Výlet na Broumov

Anotace: Byl listopad roku 2014 – já poznal jednu báječnou dívku Lenku a po několika týdnech...

Byl listopad roku 2014 – já poznal jednu báječnou dívku Lenku a po několika týdnech scházení se, jsem chtěl s dívkou vyrazit na výlet. Ovšem vážení pozor – pokud cítíte, že by to mohla být dívka na výraznou část vašeho života – není dobré takovouto přípravu výletu podcenit a rovněž je dobré si rozmyslet, jaký tip výletu zvolíte.
Úkol číslo jedna – zvolení tipu výletu – to není vůbec lehká záležitost – pokud jste viděli český film svatební cesta do Jiljí, víte, že musí jít o takový výlet, který vám trochu napoví o charakteru dotyčné dívky. Jaký by to tedy měl být výlet – měl by být v přírodě a rozhodně by nemělo jít jenom o nějakou jarní vycházku – jde o to, že dobře zvolená trasa cesty vám dá určitá znamení, jak by asi mohl vypadat průběh vaší společné životní cesty. Ovšem nesmíte zapomenout, že žena je křehké a krásné stvoření, které není třeba trápit třicetikilometrovým výstupem, jehož cílem je nějaký šílený vrchol. Zvolte proto zlatou střední cestu - kdy celá trasa není příliš dlouhá, ale zároveň neochuzena o ne příliš jednoduchý výstup – kde cíl je nejlépe nějaká občerstvovací stanice. Zároveň je dobré míti tzv. záložní plán – to v případě, že by ať už z jakýchkoli důvodů nebylo možné trasu A absolvovat – tím dáte, ženě najevo, že myslíte na vhodné alternativy a ona to ocení. Od tohoto výletu se bude odvíjet i váš budoucí vztah a společná cesta životem. Vy muž – by jste měl vše pečlivě naplánovat a zvážit možná rizika – zároveň nemusíte ženě říkat kam jedete – ony mají rády překvapení, ale je zároveň dobré – ženě naznačit, že bude potřebovat outdorovou obuv – to aby v případě kdy vymyslíte vycházku do skal … nepřišla na nádraží v lodičkách celá dychtivá kam jí vemete.
Já tedy vymyslel výlet do Broumovských skal a to trasu po červené z města Broumov na chatu Hvězda – dle map na seznamu se mělo jednat o příjemnou vycházku s výstupem cca. na hodinu a půl. Navíc jsem byl přesvědčen o tom, že tuto trasu jsem již několikráte šel – to když jsme před lety jezdili s partou kamarádů každoročně na zimní stanování, které se konalo rovněž u Hvězdy. Jelikož jsem si usmyslil, že pojedeme vlakem – měl jsem v kapse záložní plán – babiččino údolí – to kdyby snad jsme nestihli nějaký vlakový přestup. Babiččino údolí se tedy nabízelo jako ideální záložní plán. Večer před výletem jsem zapnul počítač, že se podívám ještě na nějaké podrobnosti a na chvilku jsem si pustil Facebook – má budoucí spolucestující – svítila zeleně a tak jsem s ní chtěl ještě na chatu prohodit pár slov – když v tom napsala na Face větu – nevíte někdo o nějakém dobrém filmu na který bychom se s Jirkou mohli podívat – teď pozor pánové – to je dobré znamení – pokud o vás žena má rovněž velký zájem a opětuje vaše city – připravte se, že i vy projdete její zkouškou – neveme si do života přece nějakého nesebevědomého žárlivce – když tu ženu opravdu chcete …. musíte si věřit --- samozřejmě není nutné hned doporučit nějaký film, aby jste dali najevo svoje sebevědomé ego. Jednoduše jsem to přešel a nereagoval na to.
Bylo 8:00 a já čekal na svoji vyvolenou v nádražní hale pod odjezdovou tabulí – patřičně vybaven outdorovým oblečením a pevnými pohorkami – v tom se rozevřeli dveře od nádražní haly a tam stála má vyvolená v loučícím se objetí zřejmě s oním Jirkou – dvě obětí pusu na tvář …. Jirka zmizel a ona se vydala směrem ke mně. Pánové opět se mějte dobře na pozoru – další druhá pořádná nálož od vaší drahé polovičky – zase mě testovala --- přiznávám, že mi trochu cukaly koutky a představoval jsem si, jak si toho chlapce podávám v boxerském ringu, ale i to sem ustál. Už stála u mě – objal jsem ji dal pusu a prozradil jsem cíl naší cesty – celá se rozzářila a já si zároveň všiml, že její nožičky zdobí ne příliš vhodná obuv. Opět pozor pánové – testuje vás, zda jí budete kritizovat za jí zvolenou obuv – ona není hloupá a moc dobře ví, proč si vzala ty třpytivé botičky – ženy jsou daleko silnější stvoření než mi muži a na co mi potřebujeme pohorky – ony to zvládnou třeba i v lodičkách. Vyrazili jsme – všechny vlaky nám navazovali – tudíž v 10:30 – jsme vystoupili ve městě Broumov. Už při výstupu z vlaku mě mírně polil pot – to nebylo to místo od kud jsem chodil na Hvězdu s klukama na zimní stanování – to bylo úplně někde jinde. To je tak, když se vezete s někým, kdo vám naplánuje trasu a vy o ní nemáte sám nic zjištěné. No tedy – vystoupili jsme z vlaku a mé pohledy a potící se čelo prosebně hledalo červenou značku – ta ovšem nikde. V takových to chvílích je nutné zachovat klid pánové – vždy máte další alternativy – já tu svojí našel ve starším páru, který procházel kolem nás – zeptal jsem se jich na cestu a oni dobří lidé nás vyvedli z džungle zvané Broumov a nasměrovali nás na cestu k penzionu Hvězda. Vyšli jsme z Broumova a za hraniční cedulí města na nás už blikala turistická značka – bohužel ne červená, ale zelená – to už jsem začal trochu křečovitě svírat vytisknutou mapičku a při pohledu do ní mi bylo jasné, že jdeme blbě. Znejistěl jsem a má drahá polovička to poznala – v těchto chvílích … pokud jste si vybral dobře … vás žena podpoří – oceňuje vaší snahu s jakou jste naplánoval výlet a mírné zaškobrtnutí nic neznamená. Podívala se do mapy a usoudila, že červená by mohla být někde za polem podél kterého jsme šli – při opětovném pohledu do mapy se mi to rovněž zdálo logické. Odbočili jsme tedy na boční polní cestu a vydali se hledat červenou – asi po 500 metrech před námi stanulo hospodářské stavení – bylo nutné projít přes cizí pozemek abychom si zkrátili cestu – hospodářské stavení nebylo nějak oplocené a tak jsme se směle vydali skrze něj, abychom mohli dále pokračovat do míst kde jsem intuitivně cítil, že bude červená – už jsme skoro vycházeli z hospodářského pozemku, když v tom se na nás rozběhl velký bílí pes, který zřejmě patřil majitel onoho stavení. Zcela instinktivně jsem předskočil před svoji vyvolenou … zavřel oči a byl připraven na nejhorší ……… pes k nám přiběhl - očichal mi nohy a pak mě pochcal – ovšem to nic nemění na mém odhodlání nasadit život a ona to moc dobře věděla. Prošli jsme tedy i touto nástrahou, kterou nám náš výlet připravil a vydali jsme se dál napříč polem hledat červenou. Když jsme byli asi v půlce a v dohledu nebyl jediný stromeček na němž by se vyjímala červená turistická značka, začal jsem být lehce nervózní – když v tom má vyvolená jemným hláskem vykřikla – támhle jde nějaký člověk – toho mi seslal sám bůh (říkal jsem si v duchu) – čím víc jsme se blížili k oněmu neznámému protijdoucímu …. vykreslovala se v něm postava nějaké .. zřejmě místní paní, která byla venčit svého psa. I ta nás ochotně nasměrovala k nedaleké vesničce, kde již by jsme již snad měli narazit na červenou. Asi za patnáct minut jsme se již dostali na asfaltku a za nedlouho jsme narazili na touženou značku, která nás již nasměrovala k našemu cíli. Zanedlouho jsme stanuli před poslední zkouškou naší společné cesty …….. čekal nás docela prudký asi dvoukilometrový výstup k penzionu Hvězda. Opět pozor pánové, teď nastává ta chvíle, kdy zase Vaše drahá polovička musí ukázat své odhodlání jít s Vámi životem. Dobře ji pozorujte a mnohé Vám napoví – jaký by asi byl společný život. Při strmé cestě vzhůru s Vaší ženou, se snažte přizpůsobit jejímu tempu v usecích kde je bezpečnější a praktičtější jít za sebou – zbytečně nelpěte na tom, aby jste se drželi za ruce – pokud bude říkat, že už nemůže zastavte se – obejměte jí a vražte jí ……. ne pěstí …… ale samozřejmě polibek.
Asi za hodinu jsme společně vystoupali k cíli. Poobědvali jsme na Hvězdě a vydali se zpět stejnou cestou do Broumova. Když dosáhnete svého společného cíle – moc dlouho neseďte na vavřínech – pokud to uděláte – dostanete se do chvílí společného ticha, kdy si už si nebude co říct …. podívejte se tedy z vyhlídky jak je svět krásný a pak zase jdete svoji cestou dál – i ta zpáteční může být velice zajímavá.