Ošetřovatelka -IX.

Anotace: Tak a je to. Předposlední díl zde. Hezké čtení :)

IX.

                     Zatím, co byl William v domě, Lauren ve sklepě otevřela jednu z kovových krabic. Šlo to velmi ztuha, byla na ní velká vrstva prachu, ale přesto se Lauren podařilo ji otevřít. Nejdříve se prohrabala několika vrstvami nějakých oděvů a potom narazila na dřevěnou truhličku zhruba třicet centimetrů na deset. Otevřela jí a nestačila zírat.
 ,,Pane bože, to jsou šperky, perly a zlato,“ nevěřila svým vlastním očím. Uslyšela blížící se krokyna schodech.
,,Wille! Pojď se podívat co jsem našla!“ řekla Lauren vzrušeně a truhličku odložila, protože viděla v bedně další dvě. ,,No, tak to je hustý,“ řekla, když otevřela i ostatní truhličky. Ve druhé byly též šperky a v té třetí objevila velký průhledný a velice tvrdý kámen, který od svých broušených hran házel spousty odlesků.
,,Wille dívej,“ řekla naprosto překvapeně a podívala se na Willa, který se objevil mezi dveřmi. Ovšem to si jen Lauren myslela.
 ,,Dej mi to!“ poručil jí naprosto jiný člověk, nikoliv William.
 ,,Co tady děláte? Kde je Will?“ zírala Lauren na Michaela.
 ,,Řekněme, že zlobil, tak jsem se postarali, aby byl hodný,“ řekl a zvedl do vzduchu ruku, kterou měl za zády. Lauren se lekla ucukla a zakopla o bednu za ní. Do sklepa dorazil i John, Willův strýc.
 ,,Co jste udělali Willovi?“ ptala se Lauren, zatím co vstávala ze země.
 ,,To ti může být jedno,“ řekl John. ,,Akorát překážel. Měl být na naší straně a ty jsi měla být jen pomocná síla. Jenže ten náš blbeček se do tebe zamiloval a společně jste začali škodit. A víš co se dělá se škodnou?“ zeptal se jí John.
 ,,Johne, nezapomeň, že je to holka z města, ta takové věci nezná,“ řekl Michael.
 ,,Škodná se musí zlikvidovat, aby nenadělala další škody,“ řekl John a sehnul se k jedné z krabic, odkud vzal kožený pásek. Jistě z dob druhé světové války.
Blížil se k Lauren a ta se snažila nějak zmizet. Byla ale v místnosti, která měla jen jeden vchod, který byl i východem a v něm stál starosta obce Sunnyflowersvillage s pistolí v ruce. K ní se blížil velký John s koženým páskem v ruce. Neměla kam utéct a neměla čím se bránit. Hodit po něm šňůru perel ji jako obranný prostředek nepřišlo dost účinné a tak nemohla udělat nic, aby jí John páskem nespoutal ruce a neodtáhl jí pryč. Odvlekl jí ke dveřím, kde jí spoutal i nohy.
 ,,POMÓC!“ zakřičela Lauren, ale Michael s Johnem se jen začali smát.
 ,,Jediný člověk, který by tě tu hledal jaksi není ve své kůži a široko daleko tu není nikdo, kdo by ti mohl pomoc. Tak si klidně řviii!“ zařval Michael a s Johnem začali prohledávat jednu bednu za druhou. V Michaelovo kapse skončil i kámen, který Lauren našla.
 ,,Ty vole, doufám, že je to pravý diamant,“ řekl Michael.
 ,,Hele, plno šperků. Ta baba tu seděla na pěkným majlantu,“ řekl John a rozkopl další krabici. ,,Myslíš, že to půjde prodat?“
 ,,Lepší bude aukce, nějakému sběrateli. Ten se nebude pídit po tom, odkud to máš,“ řekl Michael a chtěl pohnout s další bednou, ale ani s ní nehnul.
 ,.Johne, pojď mi pomoc. Tahle je nějaká těžká.“
 ,,Za tohle shnijete v pekle,“ řekla Lauren. Michael se otočil a vrazil jí facku. Potom se rozhlédl kolem sebe, vzal první kus látky, který viděl a uvázal ho Lauren pevně kolem úst.
 ,,Teď si mluv, ty čarodějnice,“ zasmál se Michael a s Johnovou pomocí posunuli onu těžkou bednu. Nešla otevřít a tak víko jednoduše vypáčili. Podívali se na sebe, potom do bedny a začali řvát radostí.
 ,,Jsme boháči!!!!“
 ,,Jsme milionáři!!“ přeřvával jeden druhého.
Lauren si snažila ruce z pásku nějak vyprostit, ale neuvolnila je ani o milimetr.
 ,,Tak, ty jedna ještěrko,“ řekl Michael a sedl si naproti ní. ,,Kdybys dala mě a ne tomu troubovi Willovi, kdybys se dala na naší stranu, tak jsme tohle mohli mít společně,“ řekl a vzal do ruky cihlu. Zlatou cihlu. ,,Mohli jsme si postavit obrovský dům na pláži, někde co já vím, třeba na Bali, nebo Bora Bora. Will by byl náš sluha a my bychom si užívali studené drinky a sex na horkém písku. Jenže ty jsi šla proti mně. Tohle všechno mohlo být tvoje,“ řekl Michael.
 ,,Vždyt je to její,“ řekl John.
 ,,Milý Johne, za pár dní si tu na ní nikdo nevzpomene a ona tu bude hladovět a žíznit, dokud tu po ní nezbude jen suchá mrtvolka. Tenhle starý hnusný a smradlavý barák necháme zbourat a tebe tady, pod zemí, nikdo nikdy nenajde. No, kdo by tě tu taky hledal, že?“ řekl MichaelLauren a začal se smát.
 ,,Michaele, neodneseme to rovnou nahoru?“ ptal se John.
 ,,Jo, jasně. Ať jsme připraveni odtud co nejdříve vypadnout,“ řekl, každý popadl jednu stranu bedny plné cihel a vynášeli jí ze sklepa.
Lauren se snažila přijít na způsob, jak se ze sklepa dostat, ale bez volných končetin to nešlo a s pouty stále nedokázala pohnout. Nedokázala si ani nijak povolit roubík, který kolem úst měla. Z chuťových vjemů, které jí z roubíku proudily do úst se jí dělalo špatně. Byl to páchnoucí kus nějakého oděvu plný prachu a zrníček pravděpodobně písku nebo půdy.
Po chvilce se její věznitelé vrátili a začali prohledávat další a další krabice a bedny. Lauren začala pociťovat žízeň a nedostatkem vzduchu se jí začínala točit hlava. Nedokázala odhadnout, jak dlouho je ve sklepě se dvěma zisku chtivými šílenci. Chvíli je ještě pozorovala a pak jí vědomí vypovědělo službu.

          Doktor Morgan nakráčel do ordinace, kde už očekával Lauren, která tam jako každé ráno byla dříve, než on. Jenže narazil na zamčené dveře. Odemkl si a vešel dovnitř. Obvykle už na stole voněla káva a hrála příjemná hudba. Tentokrát ale nic. Okna byla zatažená, na stole žádná káva a ticho. Řekl si, že Lauren třeba jen zaspala, jako každý normální člověk a tak si kávu udělal sám. Dalších dvacet minut nic, třicet minut nic, jen pacienti se začali v čekárně množit.
Omluvil se pacientům, že si musí ještě odskočit a vyběhl schody, které vedly k malému bytu nad ordinací, který Lauren obývala. Klepal, zvonit, ale nic. Seběhl zpět a ošetřil prvního pacienta.
Začínal z toho být nesvůj a zkusil Lauren zavolat. Její mobil však hlásil, že volané číslo je nedostupné.
Našel si v počítači kartu Williama a v ní vyhledal jeho osobní údaje. Zejména ho zajímalo telefonní číslo, které též bylo nedostupné.
Ošetřil druhého pacienta a s divným pocitem v žaludku zavolal Joanně.
     ,,Will odjel s Lauren včera kolem páté. Od té doby se nevrátil ani neozval. Mobil má nedostupný,“ uslyšel od Williamovi matky.
 ,,Já se Lauren také nemůžu dovolat.“
 ,,Nepřišla ani do práce? To je zvláštní. To mi na ní nesedí.“
 ,,No právě. Nebyla přes noc ani tady v bytě.“
 ,,Já se zajedu podívat, jestli nebyli přes noc v domě,“ řekla Joanna, která se bála o svého syna.
 ,,Dejte mi pak vědět,“ řekl doktor Morgan a pokračoval v ošetřování pacientů.

          Jelikož Joanna nedisponovala řidičským průkazem, tak nasedla na kolo a vyrazila k domu Traidové.
 ,,Pane bože,“ vzlykla Joanna, když přijela k domu. Uviděla Johnovu dodávku, Willovo auto a o kus dál ležet Monty. Přišla k němu blíž a stihla si dát ruku před pusu dřív, než by hlasitě vykřikla. Pes jejího syna ležel na zemi v kaluži krve a vypadalo to, že ho někdo zastřelil. Náhle uslyšela z domu hlasy a tak se schovala za schody a snažila se být co nejtišeji. Za chvilku uviděla svého bratra s Michaelem, jak táhnou nějakou bednu.

     ,,Tahle je pátá. Ještě vezmeme ty dvě malý a bude to,“ říkal John.
 ,,Jo a potom?“
 ,,Potom prostě odjedeme a nikdo o nás nikdy neuslyší. A my budeme kde? Někde na malým, soukromým ostrůvku v Pacifiku. Zlata na to máme dost,“ řekl Michael.
 ,,A co uděláme s nimi? Celu noc se neprobrali.“
 ,,No co? Srovnáme to se zemí. Je to chatrný, plesnivý a spadlo to samo,“ řekl Michael.
 ,,Nemůžeme tam kluka nechat, je to můj synovec.“
 ,,A k čemu ti to bude, že ho vytáhneme ven? Akorát nás udá a půjdou po nás.“
 ,,Je to kluk mý ségry, to přeci nejde,“ říkal John a v Joanně by se z toho, co slyšela, krve nedořezal.
 ,,Hele, jdeme pro ten zbytek a uvidíme,“ řekl Michael a John přikývl.
Joanna využila situace a vytáhla z kapsy mobil.
     ,,Doktore, tady Joanna,“ ozvala se doktorovi Morganovi jak slíbila.
 ,,Proč šeptáte?“
 ,,Aby mě neslyšeli. Můj bratr a starosta mají Willa a chtějí ho tu nechat. I Lauren. Vybrali barák Traidové a chtějí utéct. Barák prý srovnají se zemí a nechají je tam.“
 ,,Pane bože. Joanno, držte se dál. Já tam jedu a volám policii,“ položil Morgan telefon a Joanna zůstala ve svém úkrytu.

          William otevřel oči a nevěděl kde je. Snažil se zvednout hlavu, ale šíleně ho bolela. Sáhl si na týl, kde cítil divné vlhko. Když se podíval na svou ruku a uviděl krev, tak se mu nejdřív neudělalo dobře, ale pak si pomaličku začal uvědomovat kde je. Skládal si dohromady to, co si pamatoval. Vyzvedl Lauren z práce, jeli sem a šli do sklepa, kde ji poprvé políbil. Potom ale uslyšel štěkat Montyho a vyběhl ze sklepa a pak nic. Okno, prázdno, amnézie.
Hlava se mu točila a bolela, jako by ji měl na dvě poloviny, ale pomaličku se zvedl. Musel se opřít o zeď a otevřenými dveřmi viděl ven. Šel na vzduch, který tolik potřeboval a všiml si dodávky svého strýce. Nikde nikdo a tak se na korbu dodávky vyšplhal a divil se, když viděl krabice a bedny ze sklepa. Jednu z nich otevřel a málem opět ztratil vědomí. Bedna byla plná zlatých cihel. Seskočil zpět a vracel se do domu, když v tom ho někdo strhl stranou. Lekl se, ale když viděl, že je to jeho matka schovaná za schody, tak ji pevně objal.
 ,,Jsi v pořádku?“ ptala se šeptem a prohlížela si svého syna.
 ,,Asi ani moc ne. Nemám tušení co se stalo.“
 ,,John s Michaelem jsou uvnitř. Vynášejí věci ze sklepa a chtějí pak s nimi někam utéct,“ vysvětlovala Williamovi.
 ,,Mají bedny plné zlatých cihel.“
 ,,Ten dům chtějí zbourat a tebe tam chtěli nechat. I Lauren.“
 ,,Lauren je uvnitř?“
 ,,Asi jo. Už jsem volala doktorovi, který Lauren sháněl a jede sem i s policií.“
 ,,Mami, schovej se a nevylézej,“ řekl Will a chtěl odejít.
 ,,Já tě tam nepustím. Vždyť ti rozbili hlavu, omráčili tě!“
 ,,Mami, mám uvnitř svou holku. Ty se hlavně někam schovej,“ řekl a pospíchal do domu.

          ,,Tak a je to,“ řekl Michael, když nesli poslední bedny. Každý měl v ruce jednu.
 ,,Co ten chlast?“ zeptal se John.
 ,,Máme dost zlata, seženeme si lepší. Necháme ho tady, ať si holka užije, ne?“ zasmál se nepříjemně Michael.
 ,,A co Will?“ zeptal se John, když stoupal po schodech ze sklepa, kde po nich zůstal takový nepořádek, že Lauren nebyla ani vidět.
 ,,Hele, stojíš o nějaký oplétačky? Já teda ne. Když jí tak miluje, tak ho hodíme sem dolů a můžou spolu klidně i zemřít.“
 ,,Ty romantiku,“ odfrkl si John. Chvíli o tom přemýšlel a pak přikývl.
 ,,Jsem rád, že jsi rozumný. Hodíme tohle do auta a pak kluka do díry,“ řekl Michael a vcházel ze sklepa do domu, kde ho překvapil William.
     ,,A do prdele,“ řekl Michael Elborow, starost vesnice Sunnyflowersvillage a zíral na velkou sekeru ve Willovo ruce.
 ,,Hajzlové,“ řekl William.
 ,,Jak to mluvíš? Jsem tvůj strejda. Tvoje krev!“ obořil se na něj John.
 ,,Najednou jsi můj strejda? Před chvílí jsi mě chtěl hodit do toho sklepa!“ říkal Will.
 ,,Jsi spratek, který strká čumák tam, kam nemá!“ křikl na něj John.
 ,,A vy jste co? Zloději? Vrahové? Kde je Lauren?!“
 ,,Tam dole, klidně si můžeš jít za ní,“ řekl Michael.
 ,,Ne, půjdeš pro ní ty. Hezky jí sem přineseš!“ říkal William, ale to už bylo slyšet sirény.
 ,,Víš co? Uklidníme se všichni tři. Můžeme odjet a dělat, že se nic nestalo. My ti seženeme nějakou jinou blondýnku a budeme si žít všichni tři, jako králové.“
 ,,Nejsem takový hajzl jako vy!“
 ,,Chlapče, mluví z tebe emoce. Jsi zamilovaný, ale to tě časem přejde. Mezitím ale mě docházejí nervy,“ řekl a vytasil pistoli. ,,Stačí sekunda a jsi na kaši, stejně jako tvůj čokl a ta tvoje děvka tam dole. Teď mě poslouchej. Hezky položíš tu sekeru a začneš couvat. Půjdeš pomalu s rukama nad hlavou. Rozumíš mi? A žádné blbosti!“ křikl Michael a William ho poslechl. Položil vzorně sekeru na zem a couval s rukama nad hlavou.
Policie už se přibližovala, ale Michael by chladně klidný. Mířil na Williama pistolí a nechal ho dojít až ke dveřím. Tam už ho viděla Joanna, která změnila místo svého úkrytu.
     ,,Tak, milý Williame, než tě zastřelím, tak se tě chci zeptat, jaká je Lauren v posteli? Šuká dobře?“ zeptal se Michael a William se neudržel. V jeden a ten samý moment mačkal Michael spoušť, William skočil po Michaelovi, Joanna po něm hodila velký kámen, kterým byl kus rozbitého schodu a policisté začali rychle vystupovat z auta.
Kulka by jistě trefila Williama do hrudníku, jenže díky kameni, který zasáhl Michaelovu ruku, ve které držel zbraň byla dráha střely jiná a Williama zasáhla pouze do ramene. Rána srazila na zem Williama a policisté skolili na zem Michaela i Johna.
Joanna chtěla běžet za Willem, ale zastavil jí její manžel, který na místo dorazil také. Will se sebral ze země, podíval se na krvácející rameno a rozběhl se ke dveřím do sklepa. Běžel za ním doktor Morgan i jeden z policistů.
     ,,Lauren! Lauen!“ volal na ní Will ve sklepě, ale nic se neozývalo.
 ,,Támhle,“ posvítil policista svou svítilnou ke zdi a William se tam rozběhl.
 ,,Wille, krvácíš! Máš díru v rameni!“ běžel za ní doktor Morgan.
 ,,No a co?“ doběhl k Lauren, která byla zaházená ruznými věcmi. ,,Doktore, rychle,“ řekl a uvolnil mu místo.
 ,,Je v bezvědomí,“ řekl a rychle jí rozvazoval s policistou její pouta. Will se chtěl přidat, ale s postřelenou ruku ani nehnul.
,,Vezmeme ji ven,“ řekl a policista vzal Lauren a pospíchali s ní na vzduch.
          ,,Wille, panebože, tak jsem se bála,“ řekla Joanna a objala ho.
 ,,Au,“ sykl na postřelené rameno když ho objal i jeho otec, ale pak hned spěchal k Lauren.
 ,,Doktore, bude v pořádku?“ zeptal se a v tom Lauren začala pomalu otevírat oči a kašlat.
 ,,Řekl bych, že ano,“ řekl lékař a Lauren prohlížel.
 ,,Doktore, Wille,“ poznávala obličeje, které se nad ní skláněly.
 ,,Jsi v pořádku?“ ptal se Will a pohladil jí po vlasech
 ,,Jo, asi jo,“ říkala a malátně se snažila posadit se.
 ,,Tady, voda,“ řekl lékař a podal jí láhev s vodou. Lauren se lačně napila a pak se začínala cítit dobře.
 ,,Bože, já se o tebe tak bál,“ řekl Will a svou zdravou paží ji objal.
 ,,Já o tebe taky. No, ale ty jsi zraněný. Máš v rameni díru!“
 ,,To nic není. Jen mě střelili,“ mávl zdravou rukou a snažil se hrát hrdinu. Pak ale přiznal, že ho to bolí. Lauren se jen zasmála a oba dva se přivolanou záchrankou vezli do nemocnice.
          ,,Wille, bolí to?“ ptala se Lauren cestou do nemocnice.
 ,,Jo, docela dost. Akorát nevím co, jestli hlava, nebo ruka.“
 ,,A bolí to tolik, že mě nemůžeš dát pusu?“
 ,,Tak zas tak moc mě to nebolí,“ řekl a políbil dívku, kvůli které by dal krk klidně znovu.