Vlčí smečka / Kapitola 9.- Nový život.

Anotace: „Děkuju“ Řekne Abby. Vtom slyšíme v křoví něco šustět. „Co to je?!“ Zeptá se Sabina....

„Děkuju“ Řekne Abby. Vtom slyšíme v křoví něco šustět. „Co to je?!“ Zeptá se Sabina. A najednou baf! Malé tygří mládě. „Ano to je moje mláďátko říkám mu Tygříku nebo taky Pepo, ale to jen v málo případech.“ Řekne krásně Abby. „Můžete si ho klidně pohladit“ „Opravdu můžeme?“ Zeptá se Elena. „Ano jistě.“ Kývá hlavou Abby. „A kde máš WC?“ Zeptá se potichu Sabina. „No WC je tam v tom keři. Hnojím ho každý den, aby mi dal plody.“ Řekne trapně Abby. „Aha.“ Řekne Elena a kouká do země. „Hm. Tak nejdete spát?“ Zeptá se mile Abby. Pokrčím rameny a jdeme spát. Zavřu oči. Vtom uvidím denní světlo. „Jak dlouho jsem spala?“ Zeptám se. „Dost dlouho na to abychom se připravili na bouři.“ Řekne Abby. V dáli vidím černé mraky a z nich vylétl blesk. „Já se bojím!“ Řekne Elena. „Počkat!“ Řekne nahlas Abby. Vtom jsme všechny z ticha. „Slyšíte to?“ Zeptá se Abby. „Ne.“ Řekne Elena. „To je ticho před bouří!“ Řekne Abby. „Perlo, zachraň nás!“ Říkám si velmi hlasitě v duchu. „Perlo, Perlo, Perlo!“ Křičí Sabina. Ale nic se nestalo! A sakra teď jsme ve velikém průšvihu. „Kdo to je Perla?“ Zeptá se zmateně Abby. „Ale to neřeš.“ Říkám a mávám rukou. Abby šla pro nějaké jídlo, abychom měli zásobu jídla. „Perlo, Perlo, Perlo!“ Mluví potichu Sabina. Vtom se objevilo malinké světlo. „Co potřebujete?“ Zeptá se potichu Perla.

„Proč mluvíš tak potichu?“ Ptá se Elena. „Musím být v tajnosti i vaše síly! Pokud by se to někdo dozvěděl, že máte veliké zuby a něco navíc… Mohl by to někomu říct a pak….“ Perla mluvila o tom tak vážně, že jsem myslela, že asi vylítnu z kůže. „Tak fajn. Abych v tom měla jasno. My umíme ještě něco víc než si dát tesáky?“ Zeptá se úplně zmateně Elena. Krčím rameny. Perla se zčervená. „To že jsem říkala? Houby! Nevymýšlejte si! Tak fajn na co jsem tu vůbec přišla?“ Zeptá se potichu Perla. „Jak se dostaneme domů? Žene se sem veliká bouřka a já nevím, jak se máme ochránit. Pokud bych mohla čarovat tak klidně, ale já nemám kouzelnou hůlku“ Řeknu úplně zřetelně. „Ach tak, takže za prvé: Odsud se dostanete až po té době až budu velmi spokojená s vašimi silami a až se vám náramek ztratí! Do té doby tady budete muset přežít!“ Řekne naštvaně ale potichu Perla. „Tááááákže tady budu muset být?!“ Řeknu. Perla kývá hlavou. „Ale ta sopka vybuchne za dva dny!“ Řekne naštvaně Elena. „Tak to aby, jste si pohnuli.“ Řekla naštvaně a potichu Perla. „No super!“ Řekne naštvaně Sabina a Perla zmizí. „Bezva!“ Sopka vybuchne za dva dny. Bouřka tu bude co nevidět a já tady mám žít?!“ Řekne úplně naštvaně Sabina a jde si sednout na židli co má Abby v domečku. Abby se vrací. „Máš nějaké jídlo?“ Křičím na ni z domečku. „Jo mám!“ Křičí na mě Abby. Jdu Abby pomoct z, jídlem. „ Páni toho ale máš!“ Říkám ji, když se dívám na to jídlo.

„Díky to všechno jsem našla tam v křoví.“ Řekne Abby. „Tak jo. Teď jen stačí pevně utěsnit všechny okna, aby nám, neodletěly a jsme připraveni.“ Řekne nadšeně Abby. „Tak fajn. Ale co teď?“ Řekne Elena. „Teď jen přijde bouřka.“ Řekne smutně Abby. „Aha.“ Řeknu. „Co budeme dělat?“ Zeptá se znuděne Elena. „Můžeme si lehnout a bouřku prospat co říkáte?“ Řekne Abby. „Tak jo. Ale, chtěla bych se tě zeptat, kdy má vybuchnout ta sopka?“ Zeptám se. „Sopka? Zítra proč?“ Řekne úplně v pohodě Abby. „Ehm. Abby, SOPKA MÁ VYBOUCHNOUT ZÍTRA?!“ Řeknu velmi zaskočeně. „COŽE?! ZÍTRA?!“ Konečně to Abby naskočilo. „Ano zítra! Sama si to teď říkala.“ Řeknu. „Fakt?“ Řekne divně Abby. „Hele není ti něco?“ Řekne Elena. „Ne.“ Řekne Abby. „Tak jo. Jak se jmenuješ?“ Řeknu. „No….. Já se jmenuji…. Počkat co si to říkala?“ Řekne Abby. „Hm….. Abby nepotkala jsi pavouka?“ Zeptá se Sabina. „No asi jo. Počkej, na co ses ptala?“ Zeptá se Abby. „Hm…. Kousl jí pavouk. Je velmi jedovatý proto budeme muset Abby obléct do jiného oblečení. Ale RYCHLE! Může umřít, ten pavouk je velmi jedovatý, poznám to z té ruky.“ Řekne Sabina. „ Páni jak to víš?“ Ptám se. „Četla jsem to v knize.“ Řekne Sabina. Asi po 5 minutách jsme měli krásně oblečenou Abby, měla krásné triko a kraťasy. Našli jsme je ve skříni u Abby. „A sakra je tu bouřka.“ Říká Elena. „RYCHLE! Najděte mi rychle nějaký veliký list a vodu!“ Říká Sabina. Najednou Abby začalo být špatně a tak najednou omdlela.

*Pokračování příště.*