ihned opětoval a celou hodinu na mě hleděl a všimla jsem si, že občas stiská ruku v pěst. Netušila jsem proč. Ale najednou mi přišel jakoby vyměněný. Z toho za smušilého profesora, se najednou stal usměvavý člověk. Náramně mu to slušelo.

Ale po hodině opět zmizel, jako pára nad hrncem. Trochu mě to zklamalo, ale co by jiného dělal, že? Když jsme vycházeli schodiště, najednou jsem si všimla podivného pohybu směrem do jídelny. Ale teď měla být jídelna prázdná, blesklo mi hlavou. ,,Holky, hned vás doženu,, promluvila sem, směrem ke Stele. Všechny se na mě otočili.

,,Kam jdeš proboha,,? Ptala se Dita a já jsem rychle přemítala a hledala nějakou vhodnou odpověď.

,,Jen jsem si vzpomněla, že sem zapomněla v učebně jeden sešit. Raději se pro něho vrátím. Hned přijdu,, ale na odpověď sem už nečekala. Chvíli ještě stáli na místě, ale stejně jim nic nezbývalo a pokračovali dál. Za to já jsem seběhla schodiště a pospíchala směrem do jídelny. Když jsem otevřela dveře, tak místnost byla prázdná. Ovšem, kdo by tu taky co pohledával. Obědy se už dávno rozdávali a večeře byla až za pár hodin. Ale stejně mi to nedalo a prošla jsem kolem sochy, ale nic neobvyklého jsem neviděla. Povzdechla sem si, že se mi to jenom zdálo a už sem chtěla otevřít dveře, když v tom mě někdo popadl ze zadu a pevně mě přivinul k sobě.

Chtěla jsem křičet, ale ten dotyk mi byl povědomí. No ovšem. Rychle jsem se otočila a zahleděla se do těch nejkrásnějších očí, které byli rozzářené jenom pro mě. ,,Thomasi,, vydechla jsem.

Na nic nečekal a ihned mě políbil. Nebránila sem se a polibky mu vracela. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by to byl právě on.

Po chvíli sem se od něho odtáhla. ,,Proč si šel proboha sem? Máš snad hlad,,? Zeptala sem se.

Jen se tiše zasmál. ,,Kdepak, ale potřeboval sem tě vidět. Jen sedět a pozorovat tě a přitom se tě nedotknout, to jsou pravá muka. A tušil jsem, že jsi velmi pozorná a všimneš si mě,, řekl a pevně mě stiskl k sobě. Usmála sem se. Opět sem cítila to teplo, které z něho pulzovalo.

,,Máš jenom štěstí, že sem si tě všimla. No popravdě sem si všimla jenom, nějakého stínu, nevěděla jsem, že jsi to ty,,. Zadívala sem se na něho a jemně ho políbila na ty dokonalé rty. ,,Jsem ráda, že tu jsi,, zašeptala sem mu do ucha a opět ho políbila. ,,Můžu se tě na něco zeptat,,?

Zadíval se na mě a pak přikývl. ,,Na copak,,? Opřel se o zeď a pozoroval mě. Zdálo se mi, že se snaží odhadnout mé myšlení, ale ani jednou se mi nepokusil podívat do mích myšlenek. Za to měl můj veliký obdiv. Pro upíry, je to totiž veliké pokušení studovat myšlenky a pocity druhých. Ale v tom si najednou všiml mích paží, na kterých byli malé strupy.  ,,Co se ti to stalo,,? Zeptal se a ukázal mi na poraněná místa.

Jen jsem nad tím mávla rukou. ,,To nic není,, a usmála sem se. Ale k mé smůle, tomu nevěřil. Přešel ke mně a podíval se zřetelněji.

,,To není jen nějaké škrábnutí. Od čeho to máš? A prosím pravdu, nejsi moc dobrá lhářka,, řekl.

Nadechla jsem se a musela mu povědět pravdu. Neměla jsem na vybranou. ,,Víš, když sem se ráno vracela z vesnice, kde sem byla vrátit šaty, tak jsem..no..narazila na profesora Nogarda,,.

,,Já sem to tušil,, vykřikl zlostně. ,,Ale to teď přehnal. Jak ti to udělal,,? Jeho oči plály zuřivostí a vztekem. Nelíbilo se mi to.

,,Když sem kolem něho procházela, stiskl mě v objetí a nehtama o mě zavadil. Bylo to omylem,, snažila sem se vše zahrát do autu.

,,Já ti dám omylem. Schválně,, a pak se zarazil. ,,To chceš říct, že tě ten šmejd držel,,? Zeptal se.  Kdybych mohla, ustoupila bych o pár kroků vzad. Byl celý rozčílený a trochu šel z něho strach.

,,Ano, držel mě a pak mi propíchl nehtem kůži. Ale nic to není. A nic se mi nestalo. Sám vidíš,, řekla jsem také o něco znatelněji nahlas. ,,Jestli jsi naštvaný na něho, tak si to nevybíjej na mě,, řekla jsem mu důrazně a hned jeho oči s chladli.

,,Promiň. Jen, až ho uvidím, tak ho snad zabiju. Takovej..já ani, nevím jak ho nazvat. Všechny nadávky, jsou pro něho nic,,. Opřel si jednu ruku o zeď a vášnivě mě políbil. Celý svět se semnou zatočil a své ruce jsem mu obmotala kolem krku a polibky sem mu vracela se stejnou vášní jako on mě.

,,Počkej, Thomasi,, promluvila sem a trochu se stáhla. ,,Mohla bych se tě teda na něco zeptat,,? Usmál se opět tím svým úsměvem a přikývl. ,,Víš, Nogard stále mluví o tom, že mám v sobě nějakou sílu. A ty si něco takového taky naznačoval. Řekni mi o tom více. Nogard mi řekl, že si ji vezme a nikdo mě neochrání. O co jde,,?

Chvíli přemýšlel a bylo vidět, že se ho opět zmocňuje vztek. ,,Ten Nogard. Neboj se. Toho mám pod kontrolou,, řekl a pak se na mě zadíval. ,,Víš, myslím si, že ještě není ten správný čas. A pak, naštěstí o tom víme jen mi dva,,.

,,Thomasi, o čem víte jenom vy dva. Řekni mi o čem je tu řeč. Prosím,,. Byla sem v rozpacích a nevěděla, co mám dělat. Potřebovala sem vědět, zda je ve mně opravdu nějaká síla a pokud ano, co to znamená. Nechci, být jen figurkou, se kterou si všichni hrají.

Sklopil hlavu a odtáhl se ode mě. ,,Dobře. Ale tady ne. Ještě by nás mohl někdo slyšet. I zdi mají duše,, řekl. ,,Až se naskytne příležitost, povím ti víc,, a v tom se na mě opět uhrančivě zadíval. ,,Ale slib mi prosím, že se toho grázla budeš vyhýbat, ano? On není z těch, co si drží odstup, rozumíš? I když je..profesor,, to slovo řekl s takovou nenávistí, ,, tak přesto, by ti klidně ublížil ano? Budu se snažit, ale aby k tomu nedošlo,,. Přikývla jsem.

O tom sem mluvila. Proč po mě jde profesor Nogard? Určitě za vším je ta síla, ale nikdo mi nic nechce říct. Ale já na to přijdu, rozhodla sem se. ,,Neboj se. Nic se mi nestane,, a políbila jsem ho. Přivinul mě k sobě a notnou chvíli jsme jen stáli opilí svými polibky. V tom jsme ale slyšeli nějaké hlasy a tak jsme se od sebe odtáhli.

,,Miluji tě,, zašeptal mi do vlasů a v tom zmizel. Usmála jsem se a opět zaklela. Budu ho muset naučit správným mravům.