Kap. 44 Co zjistily Katy a Miri

Kap. 44 Co zjistily Katy a Miri

Anotace: o blátě a pomluvách

Sbírka: Tommy I. - Skrývání

Tommy konečně douklidil v kuchyni, vyšel do svého pokoje a unaveně si sedl na postel. Okamžitě se ozvalo tiché zaťukání. „Dál?“ Místo Miri však vešla Katy. Zavřela a přisedla si k Tomovi na pelest.

„Tome,“ začala pro ně dva trochu netradičním oslovením, „co ty vlastně víš o té Lilibeth?“

Tom se na sestru nechápavě podíval: „Myslím, že všechno podstatné. Proč?“

„Takže, co je zač?“ udeřila na něho Katy.

„Jak to myslíš?“

„No třeba, z jaké je rodiny,“ řekla pevně Katy.

„Cože? Odkdy tohle andělé řeší?“ nevěřil Tommy svým uším.

„Třeba od té doby, co se o někom říká, že je dcerou Malévola,“ vystřelila ze sebe Katy, která sice u večeře bez mrknutí okem vysvětlila své zdržení školou, ale ve skutečnosti se opozdila kvůli výzvědám.

Tommy se na Katy chvilku díval, jestli to mluví vážně, a když zjistil, že ano, zamračil se: „Nesmysl.“

„Vážně?“ svraštila obočí také Katy. „Tak kdo jsou její rodiče? Odkud je? Kde bydlí? A s kým?“ střílela otázky jednu za druhou.

„Je z Divočiny, jako my. Bydlí daleko… někde na severu,“ Tomovi došly informace.

„Takže nevíš nic. Přesně jak jsem se domnívala. Tak poslouchej. Povídá se o ní, že je to Malévolova holka.“

Tommy protočil oči a opovržlivě se ušklíbl: „Takže my se teď u nás doma zajímáme o drby a rodokmeny?“

„Bydlí u něj v jeho severním sídle,“ nenechala se rozhodit Katy.

„To se taky povídá?“ znechuceně zvedl jeden koutek.

„Ne, to se ví,“ odsekla mu Katy, „a ví se to tak, protože Diego tam za ní byl. To se nepochlubil?“

„Ale jo, pochlubil,“ vzpomněl si Tommy na Diegovy řeči o konvalinkách, ale nenechal se vykolejit, a rozčileně přešel do protiútoku. „Algunas personas tienen por lo visto una necesidad  insuperable de difundir información sobre las personas de la que no tienen nada que decir. ¡Por ejemplo quién tiene las alas o no, donde y con quién vive uno o de quién es la furia cotillera de su hermana!“[1]  poslední část věty zavrčel Tommy Katy přímo do očí. Katy se v sedě napřímila, zalapala po dechu, pak se beze slova postavila a třísknuvši dveřmi odešla.

Než se Tommy se stihl uklidnit, ozvalo se další zaťukání. „Dál,“ vydechl rezignovaně.

Miri opatrně vstoupila: „Můžu?“ Tommy jen odevzdaně rozhodil rukama. Miri přišla s doktorskou lampu. Svítilna měla neutrální bílé světlo, díky němuž neovlivňovala barvy tak jako běžné lucerny, které ke svícení používaly olej lampové palmy. „Dovolíš?“ stáhla mu spodní víčko a nařídila, aby se zadíval dolů, nahoru a do stran. Následně lampu odložila. „Hmm,“ zamumlala si pro sebe. „Tommy, ptala jsem se na to odpadní bahno a jak se ho zbavit,“ začala pomalu. Tomovi vyschlo v krku, nedokázal odhadnout, co všechno již nyní Miri ví a jak to souvisí s tím, že se mu dívala na oči. „A vypadá to, že buď se dá použít voda ze Severních perlivých pramenů, anebo silný proud energie.“

„To je třeba co?“ nebyl si jistý.

„Třeba plamen nebo něco silnějšího.“

„Aha, a… ty perlivé prameny, k těm se dá jak dostat?“ zamítl v duchu variantu zahrnující žár.

„To nevím,“ pokrčila rameny, „asi těžko. Jsou až na severní hranici Neutrální zóny, nemluvě o tom, že je dost těžké je najít mezi ostatními prameny.“

„Aha, a nikde jinde ta voda není?“ zklamaně se ujišťoval.

„Netuším. Asi ne. Proč tě to tak zajímá?“ zeptala se a z výrazu Tommy usoudil, že Miri nic o jeho lapálii neví. Skoro mu to bylo líto, jedna jeho část doufala, že už se to všechno provalí a on na to konečně nebude sám. Nakonec však převládla zase ta druhá polovina, která mu radila, aby si to všechno nechal pro sebe.

Miri pozorovala jeho mlčení. Viděla, jak nad něčím horečně přemýšlí, ovšem také poznala, že výsledek jeho přemýšlení je, že se rozhodl, že jí nic říkat nechce. „Dobrá tedy,“ uzavřela si záležitost spíš pro sebe a pokračovala s tím, kvůli čemu přišla především, „Tommy, kdo ti dal nektar z mrtvolného leknínu?“

„Cože? Nikdo. Ani nevím, co to je.“

„Může být, ale někdo ti dal něco hořkosladkého proti bolesti,“ významně se na něho podívala a odmlčela se. Tomův pohled stranou odpověděl za něho. „Kolik jsi toho dostal?“ zeptala se věcně. Tom mlčel. „Tommy, tahle tekutina je velmi účinná. A já věřím, že pro tebe je to vysvobození, protože tě přešly ty bolesti, ale je to velmi návyková látka. Pokud si na ni jednou zvykneš, bude pro tebe velmi těžké se bez ní obejít. Není radno si s tím zahrávat. Měl bys mi raději říct, co ti je, abych ti mohla bezpečně pomoci já,“ pokračovala.

„Dal mi jenom jednu ampuli. Ten cizinec, co mi namazal tu ránu na hlavě, složil jsem se mu tam ten den znovu, tak mi to dal a já si to schoval na zkoušku,“ odpověděl překotně, „nic dalšího nemám.“

Miri ho sledovala, avšak nedokázala poznat, zda mluví pravdu nebo ne. „Dobrá,“ řekla nakonec, „takže platí, že mi všechno řekneš po plese?“

„Ano, slibuji, pak ti všechno vysvětlím.“

„Dobrá, ale Tommy, žádný leknín. Jasné?“

„Jasné,“ řekl tónem, že se zbytečně opakuje. Pohladila ho po tváři a odešla k sobě.

Tommy za ní zavřel petlici. Vyčerpaně si sedl na postel. Neměl radost z toho, že sestře lhal. Náhle ho však napadlo: „Počkat, Abdul by skutečně mohl mít i něco proti bolesti. Ta mastička fungovala super, a s tou Miri problém neměla. Zajdu za ním zítra a zeptám se. Ale spát tam nebudu. Nemám chuť, aby mi zase tlačil báchorky o nápravci.“ S dobrou náladou nad svým nápadem a z vyčerpání z velmi dlouhého dne rychle usnul.

---------

[1] „Oni totiž někteří lidé mají zjevně nepřekonatelnou potřebu roznášet o lidech informace, do kterých jim nic není. Například, kdo má a nemá křídla, kde kdo s kým bydlí a kdo má za sestru klevetivou semetriku!“

Autor annanymsová, 19.03.2023
Přečteno 87x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí