Zápisky divadelní rekvizity

Anotace: Tohle bude bomba.

Hledám mladého a nadějného autora za scénou. Hledám jeho devět postav. Hledám autobiograficke brýle na odkrývání skutečnosti. Hledám dimenze pro moji seismickou hru. Hraje se v hlavě živého člověka. Hraje se na konci času. Mezi intervalem a měsícem mezi tebou a mnou. Vchází do dveří a hledá nadějného autora.

Hledá mladého a nadějného autora. Hledám dimenzi jeho autenticity. Proměňují se v nem city. Tyto světy. Jako tektonicke posuvy, jako poryvy větru jako přestavby planet,charakteristicke impulsy v pozadí zdrojů jeho tvorby, jeho strach, láska paměť a vítězství mysli nad hmotou.

Autor je úkryt v hlubine sve hry. Vychází z jeho oboustranne pozornosti ke svým niternym otázkám a představám, které mají naplnit jeho uměleckou budoucnost.Bez neklidu. Stojim za oponou v loži prvním patře Slováckého divadla. Slysim křik herců.

Rodim v sobě divadelní hru, je někde na dně, na samotném dne, skryta ve vnitřních dramatech, pod kuzi samotného života a jeho myšlenek, jez v sobě nesou lidé a praveke sny o přerodu a básni. Vidim ji na hranici formálního, myslenoveho a jazykového syntaktickeho experimentu.

Takova perspektiva, kdy se autorovo já rozštěpepi do osmi rozličných postav vyrustajicich z nestejnorodeho kontinuitu, pevnina drolici se na okraji oceanske textury usvitnych vzpomínek na budoucnost.

Samotna struktura hry je autorovi zjevna jen v hlubinách, v prerodech masivní a hutne tmy, od kořenů samotných pohnutek lidského jednání, zrcadlení smyslu veskerenstva i tvorby. Cítil, že je v nouzi a má osvitit větve a hvozdy psycho konstituční monarchie lidské hiarerchie v rámci plodicich makrostruktur. Vynést na pódium myšlenky o kterých ještě zadna hra nepojednavala. Jde v podstatě o záznam divadelního představení na plátně z blázince, před oponou hrají herci v prosteradlech blázny a pronaseji iracionální a uryvkovite větve a versovne celky a segmenty, které fragmentalne vrstvi a odráží autorův vesmír a jeho svět ve světe světu lidských i mimo lidských, mimosmyslovych.

Kontinuita teto hry bude rozprostrene jak na autorově šílenství tak na ambicich vyrůstajícich s inspiraci a enstazi jeho duhoveho a duchoveho organismu. Bude mit strukturu obrovského domu, který zosobňuje postavu na plazi, objevuje se v nem ethericka i paranoicka hra, jejíž obsah je smyslem notoveho elektronického zobrazení.

Osmice postav je charakteristickým jednolitý monumentem, ne všechny jsou staticke, avšak všechny nesou ideje, omracujici ideje, oslňující az temné v září ludibriozniho a diluvialniho světla našich počátku a naši objvovane budoucnosti, stvorene a tvorene.

Kazda z nich, je zakorenena v kolektivním nevědomí, je tam autor sám, jeho stin, alternativní básník, sileny spisovatel na hranici prokleti co skončil v blázinci a ted tam pise hry pro jeho pacienty, je tam sáček, zolik který propadl postavě Falstafa i knize Myskina, hyrivy zbedovany génius, ctenarzDanteho a Lautremonta, slečna co veri ze její imaginární solipsisticke já je mademouseille delirium, pote překladatel a architekt, který nechal svoji ženu zalít do vosku jen v parafinove duze a ona se z něj udusil a, pote spisovatelka pohádek jez deti děsu k smrti a režisér, který veri ze jeho rodiče nejsou mrtvi a byli uneseni neznámou mimozemskou řasou, ktera je inteligibilni duhoveho reticulum a pak už jen pár zpevnych veršů, které jsou pronaseny jednou nebo více z mluvících rekvizit. A hra se jmenjje: 'Na vizite u božího bibliotekare'...a Shakespeare transkripce.

Postavy valci ve sve vlastni hlavě, jedna tanci s chaosem zatímco druha zboznovane opevuje Mozart s Einsteinem a lidského génia. 'Napsal jsem' ...co by byl život a jeho šílenství bez nesmrtelného momentu v každém přítomném božím pismu.' ...a nesmrtelný genius je v konečné válce nad nadejnym chaosem kolektivní mysli budoucnosti...'...

Masa mych postav uveri ve spasení
osobní integrita autora není rozprasena v lidstvu
má individualita konci v nekonečném tanci cibuloveho tance
vnímám svět tak jak byl stvořen a přesto jej tvořím se svou vizi
jenomže mnohdy se představa nedostane dal než z mozku
za okraje lineárního materiálního spektra
ulpiva pouze na hladině a nestane se vnější realitou
pokud není zachycena na papíře
architektonicky vytvarovana a vyslovena
se vším tím svým ryhovanim dotekem
a prostorem pro osobní realizaci a expanzi
a obohacení mnoha mysli a srdci okolo tlukoucich...