Jeskyně

Anotace: Prolog

Bílá omítka už byla trochu zešedla a v některých místech se už odlepovala od tvárnicové zdi. Přes okno do pokoje pronikali jarní sluneční paprsky, jež venku probudilo hotovou explozi květin, zeleně a vůní. Ptáčci poletovali po obloze jak diví a štěbetání mláďat z korun buků a líp bylo slyšet až do pokoje i přes zavřená okna. Do této krásné melodie se přidával

i hmyz, který pilně opylovával květy. V parcích sedávali hlavně postarší lidé a těch mladých bylo málo. I pře ze všechno, to člověku ležícího na posteli v pokoji nic neříkalo.

Pět minut jsem ležel v posteli, od té doby kdy jsem se probudil. Mé oči ozářil jasný svit sluce, které sem pražilo přes prosklené okno. Než si oči zvykli, chvíli jsem přemítal nad tím, co dneska asi budu dělat. Načež, když si zvykli, otočil jsem hlavou na pravou, kde měla být skříň a na ní můj mobil. Nic tam nebylo. Žádný mobil, ani skříň, jen prázdno. Pootočil jsem hlavou vpravo a zeď, která tam byla normálně, nebyla. Všiml jsem si nějakého pojízdného vozíku, na kterém byly dvě krabičky, na je již displej jsem neviděl. Z nich vedli nějaké kabely kam si, kam moje oči nedohlédly. Chtěl jsem se proto podívat a chtěl jsem vstát. Ale nešlo to.

Ruce byly jak z kamene. Nemohl jsem s nimi pohnout. Byly jak z olova, vážící snad tunu.

Napadlo mě pohnout nohami. Ale odezva byla stejná jako před tím. Celé tělo bylo jak z kamene a ne a ne se pohnout. Jen tak jsem tam ležel a snažil si urovnat myšlenky.

„K sakru, co to se mnou je, že se nemůžu ani pohnout?“

Má hlava byla ve varu a má mysl byla zahlcena vším možným, co mě dokázalo napadnout.

Žádná odpověď však nebyla dobrá. Postupně jsem se uklidnil a začal třídit všechny myšlenky.

Přemýšlel jsem nad předchozíma dnama, co jsem prožil a co se mi stalo. Nic mě nenapadalo, co by to mohlo způsobit.

„Ale jak dlouho jsem vlastně byl mimo? Tato otázka se mi zavrtala v mysli a stále se opakovala. Zdálo se, že i hlava mi přímo nefunguje lejlépe. Nevěděl jsem co to způsobovalo.

Přicházel na mě však podivný pocit, že to není všechno. Pomalu se mi zavírala očka a nemohl jsem to zastavit. Chtělo se mi spát.