Život osudu

Anotace: V první části románu Život osudu se dozvíte něco o životě hlavní hrdinky Nikol Lindrové.

Dnešní den začal úplně stejně, jako každý jiný všední den. Ráno mi v šest hodin zazvonil budík, já jsem vstala a připravila se na cestu do školy. Chodím do třetího ročníku na Gymnázium. Jelikož bydlíme na vesnici a ne ve městě, musím každý den dojíždět vlakem. Mohla bych jezdit i autobusem, ale vlakem to je pro mne pohodlnější, nebývá tam totiž tolik narváno. Jenom každý pátek po škole jezdím autobusem, protože vlakem se vracejí domů studenti, kteří jsou z jiných středních škol ubytováni na intru.

Nikdy jsem nebyla nijak kolektivní člověk, spíš jste mě na ulici potkali samotnou a když už jsem s někým byla, tak s mým desetiletým bráškou Sebastiánem. Bráška byl pro mě vším, měla jsem ho nejraději v celém vesmíru. Skvěle jsme si spolu rozuměli. Ve škole to bylo stejné, nepatřila jsem do žádný party, spolužáci se se mnou většinou bavili, když potřebovali pomoc s nějakým úkolem. Nejčastěji se o mě skoro prali, jakmile jsme měli laboratorní cvičení z chemie, protože je mezi studenty dost neoblíbená a já jsem si s ní rozuměla dobře. Dokonce jsem musela zastupovat školu každý rok v soutěžích Mladý chemik.

Jak už jsem ale říkala, dnešek začal úplně normálně. První hodinu ve škole jsme měli zeměpis. Minulou hodinu jsme ukončili látku o spojených státech, tudíž jsme dnes z toho psali test. Pro většinu z nás to nebylo nic těžkého a byli jsme s tím rychle hotovi. Zbylá skupinka spolužáků, která se obvykle na test nepřipravuje s tím bojovala o něco déle, aby vymyslela správnou odpověď nebo se nenápadně podívala na tahák. Učitel jím na to samozřejmě nenechal celou hodinu a nakonec posbíral testy i jím. Další předměty byly matematika, biologie, němčina. Po němčině máme pauzu na oběd. Hodina se blížila ke konci a najednou někdo zaťukal na dveře. Byl to samotný pan ředitel. Ředitel byl vysoký statný muž ve středním věku. Vlasy měl hnědé a sem tam se objevila nějaká ta šedina, která mu na kráse jen přidávala. Jeho pravidelné posilování na něm bylo znát a nutilo tak každou studentku se za ním otočit i možná po něm tajně zatoužit. A pokud jste patřily k těm, které i přesto dokázaly o něm říct, že patří k průměrným chlapům, byly jste označeny za lesbu, frigidní a nebo jeho tajnou milenku. Pan ředitel moc dobře věděl, co se o něm povídá a myslím si, že si to užíval. Jakmile vešel pan ředitel do třídy podíval se na mě a od té chvíle se můj život změnil. Požádal učitelku, aby mě uvolnila z hodiny a já s ním následně odešla do ředitelny. Cestou mlčel, ale já poznala, že se stalo něco strašného.