Temný anděl - 1. Part

Anotace: Láska, šikana, nenávist, přátelství a podpora... O tom je Temný anděl.

Sbírka: Temný anděl

"Nechte mě být!" křičela, protože dostala plnou silou pěstí do břicha. Jak jinak než ode mě.
Jsem Tayler Krash a na této škole jsem známý hlavně jako rváč, neboli rozpoutávač rvaček.
"Prej 'nechte mě být!'" Kay uměl Wein - tu holku co tak rád biju - parodovat moc dobře.
Musel jsem se zasmát, což mě vedlo k tomu vzít Wein brýle, hodit jí je na zem a ještě na ně šlápnout.
Kluci se mohli potrhat smíchy.
"Ty seš tak předvídatelný Taylere," vzdychla Wein. "Kvůli tomu jsem si vzala brýle jen tak, pod nima mám kontaktní čočky."
Málem jsem pukl vzteky. Napřáhl jsem se a vrazil jí jednu přímo do nosu. Jak krásný to byl pocit, zase někoho uhodit. Vždyť jsem to neudělal už... Co já vím... Asi tak minutu?
Wein, jelikož je strašně křehká, ta moje rána hodila dozadu a hlavou se uhodila o hasící přístroj.
"Kluci, mizíme!" houkl jsem na Mikea s Kayem.
Honem jsme se pakovali do bezpečný vzdálenosti, tedy asi deset metrů od místa činu.
K Wein honem přiběhly dvě učitelky a pokoušely se jí probudit.
Mezitím se tam přihnala ještě jedna a začala volat sanitku.
Mezitím zazvonilo a my se začali přesouvat na děják. Děsná nuda.
Na hodinách jsem nedával pozor (ne jakože bych ho někdy dával). Musel jsem pořád myslet na Wein. Co se jí nakonec stalo?
Mrzelo mě, že jsem u toho nebyl. Aspoň bych pak mohl vědět, jak jsem se zlepšil v šikanování Wein a té její přitroublé kámošky Skai.
To je ono! Skai! Hned o přestávku jí chytnu a vymlátím z ní, co se stalo s Wein.
To ale nebylo nutné. Najednou, zrovna o přednášce o Marii Terezii, se rozezvučel školní rozhlas.
"Milí studenti," třídou se rozléhal ředitelovo burácivý hlas, "chtěl bych vás upozornit na to, že minulou přestávku byla přímo v hale školy napadena jedna dívka, Wein Shapirová. Ihned jsme pro ni zavolali záchranné služby, ale jak se zdá, leží v kómatu a nikdo s bližší přesností neví, kdy se probudí. Přeji pěkný den."
Mike se na mě otočil a udělal pěkně vtipný úšklebek, takže jsem vyprskl smíchy.
"Pane Scotte, je tady snad něco vtipného?" vykřikla paní učitelka. "Tvou spolužačku právě odvezli do nemocnice a ty se tady tomu směješ?"
Hodil jsem na Mikea vražedný výraz.
Když už jsem se díval jeho směrem, všiml jsem si i Skai, jak se jí z očí hrnou slzy a snaží se je zastavit.
Děják byl naštěstí poslední hodina, takže hned po ní jsem se vydal domů.
Pustil jsem si do uší nějakou písničku, protože jsem si myslel, že si tím vyprázdním hlavu, jenže pořád jsem nemohl přestat myslet na Wein.