Malířka, která toužila zase chodit 6

Anotace: ...:Rehabilitace:...

Když se Rose ráno vzbudila ležel Tom stále ještě vedle ní. Chvíli se na něj dívala a přemýšlela, jestli to včera moc neuspěchala.

Donutila se vylézt z postele. Oblékla se, odjela do koupelny, udělala snídani. Pro Toma nechala na stole lístek.

Přijdu až pozdě večerPo škole jdu na kontrolu do nemocnice. Líbá
Rose

Sebrala plátno a jela do školy. V ateliéru byl jen Jack.

"Ahoj, Jacku. Co že jsi tu tak brzo?" dívala se na něj nevěřícně, protože většinou chodil jako poslední.
"Chtěl jsem s tebou mluvit o samotě." zatvářil se tajemně.
"Co? Na mě? Proč?" normálně se spolu nebavili víc jak dvě slova.
"Víš ...ty se budeš zlobit." tvářil se najednou nevině.
"A když slíbím, že se nebudu zlobit?" vyzvídala.
" No...víš...já maluju tebe."
*!WOW! Tak to jsem fakt nečekala.*
"Já...to je moc hezký." koukla se na svůj obraz. Nechápala jak mohl něco takového namalovat.
"Díky. Jen jsem tě chtěl poprosit, jesli by sis nesedla jako minule."
"Jasně." zasmála se a posadila se k vedlejšímu stojanu. Pustila se do vlastního plátna. V novinách si našla fotku malého kluka a začala ji překreslovat na chybějící misto na plátně. *Skutečný Petr Pan* pomyslela si.

Když přišel profesor Parker, měla plátno hotové. A on si ho jako na potvoru vybral jako hlavní obraz pro dětskou pohádkovou výstavu.
"Máte neobyčejný talent, Rose."pochválil ji.

Po škole se vydala směrem k nemocnici. Jako každý pátek(Už deset let) sem chodila na rehabilitace. Pomalu se zlepšovala. Dokonce už i cítila doteky. Doktorka Blacková jí řekla, že jde o psychický blok. *Vyléčit se musím sama.* pomyslela si, že už přišla ta správná doby.

"Dobrý den." pozdravila sestru na vrátnici.
"Dobrý den, slečno Rose." odpověděla mi z vesela.
Sjela do suterénu, kde byl bazén. Čekalo jí plavání s doktorem Jamesem Johansonem. Převlékla se do plavek a pomalu vlezla do bazénu.
"Ty jsi rychlík, Rosie. Pořád ti říkám tak, jako by ti bylo stále deset."
"To je v pořátku Jamie." říkala mu tak od mala. "Hlavně, že víš, že jsem vyrostla" zasmála se.
"Tak si dej pár bazénů a pak budeme cvičit." řekl a šel si pro plavky. Než přišel tak stihla pět bazénů.
"Tak se dáme do cvičení"
Rose se chytila za okraj bazénu. James jí chytil za kotníky. Pomalu s nimi začal pohybovat pod vodou. Cítila jeho doteky. "Teď to zkus sama"řekl a odplaval na konec bazénu, že si jeden odplave. Nešlo jí to. Pohybovala jenom boky. Jak se soustředila na pohyb, nedávala pozor a narazila na stěnu bazénu. Udělaly se jí mžitky před očima. Začala se topit. Podvědomně s snažila dostat na hladinu. Zkoušela kopat nohama. Náhle se nepatrně pohnuly obě nohy. Začala upadat do černa.
James si naštěstí rychle všiml, že se topí. Doplaval k ní a vytáhl jí z vody. Zavolal do prvního patra na záchranku. Použil dýchání z úst do úst. Kondečně jí nahmatal pulz. Přivolaná záchranka jí rychle připojila na dýchací přístroj. Odnesli ji na příjem. Po necelých deseti minutách se opět probrala. James seděl vedle ní celou dobu. "No konečně, princezno. Už jsem se o tebe bál." I přes nevolnost se musela usmát.
"Zavolej ke mě domů. Řekni Tomovi, že mi nic není." Zavřela oči a usmula. James se zvedl a šel zavolat.

Tom už čekal pěknou chvíli na Rose. Rozdrnčel se telefon.