Zoe V

Anotace: Přeberte si to sami....Doufám, že se to bude aspoň trochu líbit....A pište komentíky....PS: za správnost pravopisu neručím...

Po obědě šla do svého pokoje a sedla si na postel. Chtěla si všechno urovnat v hlavě. To, že řekla Adamovi o své lásce, že jí přitahuje Mark a jak to asi dopadne. Ale než začala přemýšlet, někdo zaklepal na dveře. „dále“ vyzvala návštěvníka dovnitř. Nic. Nikdo nepřicházel. Přistoupila tedy ke dveřím a otevřela je. Nestihla se ani pořádně podívat, kdo to je, protože ji někdo uhodil do hlavy.

O hodinu později...

Zoe se probudila v pokoji, který byl vybaven velice luxusně. Vůbec nevěděla kde je ani jak se sem vlastně dostala, jediné co si pamatovala byla palčivá bolest na hlavě. Šáhla si na hlavu a nahmatala bouli „jauuu“ zabědovala nahlas, když si na bouli šáhla docela to bolelo.
Ťuk, ťuk ozvalo se. „Kdo je tam“ zeptala se vyděšeně Zoe. Dveře se otevřely a v nich stál manžel její matky. /Pane bože/ pomyslela si, /jen doufám, že nejsem v jejich domě. Žít pod jednou střechou bych s ním nedokázala/.
„Ahoj Zoinko“ pozdravil úlisným hlasem.
„Brý den“ odpověděla otráveně. Plác! Tak tohle nečekala – on jí dal facku!!! Za co???
„Když tě pěkně pozdravím, očekávám to samé od tebe a ne jen něco co zní jako pozdrav jen hluchým“ zavrčel výhružně.
Zoe se začala bát. Dal jí facku kvůli pozdravu, kdoví co se stane příště nebo když ho neposlechne. /Jak si jen mohla matka někoho takovýho vzít?!/
„No tak, čekám na odpověď“ ozval se znovu.
„Dobrý den“ odpověděla roztřeseným hlasem.
„No vidíš, to už je lepší, ale budeme to muset trénovat“ začal „ve skříni jsou šaty, tak si nějaké vyber a převleč se, pak tě odvedu za někým, kdo se na tebe moc těší“ dokončil, co chtěl říct.
Chtěla říct, aby urychleně vypadnul, ale uvědomila si, že by to nebylo nejlepší. Zkusila to tedy jinak, mile a poslušně „ehm, můžu vás požádat, abyste šel za dveře, chtěla bych se převlíknout a je mi trapný, když ste tady“ vychrlila jedním dechem.
„Slečna se učí slušnému chování? To je velice dobré, ale budeš si muset osvojit trošičku jinou slovní zásobu, ale to se dá zvládnout. Dobře, jdu za dveře, jakmile budeš převlečená stačí ťuknout a já hned přijdu“ jeho hlas byl až podivně milý - nelíbil se jí. Měla z toho divný pocit. Jakmile odešel, přešla ke skříni a otevřela ji. Byly v ní šaty z velice drahých látek. Nevěděla, které si má vybrat – žádné se jí moc nelíbily. Úplně vzadu byly šaty, které se jí líbily – jednoduché a přitom krásně. Byly troje – modré, žluté a zelené. Dnes si vybrala zelené. Všimla si, že skříň je rozdělena na další poličky, kde byly boty a různé jiné doplňky. Vzala si zelené boty, které vypadaly, jakoby byly přímo k šatům, které měla na sobě. Napravo od postele byl toaletní stolek. Sedla si k němu a učesala si vlasy hřebenem. Nijak je neupravovala, nechala si je rozpuštěné. Ťukla jednou na dveře, přesně, jak jí řekl Ivan (manžel její matky). Jen co to udělala, dveře se otevřely a Ivan byl u ní v pokoji.
„Vidím, že ti někdo bude muset dát lekci oblékání, ale co se dá taky očekávat od tvého starého otce“ řekl a posměšně si odfrknul.
Zoe na něj vrhla rozzlobený obličej. Nesnášela, když se někdo jako Ivan posmívá jejímu otci. Všiml si toho, ale nic neříkal. „Tak, už pojď“ přikázal jí. Zoe šla bez reptání. Šli jen chvilku chodbou, pak zabočili doprava. Ivan zaťukal na dveře a vešel. Zoe šla stále za ním. Když se rozhlédla po pokoji, uznala, že je moc hezky zařízen – hlavně luxusně (jako všechno tady), usoudila, že to bude nejspíš obývací pokoj.
„Vítej doma, zlatíčko“ uvítala ji Ellen.
„Tady nejsem doma!“ zavrčela Zoe „doma sem u táty, ne tady!“ pokračovala rozzlobeně.
„Odedneška je toto tvůj domov“ Ellen jen trochu zvýšila hlas, ale jinak byla naprosto klidná.
„Takže“ pokračovala dál „řeknu ti, jak se tu budeš chovat. Za prvé na mě nebudeš drzá, za druhé budeš mě i Ivana poslouchat, za třetí dostaneš služebnou a ta ti vysvětlí vše podstatné, sama tě naučím, jak se chovat se společnosti, jak se oblékat a líčit. Jinak se tu může pohybovat zcela volně“ dokončila svoji kratičkou přednášku.
Zoe byla na dně.
„Chceš se na něco zeptat? Je ti něco nejasné?“ nasadila mateřský tón Ellen.
„Budu moct jezdit do vesnice za tátou a za Kristlou ?“ vyslovila obavu, že už neuvidí svého otce a svou kamarádku.
„S tou tvou kamarádkou se přestaneš stýkat – není vhodného postavení. A co se týče tvého otce, tak návštěvy u něho budou za dobré chování“ řekla s klidem.
„Ale to nejde“ začala odporovat Zoe „já tátu potřebuju vidět – mám ho ráda!!! A proč se ti Kristla nezdá dobrá?? Přátele si snad ještě můžu vybírat sama?! Nebo i v tomhle mi chceš poroučet a diktovat?!“ už málem křičela.
„Tak tenhle tón na mě používat nebudeš děvenko!!!“ pronesla už naštvaně Ellen.
„A pokud jde o tvé přátele – ano, budu ti je vybírat sama“ odpověděla s ošklivým úsměvem na tváři.
Zoe byla bezradná - její matka jí v jednom jediném dni rozházela život úplně od základů. Byla bez táty, Kristly a bez Adama. Za tohle se jí chtěla pomstít. Začala ji nenávidět.
„Tak dál, až bude večeře někdo pro tebe půjde. Dnes jako jediný den nevyjdeš z pokoje – musím ještě zařídit pár věcí k tvému pobytu tady. Chceš ještě něco?“
„Jo, ráda bych věděla, kdo mě sem odvedl“ položila své matce otázku, která jí začala vrtala hlavou.
„To samozřejmě vědět smíš“ řekla a usmála se „už se můžete objevit“ řekla do prázdného prostoru za sebou. Jak moc se Zoe pletla – ten prostor nebyl vůbec prázdný. Ze stínu někdo vyšel. Když ho Zoe uviděla, málem se jí podlomila kolena.