Pracovní název: James (II)

James domů utíkal, až mu od bot odletovaly bílé spršky sněhu. Nejen kvůli ohrožení, které cítil při pomyšlení na hladové šelmy v lese a na vlastní prázdné ruce a stále ještě krvácející rty a nos, nejen kvůli tomu, aby byl co nejdříve pryč z panství toho nového lorda (což de facto znamenalo dostat se ke svému srubu, o kterém bezpečně věděl, že se na území MacGillivaryho nenachází). Utíkal, jak nejrychleji mohl… moc rychle to nebylo. Každý krok jako by mu svíral potlučené holeně do nějakých obrovských kleští. Uvažoval, kdy upadne, ale zatím se držel. Při bití se dobře chránil, vlastně to schytaly v podstatě jen ty holeně a pár dalších ran mu přistálo v obličeji, kde mimo jiné rozšířily už vzniklou prasklinu ve rtu. Highlander byl přesvědčen, že když mu tenkrát ten verbíř urval kus ucha, byl na tom dozajista hůř.

Ke své chalupě skoro doklopýtal. Vpadl dovnitř a okamžitě se mu ulevilo, když viděl Coinneacha schouleného na zemi u ohniště v dece, zpod níž taky vykukovala jedna Mistova bílá velká tlapka. Musel se usmát. Dvouletý syn byl jeho vymodlená radost. Měl jeho šedé oči, ale vlasy barvy zralého obilí zdědil po matce. Odešla před dvěma lety se svým bratrem kamsi do města, snad až do jakéhosi Aberdeenu. Pro Jamese jako by byl Aberdeen někde v Indii, ale bylo mu to jedno. Na ženu, která takto opustila své dítě, nehodlal příliš často plýtvat myšlenkami. O Coinneacha se staral rád, a kdyby mohl mít jistotu, že mu jeho dům zůstane, klidně by za něj ještě dnes zemřel.

Rozdělal oheň a teplo chlapce záhy probudilo. „Tati!“ rozzářil se, i když oči měl ještě potažené mázdrou rozespalosti. James ho jemně objal a podělil se s ním o hrst sušených borůvek. Byla to jejich společná oblíbená sladkost.

„Co se ti stalo?“ vyhrkl hoch, když viděl otcovu tvář.

„Nemluv s plnou pusou,“ napomenul ho James. Pak ho políbil na čelo, čímž tam ale Coinneachovi zanechal krvavý otisk. Pokusil se krev setřít, ale jen ji rozmazal, a tak toho raději nechal.

Druhý den se procházel jen tak po lese, Coinneach mu seděl za krkem, hřál ho do šíje a cuchal mu vlasy, jak se ho držel. James cítil potřebu pohybu, věděl, že musí holeně, které se mu od včerejška pokryly množstvím podlitin, rozchodit. Snažil se nemyslet na toho zlatovlasého lorda z Edinburghu, s nímž měl včera tu čest, avšak stále jím lomcoval vztek a strach. Popadl ze země velký kámen a nazdařbůh jím mrštil jakýmsi směrem, který ho zrovna napadl. Uslyšel jakýsi zvuk, pak šustot a měkké zachroupání sněhu. Zpozorněl, zneklidněl. Opatrně sundal Coinneacha z ramen. „Zůstaň tady,“ sykl. Tasil nůž, kromě toho, který mu MacGillivary sebral, měl ještě dva. Tiše se plížil k místu, odkud předtím zazněl ten zvuk. Teď bylo mrtvé ticho a highlander s nelibostí slyšel vrzat vrstvu sněhu pod vlastními botami. Přitiskl se ke stromu a opatrně jedním okem vykoukl zpoza kmene. Překvapením málem pustil nůž z ruky. Na zemi ležela srna, James okamžitě poznal, že je po ní. Jen pár centimetrů od její hlavy spočíval ve sněhu kámen, který před chvílí hodil.

Během vteřiny se highlanderovi v mozku odehrály potřebné procesy. Srnu ležet nenechá, škoda masa a mršina by navíc přilákala jiná, nebezpečnější zvířata. Radši se nakrmí sám, než by krmil lišky. Napřed ale musí odvést kluka zpátky domů, u tohohle teď být nemusí.

Když otevřel dveře chalupy, Mist sedící na lavici u stěny hlasitě zamňoukal a protáhl se. James postrčil Coinneacha dovnitř a vtom si všiml, že mu na posteli leží myš, kterou patrně kocour přinesl. „Jo, děkuju,“ zabručel a smetl ji na podlahu. Mist po ní okamžitě znovu skočil a začal si s ní šprtat po podlaze.

James se obrátil k chlapci. „Zůstaň tady, brzo se vrátím. Můžeš si vzít ty borůvky, klidně je sněz. Jestli chceš, dej Mistovi mléko.“

James se sám vrátil k mrtvé srně, měl v úmyslu ji vyvrhnout a naporcovat, alespoň tenhle základ, zbytek může udělat doma. Ale jakmile se ke zvířeti sklonil, ucítil, že to sám nedokáže. Potichu zaklel, ale dlouho se nerozmýšlel a vydal se nejkratší cestou k vesnici. Věděl, že hospodský Michael mu ochotně pomůže, zvlášť když se o maso rozdělí. Nemýlil se. Dohodli se, že kůži si nechá James.