II. kapitola - Léčení.

Anotace: Nechte ty stromy žít- červenec až srpen 1990, v původní formě, pokračování

Zvedla mu hlavu, otevřela ústa a hrníčkem se snažila mu do úst vlít kapky čaje.
Ze začátku se jí to vůbec nedařilo, ale nakonec přeci malý lok vypil.
Dívka byla nevýslovně šťastná.
A říkala si:"Mé přání se vyplní, on bude žít."
Dopila čaj z hrníčku, který on nechtěl polykat a nebo byl příliš unaven, vyčerpán i praštěn.
Celý měsíc o něj pečovala. Den ode dne se jeho stav zlepšoval, ale nebyl to stále ještě on.
Dívka pečovala i o veverku, která byla zraněná. O tu se ráda starala. Byla úplně ochočená.
V lese se o pořádek staral někdo jiný. Jindřich byl totiž hajný. Od nemocného dívka jen v nejnutnějších případech odběhla, aby nakrmila koně a psy.
Neustále však Jindřichovi dávala čaj a vše, co potřeboval.
Stavil se u ní také doktor, který Jindřichovi přinesl léky. Doporučil mu, aby raději ležel v posteli.
Řekl jí, že prodělal zápal plic a nachlazení a nemalou ránu a prý že to bude trvat dlouho, než se to dá do pořádku vše.
Po odchodu doktora se dívka k nemocnému naklonila a polohlasně mluvila. Připadáte mi známý, ačkoliv vy jste mě předtím neviděl, ale já vás ano.
Prvně jsem Vás viděla na Vašem stromovém místečku.
Byl jste to Vy.