Malířka, která toužila zase chodit 5

Anotace: ...

Ráno se vzbudila v 5:30. *No co. Alespoň to domaluju*
pomyslela si a dala se do práce. Vytáhla nové plátno. Jen tak si namíchala barvy a malovala. Na plátně se z čista jasna objevila dívka na útesu. Stála tam s rozpaženýma rukam a nechala se ovívat větrem. Propracovávala krajinu i moře pod útesem. Najednou zarachotil klíč v zámku. Koukla se na hodinky. Bylo 8:30. *To je hodin.* vynadala si a rychle hledala knihy do školy. "Postava. ne. Zátiší taky ne. Hergot. Kde si? Haló, olejomalbo, kde jsi?" říkala si v duchu ale vyslovila to nahlas.

Za ní se ozval Tomův hlas."kde je olejomalba to nevím, ale já jsem tu." zasmál se.
"Ahoj. Promiň. Nějak jsem ztratila pojem o čase."
"wow. Tak to je ale veledílo. Nevěděl jsem, že umíš kreslit tak hezky." zadíval se na obraz.
Rose se začervenala. Tom se na ní podíval, pokleknul na zem a políbil ji. Líbali se dlouho. Když se od sebe konečně odtrhli, zašeptal ji do ucha.
"Mám tě rád."
"Já tebe taky."

Tom pak ještě došel do auta pro svoje věci. Rose mu ukázala jeho pokoj a celý byt. Vysvětlila mu kde co je. kde kdo bydlí.
"Nechceš zajít na zmrzku, když je takové horko?" ozval se z kuchyně Tom.
"Tak jo. Potřebuju si koupit stejně nové štětce." zakřičela na něj přes dveře z koupelny.
"Tak už konečně vylez, nebo si pro tebe dojdu." začal jí vyhrožovat.
"Už du. Ale jestli sem půjdeš tak..." zavolala.
"Tak co?" řekl, když strčil hlavu do koupelny.
"Ááááááá. Běž pryč!" vykřikla, i přesto, že už seděla ve vozíku a cákla na něj vodu z vany.
"Tak to si vypiješ." vrhl se na ní. Sundal jí z vozíku a nesl ji do pokoje. Bránila se sice jen na oko, ale dala mu zabrat. Povalil ji na postel. Hodila po něm polštářem. Vrátil jí ho zpátky a tak se chvilku bavili polštářovou bitvou. Po chvíli byli už oba tak vyčerpaní, že už jen leželi na posteli a zhluboka oddychovali.
"ty se teda nezdáš." ohodnotil Tom Rose.
"Ty si nebyl o nic horší." Usmála se Rose. "Půjdeme na tu zmrzlinu?" dodala ještě.
"Určitě. Jen co dostanu výkupné." převalil se na ni tak, že se nemohla hýbat.
"Tak takovýhle výkupný ti dám ráda." Zasmála se a políbilaho. Líbali se a mazlili. Po chvilce ho ale Rose
odstrčila. Začal jí zvonit telefon. Tom ji rychle odnesl do kuchyně. Posadil ji na pohovku a podal jí sluchátko.
"Ano"
"Rose? Ahoj. To jsem já, Jane.Jak se máš?" ozval se z telefonu hlas její nejlepší kamarádky.
"Super."
"Co se děje? Není ti něco? Jindy si tak ukecaná. Nebo je v tom nějakej chlap?" vyprskla na konci drátu Jane.
"Je. A jak hezkej!" zasmála se.
"Jo tak to nebudu rušit. Zavolám ti zítra. Pa"
"Pa" rozloučila se Rose.
Tom zatím přivezl její vozík. Rychle se do něj posadila. "Děkuju" pípla ještě než se jejich rty spojily v polibku.

Pozdě, opravdu hodně pozdě odpoledne se vydali pro tu zmrzlinu. Samozřejmě, že už měli zavřeno. Šli přes park. Dali si závod. Rose prohrála o necelých pět metrů. "Vítěz. A bude odměna pro vítěze?" ptal se udýchaně.
"A pro poražené?" řekla a v očích se jí blýskaly ohníčky vášně.

Ten večer se poprvé milovali. byl to pro Rose nezapomenutelný zážitek. A ona po několika letech zase zatoužila chodit.