Klid duše

Nathan seděl na koni a díval se na hrad před ním. Jen pár metrů ho dělilo od chvíle, která zpečetí jeho osud. Ve chvíli kdy projede tou branou není cesty zpět a jeho bude čekat svatba s tamní vladařkou. S vladařkou o které se po okolních královstvích nese spousta mýtů, jelikož ji y cizinců nikdo nikdy neviděl. Některé tvrdí, že je ošklivá, hloupá a krutá, jiné zase, že je krásná a inteligentní. Jediné na čem se mýty shodnou je to, že je to chladná osoba.

Byl si ke své smůle moc dobře vědom, co by pro jeho zemi znamenalo neprojet tou branou. Jeho království by se propadlo ještě do větší krize než v které se nachází nyní, teď by ovšem ještě bylo bez válečného spojence. Což by pro něj defacto znamenalo zůstat na pospas okolním královstvím bažících po jeho půdě. Pobídl tedy svého koně do kroku a chvíli na to konečně projel hradní branou. Seskočil z koně a čekal, až se ho někdo z jeho budoucích poddaných uráčí vzít na zřetel.

Po chvíli se k němu konečně přiblížil muž, přibližně v jeho letech, který se mu představil jako Matyas a sdělil mu, že ho bude mít dočasně na starosti, dokud Mel nerozhodne jinak. "Promiňte, ale kdo je Mel a proč by o tom měla rozhodovat?" "Myslím, její výsost královna Melánie. Stáje jsou tudy, stání vašeho koně je to poslední nalevo. Až se o něj postaráte, tak mě vyhledejte v támhleté protější budově, ty dveře na konci vstupní chodby." "Promiňte, ale neměl byste se mě o koně postarat vy? Zvlášť, když mi máte být k dispozici." Nathana dosti zarazilo když se na Matiasově tváři objevil pobavený úšklebek. "Myslím, že jsme se špatně pochopili princi. Já mám pouze zařídit, aby Vás pokud možno někdo okamžitě nezabil nic víc, nic míň. Váš kůň, vaše zodpovědnost a být Vámi se Melánii ani nezmiňuji, že chce někoho, kdo o vás bude pečovat. Pokud se tedy chcete dožít alespoň svatby, poslední dny nemá dobrou náladu."

Nathan zůstal zaraženě stát na místě a sledoval jak se od něho Matias vzdaluje. Očividně si tu po svatbě bude muset udělat pořádek a vysvětlit poddaným jak by se k němu měli chovat a jeho ženě, že toto důvěrné oslovování je dosti nevhodné a měla by mu učinit přítrž. Očividně tu vládne anarchie, ale co taky čekat, když tu tomu vládne žena. Po nějaké době se mu konečně podařilo jakž takž obstarat jeho koně i když on se s výsledkem svého pána moc spokojený nezdál.

Rozhodl se tedy vyhledat Matiase a doufal, že tentokrát ho, alespoň už zavede do jeho komnat. Čím blíž byl zmiňovaným dveřím, tím zřetelněji slyšel řinčení mečů. Když otevřel dveře naskytl se mu nečekaný pohled. Matias vedl duel s dívkou, která mohla být maximálně v jeho věku. Co ho ovšem překvapilo ještě více bylo to, že ona dívka postupně získávala na vrh. Podle krve, která začala prosakovat košilemi oba museli obdržet bolestivé rány, ale nakonec to byl opravdu Matias, kdo byl odzbrojen a pokořen. Dívka mu pomohla na nohy a Nathanovi věnovala jen jeden jediný chladný pohled plný nezájmu. "Matiasi, přišla ti práce." "No tak, prosím, já nechci dělat chůvu slituj se nade mnou, prosím." "Prohrál si, znáš pravidla." Tahle věta Nathana zaujala a rozhodl se na ni reagovat. "Pokud tedy vyhraji, tak se Matiase zbavím?" "Ty si myslíš, že vyhraješ?"