1. Konec života v Kaštanech

Anotace: Krátký příběh jedné ženy na pokračování. Měl by z toho být takový nevšední životopisný román. No uvidíme.

Jak to vlastně všechno začalo. Příběh, který se Olívie nikdy nedozví. (A když říkám nikdy, tak nikdy. Nedělejte si planné naděje milý čtenáři!)
Olívie Petrusová se narodila 13. března 1980 v malém, troufám si říci malebném, městečku jménem Kaštany. Ačkoliv jí osud již od počátku jejího života zrovna nepřál, alespoň tu nejhorší věc, která jí potkala, zařídil tak brzy, aby si jí nemusela pamatovat.

Pátek 25. června 1982 byl nádherný den. Ve vzduchu bylo cítit dětské nadšení z nadcházejících prázdnin a místní rybník Maliňák byl obložen snad stovkou barevných dek. Otec napustil malé Oliv na balkóně lavor vody a pozoroval, jak se dcerka čachtá. Chtěl, aby si užila pěkné klidné odpoledne po tom, co jí večer rozplakalo, jak na sebe s její matkou večer křičí. Petrusovi neměli šťastné manželství. On si myslel, že jim to neklape jenom od narození Oliv. Paní Petrusová byla ovšem v mnoha ohledech tajemná, mlčenlivá žena a leccos si nechávala pro sebe. Bylo tolik věcí, co v ní kvasilo, aniž by si toho někdo všiml. Až jednoho dne, otevřela svou pandořinu skříňku.

Věci, které, kvasily:
Apolena Petrusová, které si ve čtrnácti letech uvědomila, že jí přitahují pouze ženy, prožila příšernou pubertu plnou přetvářek a trapného vymlouvání. V tehdejší společnosti byla homosexualita nemyslitelná. Proto si v devatenácti letech vzala Patrika Petruse. Milého a citlivého mladého muže. Bohužel i přes její snahu a přetvářku se jí nepodařilo být s Patrikem šťastná. První okamžik dokonalého štěstí jí přichystala až chvilka, kdy držela poprvé v rukou svou dceru Olívii. Nedlouho poté ovšem upadla do zatím největší deprese, kterou ještě prohloubil nezávazný polibek s opilou spolužačkou na třídním srazu. Začala často navštěvovat svého na smrt nemocného otce, jen aby nemusela být doma s Oliv a manželem. Už nikdy nechtěla zažít sex s mužem. Bála se, že to Olívie zdědila po ní a bude mít také tak strašný život. Byla v depresi a v její pomatené a nešťastné hlavě se začal utvářen onen úděsná plán, od kterého neměla být ušetřena ani Oliv. Její matka jí tím samozřejmě chtěla pomoci od budoucího krutého života nešťastné a nemilované ženy, jakou byla ona sama.

Pan Petrus neměl tušení, kde se jeho žena celý den toulá. Dělávala to celkem často, a protože si nechtěl připustit, že by ho mohla snad někde s někým podvádět, tak to neřešil. Jak se, ale toho dne ukázalo, možná to řešit měl. Večer uložil Oliv do postýlky, otevřel si láhev piva a pustil si svou oblíbenou Elvisovu desku, u které po dni stráveném na slunci velice rychle usnul.

Paní Petrusová ve dne opět navštívila svého otce. Už na tom byl tak špatně, že si sotva její přítomnosti všiml. Dcera jen popadla loveckou pušku s náboji a vydala se lesem domů. Nikdo si jí nevšiml. Stačil by kdokoliv ani by nemusel být moc vnímavý a aby poznal, že s ní není vše v pořádku. Před vstupem do lesa se zula. Prošla prakticky bez zahnutí. Byla upocená, špinavá a po celém těle poškrábaná od větví. Kráčela velice rozhodně, a když potom vešla do svého bytu, začaly jí po tváři stékat slzy. Za zvuku Suspicious mind zastřelila nejprve svého muže a potom, jakoby Oliv neexistovala, vypálila díru do hlavy i sobě.

Rány ihned probudily celý dům. Sousedé zavolali záchranku a policii. Paní Strakošová od vedle z bytu se slzami v očích předala jednomu z policistů vylekané dítě a oznámila mu, že děvčátko nikoho nemá, protože poslední příbuzný, který žije, už rok umírá. Olívie Petrusová toho dne ztratila vše. Malý človíček bez rodiny, domova a vyhlídky na hřejivé dětství.

Potom, co se vyřídily veškeré formality, byla Olívie poslána do dětského domova v Hrachově. K velkému překvapení zaměstnanců tam ovšem nepobyla ani devět měsíců. Padla do oka manželům Nebeským, pro které to byla, stejně jako tehdy u Leonarda jejího nového bratra, láska na první pohled.
Nejspíš vám v hlavě vyplavala otázka: Proč paní Petrusová nezastřelila i Oliv?

Já osobně mám dvě teorie. První, že se v té její šílené hlavě prodral na chvíli do velení mateřský pud a dítě zachránil. Ta druhá je, že si nezkontrolovala náboje v pušce a dala přednost své smrti před tou její. Nebo to mohlo být také úplně jinak. Věřte si, čemu chcete.

Hlavní je, že kdyby nebylo této nešťastné události, byl by Olíviin život naprosto jiný. Troufám si tvrdit, že rozhodně méně šílený. Kdo by si, ale četl knihu o nudné dívce z rozvrácené rodiny? Hádám, že někdo podobně nudný. Nenechte se ovšem klamat. Toto není příběh statečného sirotka, kterého v životě potkává jedna nespravedlnost za druhou. Manželé Nebeští nejsou žádní trýznitelé dětí a Olivie nemá kouzelné schopnosti ani nemluví se zvířaty, tedy snad až na Fredyho. Ale to je velice specifické a budete si muset počkat ještě dobrých dvacet pět let.

Nyní opouštíme (ale rozhodně ne nadobro) Kaštany, které byly díky našemu krvavému příběhu poprvé a naposledy ve zprávách. Posuneme se na mapě o sto kilometrů doprava, kde leží neméně malebná a možná ještě více zapadlá, vesnice Jablečná. Ale nebojte, i Jablečná má, jako ostatně každá obec, svůj děsivý příběh. Někteří tvrdí, že má dokonce dva.