Stejná,ale jiná...(2)

Anotace: tak další dílek...no spíš dílky...alespoň dva...:D Pište pls komentáře...

Sbírka: Stejná, ale jiná...

2.PŘI-VY-ZNÁNÍ
,,No, tak, tedy, hm… ahoj,´´ řekla Mir.
,,Čau,´´ řekli všichni přátelsky.
,,Já sem…´´ zahájí Marek představování.
,,Já vím, ty si Marek, že? Znám vás všechny trochu od vidění.´´
,,Jo, to mi tebe taky Ket,´´ řekl Marek a mě vylezly oči z důlků.
,,Ty vole, tak to teda čumím!!´´ vyhrknu nechtíc, než se stačím zadržet, takže se musím náležitě potrestat a plácnout si pořádnou přes pusu. Jenomže se zase neudržím a ještě zasyčím:
,,Já sem teda kačena!!´´
,,Teda Mir, to bych do tebe vůbec neřekl, spíš tady do Ket, ale do tebe??´´ říká pobaveně Marek.
,,To ti teda moc děkuji,´´ neudrží se Mir ,,proto sem tě jim nechtěla představit, já bych se za tebe musela stydět!!!´´ křičí na mě. Mě je strašně do breku, do očí se mi derou násilím slzy, ještěže už zastavujeme.
,,Tak promiň,´´ fňuknu, popadnu bágl a rychle padám z autobusu. Hned jak vyjdu, kámošky mě halasně vítají a čekají, že je s hlasitým ČAU přivítám a půjdu k nim. Místo toho kolem nich jen rychle proběhnu, utíkám na svoje místečko, nikdo o něm neví!! Teda si to alespoň myslím, protože když se tam doploužím (nechci zbuzovat pozornost), někdo u mého osamělého stromu stojí. Úplně mi spadne čelist, když zjistím, že to je Marek. Na poslední chvíli se snažím otočit a jít pryč, jenže…!! JENŽE Marek si mě už všiml, rychle mi chytil ruku, abych neutekla, a nepustil ji, ani když sem na něj vyjela, že to bolí, což byla samozřejmě prachsprostá lež…
,,Seš magor!!!´´ syčím na něj.
,,Jo, asi jo,´´ odpoví prostě, čímž mě dopálí ještě víc.
,,Jóóó, tak ty myslíš??!! Myslíš, že když seš hezkej, že můžeš všechno?! Pusť mě! Co ode mě chceš??!!!´´ Mlčí jako zarytej a kouká jako by spadl z višně!
,,Oh my god,´´ zaúpím, ,,tak co chceš??!!´´ Chvíli trvá, než všechno vstřebá, jen tam tak stojí a přemýšlí, moc mu to sluší, oh no, už zase na něj myslím!! Uvědomím si, že mě už nedrží, tak na co SAKRA čekám??!! Otočím se a utíkám do….. školy?? Ne, tam ne, nemám na ni nervy, sem psychicky na dně, jdu, přesněji řečeno pádím Domů!!, až se mi za patami práší. Je jedno, že to je pět kilometrů, prostě se domů klidně i doplazím!!

3.KRUTÁ PRAVDA??
Jsem úplně vyfluslá, skoro ani neodemknu! Jak jen mi to Mir mohla udělat?!?! Vpadnu do pokoje a vše co mi Mir kdy dala, nebo sem si od ní vypůjčila, jí nahážu do jejího pokojíčku. Pořád slyším jak říká: ,Proto sem tě jim nechtěla představit, já bych se za tebe musela stydět!!´ Ne, ne, ne, DOST!!! Už se nenič!!! Hlavou mi prolétne jedna myšlenka: Přeměním se na Mir, takže nás od sebe nikdo nerozezná a já přece nejsem tak hloupá abych říkala, že sem já Ket a ne Mir!!
Tak jo dem na to!! Musím koupit trochu barvy na vlasy, vezmu černou a červenou, Mir sice nemá obarvený vlasy, ale mamka jí to už dovolila a taťky se ptát ani nemusela, tomu je všechno jedno, už je dlouho pryč a asi se už nevrátí, odjel na služební cestu, asi si tam našel milenku a zůstal u ní…to je teď ale jedno…
Už sem zase doma… Budu skvělá holka, přesně jako Mir!! Vždyť já a Mir jsme vlastně jedna osoba, mám trochu jejího chování, ona mého ani ždibec, ale já jejího jo… To bude moje výhoda, šklebím se v duchu…
Na chvíli zavřu oči a sním jak tenhle den hezky začal… škádlení sestry kvůli klukům a jejímu deníku a ten výraz, jaký to jen byl? Zdrcený? No prostě výraz, když se mě ptala: ,Fakticky si našla můj deník a četla ho??´ To přece nebyl zdrcený výraz, byl přesně takový, jakým se na mě dívala, když sem ji zavolala k nám v tom buse!! Dívala se zahanbeně a omluvně!!!
,,Deník!!´´ vyletí za mě, když se proberu z transu.
,,Musím najít ten deník!!´´ Připadám si jako blázen pobíhající po domě, aby našel svoji nejdrahocennější věc. Za chvíli se svezu na zem a propuknu v hysterický smích, z nějž mi stávají vlasy. Sem vyšinutý blázen, uvědomím si. Rychle vstanu a uklidním se. Musím přemýšlet… Sem Ket a Mir v jedné osobě.. Teď sem se chovala jako Mir, protože ona neví kde je její deník, ale Ket jo, proto sem se tak smála!! Já sem Ket, takže vím, kde ten deník je. Sladce se usměji a cílevědomě jdu do koupelny, otevřu skříň s osuškami. Zahrabu úplně nahoře v šuplíku a vytáhnu, světe div se, Miřin deník!! Představím si jak by vyváděla… určitě by ječela, dupala vzteky a chtěla by mi oči vyškrábat. Normálně bych teď asi propukla v hurónský smích, ale situace to nedovoluje a i já sem teď nějaká jiná, jen se slabě usměji. S deníkem v ruce se vyšplhám na půdu a střešním okénkem na střechu, kde se uvelebím, otevřu ten její deník a začnu si číst… čtu klidně, jako bych si pročítala zápisky ze zeměpisu, a ne všechno, jen to, kde je zmínka o mě…
Ta Katy je vážně děsná!! Líbí se všem mým kamarádům, dokonce i mému klukovi!!! Jak já jí nemám ráda!!!! Zase kluci opruzovali, kdy jim jí prej představím, no horor!!! Nabulíkovala sem jim, že se vyjadřuje jak dlaždič a samý keci, jak je blbá, že mi doma vždy všechno zavaří, a proto s nimi nikam nemůžu jít… dobrý keci, ne???!! Ale zabralo to!!J nemyslim si, že mi to sežrali, ale alespoň mi dali pokoj… Dneska sem…

Proč má ona tolik kamarádek a já skoro ani jednu?!!!! To nepochopim, vždyť je hrozná, je ohodně horší než já!!! Ani přetvařovat se neumí!!! A hubu taky neumí zavřít a nevypouštět ty sví nespisvný slova!!! To já dokážu mistrovsky!!! Tak proč je, sakra lepší než já???!!! Ale mám jeden dobrý nápad, sázku, která…

Dál už nečtu, mám už toho dost!!! Ježišmarja!!! Ona mi závidí, nenávidí mě, mluví hůř než já, a ještě ke všemu si myslí, že jí chci přebrat kluka!!! No to je teda fór!! Šíleně se tomu v duchu směji. Pak mě ale bodne u srdce a hlavou mi prolítne: nemá mě ráda, nikdy mě nemohla vystát!!! To není možné, aby se pořád přetvařovala!!! To by přeci nikdo tak dlouho nedokázal, přesvědčuji sama sebe, ale moc mě to nepřesvědčí, protože se viděla důkaz na vlastní oči!!! Moc, strašně moc to bolí a já hloupá si myslela, že mám v rodině spřízněnou duši, sice jen jednu, ale alespoň někoho!!!!! A teď se ukáže, že ……. Ne, nechci to říct!! To by byl potom fakt a tvrdá pravda, která moc bolí!! Ovšem z tohoto odhalení mi zůstala hluboká rána přímo v srdci, která volá po kruté pomstě!!!! Ne mstít se nebudu, já nechci, to bych se rovnou s ní mohla ztotožnit, byla bych stejně zlá a krutá jako Miriam!! Nechci být Miriam, sem Katy, jasný???!! Jo, sem sama sebou!! Nebude žádná praštěná pomsta, nic takového!!! Ve škole mám přece kamarádky a doma to už nějak přežiju… No jo! Škola! Břinknu se do čela, musím hned zavolat mámě, aby mě omluvila a odhlásila oběd! Rychle vymačkám její číslo, až když to vyzvání, tak si uvědomím, že nemám vymyšlený žádný přesvědčující alibi!! Co teď?? Položit to nemůžu… mysli Ket, si přece inteligentní a chytrá holka!!! KET!!! Mysli, mysli, mysli!!!